A jak to vlastně na takové safari lodi chodí?
Příloha:
03-pravidla hry.jpg [ 122.68 KiB | Zobrazeno 3256 krát ]
EAT, SLEEP, DIVE, REPEAT!Nejčastější reklamní slogan, který ale přesně vystihuje život potápěče během celého týdne.
6:30 Ráno nás vzbudí zvuk lodního zvonu. Na některých lodích je to zaklepání na dveře kajuty, to když posádka roznáší čerstvou kávu nebo čaj podle individuálních objednávek. Umýt obličej, vyčistit zuby, do plavek, a hurá na palubu.
7:00 Brífing, do gumy, změřit a zapsat Nitrox, napít vody, první ponor.
8:30 Po ponoru si dáme sprchu, v kajutě se oblíkneme, a jdeme ihned na snídani. Po jídle si chvilku povídáme, když tu... zvonění!
9:30 Brífing, do gumy, změřit a zapsat Nitrox, napít vody, druhý ponor.
11:00 Po ponoru si dáme sprchu a odpočíváme. Někdo se natáhne do houpací sítě nebo na lůžko na horní palubě, někdo si sedne v jídelně, někdo se natáhne ve své kajutě...
11:30 Oběd a pak pár desítek minut v kajutě. Většina lodi usne a vysycuje.
13:00 Zvon! Rychle do gumy, brífing, změřit a zapsat Nitrox, napít vody, třetí ponor.
14:30 Po ponoru si dáme sprchu a v kajutě nebo na palubě se natáhneme. Beru knihu nebo komp, ale moc toho nepřečtu, pravidelně mi přemůže spánek a... vysycuju.
16:00 Zvon! Rychle do gumy, brífing, změřit a zapsat Nitrox, napít vody, čtvrtý ponor.
17:30 Po ponoru slyším obvykle první Liborova slova:
"Už se těšim, jak si natočim zrzka!" Což znamená, že na noční ponor on nepůjde, a tázavě na mne pohlédne, jestli má do kajuty přinést pivo i pro mne.
18:00 Večeře.
19:00 Zvon! Zbytek nadšenců rychle do gumy, brífing, změřit a zapsat Nitrox, napít vody, "noční" ponor se svítilnou v ruce.
20:15 Konečně volno. Nejčastěji si čtu v kajutě a usrkávám červené víno.
22:00 Po desáté večerní jsou fšichni ve svých kajutách a vysycují.
A takhle strojově to jde každej den, proto do sloganu patří i ono
REPEAT. I já úmyslně při popisu používám stejná slova, protože to je opravdu stále stejně se opakující rutina na většině lodí (tedy dobrých lodí).
Ale Bože, jak já tenhle denní režim miluju!V páru do toho můžete zkusit vložit i další činnost, ale velmi pravděpodobně při tom usnete. Což toho druhého neurazí, protože při tom fčera usnul on/ona.
Příloha:
04-pevninský pravidla hry.jpg [ 38.6 KiB | Zobrazeno 3256 krát ]
V dalším textu vysvětlím nejdůležitější součásti safárka:
vysycování, pití vody a oblečení, Nitrox, alkohol.Jak jste si jistě fšimli, safari život je dost ovlivněnej tzv.
vysycováním. Co to je?
Fyzika je obor, který mi nejde úplně nejvíc, vůbec ji nechápu, takže moje chemicko-fyzikální vysvětlení bude hodně naivistický, asi jako obrazy Ringo Čecha.
Příloha:
05-hodně naivistický.jpg [ 102.79 KiB | Zobrazeno 3256 krát ]
Vzduch, který dýcháme (a fouká se do potapěčských lahví), je směsí několika plynů, zejména dusíku (cca 78 %) a kyslíku (cca 21 %). A právě okolo toho dusíku se to fšechno točí!
Plyny (tedy i jejich směsi) se rozpouští v kapalinách. To přece fšichni víme, že bublinky v limonádě neplavou, ale jsou v ní rozptýleny, rozpuštěny.
Čím větší je tlak, tím více plynu se v kapalině rozpustí, a tím rychleji se plyn rozpustí. Platí to i obráceně. To taky známe: zkuste vozit v autě Mattonku a pak ji rychle otevřít... Část plynu se natřásáním z kapaliny uvolnila, tím ale vzrostl tlak v uzavřené flašce; tento tlak nedovolí uvolnění dalšího plynu. Když povolíte uzávěr, tlak prudce klesne, vytvoří se bublinky, a ty se derou z flašky ven, dochází k vysycování.
Na hladině moře je tlak jeden bar. Zjednodušeně se dá říct, že tady v České republice je fšude okolo nás tlak 1 bar.
Každých 10 metrů pod hladinou stoupá tlak o 1 bar. V hloubce, kde se odehrává většina rekreačních ponorů průměrných potápěčů, tedy ve 20 metrech pod hladinou, je tlak kolik???
3 bary, správně.
Plyny se rozpouští nejen v kapalinách (tedy i těch tělesných), ale i v tkáních. Průměrnej dospělej člověk v sobě prej má pořád 1 litr dusíku. Věděli jste to? A čím jseš tlustější, tím nasycenější jsi, protože plyny se více a lépe rozptylují v tukových buňkách než ftěch ostatních (svaly, šlachy, kosti, atd.).
