Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com

Právě je 07 říj 2022 10:36

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Evropský „Velikonoční ostrov“ São Miguel - Perla Atlantiku
PříspěvekNapsal: 24 dub 2022 17:31 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4309
Bydliště: Karviná, Praha
Evropský „Velikonoční ostrov“ São Miguel - Zelená perla Atlantiku

Předmluva

Byl jednou jeden vlahý prosincový den roku 2019 a my jsme dali dohromady skupinku a naplánovali výlet na Azory. Pohodička, čtyři volné dny přes Velikonoce, jako každý rok. Cestování bylo něco tak automatického, že jsme kolikrát plánovali tři čtyři cesty dopředu najednou, už na Vánoce 2019 jsme měli rozparcelovaný v podstatě celý rok 2020. Pojedeme do Egypta, na Azory, do Kašmíru a na podzim si dáme trojboj Rwanda-Kongo-Uganda. Jenže pak, milé děti, přišly drobné provozní komplikace.

Baví mě "cestovatelé" kteří teď vytahují zaprášené pasy a říkají: "Dva roky jsme nikam nemohli, tak teď"... To je blbost. Chápu, pokud je někdo existenčně závislý na Číně a Japonsku, nebo jiných konkrétních destinacích, kam to zrovna nejde. Většina z nás tady na AL je ale univerzálních. Prostě jsme jezdili tam, kam velely levné letenky, a teď prostě jezdíme tam, kam se dá. A tak jsme si v roce 2020 místo Indie dali Balkán, místo Afriky Afriku... tedy místo zmíněného trojboje Tanzánii, protože to tam šlo. Pandemie nás naučila se adaptovat. Zvyknout se dá i na Hitlera, říkávalo se, a málokdo z nás si myslel, že si zase na východ od nás budou muset zvykat... Tomu se věnovat nechci.

V roce 2021 to vypadalo, že teda ty Azory nakonec budou... no tak nebyly, a nám se Azory přesunuly na rok 2022. Tentokrát už to vyšlo. Oproti původnímu plánu se nám o den a půl protáhl plán a jsem za to celkem rád.

Den první, středa

Letenky jsme nakonec po sérií rušení, voucherů, rušení a zase voucherů nějak naplánovali, TAP nám to přeplánoval jinak a v momentě, kdy jsme to chtěli začít řešit a přeplánovat to, co TAP vymyslel, jsme zjistili, že nic lepšího asi smysl nedává. Tak jsme si vzali dva dny dovolené a nechali věcem víceméně volný průběh.

Protože jsme do poslední chvíle nevěděli, jakým pojedeme autem, nechali jsme volný průběh i parkování ve Vídni. Už mezi Prahou a Jihlavou se ukázalo, že žádné z levných parkovišť (Orange, Panda, Tiger) se nedá zarezervovat a protože jsme se předem domluvili, že tentokrát nebudeme stát na hulváta někde u rozvodné stanice, jedeme na blind. Problémy s rezervací jsme přikládali rakouské posedlosti po spotřebitelských právech, kdy si nemůžete cestou koupit jako fyzická osoba dálniční známku, protože rakouské zákony vám musejí dát 14 dní lhůtu na rozmyšlenou. Všichni to obchází tak, že u nákupu tvrdí, že jsou podnikatel, a pak si stačí koupit známku u Freistadtu nebo Mistelbachu.

V Brně je podle Googlu kolona, tak podle Pythagorovy věty cestu zkracujeme po přeponě trojúhelníku kolem Menšíkovy rozhledny a truchlíme nad nemožností tohoto krásného dne spatřit velkolepé panorama města, o kterém se v Praze a ve slušné společnosti nemluví.

Dvě a půl hodiny před odletem přijíždíme na Orange parking, kde je ale plno, pak na Panda parking, kde je taky plno, Tiger parking už ani nezkoušíme, neb tam bude stejně plno a jedeme rovnou na letiště na parkoviště C. Pakárnaparking 10 minut pěšky tunelem od terminálu. Máme odbaveno z domova, takže aniž bychom spatřili krásu TAPího check-inu procházíme bezpečnostní kontrolou, a protože jsem tady nedávno byl, jistým krokem vedu skupinku do Sky (abych nekecal, prostě za security doprava a pak doleva o patro nahoru) Lounge, kde to vyřešíme třema Mastercardama a jedním LoungeKlíčem. Jako... zadarmo dobrý, ale platit si tuhle lounge opravdu asi ne, pořád je to taková v podstatě bezmasá nouzovka. Jako pozdní snídaně a brzký oběd (a hle, mohli bychom tomu říkat třeba brunch (sňoběd)) to v nouzi stačí, ale denně bych se tu stravovat nechtěl.

Čtyři lidi máme na třech rezervacích. Já s Martinem máme jednu, Kuba má vlastní a Jana se přidala až posléze, takže nás systém, aniž by to (jako Ryanair) dělal záměrně, rozházel po letadle. Já s Martinem máme sedět spolu vzadu, Jana s Kubou vepředu, ale odděleně, tak to s nima operativně měníme, což se ve finále ukázalo jako dobrý deal, protože vepředu bylo víc místa na nohy (nějaké to economy plus či co). Martin dokonce vyfasoval exit (321, takže exit někde v 10. řadě).

Odlet na pohodu, jen se sekyrou asi půl hodiny, takže z hodinového přestupu v Lisabonu se stává bojovka umocněná vyhlídkovou jízdou autobusem přes kruhové objezdy a po dálnicích, kde jste od normální dopravy oddělení jenom kusem pletiva... Každopádně nás čeká první srážka s místním pofiderním lusitánským dialektem latiny, kterému můžou v mluvené podobě rozumět jedině hadi. Nakonec se nám ale z "š#$š %^š */!š" podařilo pochopit, že se letištní pohůnci (aka Transfer Agents) snaží z našeho letu odklonit pasažéry směr Ponta Delgada, tudíž jsme přeskočili prohlídku covidové dokumentace (či co se ve frontě před náma mělo kontrolovat) a po pár desítkách metrů jsme se ocitli na správné bráně, kde se pomalu začínalo boardovat priority and families with children.

