Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com

Právě je 19 říj 2021 03:59

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 15 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 30 srp 2021 09:39 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021

Je nějak tak duben, květen (2021, pokud tohle čtete v budoucnosti). Čísla klesají, začínáme řešit, kam se letos vypravíme. Nebo spíš kam se dá vypravit. A jedna z variant je Mexico. Nedělá žádné obstrukce, má super čísla a na semaforu zelenou. Tak kupujeme letenky, resp. proměňujeme pelikání voucher z loňska.

Coming soon:

Alexx kurví ceny v Acapulcu
Patrik pije Tequilu
a hodně barevných zajímavých míst, o kterých jste nejspíš nikdy neslyšeli.

Příloha:
mapka mexico.png
mapka mexico.png [ 358.59 KiB | Zobrazeno 1032 krát ]


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021-08-23
PříspěvekNapsal: 30 srp 2021 09:39 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
Pozn. do začátku: ceny budu asi uvádět bez měny. Mexické peso je cca jako koruna.

Sobota, 7.8.2021

V noci zveřejnili nový mexický semafor. Mexiko dávno není zelené, už není ani žluto-oranžové jako před týdnem, ale spíš oranžovo-červené. Asi hell. Nebo tak něco. Moc netušíme, co to pro nás znamená, víme jen, že se to nezmění, protože Mexiko mění semafor pravidelně každých 14 dní a tahle nová červeno-oranžová mapa bude platit celý náš pobyt. Zůstal jediný zelený stát – Chiapas. Nedivíme se tomu, Chiapas je džungle, stejně zelená i bez Covidu. Dáme tomu pár dní, a když to nepůjde, pojedeme do Chiapasu.

No ale tak tedy dobrá, jede se na flugháfn. Check-in přes web v postatě nejde, takže až na terminálu, máme jenom pečlivě zvážené osmikilové příručáky a "osobní předměty", šikovně zvolené tašky s dalšími třemi kily. Luftwaffe se rozhodlo jít cestou Ryanairu a připlácet nechceme.

Na terminálu nemilé překvapení, letadlo je full, a každý sedíme jinde. A k tomu každý někde uprostřed bez okna a bez uličky. V jumbu. To jako nechceš. Nálada pod psa. Jako nikdy jsem neměl tak debilní letenku, abych seděl ve 3-4-3 na té prostřední věci uprostřed. Paráda! Osmičkové kufry odbavené, aby bylo na palubě víc místa, což jsme ocenili, protože alespoň nemusíme s kufry nikam spěchat.

Odlítáme do Frankfurtu, najezení v salónku zadarmo placený (sice jako taky zadarmo, ale znáte to, není jich neomezeně) odmítáme a kvasíme u brány. Jestli Němec něco neumí, tak je to organizace nástupu většího počtu lidí do dopravního prostředku (asi by bylo možné napsat něco o historické zkušenosti, ale já takový nejsem). Prostě chaos. Dobytčák největší. Jakože není to tak dávno a stejné letadlo jsem si pochvaloval z horní kabiny při cestě do Bogoty. Oba moji soudruzi po pravici i levici zastávali názor, že největší komfort se v letadle vytvoří tím, že budu mít všude kolem sebe hromadu krámů. Ideálně i na svých sousedech. Bunda, deka, polštář, kabelka, taška z dutyfríčka, maska na oči, maska náhubek, sluchátka, vlastní lahev na vodu (protože doprdele máme už tak málo těch plastových věcí všude kolem)... No jako dostat se na záchod jsem si troufl jen tehdy, kdy vyrazila i moje sousedka po pravici.

O šest filmů později a s polovičkou vlasů vystupujeme v Mexico City. Imigračka v pohodě, to musím uznat, měli Mexičani zmáknuté a 747ka prošla kontrolama jako nůž máslem - na to, že jsme seděli někde u zadních záchodů. Horší fuška je sehnat simku Telcelu. Kdo by totiž čekal, že prodejna nejrozšířenějšího operátora je v patře s přílety, jako my, nedočkal by se. Kupujeme tak v prodejně s krytama a sluchátkama simky AT&T nebo co to bylo. Nakonec službu to splnilo, mohli jsme si volat a 3 GB za 200 Kč nebo tak nějak nám na 14 dní (každému) vystačily bez problémů - ale kde to šlo, sosali jsme pře wifi. Telcel (kdyby to někoho zajímalo) má megaprodejnu o patro výš na odletech. Stačilo se zeptat. Jenže já se nerad ptám lidí k tomu neurčených. Informace byly zavřené (protože 8 hodin otvíračka na letišti stačí) a ptát se v lékárně nebo policajtů mi přijde takové nedůstojné (protože to znám i z druhé strany).

