Vraťme se na začátek.
babička Lála píše:
Selfíčko jsme sice neudělali, ale snažili jsme se analyzovat situaci. Náš chlapec je tam pořád. Furt. FURT!
Podle našeho názoru - a je to jen hypotéza - jeho otec ve svém mladí prohrál významnou částku v hazardu.
Aby se vykoupil, slíbil Triádám život svého ještě nenarozeného syna. Byl to lhář, vůbec netušil, že nějakého syna bude mít, ale zaprodal ho.
Triáda moc nevěřila, že si toho podvodníka nějaká žena vezme za muže a povinne mu děcko, tak úpis prodala restauraci 218.
Chlapec se narodil, a dostal jméno Chlapec. Od svých deseti let musí obsluhovat hosty v 218 Restaurant.
Každej den.
Sedm krát ftýdnu.
365 krát v roce (někdy i 366 krát).
Má svůj koutek kdesi pod schody v budově (stejně jako měl Harry Potter), obsluhuje hosty, a nikdy neopustil restauraci. Nikdy nebyl za výlohou. Nikdy neviděl slunce.
Obsluhuje tak, aby ho majitelé vyhodili, ale sabotáž se mu zatím nedaří.
Furt tam je.
Byla to jen hypotéza, samozřejmě. Přece tam nemůže bejt furt. Jednou tam přijdu, a on tam nebude.
"Třeba tam dneska nebude", říkal jsem si fčera, když jsem rozechvěle přicházel k číslu 218 Grand Street. Díky březnovým teplotám na bodu mrazu jsem si mohl udělat fotku restaurace s prázdným chodníkem, a už beru za kliku.
Příloha:
image.jpg [ 184.44 KiB | Zobrazeno 1031 krát ]
To neni možný!
Na sekundu zahlédnu z profilu povědomou tvář, jak mizí za dveřma záchodu.
Nene!
Přijde ke mě druhý číšník, "One?", "Yes.", "This table?", "Yes".
"This is my table". Dovětek, kterej navždy všechno změní (ano, psáno s "v").
Číšník na mne nechápavě pohledne, s takovou tou počínsku pootevřenou pusou.
Víte, pamatuju si tváře tří číšníků.
V restauraci obsluhují vždy dva, a sestava je samozřejmě Chlapec + 1.
Ti zbývající dva se nějak střídají, znají slunce, Hudsonův zálif, asi mají i rodiny, prostě žijí normální životy, ale Chlapec, Chlapec ten je tam furt.
Sunu se ke stolu, u kterého částečně náhodou, částečně úmyslně, sedáváme, a číšník se nehejbe. Asi to budu muset nějak vysvětlit.
Trochu to zjednoduším do svojí angličtiny začátečníka a povídám mu, že každej rok jezdim do NY a každej rok chodim k nim na pomerančový kuře. 5x jsem seděl u tohodle stolu a jenom jednou u támhletoho (kulatýho pro šest hostů).
Číšník se rozzáří: "Your table. Hahaha". Lehce se zakloní a tu úžasnou zprávu si zopakuje: "Your table."
Je půl čtvrtý a restaurace je skoro prázdná, u vzdáleného stolu sedí pár, od pohledu taky turisti.
Číšník nahlásil mojí objednávku a vrací se.
A vrací se i Chlapec ze záchodu. Vidí nového hosta, zastaví se, a pátravě si mne prohlíží. Mám trochu podezření, že si mne možná i vybavuje, ale to je dost nepravděpodobný. Ten druhej číšník mu něco se smícham vypravuje a ukazuje na mě, Chlapec má svůj obvyklej kyselej výraz. Snažím se prolomit ledy, něco mu říkám (už teď přesně nevím co), ale zaujalo ho to. Tak kuju železo dokud je žhavý a drze ho žádám o společné selfíčko.
Chlapec SOUHLASÍ !!!!!
Vypadá to, že je polichocen, tolik útrapů a útlaku zažívá v restauraci, a teď tohle.
Vyfoceno, uctivě děkuji, a Chlapec se USMĚJE !!!
To mě úplně usadí zpátky na židli, ale je to jen začátek.
Ten druhej číšník přišel a ptá se, jestli si nechci k jídlu přiobjednat čistou rejži. To se tady u turistů nedělá, je to i v pár recenzích.
Z kuchyně jde Chlapec s talířem a PROMLUVÍ na mě: "This is my food" a sedne si ke stolu za mnou.
A ten druhej číšník mi talíř na stůl položí bez fláknutí.
Tak to je mazec.
Příloha:
image.jpg [ 159.97 KiB | Zobrazeno 1012 krát ]
Během mého pozdního oběda přijdou krátce po sobě dva starší Číňani a druhej číšník jim něco rozverně čínsky vypráví, oni na mne kouknou a pak se baví s Chlapcem. Tomu zájem lichotí a trochu od svého jídla halasí. Ta situace se nedá popsat.
Už to nikdy nebude jako dříf. A já si navíc nevzal tradiční stodolarofku. Ách jo.
Ale víte co: znáte ten dojemnej moment, kdy Ben Affleck vysvětluje Mattu Damonovi ve filmu Dobrý Will Hunting, že by ho rád nenašel doma?
Tak takhle to teď vidím i já. Až (a jestli vůbec ještě někdy) půjdu do 218 restaurace, vezmu za kliku s nadějí, že Chlapec už tam nebude. Že dostal volno, stojí na vrcholu Empire State Building, s úžasem sleduje rozlehlost města a mhouří oči do
slunce.
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
Pokud sa ovsem bavime o vsemoznych cinskych, thajskych, francuzskych ci nevim jakych restauraci, pouze v USA sa nachazejicich, tak to pak samozrejme ano. To uz mi ale pak postrada smysl tam kvuli nim jezdit.
.Dost jsi me navnadil ne jen tim jidlem ale i obsluhou 
?