Máme jenom příručáky, takže nám nehrozí, že by nedoletěly, což se ukáže jako ne zcela zaručené, protože ač na jednom "subgatu" já s Martinem s kuframa projdeme bez keců, tak o sekundu později na vedlejším subgatu Kuba s Janou musí kufry odbavit.

Dvě hodinky do Ponta Delgady jsou v pohodě, akorát místa je v letadle o poznání méně a let nad vodou není úplně zajímavý. Odbavené, tedy lépe řečeno odebrané kufry už krouží po páse, nikdo nic nekontroluje, a nám tak nezbývá než najít půjčovnu. Musíme mít - jako vždycky - nějaký "extravuřt", takže máme půjčené auto od místního provozovatele autobusové dopravy do města. To se nám nezdá, tak voláme do půjčovny, a oni že jo, že máme jít na přepážku, kde prodávají lístky na autobus. Tam zase že máme čekat, pak že máme někam jít, tak tam jdeme, pak pro nás přijdou, že teda zase ne, že se máme vrátit, pak ale nasázíme ještě s jednou partou kufry do transferového vozítka, které odmítá vzít ještě jednu paní asi s pěti kufry, a necháváme ji trčet na dešti. Takový místní folklór, naštěstí paní jsme už nikdy neviděli.

Půjčovna je asi 5 minut od letiště, v podstatě celý ostrov je pět minut od letiště (no to trochu kecám). Známou fintou (nebrat kufry z auta, ale frčet na přepážku) se dostáváme první na řadu, dostáváme nabídku, jestli bychom jako nebyli tak ochotní, a místo domluveného manuální Corsy si vzali (o dost dražší) automat, že jim to nějak nevyšlo... Tak to nám vyšlo, bereme automat a jsme spokojení, že nemusíme nic doplácet. Kluci nafotí auto, já mezitím volám na ubytko, že za půl hodinky jsme tam jako na koni.

Ostrov Sao Miguel je nepřeberná studnice ubytování. Podle vzorce, který už jedu posledních 15 let, tj. 20€/os./noc - ne zbytečně víc ale když to jde, ale ani zbytečně méně, když si můžeme dopřát trochu luxus - bereme za asi 270€ na čtyři noci naprosto skvělý barák se čtyřma ložnicema, obývákokuchyní, dvěma koupelnama, megaparkovištěm přes cestu a prostě vším, co může člověk s příručákem potřebovat (rozuměj nůž, vývrtka...). Pronajímatel nám všechno ukázal, vysvětlil, že má ručníky rozdělené na bílé do koupelny a barevné k moři a k teplým pramenům - geniální nápad, co je kde, co se jak zapíná, terasa, dal nám do lednice pivka do startu, na stůl trochu místního chleba do startu, vysvětlil, kam nejlépe na večeři, a zmizel. 10/10.

Možná bych měl napsat, že jsme si jako základní tábor vybrali druhé největší město na ostrově: Ribeira Grande. Z několika důvodů. Je uprostřed ostrova, je to 10 minut po dálnici z Ponta Delgady (tu dálnici jsme paradoxně nikdy nepoužili), ale je to mimo turistický ruch a je to vlastně ospalá díra. Večer tedy stíháme večeři v místním kulturním zařízení: na jedné ulici je staré tržiště proměněné ve foodcourt. Nejsou tady ale žádné řetězcoidní věci, ale místní podniky s různými jídly.

Nám padla do oka pizza a hlavně točené pivo, přecijenom v letadlech a na letištích se člověk nechce moc nalívat a tak první pivo je hned pryč. Tohle "tržiště" je něco jako náves, místo setkávání, chodí se sem na pivo, na víno, na jídlo, slaví se tady narozeniny, prostě všechno. Po městě je rozesetých ještě pár hospod, ale tady to žije nejvíc.

Příloha:
20220413_112459.jpg
20220413_112459.jpg [ 302.94 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220413_124930.jpg
20220413_124930.jpg [ 302.53 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220413_124934.jpg
20220413_124934.jpg [ 304.57 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220413_184628.jpg
20220413_184628.jpg [ 347.79 KiB | Zobrazeno 492 krát ]


Den druhý, čtvrtek

Ráno mě dohání jetlag. Jak jsem zvyklý vstávat v šest bez budíku, tak se budím ve čtyři. Jdu alespoň na základní obhlídku města, nacházím náměstí, nějakou hezkou bránu, pár kostelů, historický most, pláž, docela fajn město plné zvláštního dopravního uspořádání, kdy široké ulice náhle končí ve změti jednosměrek, ve které jsme se nevyznali po celou dobu a používali navigaci i na cestě do obchodu a zpět na ubytko. Zvláštní.

Snídani nevedeme, tedy máme jen ten nasládlý chleba od landlorda, tak jedeme do marketu. Je tu v podstatě jen jeden, další kulturní instituce. Naštěstí jsme pořád v Evropě, takže o dobré pečivo není nouze, o dobré salámy není nouze a o dobré sýry není nouze. V Evropě je - oproti Americe, Asii a Africe - radost nakupovat a snídat v supermarketu. Kupujeme tedy něco k snědku a zásoby pití, a vyrážíme směr Furnas.

Zejména východní polovina ostrova má oproti západní polovině dvě specifika. V podstatě celá vypadá jako zahrada. Silnice vedou mezi květinami, pečlivě střiženými keři, máme pocit, že jedeme rozsáhlým pozemkem k vile nějakého boháče. Spousta ostrovů je krásných, ale Sao Miguel, zejména východní část, je úchvatná. Sau mi říkal: nikdy jsem neviděl zelenější zelenou. A je to pravda. Západní část jsou více pastviny, krávy, políčka, už to není tak brutálně zeleně zelené, jenom takové normálně zelené.

