Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com

"Tak dneska si uděláme jedno takový speciálo" říkával Jyrka Babica ve svém populárním pořadu o vaření, na který později navázal se svými recepty Láďa Hruška.
A já jsem se rozhodl napsat potápěčský speciálo pro ty, kteří se nepotápí, anebo se potápí, ale ještě si neprožili svůj první liveaboard week, tedy týden na safari lodi. (Nebo už jo, alexxi?)

Nejprve trochu ekonomiky. Vyplatí se vůbec potápění z lodi?

Safari v Belize stojí 2.895 USD za 7 nocí, 5 a půl dne potápění, obvykle 25 ponorů.

Zkusím najít v místě a čase podobné ceny pro potápění ze břehu:
# chatka za 70 USD pro dva krát 7 nocí = 245 USD na osobu
ale lodní klimatizovaná kabina je spíš na úrovni hotelu
tj. levnější hotel za 100 USD pro dva krát 7 nocí = 350 USD na osobu
# ekvivalent jídla a tekutin v českých cenách denně za 15 USD (330 CZK) krát 6 dní = 90 USD
ekvivalent jídla a tekutin v pouličních belizských cenách denně za 25 USD krát 6 dní = 150 USD
ale plná penze na lodi, tedy velká snídaně, svačina, oběd s polévkou, svačina, večeře dva chody, neomezené nealkoholické i alkoholické nápoje, to je stravování na úrovni dobré restaurace nebo hotelu
tj. jídlo a nápoje za 40 USD krát 6 dní = 240 USD na osobu
# průměrná cena jednoho denního ponoru je 55 USD, celodenní výlet k Blue Hole se 3 ponory stojí 230 USD, noční ponory stojí 60 USD
při čtyřech ponorech denně a 3 nočních ponorech (bez zohlednění vyšší ceny za Blue Hole a s vynecháním 1 nočního ponoru)
tj. 4 ponory za 55 USD krát 5 a půl dne + 180 USD za 3 noční ponory = 1.390 USD na osobu

Ubytování (350 USD) + strava (240 USD) + potápění (1.390 USD) = 1.980 USD

V porovnání s tímto součtem je cena 2.895 USD dost neatraktivní. Ale znáte to, katalogové ceny, kdo za ně kupuje... třeba u Exim Tours: procenta jdou dolů při first minute, při last minute, při opakovaném nákupu jako věrný klient, při tomhle i támhle. A podobně funguje prodej kajut na safárko. Poskytují se různé nepravidelné slevy, na které my trpělivě čekáme, a čekáme...

Když byla plošná - asi dvoutýdenní - sleva 33%, okamžitě jsem hledal nějakou levnější letenku na období, které není vyloženě mimo sezónu. A vyšlo to, Delta nabízela trasu přímo z Prahy do Belize za přijatelných necelých 13 tisíc, takže jsme si kajutu koupili za 1.940 USD na osobu.
A to už je jiný kafe. Máme ftom i Blue Hole, neomezený jídlo, velmi pohodlné dovezení k lokalitě hezky vleže v kajutě, promyšlenou trasu a systematickou návštěvu nejlepších lokalit, sami si večer točíme pivo a doléváme víno v rámci all-in...

Doplnění po návratu: obvykle v ceně není něco zahrnuto. Tentokrát to byl přístavní poplatek 95 USD, a samozřejmě plnění lahví Nitroxem za 100 USD (což je cena běžná, 100 USD / 20 ponorů je celosvětově obvyklých 5 USD za ponor).

A jak to vlastně na takové safari lodi chodí?

EAT, SLEEP, DIVE, REPEAT!
Nejčastější reklamní slogan, který ale přesně vystihuje život potápěče během celého týdne.
6:30 Ráno nás vzbudí zvuk lodního zvonu. Na některých lodích je to zaklepání na dveře kajuty, to když posádka roznáší čerstvou kávu nebo čaj podle individuálních objednávek. Umýt obličej, vyčistit zuby, do plavek, a hurá na palubu.
7:00 Brífing, do gumy, změřit a zapsat Nitrox, napít vody, první ponor.
8:30 Po ponoru si dáme sprchu, v kajutě se oblíkneme, a jdeme ihned na snídani. Po jídle si chvilku povídáme, když tu... zvonění!
9:30 Brífing, do gumy, změřit a zapsat Nitrox, napít vody, druhý ponor.
11:00 Po ponoru si dáme sprchu a odpočíváme. Někdo se natáhne do houpací sítě nebo na lůžko na horní palubě, někdo si sedne v jídelně, někdo se natáhne ve své kajutě...
11:30 Oběd a pak pár desítek minut v kajutě. Většina lodi usne a vysycuje.
13:00 Zvon! Rychle do gumy, brífing, změřit a zapsat Nitrox, napít vody, třetí ponor.
14:30 Po ponoru si dáme sprchu a v kajutě nebo na palubě se natáhneme. Beru knihu nebo komp, ale moc toho nepřečtu, pravidelně mi přemůže spánek a... vysycuju.
16:00 Zvon! Rychle do gumy, brífing, změřit a zapsat Nitrox, napít vody, čtvrtý ponor.
17:30 Po ponoru slyším obvykle první Liborova slova: "Už se těšim, jak si natočim zrzka!" Což znamená, že na noční ponor on nepůjde, a tázavě na mne pohlédne, jestli má do kajuty přinést pivo i pro mne.
18:00 Večeře.
19:00 Zvon! Zbytek nadšenců rychle do gumy, brífing, změřit a zapsat Nitrox, napít vody, "noční" ponor se svítilnou v ruce.
20:15 Konečně volno. Nejčastěji si čtu v kajutě a usrkávám červené víno.
22:00 Po desáté večerní jsou fšichni ve svých kajutách a vysycují.