Tož tak simky nakonec máme. Auto řešíme až zítra, protože jsme pro jistotu zvolili v půjčovně tarif zrušitelný dvě hodiny předem. Kdyby se něco na imigraci vysralo, tak ho můžeme zrušit. Ale nevysralo a tak si ho vyzvedneme zítra.

Jdeme na hotel. Tedy hostel. Máme pokoj papírově pro 7 lidí pro sebe. Takže celkem luxus. Máme tady i snídani, je to 15 minut pěšourem od letiště, máme už v sobě cestou pivsona a tak jdeme spát. Přeci jenom je našeho času nad ránem.

Příloha:
20210807_151700.jpg
20210807_151700.jpg [ 294.8 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210808_060912.jpg
20210808_060912.jpg [ 446.13 KiB | Zobrazeno 971 krát ]


Neděle, 8.8.2021

Budíme se logicky brzo. Večerní párty v některé z okolních budov nebo na nedalekém náměstí naštěstí skončila poměrně brzy - ve snaze vyhovět nočnímu klidu hlučná hudba skončila přesně ve čtyři ráno. To už bych stejně vstával, protože jetlag. No takže spánek nula. Luxus. Kvasíme do snídaně, já s Patrikem jdu na benzínku koupit nějaké pití. Snídaně si nevážíme, ale měli bychom, protože je tam šunka a to bude naše poslední šunka až do konce zájezdu. A zažijeme horší snídaně (spoiler ;-)).

Jdeme na letiště, volám do Sixtu, jakože aby pro nás přijeli. Čekáme dobře 20 minut, možná půl hodiny. Přijeli. Aby nás odvezli asi 400 metrů na pobočku, která byla od našeho hotelu blíž, než letiště. V podstatě hodina v čudu. Mexiko. Jenže Mexiku není konec. Auto, které měli pro nás připravené - Chevrolet Aveo s automatem, které jsme měli objednané, je tady, nablýskané, kufr se zdá dostatečně velký, takže pohoda. Fotíme nedokonalosti laku, čtvrt hodinka papírování..., a pak se ukázalo, že auto má propadlou technickou. Naštěstí Sixt z rukávu vytáhl jiné auto: Chevrolet Aveo s manuálem. Kdo jste v Mexiku byli, víte, že se tam řadí tak 2-3x častěji než u nás. Z jistých... ehm... debilních důvodů. No radost. Nemáme ale volbu, jiné auto není.

Jo a angličtina neexistuje. Na letišti, v hotelu, v půjčovně, nikde. Neumět trochu španělsky tak je Mexiko jedna velká španělská vesnice. Což je i tak, jen s americkými prvky (žluté čáry na asfaltu a splachování WC).
Sedáme do auta a vyrážíme směr Xochicalco. Dálnice je taková svérázná, ale za to placená. Xochicalco stojí za těch pár desetikorun vstupného, taková pyramidka s příznivou cenou a malou návštěvností. Chtělo by to dlabanec, tak cestou zpět k dálnici zastavujeme u solidně vypadající restaurace "Vaqueros". Španělsky „honáci krav“, takoví jako kovbojové. Prostě čekáme nějaké maso. A ona je to rybárna. Rybárna s debilním názvem. Dáváme si quesadilu, jediné jídlo z jídelníčku které neobsahovalo ryby. A kupujeme nějaké ty oříšky do auta.

Pokračujeme směr Puebla, po dálnici, která je sice jednopruhová, ale za to po ní nikdo nejezdí a je celkem (až na jeden úsek) kvalitní. Říká si "dálnice 21. století". Není na mapě (10 let staré), takže je asi nová. A drahá. Jako všechny dálnice tady. Tak od oka 2-3 koruny za kilometr. Tedy dálnice, v Mexiku není nic dálnice. Jen placené (cuota) a neplacené (libre) cesty. Placená cesta může být děravá okreska typu Praha-Zdiby, neplacená může být dálnice typu Praha-Ústí. Těžko se v tom vyznat. Narazili jsme i na případy, kdy bylo rychlejší jet po neplacené. Ne vždycky taky vedou vedle sebe, někdy prostě zaplatit musíte, jinak byste mohli jet Praha-Brno přes Hradec dvakrát tak dlouho než je potřeba.

Asi znáte Cholulu. Neznáte? Město s největší pyramidou na světě přece. Jestli jste si mysleli, že je v Egyptě, tak to prr. Není největší, jako největší. Tahle má prý 2x víc materiálu než Cheopsova. Jen je zarostlá a v podstatě vypadá jako kopec. Kopec, na který kvůli covidu smí jenom nějaká malá skupinka každých x minut.
Prdíme na to, a jdeme se podívat na nějaký sraz veteránů. Kde nás ale zase chytí slejvák. Slejváky tady mají rádi, cestou sem jsme jeli několik kilometrů ulicí, ze které po tom posledním zůstala jedna velká kaluž. Prostě voda všude po několik kilometrů. Tlačíme čaj v kavárně, a čekáme, až to přejde a hledáme na bookingu hotel v Pueble. Máme nějaké tipy, ale necháme to na místě.
Ještě tu měl být nějaký tunel, ale ten je otevřený jenom jindy, ale ne dnes, protože údržba. Covid v tom tentokrát asi neměl prsty. Prostě jednou týdně zavřete tunel, abyste ho mohli udržovat. Tak si dáme místo vstupného na ulici mango, abychom vyváženě podpořili místní ekonomiku.