Zelená parková úprava ostrova s sebou nese druhou zvláštnost: na každém rohu, fakt nekecám každých pár kilometrů, jsou odpočívadla se stolky, lavičkami, piknikoviště. To co u nás hledáte hodiny, tady jen míjíte. Víme, že pokud budeme snídat, budeme snídat venku. V přírodě. Ano, je tu všude vlhko, mech a kapradí, ale nám se to líbí. Na baráku jsme dočasně zprivatizovali nože a plastové misky, což se teď hodí. O kousek dál (všechno je tu fakt strašně blízko) už parkujeme na vyhlídce nad jezerem Furnas. Vyhlídka je jako mapa, plánujeme, kam teď a kam potom. A zase jsou tady všude kytky. Jediná Jana je z toho celá nějaká taková špatná, protože tady byla před pár lety v srpnu, a to prý ostrov kvetl asi 10x tolik. Janu jsme vmanipulovali do pozice kulturního atašé a guida, který ví co je tady dobré a kde co je zajímavé. A hned začínáme ochutnávat.

Město Furnas je totiž známé svým "vařeným". Místní jídlo "Cozido" se sice dělá i jinde v Portugalsku, ale jen tady se vaří s využitím geotermální energie. U jezera je totiž takový malý Yellowstone, prostě klasické bublákoviště jak to znáte třeba z Islandu. V bublákovišti jsou díry... Ale to předbíhám.

Jedeme do centra Furnasu, parkujeme, a jdeme si oběhnout pár hospod. Nevypadá to dobře. Cozida se dělá jenom omezený počet a je dobré mít rezervaci. Dvě hospody, které jsme našli, mají na dnešek plno, ale můžeme si udělat rezervaci na jindy. Zatím toho nevyužíváme, a jedeme se podívat přímo k jezeru, k bublákovištím. Tam jsou totiž zahrabané hrnce jednotlivých hospod, označené, často i s telefonními čísly. Zkouším některé z těch, které jsme nenavštívili osobně, a u druhé mám štěstí. Tedy snad. Snaha o domluvu v angličtině není nejlepší, trochu se to vylepší, když přepnu na španělštinu. Ani tak si nejsem jistý výsledkem, ale asi o půl jedné (rozuměj: časový údaj zněl „one-two-three-zero“) dojde k vyzdvižení hrnce ze "sopky" a v jednu by se mohlo hodovat. Registrujeme tedy čtyři lidi a jdeme na nějaké procházky. Oproti mapám si část svahu zabrala nějaká místní organizace, která vám vodopády a vyhlídky poskytne za 10€. To nám moc nevoní - už sem k bublákům vstál vstup 3€ a tohle je extra placená část v placené části... Trochu zvláštní. Jdeme tedy jinam, kolem jezera, kousek popojíždíme autem k černému kostelu, je to tu hezké ale je třeba se vracet na magický čas jedna-dvě-tři-nula, kdy opravdu dochází k vyzvednutí našeho hrnce, a v okolí i mnoha dalších. Sedáme do káry a míříme k hospodě, kde nás trochu zaráží, že jsme sami.

Naši rezervaci ale mají, sedáme, dáváme si pivko a pak se už servíruje slavné cozido. Za mě dobrý, takový hezký eintopfový průřez místní kuchyní od jelítek přes několik druhů masa k bramborám a mrkvi po fantastické zelí. Mezitím, co se jídlo připravuje a jíme, se hospoda docela zaplnila a hned z toho máme lepší pocit. Chutnalo mi to, není to něco, co byste si chtěli dávat každý den, ale zase je to tady místní specialita. Vedeme debatu o místních specialitách. Já na to úplně nejsem. K nám turisti jezdí a jako "specialitu" si dávají kachnu s červeným, vepřové koleno... je to fakt něco, co my jíme na denní bázi? Já bych vzal turistu raději do jídelny, pěkně s tácem, na španěláka, rajskou, smažák nebo kaťáček. To mi přijde víc jako místní jídlo. Asi mě víc baví ochutnávat to co místní než „speciality“.

Když to teď píšu, uvědomuju si, že se lidstvo dělí na dvě skupiny. Homo Sapiens Sapiens Instagramus, tj. lidi, kteří dokáží potlačit základní pudy a vyfotit si jídlo předtím, než ho zbaští. Já se nicméně řadím do skupiny Homo Sapiens Sapiens Nenažranus, a tak jsem to cozido nevyfotil. Bonebylčas!

Odpoledne nás čeká návštěva místní botanické zahrady, což je při troše nadsázky malá část neobyčejně zelené zahrady zvané východní půlka ostrova obehnaná plotem s kasou. Trochu jako byste obehnali Staromák a jeden blok domů každým směrem a vybírali vstupné. Ale dobře, součástí je i koupačka v teplých pramenech, zaplávání si v kalném jezírku, kde když dáte ruku pod hladinu, tak už si nevidíte na hodinky (voda je mimochodem prý děsně korozivní a hodinky se nedoporučují, což jsme se dozvěděli až o pár dní později).

Na pátou jsme domluvení, že se stavíme v městečku "Vila Franco" v potápkárně domluvit co a jak. V pět mrtvo, asi jsou ještě na moři, tak dáváme opodál zmrzlinu (moje letos asi první) pak se domlouváme na zítra, tedy vlastně na sobotu, protože podle předpovědi nebude počasí v pátek ideální (zdaleka ideální). Ono se to zdá, na potápění přece nemusí být hezky, ale... vrátíme se k tomu v sobotu.

Máme ještě tři hodiny světla, tak si jedeme prohlídnout místní kostelík na vyhlídce nad městem. Zároveň se setkáváme s fenoménem místních silnic, na který nemůžete nenarazit: hrdina války na Ukrajině, traktor. Borci s traktorem v místech, kde jedeme s Corsou opatrně, abychom se vešli, prolétají ulicemi se sebevědomím sobě vlastním na centimetry přesně vpravo i vlevo. Kostelík a vyhlídka dobrý, domů se vracíme po krásné silnici kolem jezera Fogo, toho času v mracích, takže vidíme víceméně kulové.