A takhle strojově to jde každej den, proto do sloganu patří i ono REPEAT. I já úmyslně při popisu používám stejná slova, protože to je opravdu stále stejně se opakující rutina na většině lodí (tedy dobrých lodí). Ale Bože, jak já tenhle denní režim miluju!

V páru do toho můžete zkusit vložit i další činnost, ale velmi pravděpodobně při tom usnete. Což toho druhého neurazí, protože při tom fčera usnul on/ona.


V dalším textu vysvětlím nejdůležitější součásti safárka: vysycování, pití vody a oblečení, Nitrox, alkohol.

Jak jste si jistě fšimli, safari život je dost ovlivněnej tzv. vysycováním. Co to je?
Fyzika je obor, který mi nejde úplně nejvíc, vůbec ji nechápu, takže moje chemicko-fyzikální vysvětlení bude hodně naivistický, asi jako obrazy Ringo Čecha.

Vzduch, který dýcháme (a fouká se do potapěčských lahví), je směsí několika plynů, zejména dusíku (cca 78 %) a kyslíku (cca 21 %). A právě okolo toho dusíku se to fšechno točí!
Plyny (tedy i jejich směsi) se rozpouští v kapalinách. To přece fšichni víme, že bublinky v limonádě neplavou, ale jsou v ní rozptýleny, rozpuštěny.
Čím větší je tlak, tím více plynu se v kapalině rozpustí, a tím rychleji se plyn rozpustí. Platí to i obráceně. To taky známe: zkuste vozit v autě Mattonku a pak ji rychle otevřít... Část plynu se natřásáním z kapaliny uvolnila, tím ale vzrostl tlak v uzavřené flašce; tento tlak nedovolí uvolnění dalšího plynu. Když povolíte uzávěr, tlak prudce klesne, vytvoří se bublinky, a ty se derou z flašky ven, dochází k vysycování.

Na hladině moře je tlak jeden bar. Zjednodušeně se dá říct, že tady v České republice je fšude okolo nás tlak 1 bar.
Každých 10 metrů pod hladinou stoupá tlak o 1 bar. V hloubce, kde se odehrává většina rekreačních ponorů průměrných potápěčů, tedy ve 20 metrech pod hladinou, je tlak kolik???
3 bary, správně.
Plyny se rozpouští nejen v kapalinách (tedy i těch tělesných), ale i v tkáních. Průměrnej dospělej člověk v sobě prej má pořád 1 litr dusíku. Věděli jste to? A čím jseš tlustější, tím nasycenější jsi, protože plyny se více a lépe rozptylují v tukových buňkách než ftěch ostatních (svaly, šlachy, kosti, atd.).
Já se nebudu zamotávat do detailů Henryho zákona nebo Daltonova zákona parciálních tlaků, ale naivisticky (ringočechofsky) si to představuju takhle:
na palubě lodi je tlak 1 bar (aneb 100 kPa) a při mělkém nádechu 1 litru vzduchu vdechnu a vydechnu 0,78 litru dusíku. V hloubce 20 metrů a tlaku 3 bary při mělkém nádechu 1 litru vzduchu vdechnu 0,78 litru dusíku a vydechnu o něco méně, protože pod větším tlakem se snaží jakákoliv součást směsi plynů více se vstřebat, rozptýlit, a taky to udělá: u kyslíku to sice vítám, ale dusík to bohužel udělá taky...
Platí tady samozřejmě přímá(?, opravdu přímá?) úměra k čase i k hloubce.
Čím hlouběji se potápěč nachází, tím více i rychleji se dusík rozpouští v jeho těle (říkejme účelově "tělo se dusíkem nasycuje").
Čím déle se potápěč v jiném než atmosférickém (čti hladinovém) tlaku nachází, tím více se dusíkem nasytí.
Existují na to algoritmy, existují na to tabulky, ale to je teorie v kurzech. V praxi má dnes každý potápěč svého miláška (není to prsten, jsou to speciální hodinky), kterýmu většina z nás říká familierně kompík, a který tyto algoritmy obsahuje, a dle naměřených hodnot průběžně během ponoru ono nasycení dusíkem vypočítává.

Asi i každej nepotápěč začíná chápat, že dusík (Nitrogenium) hraje na safari lodi hlavní roli. Dusík je takovej chemickej Miloš Kopecký, antihrdina, přesněji padouch.

Co je to nasycený roztok tak nějak (snad) tušim. Jestli ale existuje "nasycené tělo", rozuměj dusíkem nasycené tělo, to je opravdu kruciální otázka, kterou vám nevygůglim. Každopádně je vědecky ověřeno, že při potápění se dusík v těle potápěče postupně hromadí; rychlost tohoto hromadění je ovlivněna čím? Ano, hloubkou, správně milý čtenáři.
Pokud dosáhne toto hromadění, toto nasycení těla, jisté kritické hranice, hrozí průšvih číslo 1 - dusíkové opojení. Projevuje se různě, nejčastěji je zmiňována euforie (supr, pojďme se potápět hloubš) nebo letargie (supr, tady je tak krásně, proč bych se měl vynořovat k hladině?).
Různě se dočtete, že dusíkové opojení hrozí při delším pobytu v hloubce 30 metrů (v lahvi na zádech máš atmosferický vzduch), velkej pozor je potřeba si dávat v hloubce 35 metrů, ale ...
... ale od toho máš svýho miláška, kompík, kterej tě na limitní kombinace čas versus hloubka upozorňuje. A samozřejmě je třeba, bez ohledu na hodnoty v kompíku, sebekriticky a obezřetně pozorovat sám sebe.
Je mi líto, že to musím napsat takhle natvrdo, ale možná by tělo zvládlo vstřebat do sebe ještě víc dusíku; pokud ale přestanou pracovat plíce v důsledku utonutí, tak se to prostě nedozvíme.