Přejíždíme do Puebly. Nikde se tu moc nesmí parkovat (přestože místní parkují všude), tak Martin čeká u auta a já s Patrikem jdeme vyjednávat. Hotel Frída se nám líbil na bookingu, ale pokoje nic moc a za bookingovou cenu nám ho dát nechtějí. Jasně, mohli jsme jít ven, booknout to přes booking, a vrátit se, ale to už na ně prdím. Chtěli jsme jim dát prachy na dřevo, aby nemuseli posílat desátek do Amstru. Oni to odmítli. Tak nedostanou nic. Navíc naproti je hotel Ritz (není to ale žádný Hilton teda), tak jdeme tam a za stejné peníze bereme dva pokoje a auto dáváme do podzemního parkoviště (valet, nesnáším, ale nedá se nic dělat) za rohem.

Jdeme si ještě projít nějaký nedaleký park s lanovkou - takovou nejzbytečnější jakou jsme kdy viděli. Něco jako by vedla lanovka z jednoho konce Stromovky na druhý. Prakticky žádné převýšení, za to fronta, kterou kdybychom si vystáli, by byla na dýl, než k druhé stanici dojít pěšky. Vracíme se do centra a dáváme si v místní jídelně "cemitu", takovou obrovskou housku s nějakým masem a zeleninou. Učíme se jíst rukama, na nějaký příbor se tu moc nehraje. Bylo to super.

Příloha:
20210808_104321.jpg
20210808_104321.jpg [ 538.94 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210808_104611.jpg
20210808_104611.jpg [ 420.43 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210808_110831.jpg
20210808_110831.jpg [ 723.87 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210808_123958.jpg
20210808_123958.jpg [ 415.77 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210808_153040.jpg
20210808_153040.jpg [ 497.46 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210808_153315.jpg
20210808_153315.jpg [ 530.22 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210808_182811.jpg
20210808_182811.jpg [ 409.22 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210808_185002.jpg
20210808_185002.jpg [ 336.54 KiB | Zobrazeno 971 krát ]


Pondělí, 9.8.2021

Ráno si dáváme procházku po městě, hledáme něco k snědku, ale kolem sedmé ráno se v Mexiku prostě nesnídá. Tak se vracíme na hotel, balíme, a uvažujeme, jestli máme těch 300 metrů táhnout kufry, nebo si popojedeme autem. Zvítězil hlas rozumu, bereme kufry a jdeme si na parkoviště. Jenže parkoviště je zavřené. Kdybychom tu včera neparkovali, ani bychom nepoznali, že je to parkoviště (kromě teda toho názvu nad vchodem ;-)). Tak chvilku kvasíme kolem. Nic. V osm neotevřeli. Tak snad v devět. Dáváme si věci zpět do Ritzu na recepci a jdeme se nasnídat do luxusního podníku Vips. Dvojnásobné ceny než jinde, ale jinde je zavřeno. Snídaně je ale fajn. Zpět pro kufry, zpět na parkoviště, naštěstí (ofiko otvíračka byla v 9) přišel týpek o něco dřív. Byl jsem na něj dost hnusný, jako otvíračka (které jsme si prve nevšimli je 9-20). Dost debilní zavřít lidem auta. Navíc mají noční tarif (12 hodin), který nelze využít, protože noc má minimálně 13 hodin, a platí se započatá, tedy 14 hodin. Dost mexické. Ale mexické věci přinesl každý den a tahle tenhle den rozhodně nebude nejhorší.

Jedeme nahoru na Paso Cortéz, průsmyk mezi Popocatepetlem a tou druhou horou, co si nikdo nepamatuje její jméno (Iztaccihuatl). Ukázalo se, že cesta nahoru je mnohem horší, než jsme mysleli, protože pořádná asfaltka vede jen ze západu od Mexico City, zatímco z Puebly je cesta naprd. 10 kilometrů za víc než půl hodiny. Ale vyjeli jsme. Nic tady nechceme, dají se tu získat nějaké permity na výstup (na Iztaccihuatl). Dáváme si nejdivnější tacos, jaké v Mexiku uvidíme - zelené těsto, celkem dobré, vzhledem k vysokohorské přirážce i celkem levné. Je tu trochu cítit nadmořská výška 3400 metrů, což není moc, ale jedna neprospaná noc ve 2000 hlavního města aklimatizaci moc neprospěje.

