Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com

Dyť to sám píšu: BYLA TO BLBOST.

Nechci se v žádnym případě obhajovat, blbost to byla kolosální, na druhou stranu je v Austrálii už v 18 hodin tma, a já byl kdesi v Horní Dolní, a v kempu. Když jsem byl v Sydney nebo Adelaide, bylo večer co dělat, a letenku jsem tam proto nehledal. Ale hodně obtěžující bylo to neustálé vědomí “že zejtra se tomu už sakra musim začít věnovat”...
Trochu času stálo taky procházení si návrhů tady z vlákna, jestli bych přece jenom nemohl něco využít. Ale to byl užitečně využitej čas.
Tolik si zatim za hodinu svý práce neúčtuju, ale v principu s tebou souhlasim na 1.000 %. Já se odmítám věnovat různejm kešbekům, rumbování a podobně, abych ušetřil 10 €, protože šetřením nikdo nezbohatne, to je prastarý pravidlo. Ale rozjel jsem velkou partii na získání platiny u Alasky (přesněji status MVP Gold 75), a chci to dotáhnou do úspěšnýho konce. To už by byly benefity v hodnotě desetitisíců korun...
Pak ale budeš mít pravdu: pokud zase seženu letenku Qantas za 550 USD v třídě O na trase LAX-MEL-LAX a současně budu platina, měl bych teoreticky za proletění dostat 7.920 mil krát 2 krát 2,25 se rovná 35.640 AS mil.
Za 45.000 AS mil je třeba Cathay na trase HKG-AKL v F, což je hodně drahá letenka.
edit: není! Letenka v F na této trase neexistuje, neboť to nelítají letadla s F třídou. Proč je to vůbec v nabídce... to netušim.

Připsání se stříbrnym statusem tak velkorysé není, ale je to skoro, “skoro” (přesněji 76 %) potřebných mil na tu mojí návratovou letenku s American Airlines za doplatek 19 USD, viz. výše.

Věnuju tomu samostatnou kapitolu v cestopisu, co zrovna sepisuju, a mám na něj bohužel hafo času. Fouká vítr, moře je “rough”, a pro dnešek je potápění v kleci zakázané.
A do volné vody se mi tady jaxi ani moc nechce... respektive nikomu. Pod lodí krouží Imax.
(to je ten se znetvořenou ocasní ploutví)

Tolik si zatim za hodinu svý práce neúčtuju, ale v principu s tebou souhlasim na 1.000 %. Já se odmítám věnovat různejm kešbekům, rumbování a podobně, abych ušetřil 10 €, protože šetřením nikdo nezbohatne, to je prastarý pravidlo.

+1000.

Ale rozjel jsem velkou partii na získání platiny u Alasky (přesněji status MVP Gold 75)

Tomu rozumím, já se rozjel letos na Mileage Plus Platinum(taky 75K mil), ale šel jsem na to primitivně a koupil si 3x Havaj v C

Počkej, to myslíš vážně? Né, na to ti neskočim.

Ale ta moje hra cílí na totéž, jakmile budu zlatej (pozítří), nechám si poslat plastovou kartičku, a budu pokukovat po něčem, čim bych to levně doproletěl. A pak hurá na status match (mače, množné číslo). <- měl by tu bejt mlsně se olizující smajlík...
Snad ještě bude platit i tento (pardon, nečetl jsem to celý, jenom sem plácnu odkaz).
https://www.united.com/ual/en/us/fly/mi ... B8230.html

Počkej, to myslíš vážně? Né, na to ti neskočim.

Já si ty letenky nekoupil kvůli majlím, já jsem tam chtěl, ten status bude bonus navíc A jelikož jsem byl hodný a vzal(vezmu) pokaždé i manželku, budeme mít v rodině dva.

Status Match Challenge od United by měl pořád platit, loni jsem ho využil s Flying Blue Gold, když se mně po cestě se *A(zase na Havaj) nechtělo chodit do business lounges ve FRA. Senator lounges sice nejsou o moc lepší, ale co už.

Pockej, tak ty ses ten typek z airways.cz, globik???
Ten se identifikuje bydlistem HNL.
3x letet na Havaj znamena letet do prace nebo domu...

Neé, Globík nejsem , ja su ze Sudet, byl na Havaji poprvé vloni a tak nějak se mně tam zalíbilo

3x C je ale hardcore, a pro peněženku i SM (víc to M).
Alaska má status přísně podle vzdálenosti.
To C v SQ22 mi dalo do statusu jenom vzdálenost.