Druhým rizikem dekompresní nemoc. Rozumíme si: komprese = tlak, de = odstranění, snížení. Takže pokud jsi při ponoru hodně nasycenej dusíkem, a rychle se vynoříš, nastává v tvym těle ten příklad s Mattonkou v autě.
Při:
a/ rychlém vynoření z hloubky
b/ normálním vynoření s tělem, přesyceným dusíkem
se začnou tvořit mikrobublinky dusíku (s těma obříma bublinama v Mattonce to nemá nic společnýho), a protože nemají kam a jak utéct, usadí se ti v tkáních a kolují v krvi.
A tomu se chceme vyhnout, proto existují tabulky, proto máme kompíky, proto se potápíme bezpečně.

Btw. ty naše tabulky pro rekreační potápěče jsou vypočteny s obrofskejma bezpečnostníma limitama, aby se do toho vešel jak starej Helmut z Lipska s chodítkem, tak mladá tlustá Mary z Utahu. Američtí potápěči z U.S.Navy mají tabulky ouplně jiný, o ruských potápěčích už vůbec nemluvě. Film Ten nejlepší možná znáte ...

Dekompresní nemoc hrozí každému z nás v letadle. Tlak klesá s nadmořskou výškou, a v letadle se přetlak (rozuměj simulace pozemního tlaku v letové výšce 10 km) vytváří uměle. Pokud by tato součást výbavy letadla selhala, dekompresní nemoc hrozí každému na palubě (fčetně pilota ). Tlak by rychle klesnul, plyny (zejména dusík) by měly potřebu se vysytit, začaly by se ftěle tvořit ty mikrobublinky ...

V rozdílu parciálního tlaku kyslíku a dusíku bude ten zakopanej pes, tak nějak intuitivně tušim. Je to podobný otázce: co je těžší, kilo peří nebo kilo železa?co je těžší, kilo peří nebo kilo železa? Víme, že hmotnost je stejná, ale je stejná i tíha?
S dusíkem a kyslíkem je to podobně zapeklité!

A jsme zase u toho vysycování.
Pod vodou jsme nejméně 4x denně, jsou krátké přestáfky mezi ponory, tělo maká na 110% , kompík ukazuje hraniční hodnoty ...
Empiricky (tj. z vlastní prožité zkušenosti) můžu s jistotou napsat, že potápěčůf metabolismus to vylučování dusíku opravdu hodně unavuje. Ale fakt hóóódně! Usínáš pořád. Fšude. A rád.
Vysycování dusíku je prostě během safárka fenomén a každej k tomu přistupuje jinak. A jak se ta která osoba staví k vysycování, tak z toho spolehlivě poznáš, kolikrát byla ta která osoba na safárku. Čím nenápadnější a skromnější je, tím víc safárek odpotápěla. Nevěříš? Ale bývá to tak.

Uzavřeme tuto dusíkovou kapitolu životodárným kyslíkem. Vážně?


bude doplněno

"Hele a už jsi někdy viděl žraloka???"
Nejčastější otázka nepotápěče...

"A bojíš se žraloků?"
Druhá nejčastější.

Pokud odpovím že viděl (viděl stovky), o ničem to nevypovídá. Já protentokrát odpovím hodně podrobně, i když mezi znalce žraloků rozhodně nepatřim.

Začnu opakováním obvyklých tvrzení:
- že žralok je dokonalým produktem evoluce a v oceánech se vyskytuje miliony let;
- že žralok má více než pět smyslů a je vynikajícím predátorem;
- že žralok je za normálních okolností spíše plachým a obezřetným tvorem;
- že žralok svou plachost rychle ztrácí při možnosti ulovit kořist (a nebo ji "získat"; k tomu se váže vnadění nebo dokonce krmení žraloků);
- že žralok je takřka nepostradatelnou součástí mořského ekosystému;
- že žralok se stává ohroženým a populace většiny druhů žraloků dramaticky klesla.

Z vlastním zkušenosti vím, že většina potápěčů žraloky vidět a potkat chce. Proto jakmile žraloka vidí, signalizuje jeho přítomnost ostatním ve skupině, a snaží se k němu přiblížit.
Z vlastní opakované zkušenosti také vím, že většina druhů žraloků v souladu se svou obezřetností plave pryč; hlučný (dýchání), smradlavý (neopren) a neobvyklý (chování) tvor by mohl být nebezpečný, a žralok chce (stále stejně po dobu milionů let) předefším přežít.
To platí samozřejmě s několika výjimkami: u každého druhu se může vyskytovat extrémně zvědavý jedinec, extrémně hladový jedinec, nebo to může být jedinec druhu žralok bílý, který má pod hladinou takovou fyzickou převahu, že prostě zaútočit může.
A nebo to může být vydrážděný jedinec.

Kdysi a kdesi jsem četl, že statisticky (evidované útoky na člověka se zraněním či smrtí) je nejvíce podrážděným druhem žralok kobercový, vulgo wobegong. Příčina se fšak skrývá už ve jméně: tento plochý a dobře maskovaný žralok obvykle leží na útesu, a někdo na něj šlápne bezelstně jako na koberec; žralok člověka zraní z úleku v obraně, nikolif v útoku.
Ostatně napsal jsem vydrážděný. Už z předpony cítíte to napětí: vy-drážděný...

K vnadění žraloků, tedy dráždění jednoho nebo více jejich smyslů, aby byl žralok vy-drážděný (a ztratil svou plachost a obezřetnost), se používají různé techniky, a já je určitě nevyjmenuju fšechny:
- použití kusů mrtvých ryb nebo směsi rybí krve a tuku dráždí jejich výborný čich;
- použití mačkání plastových lahví dráždí nejspíš jejich sluch (nevím to přesně);
- použití atypických pohybů dráždí jejich smysly, vnímající kmitočty;
- použití zraněných ryb (vedle efektu krve) aktivuje a dráždí jejich orgány, vnímající změnu elektromagnetických vlnění vlivem stresu (ale ve stresu vlivem strachu může být i nezraněný plavec, šnorchlista nebo potápěč); atd ...

