Chile a Bolívie - po stopách Pavla Pavla a TrabantůDíl 1., ve kterém se z Prahy přes Frankfurt, Bogotu a Santiago dostaneme na Velikonoční Ostrov, ochutnáme kolumbijsou fejkovou Inca Colu a poprvé uvidíme Andy
Předmluva 1Hlavním impulsem byl dávný Gorův tripreport z této oblasti, a pak taky Trabantí seriál z Jižní Ameriky, kde nás některé lokace zaujaly natolik, že jsme se sem prostě chtěli vypravit. No tak jedem...
Předmluva 2Celá cesta v podstatě začala už někdy koncem loňského podzimu. Naskytla se možnost nakoupit větší množství mil od Lufthansy, a protože její rezervační systém awardových letenek, dalo se v něm hledat, koumat a kombinovat poměrně snadno. Není to tak jednoduché, dva jsme měli letět v pátek večer v C, dva v sobotu ráno směrem tam F, jeden po dvou týdnech zpět (F) a tři po týdnech třech (1xF, 2xC). Takže máme tři samostatné, různé kombinace rezervací. Měsíc před odletem ale... změna.
V pátek večer se mělo letět s Aviancou přes Mnichov, v sobotu s Lufthansou přes Frankfurt, oba lety do Bogoty a odsud s odstupem půl dne do Santiaga, kde první skupina vykoumá půjčení auta, zařídí simku/wifi, a nakoupí, a vyzvedne druhou skupinu na letišti.
Jenže celé se to potento, když Avianca posunula odlet z Mnichova tak, že tam máme na přestup jen 10 minut. Což jak asi uznáte, není na odpolední let úplně optimální. Voláme Aviancu, voláme Lufthansu, ale nikdo nám není ochoten posunout odlet z Prahy o pár hodin dopředu - nejsou volná awardová místa. Jediné co lze, je letět už ráno přes Frankfurt, tj. absolvovat stejnou trasu jako druhá skupina přesně o 24 hodin dříve.
Má to ovšem jednu drobnou nevýhodu - v Santiagu bychom byli někde ve čtyři ráno, hotel až odpoledne, auto až odpoledne... co tam? Tudíž to ukecáváme, že alespoň poslední segment nám zůstane, a přespíme v Bogotě. Hurá do toho.
Den 1. Praha-BogotaHladoví (kdo by snídal) přijíždíme na T2. Fronta na business delší než na Eco (alespoň to tak působilo), bágly naštěstí až do Santiaga, my nahoru na VIP security a konečně žvanec. Salónek trochu upgradoval menu, jsou tady nějaké novinky. A taky dost lidu.
Let v klidu, nějaká čokoška či pišingr, a jsme ve Frankfurtu - Unser Kapitan Wolfgang Schnabl to zvládnul na jedničku a my teď jdeme nekonečným systémem dlouhých chodeb na chvilku do salónku a pak na odlet. Letadlo v pohodě, IFE nabouchané filmama, spíš taková béčková produkce, ale je z čeho vybírat. K jídlu méně chřestu než posledně, což se cení. Denní let utíká solidně, celkem stahujeme sekeru 20 minut na odletu.
V Bogotě hodinová fronta na imigračku, to je trošku napytel když se chcete jít jenom vyspat a pak poletíte dál. No co už. Bágly neřešíme, jenom s příručákem sedáme na přistavený autobus do hotelu Habitel, který je na přespání úplně v pohodě, a je ze všech hotelů u letiště nejblíže.
Nemáme hlad, ale máme celkem čas a tak se jdeme projít do čtvrti za pásem hotelů. Trošku jiný svět, ale dost, jak se dnes moderně říká, v čilu. Sem tam tady hraje hudba, hodně lidí v hospodách kouká na fotbal, pije se pivo... vlastně na druhý pohled to není tak velký rozdíl. Akorát tady skoro nikde neberou karty, a tak s radostí skončíme v jedné hospodě, kde berou, dáváme si po třech (tisích asi) místních penězích tři piva... protože kartou lze platit až od desíti. Tisíc peněz necháváme dýško.
Pivo Joker je lepší než Aguila.
Ještě jsme si chtěli vyfotit nějakou zajímavost, v parčíku na křižovatce u hotelu jsou sochy Izabely Kastilské a jistého Kryštofa, vynálezce pracího prášku Colon. Nicméně je tma jak v pytli a sochy oproti předpokladu nejsou nasvícené. Možná s tím má co dělat fakt, že v Kolumbii používají americké zásuvky a na to my nejsme připravení. Naštěstí máme nabito z letadla (a v rezervě powerbanky), tak nám to tak nevadí.