Večer nakupujeme ještě nějaké zásoby, abychom ráno mohli rovnou vyjet, a pak si jdeme projít město za světla. Končíme opět na "tržišti", kde si dáváme nějaké burgery a burgerům podobné místní dobroty (bifana, zřejmě od slova beef).

Příloha:
20220414_091632.jpg
20220414_091632.jpg [ 525.63 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_093547.jpg
20220414_093547.jpg [ 670.13 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_101805.jpg
20220414_101805.jpg [ 641.39 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_103254.jpg
20220414_103254.jpg [ 354.88 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_103446.jpg
20220414_103446.jpg [ 697.15 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_104639.jpg
20220414_104639.jpg [ 753.48 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_111708.jpg
20220414_111708.jpg [ 587.79 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_113935.jpg
20220414_113935.jpg [ 433.04 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_120208.jpg
20220414_120208.jpg [ 503.1 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_120425.jpg
20220414_120425.jpg [ 597.37 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_141657.jpg
20220414_141657.jpg [ 712.08 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_142131.jpg
20220414_142131.jpg [ 666.71 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_145735.jpg
20220414_145735.jpg [ 480.58 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_155800.jpg
20220414_155800.jpg [ 577.75 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_164815.jpg
20220414_164815.jpg [ 453.15 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_173853.jpg
20220414_173853.jpg [ 413.34 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_174306.jpg
20220414_174306.jpg [ 442.73 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_182842.jpg
20220414_182842.jpg [ 386.2 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_193225.jpg
20220414_193225.jpg [ 366.68 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220414_201057.jpg
20220414_201057.jpg [ 437.56 KiB | Zobrazeno 492 krát ]


Den třetí, pátek

Původní plán byl, že bychom se dnes měli potápět (teda já s Kubou), což nevyšlo, protože má být hnusně. A ono to vypadá, že i bude hnusně. Tedy - zataženo, občas přeháňka, žádná potopa světa, ale nic moc. Cílem je projít si nějaké treky v oblasti Sete Cidades, kaldeře v západní části ostrova s několika jezery, která je pěkná, jen už ne tak uměle upravená jako východ. Už na první plánované akci, na parkovišti k treku na Miradouro da Boca do Inferno, to vypadá jako z Rákosníčka. Bílá tma. Zatím přeskakujeme, fotit si mlhu můžeme i bez treku. Pokračujeme na další slavnou vyhlídku, Vista do Rei. Tam snídáme, nejsou tam sice žádné stoly, ale alespoň šikovná zídka, a my tak trestáme sýry a chorizo a místní housky. Hlavně je tu klid a nikde nikdo. Nechápeme místní předimenzovaná parkoviště... Nad královskou vyhlídkou se vypíná magický hotel Monte Palace. Někde jsem četl, že z pětihvězdičkového hotel se stal pětihvězdičkový urbex.

Celý ostrov Sao Miguel je zajímavý i tím, že tu prakticky, vyjma Ponta Delgady, nenarazíte na hotely. Malé penziony, pronájem celých domů nebo AirBnB, to tady tak nějak stačí. I teď, v roce 2022. V osmdesátých letech sem až tolik turistů nezavítalo. Ale postavit veliký hotel na kopci, kde široko daleko nic není, se zdálo jako skvělý nápad. A tak hotel po roce zase zavřel. Nejdřív se ho snažili hlídat, pak zmizeli i strážní a psi, postupně zmizel nábytek, elektroinstalace, a nakonec i okna a ostatní skla. Někdo dokonce (prý) ukradl i kabiny výtahu (fakt je, že tam nejsou). Dnes je tady sice na každém rohu cedule že jako zákaz vstupu, ale nemusíte překonat žádnou překážku, abyste si tuhle podivnou atrakci mohli užít (dokonce to bylo i v Objektivu, jestli se nepletu tak 27. března 2022).

Dnes hotelem prorůstá vegetace, koberce fungují podobně jako vata na pěstování řeřichy na základní škole, příjemně tu profukuje a vlastně úplně všude zatéká. Hezký urbexík, něco takového jsme čekali od Prory na Rujaně, tohle je nicméně daleko lepší. Výhledy by byly spektakulární, ovšem pořád na kopcích sedí mraky a tak vidíme opět kulové - maximálně dohlédneme na naši Corsu zaparkovanou dole.

Pořád nikde nikdo, jen přijel týpek, co tady tomu nikomu bude prodávat magnety a trička. Sjíždíme k modré laguně, prohlížíme si kostel v městečku Sete Cidades a dáváme si procházku kolem modré laguny podél šipek k "tunelu". Nevíme, co to je, nakonec zjišťujeme, že je to vodovodní tunel, proražený nějaké 2-3 kilometry stěnou "sopky"b ve které se nacházíme, "ven" k pobřeží, a odvádí zřejmě pitnou vodu z jezera do vesnic u moře. Tunel je průchozí, jen je tu dost mokro, chtělo by to vyšší boty a čas, protože jen tunelem tam a zpět by to bylo na hodinu. Nebo by musel někdo převézt auto. A taky by se hodila baterka, přecijenom si nechcete hodinu svítit telefonem. Obracím to po pár desítkách metrů. Sjíždíme k moři a parkujeme u "Lázní". Je tu takový lázeňský domek, asi se tu dají dělat nějaké procedury, ale většina lidí sem jede kvůli spektakulárnímu lávovému pobřeží a bazénku, takové mořské laguně, ve které je prý teplá voda. Tedy za vhodných podmínek přílivu a v úterý. Nikdo se tu nekoupe, tedy pár holek v plavkách kvůli instagramu tu je, ale do vody se nikomu nechce. Ani nám, byť to původně bylo v plánu. Několikametrové vlny tady mlátí do lávových útesů ohromnou silou a to rozhodně neláká na koupání. A tedy - abych se vrátil ke včerejšku - ani potápění.