Abych tedy odpověděl podrobně, vymyslel jsem si stupnici od 1 do 10.

1 je člověk, který viděl žraloka jen v televizi, akváriu nebo v jeho přirozeném prostředí, ale nebyl s ním společně ve vodě;

2 je člověk, který s živým žralokem v jeho přirozeném prostředí na dohled už byl;
(tam můžu zařadit i svoje Dítě; šnorchlujeme si takhle kdysi - bylo mu 15 let - podél korálové hrany a najednou pod námi plave v hloubce okolo 12-15 metrů žralok útesový černocípý, přes metr dlouhý jedinec (opakovaně); to už je osobní zkušenost, kdy Dítě ztratilo takový ten "televizní strach" ze žraloků)

3 je člověk, který se se žraloky opakovaně potápěl, a mohla jich být i hejna, nicméně byli to převážně útesoví žraloci nebo menší druhy žraloků;
(ty útesové lze běžně zažít v Egyptě, Mexiku nebo třeba Indonésii)

4 je člověk, který se opakovaně potápěl už s těmi většími, respekt vzbuzujícími druhy, anebo byl v hejnech čítajících stovky jedinců menších druhů žraloků;
(za respekt vzbuzující druhy považuju např. žraloka písčitého, bělavého, citronového, mako, tygřího nebo kladivouny)

5 je člověk, který se již potápěl se žraloky ze skupiny třetí, ale při vnadění během ponoru;

6 je člověk, který se již potápěl se žraloky ze skupiny čtvrté, ale při vnadění nebo krmení během ponoru;
(tam už musí mít potápěč "pro strach uděláno", bývá poučen, a obvykle to není nikdo ze skupiny 1 nebo 2)

7 je člověk, kterého žralok "otrkal";
(říká se, fšichni to říkají nebo píšou, je toho plné i YouTube, že žralok se toho divného hlučného tvora v neoprenu pokusí nejprve otrkat, narazit do něj rypcem, a analyzovat svými smysly; často k tomu ani nedojde, neboť potápěč varovně křikne do dýchací automatiky, fotograf obvykle nastaví kryt svého fotoaparátu, apod.)

8 jsou zkušení fotografové a průvodci potápěčů (vnadiči a krmiči), mohou to být i někteří vědci;
(s velkou praktickou zkušeností znají chování žraloků, poznají nervozního jedince, řídí ponory, a jsou schopni řešit kritické situace; jmenoval bych Richarda Jaroňka a Tomáše Kotouče)

9 xxxx (nechám si jeden stupeň do rezervy; a je to taky vhodná příležitost upozornit na můj nejoblíbenější klip Nina Salerosa s potápěčkou Cristinou Zenato v hlavní roli => zvuk pořádně vosolte!!!)

10 pár lidí, kteří vědí o chování žraloků skoro fšechno, jsou to potápěčské ikony;
(uvedu dva, Andre Hartmanna a Eliho Martineze [průvodcuje obvykle v bejzbolce s kšiltem dozadu a jeho fotka je součástí nadpisu])

Já jsem se málem dostal do skupiny 7.

Tož to búlo tak:
Na lokalitě JULIE´S JUNGLE hned při prvním ponoru pod námi několikrát plave trojice velkých žraloků šedých útesových. Při druhém ponoru už kovboj Nick loví svým trojzubcem perutýny, a uloveným kusem zraněné ryby v křeči vnadí žraloky. Šedí útesový připlouvají ke skupince, Nick mává tou svojí harpunkou, žralok si perutýna stáhne a spolkne. Žraloky to docela rozhicuje a z hloubky vyráží kolmo k hladině, přesněji napsáno k nám v hloubce okolo 12 metrů. Plavou okolo nás hodně nadotek a není to ze zvědavosti, je to z hladu.
Mám v ruce svojí kovovou hůlku, držím jí jako nějakej zkoprnělej dirigent, a mám strach. Ftéhle situaci jsem zatím nebyl, je to poprvé, co jsem individuálním objektem zájmu žraloka.
Snažím se mít přehled kde kterej je a čekám na první trknutí rypcem.
Po nekonečné době (asi 90 sekund) trojice odplouvá.
Uff, zůstal jsem v 6.

Fotky z tohoto ponoru nemám, ani video. Tak aspoň malá ukázka z následujícího deníčku

bude doplněno

Nebude. Ale nevim jak to odstranit!

SAFÁRKO, DEN PRVNÍ
JULIE´S JUNGLE, 61 min, max depth 25,0 m, Nitrox 31,3 % O2
JULIE´S JUNGLE, 60 min, max depth 24,0 m, Nitrox 33,0 % O2
SILVER CAVE, 57 min, max depth 27,6 m, Nitrox 33,4 % O2
SILVER CAVE, 53 min, max depth 16,8 m, Nitrox 32,9 % O2
20:35 odkládám v kajutě tablet a usínám

JULIE´S JUNGLE. Protože jsem psal teoretickou část cestopisu ještě před odjezdem, a připomněl si tím již trochu pozapomínaná fakta z kurzů, první dva ponory jsem (jsme) udělal učebnicově: zanoření, pokles podél zdi do cca 24 metrů, Nitroxem prodloužený bezpečný pobyt v této hloubce, po půlhodině pozvolné (zhruba 3 minuty dlouhé) vystoupání do hloubky cca 10 metrů, asi čtvrhodina v této hloubce na základní vysycení, ukončení ponoru v hloubce 5 metrů s bezpečnostní zastáfkou 3 minuty, a pak pomalý výstup na loď, protože i ty poslední 3 metry ke hladině je rozdíl 0,3 baru.
Krásná lokalita, za zmínku rozhodně stojí setkání s trojicí velkých šedých útesových žraloků (popsáno v jiné části), neuvěřitelné množství a rozmanitost mořských hub, a Liborův nález krásného lidského mozku, po odstranění lebky, v reálné velikosti (řád SCLERACTINIA, rod MUSSIDAE, druh FAVIINAE, anglicky Symetrical Brain Coral).

