Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com

25.9.2019, 18:40

Dnes sa poznávalo. Opět. Celý den byl ve znamení návštěv vyhlídek a objevování co najzapadlejších cest ostrova. První ale kam sem ráno zajel byly termály. Jako je to takové trochu divné, když je člověk v subtropoch eště k tomu navštívit místo z horků vodů, sůhlasím. Ale tu to dle fotek vypadalo moc pěkně, navíc celodenní je vstupné pouhých 6 Eur. Není co řešit. Celé místo je poměrně malé, jedná sa prakticky o potok v malém slepém údolí, vedle kterého je postavených 5 bazénků s vodů teplů 39 stupňů a spojuje je jeden asi 30m dlůhý chodník. Víc nic. Ale má to atmosféru, až přímo tím nejakým romantickým místem bych sa to nebál nazvat. Fakt pěkné prostředí.

Zapoměl sem dodat že ty termály sů ve městě Furnas. Které celé aj se svojím okolím leží přímo v kráteru stratovulkánu. Vyhaslého, pochopitelně. Čehož důsledkem krom těch termálů sů časté vývěry horké páry, bublajícíbo bahna a podobných sopečných srand. Na nedno takové místo kde je těchto věcí sůstředěných víc vedů moje další kroky. Vypadá to tu trochu jak v Yellowstonu, trochu jak na Islandu a trochu jak v kuchyni. Ne, nezbláznil sem sa. Fakt jak v kuchyni. Ono část tohoto místa produkujícího horků páru využívajů místní restaurace k poněkud netradiční přípravě svojích jídel - surové jídlo v hrnci schovajů do připravených "studní", a zahrabů ho pod vrstvu hliny. Po nejakém tom čase si pro už uvařenů baštu dojedů v dodávce a převezů ju do restaurace k servírování luďom. Zajímavý koncept

Odtud pak už mířím na zbylé klikaté cestičky ve snaze ve zbytku dňa najít ty najlepší a najpěknější výhledy na ostrov. Zitra ma čeká přelet na Madeiru. Ostaňte naladěni.

Termály


Furnas, město v sopce.


Malý Yellowstone


Tu sa eště vaří


A tady už sa dovařilo


Prostě bez komentáře...

Azory také píši do pořadníku, i když ty už tam delší dobu jsou
Jsem zvědavá na srovnání Azory - Madeira.

Začínám tento výlet lehce závidět...

Paráda. Taky máme na seznamu.

" když v tom sa do té noci ozve tlumeně a mdle - odbočte vpravo. No moc nechybělo a bylo blato na hřišti."

"Jak se ti šlape?"
(Copyright Donutil)

Ano, Mira ma v ten okamzik taky napadl Lec Frantu Kocourka sem v prikope neobjevil

26.9.2019, 21:40

Dnešek začal vrácením auta do pučovny. Chlápek na příjmu byl jakýsi letargický, vypadal jak kdyby tam v té budce proseděl celů noc (otevírali hodinu a půl před mojím příjezdem), auto si ale přebral. Zrovna lélo jak z konve, takže obhlídka zevnějšku byla spíš enom jako, každopádně vše ok. Može sa jít na letiště. Tu su radši s hodinovým předstihem, ač letiště samotné je poměrně malé a kompaktní a není problém od příjezdu k vrácení auto po příchod k bráně strávit 15 minut.

Tu zažívám neco co sem si myslel že je možné enom na Slovensku. K letadlu, které stojí přímo naproti brány 7 nastupujeme a teď pozor - taky z brány číslo 7. Na čemž by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby ovšem mezi nama cestujícíma a oním letadlem nestál autobus. Si říkám asi pro vedlejší bránu, nepojedem snad těch 30 metrů autobusem. Hm, omyl. Pojedem. A ne enom 30. Šofér s nama první odjížďá na konec ranveje kde sa na zemi namalovaném kruháči otáčá, projede kolem našeho letadla kamsi na opačný konec ranveje, aby sa takticky ze zadu opět k našemu letadlu přiblížil a to zhruba na stejnů vzdálenost dveřa busu-dveřa letadla jak byla původně dveřa brány-dveřa letadla. To celé mu zabralo asi 5 minut. Manažéruš letišťuš kreténuš.

No nic, popoleťme dál. Let operovaný SATA letíme v klasickém vrtulovém Bombardieru Q400. Během letu je dokonca podávané občerstvení, jakási ta hůska se salámem a sýrem a rozlévané pití. To už je snad tu po Evropě aj vzácnost. Chválím. Uběhnů přesně dvě hodiny, kdy sa začnem přibližovat na Funchalské letiště co vůbec neleží ve Funchalu, zato jeho ranvej zčásti stojí na pilotoch přimo vedle oceánu a je taky známé tím že je pojmenované po najslavnějším Madeirském šampónovi.