Alaska má status přísně podle vzdálenosti.
To C v SQ22 mi dalo do statusu jenom vzdálenost.

MileagePlus dává za nejlevnější business P tarif 150% PQM(ještě minulý rok bylo 200%)

Zatim tahle šílená akce neskončila, a dostává to nečekaný apokalyptický rozměry. Promrhanýho času ještě bude...

Dodatečně bych změnil poučení: nevyhledávat ani u červenýho. Víno mi prostě nepřijde jako šťastnej nápoj k vyhledávání letenek.

Co se mi povedlo? No mistrovskej kousek, v kombinaci s americkou realitou.
Jaxem psal, mám letenku se třemi segmenty, a ještě před pár dny jsem si to pochvaloval, že nočním letem ušetřim za hotel. Ale chtěl jsem přes den pracovat na notebooku, když už ho táhnu přes půlku planety, a digitálně nomádovat. K tomu se hodí ideálně salónek, s rychlou wi-fi, zásufkou a pohodlnym posezením, soudruzi by řekli “mít klid na práci”.

Mám 10 hodin v LAX, to se do centra moc nevyplatí, přes hodinu tam, přes hodinu zpátky, hodinu jsem ráno procházel imigračním, k tomu dvě hodiny před odletem být zpátky na letišti, a já přece potřebuju pracovat...

Jenže automat Alaska na terminálu 6 mi odmítá vystavit palubní lístek. To je nemilé, nemám vybranou sedačku, nemám zadaný FFP, nemám požádáno o upgrade, a navíc zjišťuju, že jsem si to špatně zapamatoval, odlétám až 14 hodin po příletu, to bych byl býval do toho centra vyrazil.
Jenže automat Alaska na terminálu 6 mi odmítá vystavit i cedulku na zavazadlo. No jo vlastně, voni si nevezmou moje zavazadlo! Nejdříf 4 hodiny před odletem, mění v jistotu mojí obavu pracovnice letiště. To víte, od 9/11 musíme být opatrní, ale zajděte si na přepážku Asistence, tam vám vystaví ten boarding pass, na automat jste tu moc brzo.
Co já tady budu dělat celej den s tou taškou, velkou jako kráva? Postavim se do kratké fronty u Asistence, ale jsou tam tři pracovníci, to půjde rychle. Jsem si myslel do chvíle, než jsem zjistil, že jednu přepážku zablokovalo odbavování živého zvířátka. A když už byly papíry hotové a pracovník se chystal obrovskou plastovou krabici/klec posunout na pás, zvířátko po něm vystartovalo a vyklubala se z něj doga, velká jako kráva. Čímž se to zase krapet zablokovalo.

To už psychicky nevydržela asi pětatřicetiletá bílá Američanka, a rozhodla se udělat pořádek. Celá zpruzená přistoupila k malému staršímu pánovi, co byl akorát na řadě, a zeptala se ho, jestli byl u automatů pro palubní lístek. Pán jí něco šeptem odpověděl, ona vyštěkla “Cože?”, pán jí to zopakoval, ona mávla vztekle rukou, a obořila se na paní přede mnou.
Docvakly mi dvě věci:
1. do salónku se nedostanu, to bych musel mít odbavený zavazadlo, to jsem definitivně nahranej;
2. pracovnice není tlustá jako kráva, ona je pokročile těhotná, a já jsem byl osudem vybrán, abych to odskákal za celý letiště.
“Vy patříte k sobě?” položila mi vyloženě nepřátelsky otázku poté, co ani tu paní z fronty nevystrnadila.
“Ne.”
Přistoupila ke mně a rozkročila se, aby s outěžkem získala potřebnou stabilitu. “A proč jste nebyl u automatů?”
To už jsem psychicky nevydržel já a na tu krávu, která se důležitě prohlásila za supervizorku, a přitom mi vyloženě a prokazatelně lhala do očí, jsem nebyl úplně příjemnej.
V nejhorší chvíli se zničehonic objevila mladá, taková ta hodně prdelatá černoška, a zaznělo “Who is next?”
“Já” a já se otočil zády k supervizorce, a snažil se odejít k jiné přepážce. Čekal jsem odpor, ale ta kráva to naštěstí vzdala. Během necelých dvou minut jsem držel palubku, svůj pas a pak dokonce i čokoládovou ruku, kterou mi na rozloučenou podala ta ochotná holka. Poděkoval jsem s hlubokou úklonou a naznačil políbení ruky. “Mějte hezký den a šťastnou cestu!” popřála mi s úsměvem.
Děkuju, ale jsem ještě stále ve stavu značné vytočenosti. Našel jsem si supervizorku a vykročil k ní s palubní vstupenkou. Nenápadně jí řeknu “bitch”, plánoval jsem si, ale nakonec jsem si to za těch pár kroků rozmyslel. Tohle roztáčení spirál negativní energie nemá většinou vítězů, ale jen poražených.
Ukázal jsem jí doklad, o kterém mi 5x za sebou řekla, že ho prostě nedostanu dříf jak 4 hodiny před odletem, podíval se jí významně na břicho a řekl ať s tím už zůstane doma. “Mějte hezký den a šťastnou cestu.” odsekla mi kysele.