SILVER CAVE. Členité dno s několika zajímavými průrvami k proplavání. Americkej kovboj s trojzubcem zabíjí perutýny a na tyči je nabízí šedým útesákům. Žralok jednou dvakrát tyč obkrouží, perutýna si stáhne a spolkne. Pozoruju to diskutabilní divadlo z hrany stěny v hloubce asi 8 metrů, představení se odehrává asi v 15ti metrech. Říká se, že žraloci se ocitnou v transu při lovu a z pachu krve, ale mně mnohem vyrajcovanější připadá ten Američan.

Po čtvrtém ponoru se obléknu do tlusté flísky s kapucou, chvíli váhám, nakonec volím víno bílé, a čekám na večeři. Podává se hustá krémová rybí polífka s velkými kusy ryb (vynikající), pečená kotleta s bramborovou kaší a brokolicí (výborný), a cheescake (výborný).

Střípek dne: Už při prvním ponoru mi můj kompík nepříjemně překvapí - replace battery. Sakra teď? A tady?
To nejde, novou baterii nemám, navíc po její výměně by se měl udělat odborný tlakový test vodotěsnosti, autorizovaní Suunto brňáci si za to fakturují, no považte, jeden tisíc korun! Co teď?
Naštěstí Libor má kompík navíc, Aladina, tak mi ho půjčuje.
Ale drahé výměně baterie ftom svém stejně neuteču.

SAFÁRKO, DEN DRUHÝ
LIGHTHOUSE WALL, 65 min, max depth 25,5 m, Nitrox 33,3 % O2
LIGHTHOUSE WALL, 68 min, max depth 26,1 m, Nitrox 33,2 % O2
na mojí flašce kdosi strhnul závit u kohoutku ventilu a cvrnknul tak do domina událostí...
- výměna flašky;
- náhodou se objeví díra na hadici mýho inflátoru na žaketu;
- Libor mi zamává a jde se potápět (že by počkal?, no nic, darmo mluvit);
- kapitán Dennis rychlostí techniků F1 stáje Mercedes mění hadici inflátoru;
- skáču do vody, zanořím se, nikde nikdo, klesám ke dnu a slyším to vrnění;
- lehnu si na dno zády, zadržím dech, a kontroluju vrnění: jasně, docela masivně mi utíká vzduch kdesi za hlavou;
- najdu si dvojici Kanaďanů a na 10 minut se mezi ně vetřu, ale tlak na manometru klesá a klesá ... => kašlu na to, vracím se pod loď, dám si zastáfku, vyplavu a budím kapitána, který zrovna "trochu přemejšlel" na palubě;
- měníme gumový O kroužek na flašce;
- skáču znova do hlubin, lehám si na dno, nic neslyším, bublinky nevidím, konečně je výbava v pořádku;
- připojím se ke dvojici Angličanů, kteří plavou zrovna okolo;
HALF MOON CAY WALL, 17 min, max depth 21,6 m, Nitrox 33,4
HALF MOON CAY WALL, 32 min, max depth 15,6 m, Nitrox 33,4
HALF MOON CAY WALL, 45 min, max depth 21,4 m, Nitrox 33,7
21:02 už víčka neudržím, vzdávám snahu psát tento cestopis, a okamžitě usínám

LIGHTHOUSE WALL. Poprvé vidím nového žraloka, karibský útesový se prý jmenuje, má hezky tvarovanou prodlouženou ocasní ploutev. Vidíme tři exempláře, dva pod námi, ale jeden plave v naší hloubce okolo nás. V tlamě se mu něco vzpříčilo, takže zespodu mu to tvoří viditelný "ohryzek". Tvar jeho těla je nepřirozený, široká hlava a hubené tělíčko (no tělíčko... i s ocasní ploutví má dva metry), pojmenoval jsem si ho Pan Vychrtlina.
Chudáka oslabenýho si osedlal americkej kovboj, drží ho za hřbetní nebo za ocasní ploutev a vozí se na něm, pitomec. Pana Vychrtlinu zahnal až na písečnou mělčinu (8 m hloubky), ze zoufalství žralok zkouší kousnout do kamery, kterou ho kovboj furt otravuje, ale je vidět, že otevřít tlamu mu dělá potíže.
Prý tu jsou zvědaví kanicové. A je to pravda. Připlouvají k nám skoro na dotek, kroutí těma svejma očima, pozorujou nás naprosto nebojácně. I když jsme v mořské rezervaci, kde je rybolov včetně lovu s harpunou zakázán, je to neobvyklé chování.

HALF MOON CAY WALL. První odpolední ponor jsou nakonec ponory dva. Pan Vychrtlina obeplul ostrof na jinou lokalitu, aby měl klídek, blíží se k nám tím svým pomalým unaveným tempem, když tu se za útesem objeví kovboj, a už kope ploutvema o106 směrem k nebožákovi... ach jo.
Při posledním odpoledním ponoru je už špatná viditelnost (málo slunečního světla), za moc to nestojí, ale jeden nezapomenutelnej zážitek mám. Připlul ke mně větší kanic, podle výrazu to musela bejt jikerňačka, teda samice, zastaví se přede mnou, a kouká. Tak na ní do automatiky šišlám jak na fenku "Hele, ty zvědafko, co ty tady?", a ona připlave ještě blíž. Opatrně ji pohladím, a ona drží! "I ty jedna rozkošnice, tobě se to líbí, viď, líbí..." hladim jí opatrně po boku, a ona kouká, kouká mi do očí, a drží. Trvalo to asi 20 sekund, úžasný!
On to byl celkově takovej nějakej hladící ponor, protože jsem si dvakrát pohladil i Pana Vychrtlinu.