Ještě není poledne, vyhlídky na zlepšení počasí nejsou, a my tak máme nějak celý dnešní program za sebou. Jedeme se tedy projít po Pontě Delgadě. Nejdřív zastavujeme u jedné z místních nenápadných zajímavostí, lávového tunelu či jeskyně. Bohužel kapacita je malá a dneska to neklapne, a děláme si rezervaci na neděli. Parkujeme na nábřeží v Pondě Delgadě a jdeme něco nafotit a dát si něco k jídlu. Je tak trochu Velký Pátek, a tak je tak trochu všude všechno velký špatný. Tedy zavřený. Až na parkoviště, to je proti plánu zadarmo (tedy tudíž protože jsme za parkování na ostrově nikde nic neplatili). Všude mrtvo, obchody zavřené, nějaký kostel, fajn, pár uliček, ale nakonec najdeme otevřenou hospodu a dáváme každý na co má chuť a Jana jako vždy chobotnici. Taková univerzální středomořská kuchyně, nenadchne, neurazí. Osnujeme plán, co s načatým odpolednem. Je evidentní, že nemá smysl opouštět pobřeží, na kopcích jsou nabodnuté mraky jako donuty. Jana dává k dobru zajímavosti, které viděla minule, a které hned tak někde nejsou.

První z nich jsou veřejně přístupné skleníky, farma na ananasy. Ananasy jsou místní specialita, prodávají se normálně v krámě, a stojí úplně nesmysl. Asi 150 Kč/kilo. Dovozovky z Ameriky jsou tak čtyřikrát levnější. Ale ty místní jsou prý lepší. Jako víc bio, víc šik, víc hip, víc ananas. Asi jo. Upřímně, měl jsem kdysi v plánu na Borneu ananasovou plantáž navštívit, ale nevyšlo to. Takže jsem viděl růst ananas poprvé v životě až teď. Uznávám, že to vypadá trochu jinak, než agáve. Aby ze mě Schwott zase neměl psotník.

Další zajímavostí ostrova je čajová plantáž Gorreana. Kdybyste v Evropě hledali místo, kde se pěstuje čaj, tak jich moc nenajdete. Ve velkém asi (tvrdí místní ostrované) jsou v Evropě jenom dvě fabriky. Obě na Sao Miguel. Nebudu to rozporovat. Zajímavostí fabriky je velmi otevřený přístup, stejně jako u ananasů výše si můžete projít skleníky, i tady si můžete udělat selfíčka mezi keříky, prolézt fabriku, dát si čaj... asi zadarmo, tak nějak jsme na žádnou kasu nenarazili. Asi to pomáhá prodeji, lidi se o evropském čaji dozví, koupí si ho, je to dlouhodobě udržitelnější než vybírat 2€ za parkovné a 5€ za komentovanou prohlídku.

Další zajímavost ostrova je maják na nejvýchodnějším (téměř) bodě. To víme. Na východním cípu je přístavní městečko Nordeste. Není však u vody, ale vysoko nad mořem. S prťavým přístavem ho spojuje silnice, kterou bych se nebál označit za nejstrmější na světě. Viděl jsem Baldwin Street na Zélandu. Nuda. Viděl jsem Waipio Valley Road na Havaji. Nuda. Pokud chcete trochu adrenalinu, půjčte si malé auto s malým motorem, náhonem na dvě kola, a sjeďte si dolů k majáku, nebo až do přístavu. Budete pak sakra rádi, když se dostanete zpět nahoru. Nikdy by mě nenapadlo, že silnice (betonová) může být tak strmá. 40% (čtyři dílky výšky na deset dílků ujeté vzdálenosti) není její nejstrmější místo.

Nedávno jsem tady psal o ulici ve městě Xilitla ve středním Mexiku. Tam jsou strmé ulice. Ale nejsou klikaté. Vidíte před sebe. V Nordeste má tahle cesta k majáku zatáčky a dokonce serpentiny. A je úzká. Když zastavíte, už se nemusíte rozjet. Souboj gravitace s přilnavostí a motorem. Má to své kouzlo. Nicméně autu jsem věřil. Jana mu moc nevěřila. A měla pravdu, resp. v jedné zatáčce jsem si nenajel dost doleva, a prostě jsem to nevyjel. Posádka musela vyskákat a pomoci malému motoru. Pak jsem zagumoval, rozjel se, a zastavil až nahoře. Pokud nemáte nervy ze železa, raději nechte auto nahoře na parkovišti. Je to procházka na 10 minut. Nahoru 15.

Vracíme se k Ribeira Grande a zastavujeme, resp. odbočujeme ještě k několika vodopádům. Každá odbočka, každý vodopád, tady vypadá jako by byl v zahradě, jako by si ho tady postavili jen tak, pro radost. Večer děláme takovou menší narozeninovou párty, krájíme pečivo, sýry, čorizo, rajčata, koštujeme místní ananasový alkohol a místní rum, který nechutná jako rum, a pivo, a víno a je veselo.

Příloha:
20220415_072116.jpg
20220415_072116.jpg [ 412.05 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_082502.jpg
20220415_082502.jpg [ 354.99 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_084857.jpg
20220415_084857.jpg [ 410.42 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_085327.jpg
20220415_085327.jpg [ 319.16 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_085624.jpg
20220415_085624.jpg [ 399.34 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_091921.jpg
20220415_091921.jpg [ 428.23 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_095150.jpg
20220415_095150.jpg [ 506.65 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_100953.jpg
20220415_100953.jpg [ 701.93 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_110833.jpg
20220415_110833.jpg [ 539.15 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_111049.jpg
20220415_111049.jpg [ 433.14 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_111937.jpg
20220415_111937.jpg [ 476.31 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_112340.jpg
20220415_112340.jpg [ 412.11 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_123859.jpg
20220415_123859.jpg [ 429.67 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_124556.jpg
20220415_124556.jpg [ 390.04 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_145959.jpg
20220415_145959.jpg [ 543.06 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_155427.jpg
20220415_155427.jpg [ 689.64 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_155846.jpg
20220415_155846.jpg [ 617.96 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_164517.jpg
20220415_164517.jpg [ 292.66 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_165023.jpg
20220415_165023.jpg [ 445.04 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_173658.jpg
20220415_173658.jpg [ 631.03 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220415_183828.jpg
20220415_183828.jpg [ 738 KiB | Zobrazeno 492 krát ]