Ještě chvíli koukáme na basket, hraje nějaká díra uprostřed Evropy s Brazílií. Vedeme!
Příloha:
0004___20190906_092630.jpg [ 349.01 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0001___20190906_085107.jpg [ 436.42 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0002___20190906_091053.jpg [ 316.91 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0003___20190906_092549.jpg [ 284.72 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0013___20190906_110429.jpg [ 413.3 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0027___20190906_165305.jpg [ 446.49 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0028___20190906_200703.jpg [ 331.99 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0033___20190907_035418.jpg [ 431.78 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Den 2. Bogotá-SantiagoRáno chvíli čekáme na bus na letiště. Ne že by se nedalo jít pěšky, je to lehce přes kilometr, ale prý pojede za chvilku. Mají tady dobrý vynález, od čtyř nebo tak nějak snídani na stojáka. Jako v podstatě croissant a čaj nebo kafe, ale lepší než drátem.
Cestou do salónku hledáme v suvenýršopech plyšového medvídka. Kdo by nechtěl medvídka z Bogoty jako suvenýr. Místní ovšem nemají pro tuto kratochvíli nejmenšího pochopení, a tak mají plyšový zvěřinec k dispozici a snad jediný živočišně-plyšový druh, který chybí, je medvěd. Doprčic.
Jdeme do velkého salónku El Dorado, kde předpokládáme, že nám platí letenky, nicméně neplatí, a tak jdeme do celkem nuzného salónku Aviancy, kde je alespoň wifi, nápoj "Kolumbijka - ta naša" - místní "Kofola" peruánské Inca Coly. K snědku nic moc.
Letadlo Avianky jako... nic moc. Airbus 319, sedačky v C sice 2+2, taková oldschoolová křesla (dost připomínající Business třídu v Regiojetu), sklápění málo, a místa na nohy v první řadě taky nic moc. Navíc obrazovky v područce, takže na vzlet a přistání sklopit. Příště raději druhá řada.
Laborujeme s tím, kolik je vlastně hodin v Santiagu, informace se rozcházejí, různé aplikace tvrdí něco jiného a něco jiného tvrdí i IFE. Jak se ukázalo, zmatení nepřítele ale není úplně dokonalé, protože vše srovnal kapitán, když před přistání prohlásil, že "V rozporu s tím, co vám tvrdí IFE, je v Santiagu 13 hodin, o hodinu více než v Bogotě". Dnes večer (za 11 hodin) se totiž o půlnoci posouvá čas na jednu hodinu. Některé systémy si ale zřejmě myslí, že se tak už stalo.
Imigračka byla o něco rychlejší než v Bogotě, ale taky žádný luxus, přesto ještě nebyly venku bágly a tak jsme neztratili žádný čas, posbírali švestky a jeli busíkem do půjčovny. Ta byla úplně v klidu, máme Jeep Compas, auto celkem prostorné, a jedeme se ubytovat. Opět jsme zvolili nejbližší hotel u letiště (kromě toho přímo na něm), s nejlepším poměrem cena výkon. Jako žádná láce, ale není tu moc z čeho vybrat. Hotel Diego Almagro... nenadchne, neurazí, klidně bych tam přespal znovu. Má bazén, venkovní, kdyby to někoho zajímalo a kdyby nebyl přelom zimy a jara. Všude po hotelu jsou vyvěšeny informace o dnešní změně času (rozdíl proti Praze se sníží z -6 na -5).
Jedeme do nejbližšího mallu, byť teda v takové příjmově podprůměrné čtvrti, zařídit vše potřebné. Nejdřív teda jídlo, paradoxně máme hlad, čekali jsme v Aviance dvě jídla a ono bylo jenom jedno a na začátku. A ještě k tomu snídaně. Dáváme nějaké menu, všechny burgrárny tady vypadají stejně, a pak začíná mise SIM karta.