Po čtvrtém ponoru sprcha, tlustá flíska s kapucou, chvíli váhám, nakonec volím víno červené, a jde se na BBQ večeři. Podávají se grilovaná vepřová žebra a kuřecí stehna, zeleninová rýže a smetanová kolínka, dva druhy zeleninových salátů a dva druhy zálivek => naprostá spokojenost.
Po večeři si vezmu vínko na horní palubu a lehneme si na lehátka. S Agličanem Davidem a Kanaďankou Sue si vyprávíme co kdo kdy kde zažil hezkýho pod hladinou.

Střípek dne: Každá safari loď je jiná. Naše "čtyřka", tedy BELIZE AGGRESSOR IV, má pod lodními šrouby takovou vysouvací hrazdu o šířce okolo pěti metrů, s držadlem. Spustí se do hloubky 4,5 metru pod hladinou, potápěči se pohodlně chytnou (sednou, stoupnou), a vykonají svou vysycovací bezpečnostní zastáfku. To jsem ještě nikde neviděl, to je velmi komfortní technická vychytáfka.

SAFÁRKO, DEN TŘETÍ
HALF MOON CAYE WALL, 45 min, max depth ?? m, Nitrox 32,0 % O2
EAGLE RAY WALL, 59 min, max depth 19,2 m, Nitrox 32,3 % O2
EAGLE RAY WALL, 52 min, max depth 16,3 m, Nitrox 31,7 % O2
JOHNY´S WRENCH, 60 min, max depth 21,4 m, Nitrox 34,0 % O2
22:07 uléhám a okamžitě usínám

HALF MOON CAYE WALL. Večer jsme zaslechli jak domlouvají ponor před snídaní, byla to taková šuškanda neoficiální, ráno v šest jsme hlídali platformu a doopravdy se tam pár chlapů fčetně kapitána oblíkalo. Taxme jsme se voblíkli taky a skočili tam s nima, já ftý rychlosti samozřejmě nechal na lodi kompík, takže hloubku jsem hlídal jenom ušima. Čekali jsme živý probouzející se útes, ale ponor byl nic moc, chyběly sluneční paprsky. Navíc připlaval Pan Vychrtlina a kovboj samozřejmě nemohl na této akci chybět, Nick se ten pitomio jmenuje, a hned na něj... zase ho tam trápil, to je takovej kretén americkej...

EAGLE RAY WALL. Historické pojmenování lokality, kde už se prý síby moc často nevyskytují. Jde o zeď, dosti průměrnou, která leží za hranou rozsáhlé korálové zahrady, nacházející se v sedmimetrové hloubce. Jsou zde stofky zdravých korálů podřádu HALOXONIA, rodu GORGONIIDAE, anglicky Venus Sea Fan purple variation. Zahrada nádherná, ale bez zajímavého života, radost nám udělala jedna jediná malá langusta a jedna chobotnice, hotová modelka.

JOHNYI´S WRENCH. Slunce za mraky = horší viditelnost. Zahrada bez života = trochu nuda. Nebo jinak: byl tam hodně členitý terén, dost rostlin, korály, teoreticky (a zdánlivě) nadějný terén. Prakticky, bohužel, nic zajímavýho.

Střípek dne: U oběda jsme si mohli vybrat večeři; nebylo to jako v letadle chicken or beef, ale my jsme dostali nabídku fish or dog. Což bylo dost divný, nejsme na čínský lodi, ale americký. Ptám se prdelatý Conchity znovu, ale nabídku zopakuje. Naštěstí u vedlejšího stolu si paní vybrala duck, a tím se to vysvětlilo. Conchita je mi neskutečně nesympatická, má takový podlejzavý chování k Američanům, nás přehlíží, ale když už nás obsluhuje, nasadí ten svůj falešnej úsměf... brrrr! Ani nevim jaxe jmenuje, je to taková Conchita.

Kachna s pomerančovou omáčkou byla zatím nejslabší večeře. Pak předstupuje kapitán Dennis a říká něco o počasí a Blue Hole. Vůbec jsem mu nerozumněl, ale podle výrazů a povzdechů ostatních jsme si s Liborem odvodili, že počasí je na levačku a potápění tam, na lokalitě No. One, je ohroženo. Dost blbá zpráva.

SAFÁRKO, DEN ČTVRTÝ
GRAND BOUGE, 61 min, max depth 22,8 m, Nitrox 33,3 % O2
GRAND BOUGE, 55 min, max depth 27,2 m, Nitrox 32,3 % O2
FRONT PORCH, 59 min, max depth 22,6 m, Nitrox 32,7 % O2
20:37 usínám

GRAND BOUGE. Lokalita zase nic moc. 4 zelené murény, 2 langusty, několik běžných krevet, utesové rybky. A za námi asi 20 mrtvých perutýnů, který vybíjej´ Američani. Kovboj Nick vůbec nepozoruje mořský život, soustředí se jenom na svojí křížovou výpravu. Musim ho vyfotit, s tím jeho veledůležitým pohledem; Libor už ho na Goučku má. Za zmínku stojí i to, že má na zádech vytetované svoje příjmení, to je hodně neobvyklej motif.
Jedinou radost na ponoru nám udělala zvědavá zelená muréna, která aktivně připlavala k Liborovi a očuchávala jeho kameru. Zapnutou.
Na lodi si pak kopírujeme fotky jiného jedince, který nepohrdnul jedním z mnoha zabitých perutýnů.

Při druhém ponoru už to byl Masakr motorovou pilou v Massachusetts.
Tři Amíci s trojzubci a Belizan Convay s bodcem a taškou na zabité perutýny.
Vysokej vousatej Kevin je dobíjí kudlou.
Nickovi svítí voči a pod vodou lítá sem a tam; když trefí perutýna, často mu láme páteř o útes, až to slyšitelně křupne; pak zatne pěst, máchne s ní a "Yes! Touchdown!".
Středostavovské americké manželky a přítelkyně zvoní na lovce, ukazují po útesu a udávají perutýny.
Nick to nestíhá, odírá perutýna z trojzubce o útes, aby měl harpunu co nejrychleji zase volnou, ryba visí na korálu s otevřenou hubou, kus od ní se povaluje další, a vedle další...
Mořem se rozlévá lidský adrenalin.
Masakr.
Bizarní to pozorovat.