Den čtvrtý, sobota

Plán je jasný. Přispíme si, přejedeme po dálnici na jižní stranu ostrovy a dojedeme do Vila Franco, kde na vyhlídce u dálnice posnídáme a na devátou se budeme hlásit v přístavu. Je půl osmé a já si jdu ze zvyku obhlídnout auto, trochu poklidit, ... a zjistím, že je azuro a mraková poklička z hor zmizela. Rychlá akce, během pěti minut naskákat do auta a jedeme si místo dálnice znovu projet průsmyk a vyhlídky nad městem, kde jsme ve čtvrtek viděli kulové. Vyšlo nám to, pecka, máme výhledy na "oba oceány", tj. severní i jižní, na jezero Fogo, a jsme tady opět sami. Je to trochu škoda, že sem "nikdo" nejezdí, že na celém ostrově "nikdo" není. Jediné davy, které jsme zatím viděli, byly v botanické zahradě ve Furnasu a trochu u "lázní" na nejzápadnějším cípu. Jinak klid.

Krása nesmírná vesmírná, na jednom odpočívadle dáváme zbytky od večeře, tj. oschlé sýry a salámy a k tomu ananasovou marmeládu, kterou jsem dostal jako dárek. Konečně trestáme i ty nasládlé pečivoplacky od pronajímatele, nic jiného už nezbylo. I tak, snídaně s nejlepším výhledem na ostrově. Budeme muset zase do krámu. Nakonec je pár minut nazbyt a tak zastavujeme i na vyhlídce nad Villa Franco, kde jsme měli původně snídat.

V devět dáváme pokec s šéfíkem z potápkárny. Máme dva ponory. První bude na nějaké kotvy, relativně hluboký, nevhodný pro šnorchlování. Druhý u ostrůvku (možná nejfotografovanější místo ostrova) u přístavu (Ilheu da Vila), tam by se dalo šnorchlovat. Martin s Janou tedy berou auto a jedou po nějakých místních atrakcích (nějaká věž, nějaké další jezero) a my s Kubou "jdeme do gumy". Jedeme dvě skupinky na jedné lodi, ale máme průvodce jenom pro sebe. Moře vypadá oproti včerejšku mnohem klidnější, ale je to jenom takový klid před bouří.

První ponor je vyloženě pračka. Musíme po laně/kotvě do dvaceti metrů, a pak obeplouváme takový podvodní "ostrůvek" (takové plato třeba v 15 metrech hloubky), a kolem něj, resp. v 18-20 metrech pod ním hledáme staré kotvy (dřív byla Vila Franco hlavním městem ostrova a místní přístav byl hodně frekventovaný), kolem sebe a v puklinách obrovské kanice a murény. Je to fičák. Klasicky když jsou vlny (v Egyptě třeba) tak cca do 5 metrů je můžete hodně cítit, pak už míň a u dna (15-30 metrů třeba) už vůbec. Tady to bylo jedno. Atlantik. Pět metrů doprava, doleva, nahoru, dolů, doprava, doleva. Sem tam se dalo něčeho chytit, ale je to tak náročné fyzicky, že prostě dýcháme jak smyslů zbavení. Kuba ještě řeší nějaký problém s automatikou, prostě po půl hodině už lezeme po kotvě k hladině a na bezpečnostní zastávku a ven. 35 minut. Mazec. Jsme rádi, když jsme zpět na břehu, ani na lodi nám není úplně nejlíp.

Jak jsme zvyklí, že když má u potápění něco trvat tři hodiny, trvá to obvykle čtyři, tak teď jsme ze suchého oblečení do suchého oblečení zpět za dvě a půl. Máme tak akorát půl hodiny rezervu do srazu s Janou a Martinem, a tak jim jdeme po cestě směrem k dálnici naproti. Až zaparkují, jdeme si projít město a najít něco k jídlu. Prakticky všude mají to samé, ryby a nějaké hranolkové megaporce, na to nemáme žaludek, tak nakonec u potápka v bufetu v přístavu hodinu a půl kvasíme nad sendvičema a zmrzlinou do dalšího potápka.

Jana se našeho vodního snažení neúčastní, ale alespoň fotí, což je fajn, protože u všech příprav na to málokdy (rozuměj nikdy) myslíme. Martin jde s náma k ostrůvku alespoň šnorchlovat. Voda u ostrova byla značně klidnější, máme být čtyři, ale Maďar, na pohled největší profík, měl problém s automatikou a ponor odpískal v první minutě a vyfrčel na loď. Když bylo po pár minutách jasné, že se nevrátí, vyrazili jsme tři (já, Kuba a mladý Katalánec) za průvodcem. Jeskyněma, kaňonama, moc pěkný ponor, ikdyž to s náma stále házelo, nebylo to tak strašné jako prve a už jsme byli trochu mentálně připravení. Ponor byl mělčí, tak kolem 15 metrů, a bez problémů jsme tam vydrželi 48 minut. Bezpečnostní zastávka byla na volné vodě, trochu problém, když jsme se 7mm neoprenem a 8 kily závaží v pěti metrech mířili poměrně svižně k hladině. Ale nějak jsme to ukopali, příště to chce 10 kilo. Nebo tenčí neopren, jako na 17° bych si doma bral 3mm, max. 5mm, ale sedmička je trochu extrém. Místním ale přijde voda studená. Vzal bych je v srpnu na lom Steina u Drážďan :-), tam jsem v půlce srpna vloni naměřil ve dvaceti metrech šest stupňů.

Jana si mezitím prošla město a už na nás čeká u mola, převlíkáme se, platíme a vyrážíme vsříc novým dobrodružstvím. Dva ponory stačily, stejně jako nedávno v Acapulcu. Je to sakra rozdíl v síle vody když se porovná lom, malé moře typu Jadran nebo Rudé, a oceán.