Než vyrazíme dolů, přimotá se nějaký policajt (asi ranger parku nebo tak cosi), něco (výjimečně) anglicky blábolí a do toho zamíchá nabídku že by jako někam výš na čtyřkolce... nemáme čas a nechceme tady podporovat melouchy a jezdit někam, kde se nemá, a tak jedeme dolů druhou stranou, krásnou, asfaltovou cestou, a pádíme po dálnici (předražené) a tunelem (meganejvíc předraženým) dolů do Acapulca.

Jestli někdy pojedete do Acapulca, dávejte si bacha. Na policajty. A semafory. Udělal jsem tam prostě blbost. Jel jsem doleva, stejně jako ostatní, na červenou. Ve změti semaforů a křižovatek šesti ulic kolikrát není poznat, který semafor je pro který směr. Všichni jedou, tak já taky. ... Pane řidiči, červená, to je těžký zločin...

Nebudu to natahovat, po asi půlhodině natahování s policajtem, který mi vzal řidičák a techničák, jsem se dostal z 8600 na 3600 (nebo 3000, verze se různí). Pesos, korun, to je celkem fuk. Bylo to zbabělé, ale co můžete dělat, když vám policajt v podstatě sebere doklady a auto a chce, abyste zítra přišli na policejní stanici a mává bouchačkou a nějakou tabulkou, kde byly ty 3600 za červenou dost jasné (papír/excel snese vše). Navíc na zítra máme domluvené potápění, které bychom museli zrušit/přesunout, a řídit tady auto bez techničáku (mohl by řídit Martin), není asi úplně dobrý nápad.

No co už. Jedeme na hotel, taková dost hrůza betonová jménem Hotsson, jakože asi pětihvězda přímo na pláži. Když se checkujeme, máme 40 minut do uzavření pláže (protože covid asi přijde pozdě odpoledne). Ale stíháme, stejně se do moře nedá (červená vlajka a vlny jako prase), tak alespoň bazén. Jedna z vstupních karet do pokoje přestala fungovat, pak i druhá, je to jako v USA, tyhle ty magnetické proužky už by prostě neměly existovat. Nakonec byl problém ve čtečce na dveřích.
Jdeme na večeři, místní podniky zavírají kolem sedmé-osmé (otevírají kolem osmé-deváté, moc se tady nemaká) tak jdeme do Domino's. Všichni pracovití Mexičani jsou už v USA nebo alespoň pracují pro americké firmy v Mexiku. Necháváme se nalákat akcí 2 pizzy za 300 (dvě pizzy od Domino's jsou pro tři lidi až moc), nakonec platíme 200, protože je nějaká akce na akci. Nevadí. Pořád jsme 3000 v mínusu za toho fízla.

Večer kvasíme na pětihvězdě, máme nějaký junior suite se dvěma postelema a gaučem, který se nedá rozložit (měl by, ale je to voľaké pobóchané), tak nám sem zdarma foukli přistýlku. Nějací borci koupili ***** hotel a svým uměním ho postupně dostávají na úroveň dvouhvězdy. Naštěstí začali cenama, jinak ten hotel ještě celkem funguje (rozpadá se, ale do kůlničky na dříví má stále daleko).

Příloha:
20210809_071146.jpg
20210809_071146.jpg [ 433.14 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210809_072036.jpg
20210809_072036.jpg [ 449.08 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210809_105724.jpg
20210809_105724.jpg [ 583.99 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210809_143456.jpg
20210809_143456.jpg [ 560.68 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210809_181857.jpg
20210809_181857.jpg [ 415.38 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210809_182949.jpg
20210809_182949.jpg [ 527.75 KiB | Zobrazeno 971 krát ]


Úterý, 10.8.2021

Ráno jdeme s Patrikem na zdravotní procházku, nacházíme místo, kde jsme před devíti lety parkovali a fotili si pláž s dominantou města - hotelem, ve kterém teď spíme. Časy se mění. V Oxxu (místní "konbini", obchůdek se vším na všech rozích a návrších) dáváme nějakou předsnídani (pořád vstáváme brzy kvůli jetlagu) a zjišťujeme, jak se to v Guerreru (náš první červený stát) má s omezeníma. Vypadá to dobře, minule sice za rudého šátku byly zavřené hospody, teď je jenom omezený prodej alkoholu a to nás netrápí - máme zdravotní flašku tequily koupenou někde v sámošce u dálnice.

Z osmadvacátého patra je docela fajn výhled, tenhle hotel je jeden z nejvyšších tady v okolí. Asi jsou tu i lepší pokoje, protože my tak vysoko rozhodně nebydlíme. Nicméně pořád je to hotel s nejlepším výhledem za celých 14 dní. Zejména oproti Ritzu včera. Ten neměl okna. A zdi měl obložené osbčkem (nebo takovým nějakým podobným dřevotřískovým krámem). A neměl mobilní signál, asi kvůli těm neexistujícím oknům v přízemí.