FRONT PORCH. Konečně pěkný ponor. Ihned po zanoření najdu přehlednou otevřenou jeskyňku, kde jsou jak na pódiu tři velké langusty. Libor bohužel nechal kameru na lodi. Pak pokračujeme nad hranou stěny, a vidíme asi pět metrů pod námi dvě obrovské síby skvrnité, jak poklidně plachtí v našem směru. Pak proplouváme úzkou a hlubokou roklinou; na jejím konci má skrýš gigantická langusta. Při zpáteční cestě pod loď opět nacházím roztodivného mrňavého kraba s nohama jako vlásky.

Čtvrtý i noční ponor máme zase tady, ale budu si šetřit uši na další dny (už jsem se dostal do svého běžného stavu, kdy pokles o metr hloubky rozeznám spolehlivě změnou tlaku v uších, přesněji bolestí).
Oběd a večeře byly průměrné, neurazí ani nenadchnou.

Střípek dne: Ptám se kapitána Dennise, jak to vypadá s návštěvou Blue Hole.
"To víte, kluci, já bych se tam taky rád podíval, dyť já tam ještě nebyl."
(WTF???) "Cože? Vy, kapitáne? Vy jste ještě nebyl na Blue Hole??????"
"No, nebyl. Nikdy nevyšlo počasí. A jestli se tam vůbec dostanu... Za šest týdnů se přesouvám do Dominikánský republiky."
Aha. Takže proto moc nestřídáme lokality. Kapitán to tady nezná...


Nicka fšichni znáte z amerických filmů. Kdyby se narodil dříf, určitě by ho casting režiséra Olivera Stonea obsadil do filmu Četa. Hrál by postavu holohlavého vojáka, obsluhujícího kulomet v bojové helikoptéře, kterej to za letu kropí k zemi, je v transu, a z plných plic řve dlouhé "Uááá".

SAFÁRKO, DEN PÁTÝ
BLACK BEAUTY, 8 min, max depth 20,3 m, Nitrox 32,4 % O2
JOHNY´S WRENCH, 64 min, max depth 24,2 m, Nitrox 31,7 % O2
GRAND BOUGE, 58 min, max depth 26,3 m, Nitrox 32,7 % O2
nějak jsme se zapovídali, takže jdeme spát až ve 22:17

BLACK BEAUTY. Od rána fouká vítr, slunce zakrývá tlustá vrstva mraků. Posádka ani nezvoní na brífing, ani nezvoní na ponor, dva Češi jim nikde nechybí, tak uvidíme, jestli jim nebudou chybět naše bankofky spropitného. Vylezu z kajuty a překvapeně koukám, že fšichni jsou už oblečený. Tak jenom mrknu na nakreslenou mapku, jak to tady zhruba u dna vypadá, a rychle se oblíkneme do gumy. Skočíme do vody, je to mlíko, viditelnost zhruba pět metrů, proud, a v něm fůra odpadků. Ve dvaceti metrech hloubky by mělo být vidět dno anebo stěna, ale vidíme se sotva navzájem. Signalizujeme si konec a výstup na loď, snad jí najdeme. Přivázaná loď se pohupuje přídí proti proudu, a my intuitivně celou dobu kopeme taky proti proudu, čelem k plujícím pytlíkům, kapesníkům a použitému toaletnímu papíru, takže se náhodou vynořujeme přímo pod lodí. Mělo by se to tu jmenovat White Shit.

JOHNY´S WRENCH. Zase tahle nudná lokalita. Hledám v štěrbinách krevety a kraby, Libor pozoruje Nicka v jeho maniakálním snažení.
Ke konci ponoru Libora napadne natočit horor Rokle. Takže proplouvá dramatickým úzkým zlomem útesu, a natáčí to. Pak mi dá kameru a mám to udělat já. Tak já tedy taky proplouvám roklí, když tu na samém konci na mne vybafne Libor (stylem Mr. Bean straší přítelkyni v kině). Pak kontroluje kameru, popadá se za hlavu, a signalizuje nenahrávalo se to... Tak znova. Proplouvám roklí, nic netuše, když tu najednou... BAF! (kdyby to šlo, Libor si nacpe do nosu i tu praženou kukuřici). Bere si kameru a popadá se za hlavu: "Neměl´s to zase zapnutý, ty debile, tady to musíš zmáčknout, TADY!!!, obrazovka blikne, a jedeš" překládám si jeho podvodní pantomimu. Tak znova. Libor sice ukazuje, že mu dochází vzduch, ale to má smůlu, tohle musíme natočit. Opět se vracím na okraj, klesám do hloubky, vplouvám dovnitř, proplouvám nad zvířeným dnem, stěny rokle se svírají víc a víc, z rokle prchá i zbloudilá ryba, už už budu venku, ještě kousek, když tu... BAF!

GRAND BOUGE. Přejíždíme mezi nejhoršíma lokalitama široko daleko (a nejsnadnějšíma, průvodci Simon a Convay se už neobtěžují s brífingy ani nechodí do vody; nebezpečí nehrozí páč tu skoro nic nežije), ach jo, to je mizérie tahle posádka na BELIZE AGGRESSOR IV.
Tak si jen tak brouzdáme útesem, naštěstí Libor našel kulomet z II. světové války, přivlekl ho na písečné dno a můžeme natáčet video a fotit se s ním, prostě trochu se zabavit.

Na pozdně odpolední ponor už nepůjdu, stále je trochu pod mrakem a bude tudíž špatná viditelnost, nezbývá než si nalít trochu vína.