V příletové hale na ma už čeká týpek z pučovny, aby si ma odvezl na jejich pobočku za letištěm, kde je mi bez nejakého přemlůvání k pojistce předán značně omšelý Fiat 500. Barbie car. No co už. Furt to mohl byt nejaký ten hnůjdaj. První vyrazím směrem na sever ostrova ale po chvíli to, skrz poměrně oblačno na severu a očividně jasno na jihu, otáčám a mířím si ostrov objet dokola po směru hodinových ručiček. Zpočatku je to samé město a dědina, to sa ale čím víc na západ jedu mění, až sa pohybuju spíš lesem. Moc pěkné. Hlavní cíl mojí dnešní cesty je lanovka na západě ostrova spojující "vrch" ostrova z jeho podútesovým pobřežím. A je to moc pěkná oblast. Dole si dělám asi kilometrovů procházku podél vlny bičovaném pobřeží a je to neuvěřitelný relax. Prostě sa enom tak procházat s vyplů hlavů a odpočívat při tom. Paráda.

Z Achada da Cruz už pak mířím rovnů na ubytko. Když v to mě cestů přicházá mail že - you've been upgraded! Hm, no to mám radost. Totiž - sem sa asi krapet unáhlil. Eště před odletem sem mi asi týden předem došel od TAPu, se kterým odtud přes Lisabon letím do Madridu, mail že jestli chcu tak možu nabídnůt, kolik bych byl ochotný zaplatit za přesun do Business. Spíš ze srandy, aniž bych cokoliv řešil sem nabídnul to najmíň co šlo - 160 Eur za ty dva lety. No a TAP mi to to odklepnul. Sakra. Proč sakra? No protože až pak sem si uvědomil že jediné co mi to přinese bude - kdyžtak ma opravte - celá dvojsedačka v letadle čistě pro ma a vstup do salonků. Protože lety sů operované s A319 a A320 to nebude žádná výhra no a salonky na Madeiře a v Lisabonu (kde na něj skrz to že otvírá až v 5 ráno budu mět tak půl hodiny) nejsů taky zrovna až tak uplně výhra. Ne teda za přes 4 litry kaček. No, chudákovi sa to nestane, holt si budu aspoň moct řéct že neletím jak socka, no

A s tímto na srdci ulehám napapkán a nabumbán ke spokojenému spánku. Tož dobrů noc a ostaňte naladěni.

Tuto vzdálenost sme jeli busem. 5 minut.


Nevíte někdo, použili nejaký ten šampón aj do základů těch pilířů?


Funchal


Pod útesy


Konec Evropy? Světa?


A lanovků zas zpátky navrch

Tož pěkné čtení, díky za něj, jako člověk z Valašska jsem schopen ocenit i skvělý písemný projev, zítra jedu po delší době na Moravu, tak čtením tvých textů už se ladím...
Jinak za mě ty ostrovy v Atlantiku mají velké kouzlo, ať to jsou Azory, Madeira, či Kanáry, tam se vždy rád vracím. (v prosinci mě čeká Hierro )
Myslím, že začátek konce to určitě u tebe není, tahle nálada ti dlouho nevydrží! To by byla škoda!

28.9.2019, 1:05

Dnešek, nebo teda včerajšek už je poslední den pobytový den a zároveň první deň, který nešel podle mojich plánů. Už když sem ráno vylézl z pokoja a kam až sem dohlédl bylo zatežené nízků oblačnosťů sem začal byt na pochybách. Dnes sem měl v plánu totiž vnitrozemí ostrova. No ale šak vyjedu a holt sa uvidí. No, vidělo sa, nebo teda spíš nevidělo. Do nejakých ca 1000 metrů nad mořem bylo šecko v pohodě, výš už ale nastupovaly mraky. Což vzhledem k tomu že sem měl v plánu vyjet aj výš jak 1800 metrů nad moře...

Jelikož sem měl hromadu času, jel sem tam aj tak. Počasí sa časem spíš ale eště zhoršovalo, než naopak. Údolí jeptišek eště ide vidět v pohodě, o kůsek vedle z vyhlídkyParadeo na město Funchal kdesi dole pod sebů ale už skoro nedohlédnu a už nekolik kilometrů pod vrcholem Pico Arieiro je jasné, že z tohoto nic nebude. Mlha je tak hustá že bych do ní mohl čagany věšat, k tomu větr a mrholení. No babiša by ven člověk nevyhnal. Sedám tak do auta a čekám lesti sa počasí neumůdři. Bohužel, po hodině čekání to vzdávám a než bych sa dál trápil v tom hnuse co je nahoře ve vnitrozemí, sjížďám rovnů do Funchalu, kde popocházáním a poposedáváním kolem moře trávím zbylý čas do odletu.