Hory uprostřed ostrova přejíždíme po úzké silničce na sever, zastavujeme u jakýchsi vybydlených termálních lázních (takový miniurbexík), a ve vesnici Caldeiras, kde jsou méně profláknuté a méně autentické termální bubláky ve kterých se opět vaří cozido pro nedalekou restauraci. U té je teda takových lidí, že to rovnou otáčíme a jedeme pryč.

Parkujeme na baráku, dáváme se trochu dopořádku a jdeme hledat nějakou hospodu. Dost to vypadá jako místní nálevny, a tak se nějak shodneme, že vlastně nechceme nic hledat a půjdeme jako obvykle do místní kulturní instituce "tržiště", které jsme si pokřtili "U tří borovic". Ve dvoře totiž stojí tři stromiska tak vysoká, že je nelze přehlédnout a dá se podle nich ve městě orientovat. Dáváme si zase pizzu která možná není autentická, místní a azorská, ale za to je dobrá. Není tady nabídka jako všude "Margarita, Capriciosa,..." ale prostě si vyberete velikost, jeden druh masa ze tří a jeden druh zeleniny ze sedmi. A prosím všechny v obecenstvu zastoupené biology o shovívavost, ale já jsem si prostě mezi tři "zeleniny" vybíral houby, ananas a sýr, protože prostě proto.

Pivo na Azorech je poměrně levné, za půllitr zaplatíte kolem 2€, podobně jako v Bratislavě. Takže pohoda. Víno v našem krámku nerozlévají (asi aby nezbylo, už je dost hodin) a tak nám (Janě) vnutí celou lahev. Alespoň bude večer co pít. My ostatní pak musíme ekologicky zlikvidovat hlavně půl lahve rumu, co zbyla od včera.

Příloha:
20220416_074930.jpg
20220416_074930.jpg [ 358.13 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_075025.jpg
20220416_075025.jpg [ 301.66 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_075149.jpg
20220416_075149.jpg [ 475.18 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_075420.jpg
20220416_075420.jpg [ 486.34 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_081843.jpg
20220416_081843.jpg [ 465.69 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_083842.jpg
20220416_083842.jpg [ 352.59 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_084118.jpg
20220416_084118.jpg [ 591.28 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_111844.jpg
20220416_111844.jpg [ 358.2 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_121940.jpg
20220416_121940.jpg [ 371.11 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_135311.jpg
20220416_135311.jpg [ 347.9 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_170712.jpg
20220416_170712.jpg [ 582.9 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220416_172041.jpg
20220416_172041.jpg [ 523.59 KiB | Zobrazeno 492 krát ]


Den pátý, neděle.

Celou dobu máme systém odsouvání na neděli. Hm... tam pojedeme v neděli. V neděli bude hezky, sem zajedeme znovu. V neděli, v neděli... Tak je to tady. Nejdřív ale znovu do marketu. Musíme koupit snídani na teď, večeři na letiště, snídani na letiště zítra (vysvětlíme si), je to logisticky nejnáročnější nákup - je potřeba myslet dopředu aby nic moc nezbylo, nemáme už nože (vše jsme poctivě vrátili na barák) ani nádobí.

Snídáme na odpočívadle u krav, prostě stolky a lavičky, zídka a za ní krávy, a pokračujeme opět na západ ostrova do oblasti Sete Cidades. Máme víceméně štěstí. Na vyhlídce Vista do Rei se honí mraky a sem tam je vidět úplně skvěle, sem tam úplně vůbec. Ve víře, že to bude podobné, se kousek vracíme k odbočce na Miradouro da Boca do Inferno. Je tu brána, za ní kilometr by mělo být parkoviště. Ale všichni parkují už u hlavní cesty a brána je prostě zavřená asi nafurt. Tak jdeme pěšky. Nakonec hezká procházka, mraky nám přejí, na chvilku se nám výhled otevře a ikdyž čekáme, jestli se zadaří znovu, už to nikdy nebylo takové, jako když jsme sem přišli.

Dnešek nám "zpříjemňují" turisti. Nevím, kde se vynořili, ale je jich najednou všude plno. Není kde parkovat, tam kde jsme dříve obdivovali předimenzovaná parkoviště jsou všude auta a auta jsou i tam, kde by se parkovat zrovna nemuselo. Scházíme si k jednomu z menších jezer, žádná pecka, všude hromady selfíčkářů a to nás úplně nebaví. Evidentně se tady všichni shlukují na pár místech a jenom mezi devátou a čtvrtou. Furnas, okolí Sete Cidades, přímořské lázně... a to je tak všechno. Jinde je klid. Vlastně i v městečku Sete Cidades je klid, tedy byl by, nebýt Velikonoc. Chtěli jsme jenom projet, ale z kostela zrovna vychází průvod a tak vyhazuju posádku a jedu zaparkovat, neb kolem kostela je aut všude milión a na některých cestách jsou kytky, tudy půjde průvod a tam se zase neparkuje.

Průvod za zvuků střelby (asi nahrazuje naše řehtačky) prošel několik ulic a my se vracíme okouknout vyzdobený kostel a jedeme na pobřeží. Zbývá nám pár hodin do rezervace jeskyně, tak si dáváme v jedné vesnici oběd a objíždíme pár vcelku nezajímavých vyhlídek na pobřeží. Kdybychom tu byli první den, tak pecka, jinak severozápadní pobřeží nic moc. Ve vesnici Capelas je vyhlídek hned několik, tak parkujeme auto u fotbalového hřiště a jdeme si je projít všechny, abychom zabili čas. Pak jedeme debordelizovat auto na myčku, dobíráme benzín a vracíme se do Ponta Delgady k jeskyni. Ta je zajímavá, byť maličká, už jsem byl v několika lávových tunelech ale tenhle je komplexnější a je zajímavé se něco nového dozvědět, protože ty předchozí byly vždycky jen jako roadside atraction bez průvodce a dost poničené. Tenhle je v podstatě objevený a zpřístupněný díky stavbě dálnice z Ponta Delgady na letiště, a tak je takový neponičený - byť některé části sloužily jako "díra v zemi na odpad".