Střípek dne: Sedíme po večeři v jídelně, ve skleničce decka červeného.
Příjde Conchita a prej že nám už říkala, že na horní palubu se nesmí nosit sklo, ale jenom plast.
Já že vím.
Ona prej ať to dopiju, že si vezmu tu skleničku.
Já že ne, sedíme v jídelně.
Ona udělá uraženej obličej a odkolíbá se do kuchyně.
Libor mi říká: "To víš, ráno nahoře našla skleničky, večer tam popíjeli Bryan se Suzie."
Conchita musí bejt učitelka, to je jak na základce, za fšechny průšvihy ve třídě můžu já.

SAFÁRKO, DEN ŠESTÝ
FRONT PORCH, 55 min, max depth 23,9 m, Nitrox 32,4 % O2
FRONT PORCH, už to ani nepíšu

No to je parádní safárko, hlavně ta organizace...
Máme mít ranní ponor před snídaní, start už v 6:00 (prý aby se stihnul celý dopolední program a ve 12:30 jsme byli zpátky v přístavu [i když v propozicích se píše až po 13. hodině]).
Ještě nesvítá, moře je temné, nemám baterku, bude to k ničemu, takže se vracim do kajuty s pocitem, že mi okradli o další ponor. Navíc, jaké překvapení, jde se bez brífingu, protože jsme tu už byli... Proč tu loď nezakotvili a neudělali jsme fšech 27 ponorů na stejném místě? Víš co by se ušetřilo nafty?
Dnes se bude platit (95 USD přístavní poplatek a 100 USD Nitrox) a dostaneme obálky na spropitné; vybalim z batohu nůžky a nastříhám jim REFLEX, Mirka Topolánka z titulní strany.

FRONT PORCH. Na druhý ponor samozřejmě nikam nepřejíždíme, proč si na lokalitě Front Porch neudělat celkově už pátý ponor? Nikdo nereptá...
Tak se jdu rozloučit s belizkým karibikem. Voda je průzračná, padáme lehce pod dvacet metrů a plaveme třeba doprava. Libor vzal kameru, v nejhoršim případě zase natočíme nějakou kravinu. Po chvíli vidím v trhlině útesu divnou barevnou kombinaci, bílé tečky na černém pozadí. Strčim maskou téměř dovnitř, a bingo, je to toadfish (řád BATRACHOIDIFORMES, rod BATRACHOIDIDAE, druh SANOPUS, anglicky Whitespotted Toadfish). Celkem vzácná ryba zvláštního chování a hodně divného tvaru těla, kterou viděli a vyfotili včera během nočního ponoru. Tento - Sanopus astrifer - je u pobřeží endemický; krásnej nález na posledním ponoru, taková malinká satisfakce. Pak ještě krátce vidíme síbu skvrnitou a dvě barakudy jak klády, dochází vzduch, vystoupám k hrazdičce, a safárko definitivně končí.

BELIZE AGGRESSOR III přijel do přístavu samozřejmě až ve13:02, takže oni se asi nepotápěli NESMYSLNĚ v šest hodin ráno => ach jo !

CELKOVÉ ZHODNOCENÍ "LIVEABOARD BELIZE AGGRESSOR IV"

Celkově šlo udělat 27 ponorů, z toho 5 nočních; já jsem udělal 19 ponorů, z toho 0 nočních (vlivem technické závady jsem udělal fakticky 20 ponorů).

Celkově šlo - teoreticky - navštívit 23 lokalit (pokud by se noční ponor z bezpečnostních důvodů opakoval na již navštívené lokalitě); prakticky jsme se potápěli na pouhopouhých 10 lokalitách.

Hlavní lokality jsou zakresleny na mapě Belize; my jsme navštívili pouze 4 zakreslené lokality.

Hlavním cílem byla návštěva a ponor na Blue Hole; tam jsme vůbec nedojeli.

Aggressor Fleet je pravděpodobně největší světová turistická potápěčská flotila, která své lodě provozuje na nejlepších lokalitách po celé planetě (namátkou Galapágy, Fiji, Socorro, Maledivy, Palau, atd.).

Moje safárko v listopadu 2016 Aggressor Palau bylo nejlepší safárko, na jakém jsem kdy byl.
Moje safárko v listopadu 2017 Aggressor Belize bylo nejhorší safárko, na jakém jsem kdy byl.
Takže asi tak.

I přesto zůstává liveaboard - pro mě osobně - tím nejoblíbenějším způsobem potápění, ten denní režim prostě miluju, a jsem rád, že jsem prožil na lodi další týden. Svým způsobem to bylo zase prima.
Bohužel jsem si vytáhl krátkou sirku, a ze dvou lodí, BELIZE AGGRESSOR III nebo BELIZE AGGRESOR IV, zvolil tu modernější. Ale s horší posádkou, namyšlenej Belizan Simon a drzej Belizan Convay byli neskutečně líný potápěčský průvodci.

A předefším ta druhá loď, BA III, pověstnou Blue Hole ve středu navštívila, a dokonce i odpotápěla...

50 % už je dost...

Teda bábo... Nepotápím se ani nešnorchluju (mám na to nějakou fobii), ale tohle jsem přímo hltal

Bez slevy ani ránu, týkalo se to samozřejmě i našeho původního Palau

Dávám poslední avízo, a to jen proto, že tentokrát je to běžící akce a může to kdokolif využít.

Takový to domácí brouzdání po internetu...
Náhodou jsem dneska našel nové video.
Ono je to těžký. Perutýni jsou u Floridy opravdu přemnožený a jejich likvidace je pro útesy očistná a užitečná. To uznávám. Ale udělat z toho závody, nazvat to "derby", a usmrcení si vyloženě užívat... no nevim.

Zcela nová informace. Tak voni mluvěj?!? No toto!

Takový to domácí brouzdání po internetu...