Jdeme do Entelu. Je tady pobočka - taky proto jsme jeli sem - a tam se o nás jistě postarají. Všechno v cajku, ale nemají simky. Musíme kamsi do obchodu s telefonama koupit simku. Kupujeme a vracíme se do Entelu. Tam co předtím nebyla ani noha je teď fronta a lístkový systém. Tak čekáme. Až se dostaneme na řadu, zjišťujeme, že je fajn, že máme simku, ale abychom si mohli aktivovat internet, potřebujeme dobít kredit. Ten tady ale neprodávají, musíme - logicky - do lékárny. Tam je ovšem fronta a lístkový systém. Nicméně daří se nám nabít a dokonce samostatně zakoupit a rozchodit tarif - na starém telefonu, který nám bude sloužit jako hotspot. 6 GB za 10000 (tarif včetně karty) pesos. 1000 pesos je asi 33 korun, pro jednoduchost jsme to počítali jako třicet. Relativně dobrý deal na to, že nikdo nechtěl žádné osobní údaje.
Hurá. Teď už jen nakoupit. To ovšem není jen tak, tento mall nevládne potravinami, musíme tedy jinam. Martin googlí, že jsou tady v podstatě dva hlavní řetězce s potravinami, Líder a Santa Izabela. Nedaleko jsou oba dva vedle sebe, tak jedeme do Líderu (zdalipak německy mluvící diaspora v Chile používá ze zvyku německý ekvivalent nevíme, ale mě se líbí říkat tomuhle řetězci Vůdce (zkomolením „Walmart“)).
Cosi nakoupíme, hodíme to do auta, a vidíme že nedaleko je jakýsi trh, zavřená dlouhá ulice, po krajích stánky se vším možným a nemožným. Kuba z letadla (mají potvory v Fku neomezený net), že mu nefunguje nabíječka, tak kupujeme nabíječku. Lze tady ale koupit cokoliv, jen občas nevíme, co jsou nápoje a co jsou chutně vypadající čističe na podlahu, a tak si raději dáváme empanádu u stánku a jdeme zpět k autu a na hotel. Už stejně začínají stánkaři balit.
Čekali jsme trochu jet lag, a tak jsme si na pokoj koupili flašku rumu. Ale nebyla potřeba.
Příloha:
0040___20190907_055308.jpg [ 367.91 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0043___20190907_055802.jpg [ 521.71 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0045___20190907_060034.jpg [ 385.69 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0049___20190907_083257.jpg [ 303.6 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0052___20190907_083521.jpg [ 266.64 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0054___20190907_102414.jpg [ 503.15 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Den 3. Do AndRáno jdeme na snídani nějak na půl pátou. Snídaně od čtyř ráno jsou skvělý vynález. Nebyla to pecka o které bychom psali na fejs, ale jako OK. Jedeme na letiště vyzvednout po smluveném signálu, že mají bágly, Patrika s Kubou. Stihli jsme tam dojet ještě zbytečně brzo, asi je zdržela celnice - nám včera jenom očuchali psi tašky a hotovo.
První mise - vybrat z bankomatu. Včera jsme vybrali soukro a s tučným poplatkem (4600-6000 pesos za výběr), dneska poučeni moudry z internetu chceme vybrat zdarma, z centrální kasy/karty, na které máme společné peníze. V nějaké Banco Internacional by to mělo jít. Nejde. Nebo možná jde, ale bankomat jsme nenašli. Vyzkoušeli jsme ale jiné banky a vypadá to, že Scotia Bank je naše volba. Maximum je všude stejné, víc než 200 000 pesos bankomat nedává. Vybíráme tedy 800 000 pesos, k tomu každý 200 000 pro sebe, to by nám mohlo na nějakou dobu stačit.
Po dálnici si to míříme do Las Andas, městečka pod horami, kde je totálně mrtvo, jenom pár lidí uklízí ulice a pár zatoulaných psů dělá tamtéž bordel. Kromě malého náměstí nic zajímavého, tak ani nečekáme, až se otevřou obchody, na snídani nemají čerstvě přiletivší efkaři hlad a já s Martinem jsme snídali.
Po dost špatné silnici směrem do hor pokračujeme k místu, které znám z fotek: žebříku serpentin pravidelně zasekaných do skal, pravá, levá, pravá, levá pořád nahoru do svahu. Jsme tady skoro sami, kroužíme zatáčky a nadmořská výška stoupá. Někde na úrovni vršku Gerlachovského Štítu je horské středisko Portillo, kde se po ránu začíná nesměle lyžovat. Dá se tady ohřát, koupit něco teplého do žaludku, a hlavně tu mají suvenýry. Ptáme se, jak vypadá cesta nahoru k soše Krista Spasitele, prý OK. To jsme nečekali, ikdyž vlastně už na mýtné bráně pod serpentinami jsme se ptali a taky borec říkal, že OK. Mýto jsme neplatili, platí se, jenom pokud pokračujete do Argentiny. Takový výstupní poplatek. Za auto.