Na půl šestou se vracíme k půjčovně, vracíme auto a necháváme se hodit na letiště. Záměrně jsem vynechal jednu linku, která se vinula naším příběhem od včerejšího večera: na třech ze čtyř palubních vstupenek nemáme čísla sedaček. Jana je "v pohodě", ta má letenku normálně za peníze, zatímco ostatní máme letenky za vouchery za zrušené letenky za vouchery za zrušené letenky, a tak jsme v potravním řetězci cestovních tříd zřejmě někde pod zaměstnanci. Místo brány máme "Go to gate" a přestože jsem chtěl jít původně na check-in, je tam fronta a tak jdeme raději na gate. Dáváme si večeři, dokud máme čas, pak nám dvakrát změní bránu, tak různě migrujeme po letišti a když se na naší bráně konečně odbavuje naše letadlo, informuji o našem problému pozemní letušku.

Ta tuší, která bije, máme tři lidi na standby. Hádejte: já, Martin a Kuba. Lítat s TAPem je vždycky zábava. Jana je nervózní, že bude muset odletět bez Kuby, my jsme docela v klidu, že to nějak dopadne, že jsme v EU a máme zítra (velikonoční pondělí) volno a že se to nějak vyřeší. Nakonec se to vyřešilo za pár desítek minut, po zavření checkinu nám potvrdili sedačky na tento i navazující (ranní) let do Vídně, a tak sice nacpaným letadlem, ale přece, odlétáme do Lisabonu.

V Lisabonu jsme těsně před půlnocí. Jak jsme se později dozvěděli, před půl hodinou prý skončilo derby Sportingu s Benficou na nedalekém stadionu. Miliarda šišlajících Portugalců potřebuje takši. A my takši. Fronty na letišti jsou dlouhé, náš plán byl vzít první lepší Uber, Přidej nebo Bolt a dojet si pár kilometrů na hotel. Nakonec to trvá dobrou půlhodinu, pro drožkaře je lepší brát lidi na ulici než zajíždět na letiště a tak hodně rezervací po pár minutách ruší, asi na desátý pokus se našemu Uber-guru Martinovi podaří přilákat pána v zelené bundě (inside joke) s Nissanem Leaf, který nás hodí velmi ekologicky na hotel.

Kuba s Janou mají problém s kartou od pokoje, ale to zvládnou vyřešit sami a já padám bez sprchy do postele. Mám toho plné kecky. Čtyři intenzívní dny. Vlastně pět.

Příloha:
20220417_094924(0).jpg
20220417_094924(0).jpg [ 536.61 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220417_095707.jpg
20220417_095707.jpg [ 504.06 KiB | Zobrazeno 492 krát ]

Příloha:
20220417_103815.jpg
20220417_103815.jpg [ 437.11 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220417_103833.jpg
20220417_103833.jpg [ 371.44 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220417_104017.jpg
20220417_104017.jpg [ 319.86 KiB | Zobrazeno 492 krát ]

Příloha:
20220417_110645.jpg
20220417_110645.jpg [ 645.13 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220417_112640.jpg
20220417_112640.jpg [ 437.16 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220417_114650.jpg
20220417_114650.jpg [ 622.6 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220417_114959.jpg
20220417_114959.jpg [ 393.2 KiB | Zobrazeno 492 krát ]
Příloha:
20220417_122141.jpg
20220417_122141.jpg [ 508.43 KiB | Zobrazeno 492 krát ]

Příloha:
20220417_124008.jpg
20220417_124008.jpg [ 485.17 KiB | Zobrazeno 492 krát ]

Příloha:
20220417_152300.jpg
20220417_152300.jpg [ 496.95 KiB | Zobrazeno 492 krát ]

Příloha:
20220417_165444.jpg
20220417_165444.jpg [ 484.2 KiB | Zobrazeno 492 krát ]

Příloha:
20220417_171045.jpg
20220417_171045.jpg [ 368.88 KiB | Zobrazeno 492 krát ]


Den šestý, pondělí.

Letíme nějak v osm, v šest sraz na recepci. Rychlá sprcha nebo kafe, jak kdo potřebuje, a Martin už, s výrazně větším úspěchem než včera, láká k hotelu jiný Nissan Leaf tak, abychom - na rozdíl od ostrova Sao Miguel - v kontinentálním Portugalsku nezanechali uhlíkovou, sirnou ani jinou stopu. Ani mastný flek. Na letišti po celkem svižné (byť to na první pohled nevypadalo) bezpečnostní kontrole dáváme k snídani cosi sladkého pečiva koupeného včera ráno) a dostáváme se tak na nulu zásob jídla a pití (rozuměj konečně mám prázdný příručák-batoh, aby se mi tam vešla bunda).

Let do Vídně překvapil, TAPová 321neo má IFE, to se u narrow-body po Evropě jen tak nevidí, tak koukám na Green Books a pak se snažím zavřít oči u koncertu Queeenů a pomalu se blížíme ke Schwechatu. Nezbývá, než nejhorší zážitek dne: zaplatit 114€ za parkování. Pecka a poučení pro příště. Platit? Ne, raději zdarma.

Pozdní oběd máme naplánovaný v Mikulově, tedy přibližně. Už asi dva dny všichni básníme o smažáku a tak si dáváme všichni smažák. Byl jako výborný. Brambory vařené, tatarka, to prostě žádná chobotnice a hranoky nikdy nemůžou přebít. Cestu nám může pokazit už jenom totálně ucpaná dálnice mezi Jihlavou a Prahou, a tak po panoramatických silničkách třetí, druhé, a nakonec první třídy přijíždíme do náruče Matičky stověžaté.

The End


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com používá technologie phpBB Group © phpBB, phpBB.cz

RSS feed | Letenky | Levné letenky | Autopůjčovna | Ubytování | Hotely | Hostel | Půjčovna aut | Last minute | Dovolená | Eurovíkendy