To ale nedokážu dlůho a tak už víc jak 4 hodiny před odletem jedu odevzdat auto a nechat sa zavézt na letiště. Bo navíc na ma leze jakási rýma či co, což bude v kombinaci s přespáním v letištní hale, které ma dneska v noci čeká, fakt lahůdka. Když už nic tak aspoň že mám ten salonek. Aj když - v názvu má slovo premium a já mám fakt chuť sa jít tej ženské tu za pultem optat co z tohu tu má byt to premium. Nevybavuju si jestli sem viděl kdy menší a hůř zásobený salonek. Pár jakože sendvičů, mufin a jabka. K pití dvě nealka, voda, pivo. A cosi tvrdého, pravda, ale to fakt nemosím.

Z letu samotného si pak vybavuju akorát že sme dostali aj cosi na jídlo, ináč sem celý let proklimbal. Je 1 ráno a idu si najít místo, kde bych mohl přečkat ty 4 hodiny, než mě otevře salonek. Tož ostaňte naladěni.

Údolí jeptišek


Vzácný okamžik kdy sa oblačnost v horách na pár minut roztrhala


Takáto potvora kotvila v přístavu


Šampón tu má ne enom svoje letiště a muzezm ale aj sochu


Elita je odělená od plebse záclonkama


Večeřa

28.9.2019, 20:00

Dnešek už je vyloženě přesunový na cestě dom. Což ovšem bude obnášat eště 5 letů. Noc sem prospal na lavičce jak batola. Usnul sem okamžitě a nezbudit ma mobil, ležím tam do bůhvíkdy. V Lisabonu je salonek TAPu už na krapet inčí úrovni jak ve Funchalu. Hromada studené a aj teplé snídaně, vybere si každý. Let, nebo spíš skoro skok do Madridu opět skoro celý proklimbám, vnímám akorát roznos jídla. Na to já čuju dycky

V Madridu mám pak na přestup skoro 6 hodin. Původně sem plánoval že sjedu do města, vzhledem k tomu že sem kartičku na metro ale od loňska svhoval doma tak pečlivě že sem ju před odletem nenašel, koupi další sem si zakázal a holt ten čas strávím v salonku Iberie. Tu sem trochu opět zabojoval s španělským pohledem na věc. Přiletěl sem na terminál 2 a odlet sem měl z terminálu 4S. Tzn. že sa mosím první dostat na terminál 4. Ok, su tady, ale jak na 4S. Po jakékoliv šipce (na rozdíl od asi 5763 šipek směřujících na T1-3) ani památky. Procházám T4 celý a nic. Tak ma napadne, jestli sa náhodů neodbavuje už tady a na 4S už sa enom vnitřně nepřejede. No samozřejmě že jo. Ale že by to někde napsali...

Do salonku Iberie přicházám tak s asi 5 hodinovým předstihem. No, aspoň sa pěkně najím a napiju. Po nějakém čase mi čas zjracuje příchozí Miro776, se kterým tak aspoň možu zabřednůt do rozhovoru o cestování. Moc fajn strávený čas. Letadlo Latamu ale už hlásí že přijímá pasažéry, tak neleníme a přesunujem sa do něj. Jooo, tento způsob trávení cesty zdá sa mě poněkud dobrým Business oddíl v B787 Latamu sice asi nedosahuje kvalit nekterých asijských aerolinek, osobně s ním nemám ale ani ten najmenší problém a dovedu si v něm představit strávit aj podstatně delší jak dvojhodinový let, který nás čeká.

Let samotný, až jako obvykle krom jídla, trávím v téměř horizontální poloze. Joo, to by šlo. Ale, mááálo Za chvílu už sme ve Frankfurtu. Tu sa naše cesty rozdělujů, Miro pokračuje do Prahy, kam já mířím až zitra ráno. Já pokračuju z letiště ven, na asi 1 a půl kilometr vzdálený hotel, kam prvně padám do peřin, pak do sprchy a následně sepsat tady oné toto, než definitivně padnu. Tož ostaňte naladěni. Už naposled

Velký obdiv k výdrži zdolat takovou cestu. Pár míst pro mě byly inspirací a děkuji za info. Stále zůstávám naladěna

30.9.2019, 0:45

Dnešek (včerajšek...) je posledním dnem mojeho výletu a za úkol v něm mám sa do půlnoci dostat do postele. Tož su sám zvědavý, lesti sa mě to povede. Ráno začíná na hotelu ve Frankfurtu. Eště před odjezdem na celů tuto akci sem přemýšlal, lesti vzít hotel přímo na letišti nebo o 4 kila levnější 5 km od něho, kam bych šel pěšky. Nakonec sem vzal ten letištní a dobře sem udělal. Jednak byl fakt fajn - žádný luxus ale zas čistý a účelně vybavený pokoj ale hlavně, po posledních dvůch dňoch sem byl tak doničený, že při představě eště x kilometrového pochodu sa mě dělalo špatně. Doslova.