Nabuzeni přijíždíme k odbočce a ta je... komplet zasypaná sněhem. Vůbec není poznat, kudy má cesta vést. Tak někdy příště. Škoda. Socha je na hranici s Argentinou (přímo na čáře) a tak bychom se dostali do Argentiny, přestože by auto neopustilo Chile, což nesmí. No nic, otočka. Kousek dolů nás čeká hranice (checkpointy jsou každým směrem od čáry asi 10 kilometrů), a tak musíme projít kontrolou, jako bychom přijeli z Argentiny, což sice nedává smysl, ale bereme to jako přípravu na byrokraticky zmatenou Bolívii. Naštěstí jsou Chilani dost na pohodu, nic neplatíme a je to na chvilku - kromě asi dvou autobusů tady nikdo není. Zatím. Cestou serpentinami dolů trochu fotíme a točíme, a to už se nahoru začínají hrnout kamiony. A není jich málo.
Dole zastavujeme v San Felipe, je čas k obědu a tak procházíme centrum a hledáme něco takového normálního pro místní za normální ceny. A našli jsme, v takové zvláštní jídelně/rybárně postavené z čeho se dalo dáváme výbornou smaženou rybku s bramorama, majonézou (na tu jsou tady vysazení), a velkou flaškou pití - což je koncept, kterého se držíme celou cestu (tzv. na Gretu). Prostě si místo tří/čtyř třetinek objednáme jednu litr a půl nebo litrovou flašku, a tři/čtyři vázičky.
Vracíme se na dálnici, schválně jedeme jinudy než jsme přijeli, po slavné Panamerické "Highway číslo 5", na hotel. Demo And máme za sebou, a máme ještě čas, tak si po chvilce orazu vyrazíme autem do centra. V plánu byla nějaká lanovka na místní Petřín, ale byla tam fronta jak na banány a tak raději parkujeme u centrálního náměstí a procházíme místní ulice, kupujeme nějaké pamlsky a suvenýry, prozkoumáváme kostel a jdeme lehce nakoupit. Nákupy bereme s sebou zítra na Ostrov, kde je draho.
Ještě se zastavujeme po cestě v parku, kde je jakési srocení davu. Blešák. Procházíme, celkem nic zajímavého, ale mají tady párky v rohlíku, smažené sushi a další pochutiny, a Inca Colu. Pravou, nefalšovanou peruánskou Inca Colu z místní santiagské fabriky Coca-Coly. Je trochu problém s placením parkoviště, není tady automat a platí se v kase uprostřed velkoskladu nábytku. Inu proč ne.
Večer na hotelu dojíždíme místní rum a snažíme se vyspat.
Příloha:
0060___20190908_074715.jpg [ 482.77 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0062___20190908_091529.jpg [ 697.67 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0066___20190908_104928.jpg [ 810.97 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0071___20190908_105341.jpg [ 620.64 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0076___20190908_171848.jpg [ 512.81 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0076___20190908_171848.jpg [ 512.81 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0092___20190908_175050.jpg [ 782.94 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0098___20190908_185747.jpg [ 418.66 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0103___20190908_213920.jpg [ 222.65 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Den 4. Santiago-Hanga RoaSnídáme později než včera (tj. v lidských půl sedmé asi) a jsou tady i vajíčka. Luxusní vajíčka. Necháváme jedno zavazadlo krámů, které nebudeme potřebovat, v úschovně hotelu a jedeme busíkem na letiště. Tam nás čeká lehké zmatení. Jdeme na "Departures - Easter Island", kde si vystojíme frontu, ve které vyplňujeme na webu dotazník, takovou ostrovní ESTU. Zavedli to minulý týden, nevěděli jsme o tom, a je to dost napytel vyplňovat to na stojáka na mobilu. Nevadí. Akorát to stíháme vyplnit než se dostaneme k pasovákovi?, který to čekuje. A ten nás pošle... na check-in. Jo tak to jsme nedomysleli, mysleli jsme, že tohle (nebo za tímhle) je check-in. Tak nic, jako největší amatéři se vracíme na check-in, tam hrdě prohlašujeme, že jako Sí, že to lejstro máme, protože máme, bágly jdou do útrob letiště a my se zase vracíme na Departures-Easter Island, abychom si znovu vystáli frontu. Občas se vyplatí být na letišti ty tři hodiny předem. No a pak akorát Security a už se nastupuje. Salónek nestíháme a stejně nemáme.