Snídaně hodně v pohodě, možná jedna z nejlepších za pobyt, v podstatě se nedalo nic vytknout a ani to nebylo moc covidové - s výjimkou pečiva. K pečivu se tady za covidu chovají jako k lepře, nikdy není jen tak dostupné, jen na vyžádání - byť pikolík donesl podnos asi s 10 kily různého pečiva. A pak ho zase odnesl do zákulisí.

Ráno pro auto, parking zase valet, tak čekáme na Godota, a pak se volantu ujímá Martin. Jak jste četli výše, já nemám s místní policií dobré vztahy. Jedeme do čtvrti Las Playas, kde máme domluvené potápko. Na jedné odbočce doprava zjišťujeme, že se jako asi může jet na červenou. Dělají to tak místní, klidně z nejvíc levého pruhu. Martin si způsobně najede do pravého, zastaví, rozhlédne se, jede. Pohoda.

Pane řidiči... Čekali jsme všechno, červená průser, zase to bude špatné. Zastavení na přechodu. Mohl jste někoho zranit... sice tam nikdo nebyl, ale zastavení na přechodu je strašná věc. Není. Není to nic závažného, bude to jenom za tři tisíce. Už jsme úplně v prdeli. Za chvilku máme být v divecentru, tak to usmlouváme na tisíc a jedeme. V divku nám pak všichni nadávají že nemáme dávat řidičák z ruky, dát jim stovku a jet. Jenže to se místním dobře říká a turistům hůř dělá.

Tak se ukázalo, že nejdražší atrakcí Acapulca není ani ***** hotel, ani potápění, ale potyčky s místní maf... policií. Házíme to za hlavu a dáváme si po zbytek Mexika strašného majzla... a (spoiler) už se naštěstí nic podobného nestane.
Po krátké zastávce u místního vodního amfiteátru a místa, které omladina využívá pro skoky ze skály do vody za peníze (zdravíme Bejrút a Mostar) přijíždíme k divku, které je v areálu opuštěného, dříve asi luxusního hotelu. Trochu bizár. Mexico. Vybavení takové postarší, ale není toho moc třeba, voda má 31 stupňů a to já si teda neopren neberu. Patrik jde do vody poprvé v životě v trojce. A přežil to.

Dva ponory z loďky, jedna u ostrova kousek, druhá u pobřeží, oba v podstatě velmi podobné, po včerejším vlnobití je moře klidnější, Martin si nahoře šnorchluje, ale jinak je dole dost blbá viditelnost a tak jsme rádi za pár murén a mořských koníků. Jako ryb je dost, ale nejsou tak barevné, jako v Egyptě, ani korály tady zrovna nepřekypují zajímavostí. Dva ponory jsou akorát. Plánovali jsme, že jestli to bude fajn, dáme další dva, ale stačilo.

Padáme (opatrně a pomalu) z města a kousek za ním dáváme v takové zvláštní restauraci se sbírkou starožitností (psací stroje, žehličky, všechno možné) oběd, flákotu na chili aka enchilada. S rýží a fazolema, červenou a zelenou omáčkou. Jako vždycky. Jen někdy je pálivější zelená, jindy červená. Je tu jeden placený most, netušíme, kolik by chtěli, tak ho objíždíme přes vesnici, kde dáváme tradiční zastávka v Oxxu pro pití a na zmrzlinu. Připomíná nám starý dobrý japonský Lawson, jen tady nemají momotare. Půllitrové noname pití se dá koupit kolem desetikoruny, Coca (když chcete Colu, nebudou vám rozumět) třináct-patnáct jak kdy a kde.
Je třeba někde zakempit, hledáme na blind něco u moře ve vesnici Puerto Vicente Guerrero, což je fakt díra jako bájné Zihuatanejo z Vykoupení z věznice Shawshank. Kdybych utíkal před zákonem, schoval bych se sem. Je tu sice pár restaurací, jeden nefunkční hotel a asi dvě soukromá ubytka v barácích, ale rozhodně bych tady uprchlé Krejčíře nehledal.

Jedna bába si za dva holopokoje řekla o 1600 (800 za každý), to jí asi hráblo, to bychom zaplatili skoro stejně jako za Hotsson se snídaní, a nedává to smysl. Už ten Ritz za 900 (za oba pokoje) nám přišel předražený. Hledáme dál. Odchytí nás týpek, že má nějaké volné pokoje. Dojde si pro motorku a vede nás do jiné části vesnice. Jako solidnější než bába, a chce 500 za pokoj. Bereme. Záchod sice na chodbě, ale na patře jsme sami a tak okupujeme i obývák a kuchyni. Občas je třeba restartovat wifi. Mobilní signál tu není, ani AT&T, ani Telcel (ten máme na českých simkách, takže můžeme porovnávat pokrytí).