Snídaňu za 5 eur v hotelu odmítám, páč business lounge. Tam ale opět chybí frankfurtské párky! To už je skandál! No co už, dávám opět odporné míchané "vajíčka", na start to stačí. Beztak budů salonky dnes eště dva a navíc k tomu jídlo v letadloch... Do Prahy přilétáme na čas a já si to od brány štráduju rovnů do Erste salonku. Tu sa přímo u schodů a výtahu k němu v asi 5 metrů ohrazeném prostoru pohybuje několik vážně sa tvářících policistů a snaží sa přijít na to, co je obsahem kufru, ke kterému sa asi nikdo nehlásil. No, obávám sa že byt v něm to čeho sa báli oni, bylo by málo aj těch metrů rovnů 50 a ne 5. Ale asi kluci věděli co dělajů. Tu pravů atmosféru tomu dodával vedle stojící robot, tancující a cosi snad aj blekotající svému okolí.

Salonek samotný netřeba představovat. Klasika. Po hodině ho opůšťám a mířím vstříc bráně, odkud má odlétat spoj do Mnichova. Tu su svědkem další humorné situace, kdy sů lidi už vystůpení z letadla, ale mosí stát šeci jeden za druhým v chobotu, protože sa nedaří najít klůče od dveří resp. klíčníka. Komedie Let samotný je jinak operovaný Air Dolomiti. Nic co by stálo za nejaků zmínku, sna enom jídlo. To je výborné. Je vidět že to sů taliáni. Přiletáme s mírným zpožděním, vzhledem k tomu že mám ale na přestup hodinu a třičtvrtě to není problém. Útočiště opět nalézám v business salonku Lufthansy. Tento je asi najvětší co sem zatím navštívil. Jídla a pití přehršel. Oči by jedly, ale...

K bráně sa přesunuju 20 minut před plánovaným odletem a je jasné že tentokrát to na čas s odletem nebude. Což vzhledem k odjezdu žluťáska z Drážďanského letišťa enom půl hodiny po plánovaném příletu nevypadá uplně skvěle. Po chvíli čekání u brány je hlášeni že hledajů nekoho kdo si vezne 250 Eur a poletí dalším spojem. Než stihnu k přepážce dojít s mojím návrhem na přesměrování ma zpět do Prahy (nebo klidně Vídně) místo do Drážďan, kdosi ma předbíhá a tak z toho nic néni. Škoda. Let trvá pouhých 40 minut. Naštěstí, protože hned při odletu máme 30 minut sekeru. V Drážďanoch ale dosedáme těsně před 17 hodinů a v 17:05 už stojím na zastávce čekajíc na bus od Regiojetu. A čekám a čekám... na 40 minutové zpoždění. Takže, šecko je v p... raze. Chjo.

Ze zpoždění řidič stahuje 5 minut. Bohužel, pro ma málo. Tůto svojů cestů mimochodem pravděpodobně stanovuju nový neoficiální rekord v délce přestupu z pražského letiště Václava Havla na Florenc a to 9 hodin Teď už mě teda zbývajů enom dvě možnosti - jet vlakem což ovšem obnášá 4 hodiny čekání v Přerově. A to nechcete. Nikdo nikdy nechce čekat v Přerově. Nikdy. Nikdo. Nebo busem - to ale pro změnu obnášá porušení pravidel. Ne teda mojích nebo mnů ale autobusáka a jeho společnosti, protože ho mosím přesvědčit aby mě zastavil mimo zastávku, jelikož potřebuju vystůpit přesně v půlce 200 km vzdálenosti mezi jejich oficiálníma zastávkama. To sa mě ale (pššššt!) daří a tak doma su s asi enom hodinovým zpožděním a o jedno kilo korun chudší. To beru.

A to to to to je vše, přatelé. Děkuju za vašu pozornost při této mojí poněkud zvláštní cestě.

Tento cestopis chcu věnovat Marcele za její nekonečnů ochotu mi naslůchat a babičce lále, bo už si ode ma nikdy žádný cestopis nepřečte.

Howgh.

Ještěže to už skončilo! S naprosto klidným svědomím jsem tuto akci vynechal bez jakéhokoliv odrazu na své pozitivní náladě a zůstal doma. Ty jsi mi naprosto tento stav narušil a zbortil! Díky Tobě zůstanu delší dobu nenaladěn, ba rozladěn, že jsem neletěl taky!!!!
Tož tak...

Hezký, ale jaksi nepobírám pointu cestování z Prahy do Mnichova, Drážďan a busem zpět do Prahy.

Vyklusával...