To uvidíme. Jsem na čekačce do první třídy, ale moje zachránkyně mi už stihla posadit díky statusu do Premium class. Nevim sice co to znamená, ale lichotí mi to.

Hledal jsem úschovnu zavazadel, ale na celym obrofskym LAX letišti není ani jedna, podobně jako na JFK, a možná systémově fšude v USA.
“Jó, to víte pane, od 9/11 to nejde”, čeká ode mne empatii a souhlas pracovnice reklamace zavazadel Alaska, kde hledám pomoc a radu. “Zavolejte si tuto firmu, ta vám za 25 USD tašku odveze a večer zase přiveze.”

Neskutečný! Stát, kterej si bombarduje kdekoli kohokoli, posílá si drony s vražednejma raketama na libovolný místo s přesností pár decimetrů, bude ještě 15 let po teroristickym útoku bolestínsky skuhrat a čekat nekonečnou účast, namísto aby koupil 100 RTG na všechny svý letiště, a tam nechal bezpečně fungovat úschovny zavazadel.
Řečeno s Colinem Farrellem ve filmu V Bruggách: “Američani.”

Ale no ták. Sedačky na tom awardu nešlo nikdy nikde vybrat, bude prý něco přiděleno.
Takže prostředek prostřední čtyřky, a ještě hezky těsně za řadu pro rodiče a jejich fakany?!?
Brutální.
Že jsem si nekoupil normálně přímák s British nebo Finnairem za 25k, mohl jsem být zítra touhle dobou doma, vykoupanej, najedenej...

Tvl, Lálo, nefotrovatíš nám trošku????

Když teda Lála píše zkušenosti ze zvláštních přepážek amerických letišt, tak já se přidám. Původně jsem to plánoval dát do Cestopisy, ale nemá to pointu.

American Airlines: Jen 4 noci v Las Vegas ?, to je málo, přidáme vám ještě 1 !