Poprchává, jdeme na večeři, není to úplně jednoduché najít nějakou hospodu, která by byla ještě otevřená (je půl osmé, to už se nemaká) a zároveň v ní nehrála hudba tak nahlas, že není slyšet vlastního slova. Vlastně nemáme hlad, oběd byl velký a zmrzlina v Oxxu taky, tak dáváme jenom pivo a hranolky.

Příloha:
20210810_061111.jpg
20210810_061111.jpg [ 354.54 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210810_063049.jpg
20210810_063049.jpg [ 289.31 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210810_083436.jpg
20210810_083436.jpg [ 392.94 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210810_083847.jpg
20210810_083847.jpg [ 470.88 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210810_183509.jpg
20210810_183509.jpg [ 492.61 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210810_181205.jpg
20210810_181205.jpg [ 460.66 KiB | Zobrazeno 971 krát ]


Středa 11.8.2021

Snídáme někde cestou u cesty. Perfektní vejce s chorizem a vodu s ananasem. Nejlepší věc, kterou tady mají. Mohli bychom se po tom utlouct. Vymačkáte ananas, naředíte vodou, máte super ananasádu. Většinou stojí půllitr stejně nebo i méně než Coca v plastu.
Máme cca půl dne předstihu před plánem - měli jsme spát ještě jednu noc v Acapulcu. A tak ráno vyrážíme do Zihuataneja. Už ne tak bájného místa z Vykoupení z věznice Shawshank. Ono to místo opravdu existuje, a já si celý život myslel, že je vymyšlené. Co je ovšem jinak je, že to takové letovisko pro místní, poměrně živé, a je Místkem místního Frýdku - Ixtapy. Dvouměstí Ixtapa-Zihuatanejo má nějakých sto tisíc obyvatel a je divné. Takové dost nemexické. Golfová hřiště, prázdné šestiproudové bulváry. Pláže lemují hospody a krámky, v Zihuataneju krásná promenáda. Alespoň tady mají nějaké bankomaty. O ty je celkem nouze, neskáčou vám úplně do cesty a je třeba je hledat. Mexico jede dost v cashi, ikdyž časy se lepší. No a nám po srážkách s Acapulco H.E.A.T. moc cashe nezbylo.

V Ixtapě je taková podivná zajímavost, pláž s krámky a hospodami pro místní, u které je možná hektar džungle s krokodýly a varany. Dost se to sem nehodí, ale vypadá to původně, je to zadarmo a nedá se to covidově zavřít.

Začala nám svítit kontrolka motoru. Googlíme co s tím, asi to nic nebude, až pojedeme kolem Sixtu tak se tam zastavíme na konzultaci. Zkoušíme doplnit skoro prázdnou nádrž luxusnějším benzínem, ale nepomohlo to. Míříme do Uruapánu. Města, kam jsme původně nechtěli, ale Patrik vygooglil, že jsou tam nějaké zajímavosti a jak máme nějaký čas navíc (počítáme, že něco bude určitě zavřené), tak jedeme k nějakým vodopádům (asi Tzararacua). V podstatě nikde nikdo, kousek od parkoviště (pár set schodů), je dost vedro ale stálo to za to, jen to není pořádně jak vyfotit. Vstupné malé, cestou nahoru je stánek s Cocou, takže občerstvujeme.

Nemůžeme si zapamatovat název města Uruapán, tak mu říkáme Kurvapán. Omlouvám se za jadrnější výraz, ale prostě jsme tomu tak říkali. Na severním okraji je fajn hotel, doporučuju, kdybyste jeli kolem - Pie de la Sierra, je to spíš takový malý resort, sto pokojů v několika budovách, a bazén. Pecka. Bodlo. Na oběd jsme měli jenom zmrzlinu z Oxxa, tak máme hlad a místní restaurace zavřela v pět, protože proto. Chceme jít pěšky, ale není to úplně v pohodě.
Čtvrť přes cestu, zřejmě nějaká lepší, je obehnaná plotem. Je v ní jedna restaurace, tak bereme auto a jedeme ofiko vjezdem. Je tam ostraha, předpokládáme, že na bílou hubu a název restaurace nás pustí, ale ouha, restaurace má zavřeno. Protože středa. A oni mají otevřeno jenom čtvrtek-neděle. Tak jedeme jinam. Necháváme auto u benzínky a jdeme hledat nějaké hamu. Našli jsme tacos, tak dáváme tacos a v podstatě to bylo fajn, udělali nám takovou ochutnávku od každého druhu jedno. Jestli znáte tacos jenom z Taco Bell, tak je to asi jako hamburger a hamburger od mekáče. Nebo jako svíčková od šéfkuchaře s svíčková z prášku Maggi za 6,90. V TacoBell tacos nebrat.

