No tak dobře. Hodinu mi trvalo než jsem se rozhodl pro Top5. Ale je to fakt těžké. Nechci aby to vyznělo v nějakém konkrétním pořadí, že jedna z těch pěti je top, prostě chronologicky:
2012 - Uzbekistán a Afgánistán
Tahle cesta je z těch, na které se nezapomíná. Dobrá parta, zážitky na celý život. Exotické destinace, místa, na kterých moc turistů nebylo. Exotický přelet. Špatná komunikace. Super lidi. Navíc martýrium na ambasádě, nikdy předtím ani potom jsem nemusel ambasádu navštívit třikrát, a ani při třetí cestě jsem si nebyl jistý, že to klapne. Nejšílenější přechod hranic.
2014 - Nový Zéland a Sydney
Nejvzdálenější místo, ale zase poprvé solidní aerolinka (Korean), místo, na které jsem se chtěl vždycky podívat a podle mě pořád nejkrásnější scenérie a jedno z míst, kde bych si dokázal představit, že bych bydlel. Neměli jsme moc času, neměli jsme velký rozpočet, jezdili nějakou plečkou, spali ve stanech, jedli v supermarketech nebo vařili hostince, i přes to všechno za mě NZ do Top5 patří.
2014 - Burkina Faso
Strašná haluz. Byli jsme tam jenom pár dní, ale byla to strašná sranda, sešla se dost dobrá parta magorů, místňáci byli v pohodě od lidí v autobusech, po našeho švihlého průvodce, který snad jako jediný v celé zemi uměl trochu anglicky. Vodopády, hroši, šutry, mango, prach, kostely, mešity a bazén, sendviče s rybou a polívka za pár drobných, a celé to vychytal Jochanan s istanbulským salónkem. Důkaz že i krátká cesta se může dostat do Top5
2016 - 48 států za 14 dní
Největší relax. Prostě jedeš, zastavíš, dáš si hambáč, jedeš dál, doprava, doleva, a pořád dopředu. Je mi jasné, že to nikdo nepochopí, ale řídit ve Státech je úplně jiný level a šel bych do něčeho podobného znovu. Prostě cesta je cíl v nejsyrovější podobě, do toho sem tam nějaká zajímavost, řízení na Manhattanu, večer bazén, vítr, palmy, déšť, sníh, divné existence v hotelích a na benzínkách a 100 plechovek v ledničce za zády.
2016+2017 - Namibie, Botswana, Zimbabwe
Jsou to dvě cesty a nedají se úplně oddělit, tak si taky dovolím trochu cheatovat. Prostě první Afrika jako z katalogu, se vší tou zvířenou a safari. Vidět slony, žirafy, zebry a srnky se prostě neokouká, do toho sem tam hroch, krokodýl, a taková ta nejistota, že nikde není signál, po některých cestách třeba projede jedno auto za den a když jdeš ven močit, nikdy nevíš... Pravidlo, že se nesmí vystupovat z auta, je hezké, ale nereálné. Vždyť ani kempy nemají funkční plot!
________________________________________________________________________________
Čestné pozice pod čarou (opět znovu nikoliv v pořadí, ale chronologicky):
2009 Indie
Moje první velká cesta, která mi hodně dala a hodně mě naučila, a po deseti letech se chci znovu podívat do Ladakhu, protože to za to prostě stojí.
2010 Sýrie
Totální haluz, úplně náhodná sestava, první cesta s lidma z AL. Navíc pro mě nejlepší arabská země a nejpříjemnější lidi které jsem kde potkal vůbec.
2010 Západ USA
Velký třítýdenní roadtrip po národních parcích, večer veget u bazénů, každý den pikniky na místech s luxusní atmosférou, výhledem, nebo s varováním před medvědy.
2011 Borneo a Jáva
Borneo super, pokazilo se pár věcí, nestihli jsme Brunej a Jáva za moc nestála, ale Borneo super, šnorchlování u Semporny bych si jednou (už s přístrojem) rád zopakoval.
2013 Mexico a Guatemala
Velký roadtrip s miliónem retardérů, ale zase zajímavá místa a památky, koupání ve dvou oceánech téměř současně. Zklamalo jídlo.
2013 Čína
Největší výzva, zejména jazyková. Nikdy nikde jsem se necítil tak bezradný jako v Číně. Bezradný ve smyslu: nikdo mi nerozumí, nikomu nerozumím, nic nepřečtu. Velký osobní posun směrem: musíš si pomoci sám. Nebo se začni učít čínsky. 我真学习汉语。
2018 Japonsko + Jižní Korea
Hlavně teda to Japonsko, Jižní Korea mě zajímá spíš ze studijních důvodů než že bych tam někoho posílal. První potápění na zajímavé lokalitě, logisticky nejsložitější cesta, pořád v pohybu, vlaky, auta, letadla, lodě...
2019 Chile a Bolívie
Nejživější vzpomínky, ale každopádně přírodní scenérie, nadmořská výška, hory, jezera, lamy, plameňáci, nanduové, zima, sníh, Velikonočňák, Salar, prostě místa která chcete v životě vidět.
No tak jsem chtěl pět čestných pozic a je jich osm. Co už. KLDR jsem z hodnocení raději vyškrnul, bavili jsme se zatím o téhle planetě a Severní Korea patří do kategorie "Other planets". Stejně jako jet někam do rovníkové afriky autem za 100€ se stovkou Maďarů.
|