Mám kamaráda Jirku, nikdy neletěl letadlem. 10 let jsem ho přemlouval k cestě do USA, i nabídka zaplacení letenky padla. Až najednou, když už jsem to vzdal, na to kývl. Sice až po přímluvě jeho švagra, který by rád letěl, ale přece. Tak tedy letíme, je nás 6, 3 manželské páry. A bylo to napoprvé dost náročné. Předesílám, že už jsem letěl přes oceán 16 x a nevybavím si nějaké zpoždění nebo zrušení letu. Začalo to ve Frankfurtu, kam jsme dorazili po 5 hodinové cestě autem. Jeli jsme ráno, skoro nulový provoz, takže jsme na letišti 3 hodiny před odletem. Když se náš let do Charlotte objevil na tabuli, tak jako jediný ze stovek ostatních má napsané zpoždění 2.20 hodiny. Pěkný opruz, obzvlášt když Radek /další účastník /10 dní sleduje náš let a pochvaluje si, jak to létá přesně. Protože máme jen osobní zavazadla jdeme na bránu až před odletem, kde na nás koukají jak zjara. Ostatní cestující se zavazadly totiž poslali přes Londýn, což by se zpětně jevilo jako výhoda. Nás čeká 10 hodin do Charlotte, pak ještě 5 do Las Vegas. Až po návratu vidím v mailu, že mi přebukování poslali v 00.38. Protože jsem starý a blbý a odmítám dotykový chytrý telefon /vůbec žádný nemám s sebou/, tak to samozřejmě nevím. Hodně nás prudí a posílají na zvláštní kontrolu, na otvory ale nedošlo. Naše předplacená místa ignorují a tisknou nám sedadla různě po letadle. Až po mé intervenci to jakž takž přijatelně mění, s kyselými ksichty. Při tom asi zapomenou Jirkovi dát palubní vstupenky na let z Charlotte do Las Vegas, takže další stres. Utěšuju ho, že by neměl být problém dostat v CLT nové. Konečně letíme, Jirka je nadšen, čekal to jiné. Odlétáme se zpožděním 2.53 hod, škoda, o fous mohla být kompenzace.Nebo ne, jak se ukáže později. V CLT jdeme na přepážku American Airlines a pěkná černoška během 5 vteřin tiskne nové vstupenky. Do Las Vegas přilétáme jen s cca 1.30 hod zpožděním.
Celý výlet proběhl bez problémů, viděli jsme vše naplánované a obzvlášt Jirka byl nadšený.
Po 10 dnech před polednem vracíme auto a v 11.50 jsme na letišti, 3 hodiny před odletem. Potřebujeme sice odbavit a zaplatit 2 kufry, ale nejdříve zkoušíme tisknout pal. vstupenky v automatu. Nedaří se, máme vyčkat příchodu asistenta, ten přichází za 5 minut. Posílá nás do ohrádky pro zrušené lety. Je před námi 6 lidí na 3 přepážky. Rychlost vyřizování je drásavě neuvěřitelná, těch 6 lidí odbavili za 2 hodiny. 1 člověk za 1 hodinu. Když přicházíme na řadu, tak nám sympaticky namíchaná asi Mexičanka sdělí, že náš nejkratší hodinový let do Los Angeles je zrušen. Na další jednání moje slabá angličtina nestačí, tak manželka vytáčí přítele na telefonu - naši dceru. Po skoro hodinovém /s přestávkami na tukání do klávesnice a několika konzultacemi/ rozhovoru je výsledek - poletíte ve 21.30 rovnou z Las Vegas do Londýna. Ježišmarjá, už ted jsme tu 2 hodiny a ještě 7 čekat? To je tedy paráda. No ale ono to není ve 21.30 dnes, ale až zítra! Dcera vydupala pro nás voucher na 3 pokoje, ale vypsání prý ještě chvíli potrvá, že si nás asistentka najde, aby jsme se posadili. Párkrát se jdeme zeptat jestli už je to vyřízené, ale stále nic. Až po dalších 2 hodinách nám přináší voucher, že prý i objednala shutle na hotel. Další půlhodina čekání a v 16.50, po 5 hodinách od příchodu na letiště jsme na hotelu Home 2 Inn by Hilton, 200 dolarů za noc a pokoj. Máme tady den navíc v Las Vegas, ale už nikam nejedeme a celé to prozevlujeme na hotelu a v blízkém outletovém centru. V hotelu je vynikající snídaně, pokoj musíme opustit do 12.00, ale zavazadla nám nechají na recepci až do 17.00, kdy nám objednají shutle na letiště. Pal. vstupenky nám tisknou až na přepážce British Airways, kde zjištujeme, že Aircraft je 747. Takže alespon bonus na závěr, speciálně pro Jirku životní zážitek. Zajímavé ale je, že ani do poslední vteřiny nebyl let vypsán na tabulích, ani na bráně. Let do Londýna proběhl neuvěřitelně rychle /prospali jsme to/, ještě 4 hod čekání na let do Frankfurtu, pak 5 hodin autem a jsme doma. Radek už přepočítával kompenzace, kolik že za těch 31 hodin navíc dostaneme, ale pak se ukáže, že pravděpodobně nic. Kdyby prý to byla evropská společnost, to asi ano, ale od American Airlines můžeme být rádi, že byl alespon ten hotel. Nicméně dcera to sepsala a poslala na AA.
Hlavně že se tam Jirkovi líbilo. Na tuhle cestu nikdy nezapomeneme.

Nejlepší byla přepážka ve Ft Lauderdale.

Já: Dobrý den, máme takový problém. Letěli jsme z New Yorku, nás poslali sem ale zavazadla skončila v Miami.

Přepážka: Podíváme se na to... no vážně.

Já: Nevíte, jak se tam dostat, jezdí tam nějaký shuttle nebo vlak?

Přepážka: Tady máte voucher na limuzínu

To rikam, burzoazista...

No nevím, já - narozdíl od jiných - letím v C za oceán prvně.