Příloha:
20210811_093249.jpg
20210811_093249.jpg [ 443 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210811_093858.jpg
20210811_093858.jpg [ 504.26 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210811_093946.jpg
20210811_093946.jpg [ 430.64 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210811_094444.jpg
20210811_094444.jpg [ 341.28 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210811_095851.jpg
20210811_095851.jpg [ 495.03 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210811_101211.jpg
20210811_101211.jpg [ 465.35 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210811_110604.jpg
20210811_110604.jpg [ 411.81 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210811_110726.jpg
20210811_110726.jpg [ 462.64 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210811_111027.jpg
20210811_111027.jpg [ 630.97 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210811_155819.jpg
20210811_155819.jpg [ 725.38 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210811_174311.jpg
20210811_174311.jpg [ 514.23 KiB | Zobrazeno 971 krát ]


Čtvrtek 12.8.2021

Snídaně je relativně pozdě, tak si dáme ještě ranní bazén. Ten asi hned tak mít nebudeme. Snídaně docela dobrá, huevos al gusto neboli vejce na přání, dávám si volská oka (aka huevos estrellados), něco k tomu, fajn, nezklamali. První dneškní akce je asi nejmenší národní park v celém Kurvapánu... no dost možná na světě. Je to prostě park. Národní. Národní park Barranca del Cupatitzio. Dlouhý asi kilometr a půl a široký jak kde sto až třista metrů. Něco jako NP Údolí Smrti, jenom stotisíckrát menší. A se stromama. A vodou. Džunglí. Vodopádama. Vlastně úplně jiný, než Údolí Smrti. Za nějaké mizivé vstupné poměrně zajímavá atrakce, kus tropické džungle uprostřed města.

Oficiálně se tady rouškuje, je vyznačená cesta, kudy se musí chodit, takový okruh, aby se lidi nepotkávali. Není to úplně výjimečné. Ostatní cesty jsou zahrazené. Logika roušek v prakticky deštném pralese... nasazujeme jenom když to má dává smysl, tj. když míjíme nějakého zaměstnance.

Auto necháváme u parku (na ulici, park nemá vlastní parkoviště) a jdeme se projít přes takový pěkný místní trh k nejužšímu domu na světě, místní atrakci (město si potrpí na světová nej, mají tady třeba vystavený pokus o největší hrnek na čokoládu nebo co to bylo). Divný barák prostě.

Na trhu si dáváme nějaký levicový fresh a vracíme se k autu, abychom po průjezdu celým městem a kousek po dálnici dojeli na nábřeží nad městem Patzquaro (tam jsme měli spát, ale nedošlo na to), odkud odjíždí lodě na ostrov Janitzio. Takový podivný turistický ostrov, něco jako Mt Saint Michel na mexický způsob. Na vrcholu ostrova stojí obskurní socha. Není to - jak je tady zvykem - Ježíš, ale José María Morelos, katolický kněz a vůdce protišpanělského odboje. Je po něm (stejně jako po jeho předchůdci Hidalgovi a následníkovi Gurrerovi) pojmenován jeden mexický stát a ulice v každé díře. No a tady má sochu. Velmi obskurní, jak už jsem uvedl. Dutou, se schodištěm, revolučními výjevy, a rozhlednou. Taková Socha svobody na mexický způsob. Místo pochodně by mohl mít v ruce quessadilu. Ale nemá.

Na celém ostrově nejsou nikde ceny. Tušíme, že všechno bude drahé. Ale oslní nás meníčko za 50 pesos. Trvá to, ale nakonec ryba, docela na pohodu. Cestou na i z ostrova na lodi hrají hudebníci. Označení mariachi by bylo asi lehce přehnané, spíš bych řekl hudlaři. Cestou tam v pohodě, cestou zpět horší. Ale co, cesta ubíhá, dáváme jim nějaké drobáky, místní většinou nic. Nevypadá to jako výdělečný podnik. Tady jsme asi potkali první turisty, tj. zahraniční turisty. Obvykle je to ale pár místní holka a Američan, nebo naopak. Zrovna nahoře v restauraci byl jeden týpek s místní holkou. Vypadal jako Steven Spielberg. Pak jsou tu často mexičtí amíci na poznávací cestě po staré vlasti (obvykle je prozradí americká SPZka, nebo se mezi sebou baví anglicky, ikdyž s okolím španělsky). Cestou dolů zjišťujeme, že vlastně krámky nejsou vůbec drahé. Jen tím, že nemají ceny, je za drahé automaticky považujeme. Možná by měly mít ceny.