Já se nebudu zamotávat do detailů Henryho zákona nebo Daltonova zákona parciálních tlaků, ale naivisticky (ringočechofsky) si to představuju takhle:
na palubě lodi je tlak 1 bar (aneb 100 kPa) a při mělkém nádechu 1 litru vzduchu vdechnu a vydechnu 0,78 litru dusíku. V hloubce 20 metrů a tlaku 3 bary při mělkém nádechu 1 litru vzduchu vdechnu 0,78 litru dusíku a vydechnu o něco méně, protože pod větším tlakem se snaží jakákoliv součást směsi plynů více se vstřebat, rozptýlit, a taky to udělá: u kyslíku to sice vítám, ale dusík to bohužel udělá taky...
Platí tady samozřejmě přímá(?, opravdu přímá?) úměra k čase i k hloubce.
Čím hlouběji se potápěč nachází, tím více i rychleji se dusík rozpouští v jeho těle (říkejme účelově "tělo se dusíkem nasycuje").
Čím déle se potápěč v jiném než atmosférickém (čti hladinovém) tlaku nachází, tím více se dusíkem nasytí.
Existují na to algoritmy, existují na to tabulky, ale to je teorie v kurzech. V praxi má dnes každý potápěč svého miláška (není to prsten, jsou to speciální hodinky), kterýmu většina z nás říká familierně kompík, a který tyto algoritmy obsahuje, a dle naměřených hodnot průběžně během ponoru ono nasycení dusíkem vypočítává.
Asi i každej nepotápěč začíná chápat, že dusík (Nitrogenium) hraje na safari lodi hlavní roli. Dusík je takovej chemickej Miloš Kopecký, antihrdina, přesněji padouch.
Příloha:
06-padouch.jpg [ 216.79 KiB | Zobrazeno 3256 krát ]
Co je to nasycený roztok tak nějak (snad) tušim. Jestli ale existuje "nasycené tělo", rozuměj dusíkem nasycené tělo, to je opravdu kruciální otázka, kterou vám nevygůglim. Každopádně je vědecky ověřeno, že při potápění se dusík v těle potápěče postupně hromadí; rychlost tohoto hromadění je ovlivněna čím? Ano, hloubkou, správně milý čtenáři.
Pokud dosáhne toto hromadění, toto nasycení těla, jisté kritické hranice, hrozí průšvih číslo 1 - dusíkové opojení. Projevuje se různě, nejčastěji je zmiňována euforie (supr, pojďme se potápět hloubš) nebo letargie (supr, tady je tak krásně, proč bych se měl vynořovat k hladině?).
Různě se dočtete, že dusíkové opojení hrozí při delším pobytu v hloubce 30 metrů (v lahvi na zádech máš atmosferický vzduch), velkej pozor je potřeba si dávat v hloubce 35 metrů, ale ...
... ale od toho máš svýho miláška, kompík, kterej tě na limitní kombinace čas versus hloubka upozorňuje. A samozřejmě je třeba, bez ohledu na hodnoty v kompíku, sebekriticky a obezřetně pozorovat sám sebe.
Je mi líto, že to musím napsat takhle natvrdo, ale možná by tělo zvládlo vstřebat do sebe ještě víc dusíku; pokud ale přestanou pracovat plíce v důsledku utonutí, tak se to prostě nedozvíme.
Druhým rizikem dekompresní nemoc. Rozumíme si: komprese = tlak, de = odstranění, snížení. Takže pokud jsi při ponoru hodně nasycenej dusíkem, a rychle se vynoříš, nastává v tvym těle ten příklad s Mattonkou v autě.
Při:
a/ rychlém vynoření z hloubky
b/ normálním vynoření s tělem, přesyceným dusíkem
se začnou tvořit mikrobublinky dusíku (s těma obříma bublinama v Mattonce to nemá nic společnýho), a protože nemají kam a jak utéct, usadí se ti v tkáních a kolují v krvi.
A tomu se chceme
vyhnout, proto existují tabulky, proto máme kompíky, proto se potápíme bezpečně.
Příloha:
07-peruánský nešťastník.jpg [ 26.86 KiB | Zobrazeno 3256 krát ]
Btw. ty naše tabulky pro rekreační potápěče jsou vypočteny s obrofskejma bezpečnostníma limitama, aby se do toho vešel jak starej Helmut z Lipska s chodítkem, tak mladá tlustá Mary z Utahu. Američtí potápěči z U.S.Navy mají tabulky ouplně jiný, o ruských potápěčích už vůbec nemluvě. Film
Ten nejlepší možná znáte ...
Příloha:
08-ten nejlepší.jpg [ 54.38 KiB | Zobrazeno 3256 krát ]
Dekompresní nemoc hrozí každému z nás v letadle. Tlak klesá s nadmořskou výškou, a v letadle se přetlak (rozuměj simulace pozemního tlaku v letové výšce 10 km) vytváří uměle. Pokud by tato součást výbavy letadla selhala, dekompresní nemoc hrozí každému na palubě (fčetně pilota
). Tlak by rychle klesnul, plyny (zejména dusík) by měly potřebu se vysytit, začaly by se ftěle tvořit ty mikrobublinky ...