Zato máme nějakou místní Economy Exclusive nebo co, lepší místa, dva palce na nohy k dobru. Proč ne. Let asi 5 hodin, normální economy jídlo. Dreamliner je fajn letadlo, plná palba, zatmívací okna a ten výhled při přistání... takhle nalepené lidi na oknech při dosedu jsem ještě neviděl, scéna za oknem připomínala scény z Jurského Parku, jenom ty útesy na Isla Nublar aka Oahu tady úplně nejsou. Ale jinak podobné, všichni s napětím očekávají kráčející mnohatunové kolosy. Pešek, Pavel Pavel má zrovna rýmu.
Jsme dost vepředu, takže nestojíme ani tak dlouhou frontu na vstupenky do národního parku, které se prodávají ještě před báglama (lze pak i někde ve městě). Výpalné asi 56 tisíc pesos nebo tak nějak, dobrá díra do rozpočtu, nicméně počítali jsme s tím. Letiště Hanga Roa je velikostně něco jako nádraží v Ústí nad Orlicí. Jen hezčí. Venku jsme hned, ani to nebolelo, a už si nás odchytává borka z ubytka.
Máme AirBNB, za super peníze - ostrov je tak 2-3x dražší (všechno v podstatě) než pevnina - máme chatku se dvěma ložnicema, obývákem, kuchyní. Jen wifi chybí. Majitel sice psal, že jako ta cena co jsme platili je na jednu noc (máme tři noci) ale pak uznal, že to byla jeho chyba a všechno platí. Tak jsme u něj alespoň vzali na celý pobyt auto. A docela dobré, čtyřdvéřové SUV Daihatsu. Čekali jsme Suzuki Jimny, které je skoro poloviční.
Cestou na ubytko s náma borka projela hlavní místa "města", ukázala, kde je supermarket (stodola s dvěma regálama), přístav (kde jsou potápkárny), pošta... jo tak tohle je asi všechno. Celý ostrov má nějaký 6, max. 7 tisíc obyvatel. Jedno roztahané město a zbytek... nic. Viděli jsme i první sochu.
Jedeme do města, nejdřív do potápkárny potvrdit si zítřejší program. Všechno platí. Fajn. Pak do obchodu, k obědu dáváme empanádu (pro srovnání v supermarketu 2800, předevčírem na trhu v Santiagu 1000). Na poště, kde by měli dávat pamětní razítka do pasu, nás posílají dopryč. Že prý v nějaké kanceláři. Nehledáme.
Je hezky, jedeme se podívat na jedinou místní pořádnou pláž. Lidi se koupou, jsou tady i sochy, tak fotíme, točíme a koupeme se. A narazíme i na první (a v podstatě poslední) Čechy. Jednu Češku jsme pak ještě potkali v autobuse a jinak nic. Ani Slováci, Poláci a Rusáci. To je panečku dovolená! Voda teda není úplně teplá, ale dá se to. Na to, že jsme uprostřed Pacifiku, je to ještě v pohodě, i vítr jsem čekal horší.
Pokračujeme po směru ručiček po okružní cestě, zastavujeme, fotíme, jedeme, a tak máme první den skoro projetý celý ostrov. Ale fakt jenom skoro - hodně míst, která chceme vidět, má omezenou otevírací dobu a tak jsme často dojeli jen k bráně.
Večer vaří Patrik, máme každý z domova (nebo Santiaga) suroviny na jedno jídlo - jedeme lowcost. Normální cena jídla v Chile je tak 4000 (menu s polívkou), tady jsme neviděli nic pod 9000 (špagety). Spíš tak 13000.
Příloha:
0107___20190909_090336.jpg [ 526.42 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0111___20190909_140430.jpg [ 796.25 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0115___20190909_160334.jpg [ 541.35 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0116___20190909_160338.jpg [ 471.34 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0137___20190909_165243.jpg [ 522.63 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0149___20190909_172504.jpg [ 777.67 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0172___20190909_180513.jpg [ 645.88 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
Příloha:
0191___20190910_081313.jpg [ 309.98 KiB | Zobrazeno 1195 krát ]
V příštím díle uvidíte: Potápěče, ryby, hodně soch, a nakonec se přesuneme se do pouště Atacama.