Jedeme do Morelie, podle starších internetu to vypadá, že je to hezčí město než Patzquaro. A měl by tam být Sixt. Ale není. Nevadí. Najdeme si solidně vypadající hotel Mesón něco. Mají tam hezký mezonetový pokoj se dvěma koupelnama, není co řešit. Se snídaní (ehm). Snídaně je základní kontinentální a pokud byste chtěli něco navíc, dá se doobjednat. To zní fér. Slejvák. Stojíme ve vchodu a uvažujeme, jak se dostat k zaparkovanému autu asi 30 metrů odsud, abychom ho dovezli na parkoviště za rohem. Nejde to. Leje fakt hodně, naštěstí je to jenom přeháňka. Parkujeme v podzemní garáži, zjišťujeme si otvírací hodiny (ráno od sedmi, super) abychom tady neuvízli jako v Pueble.

Chodíme po městě, dáváme si nějaké sladké dobroty z místních stánků, ten churros, ten donut, a pak, protože nic lákavějšího jsme nenašli, jdeme do restaurace Ajumma. Naději v oprášení korejštiny jsem zapudil, nikdo z personálu se nezdá být schopen dohovořit se jinak než španělsky. Měli tu ale pivo Bohemia, tak ochutnáváme, a pak se cpeme docela dobrým bibimbapem, který sice stojí dvojnásobek toho, co by stálo mexické jídlo, ale zase polovinu toho, co v Praze nebo Soulu. Takže fajn.

Příloha:
20210812_093729.jpg
20210812_093729.jpg [ 599.19 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_100221.jpg
20210812_100221.jpg [ 706.1 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_102052.jpg
20210812_102052.jpg [ 380.01 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_102717.jpg
20210812_102717.jpg [ 415.77 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_103612.jpg
20210812_103612.jpg [ 370.58 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_104157.jpg
20210812_104157.jpg [ 294.43 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_122901.jpg
20210812_122901.jpg [ 283.27 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_125124.jpg
20210812_125124.jpg [ 365.94 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_131318.jpg
20210812_131318.jpg [ 517.54 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_132426.jpg
20210812_132426.jpg [ 400.37 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_132501.jpg
20210812_132501.jpg [ 367.08 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_133404.jpg
20210812_133404.jpg [ 354.47 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_151055.jpg
20210812_151055.jpg [ 343.61 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_181652.jpg
20210812_181652.jpg [ 376.92 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Příloha:
20210812_194257.jpg
20210812_194257.jpg [ 334.07 KiB | Zobrazeno 971 krát ]


Přílohy:
20210812_133404.jpg
20210812_133404.jpg [ 354.47 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
20210812_093315.jpg
20210812_093315.jpg [ 518.01 KiB | Zobrazeno 971 krát ]
Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021-08-23
PříspěvekNapsal: 30 srp 2021 09:39 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
Pátek 13.8.2021

Ráno vstáváme brzy, ne že bychom nějak výrazně chtěli, ale do snídaně daleko (půl osmá), Martina na ranní procházky moc neužije, tak si jdu s Patrikem projít "Lineární park". Čekal jsem něco na způsob Cheonggyecheonu v Soulu nebo The Line v New Yorku. Lehce jsem se zmýlil. To co na mapě vypadalo jako lineární park, byl potok mezi pruhy zeleně, se stromy, sloužící v podstatě jako kanalizační strouha. Žádný chodník, jenom ulice po obou stranách. Nevadí, procházíme si alespoň znovu centrum a znovu se ujišťujeme, že proklamovaná pobočka Sixtu tady fakt není. Zvoní zvony, je čas se vrátit na snídani.

Tak tohle byla, dámy a pánové, největší pecka hotelu Mesón něco. Sedáme ke stolu prostřenému pro čtyři. Jsou tu dvě letadlová máslíčka a dvě letadlové marmeládičky. Po nějaké chvíli dostáváme horkou vodu, čaj, a každý celý jeden toust. Tedy ne celý, překrojený na dva trojúhelníčky. Kradu marmeládu z druhého stolu, abych toast pokryl, a tím je snídaně odbyta. Velmi, ale velmi kontinentální. Než se stihneme odhlásit, vyzvednout auto a dojet k dálnici D1 (Praha-Brno, rozuměj Mexico-Guadalajara), máme hlad a zastavujeme tradičně v Oxxu, kde si dávám párek v rohlíku se sýrem. Tedy, rohlík jsem nikde nenašel, tak jenom párek se sýrem. Rohlíky následně našel Patrik (ale už v jiném Oxxu) ukryté v nějakém šupleti pod dávkovačem sýra.

Na jižním obchvatu Guadalajary (kam se zatím nechystáme) je letiště. A tam je Sixt. Dohadujeme se, jaký bude scénář s naší kontrolkou poruchy motoru. Od mávnutí rukou, přes přelepení kontrolky elektrikářskou páskou, po výměnu auta. A shodujeme se, že se stane něco, co jsme nevymysleli. A ono se stalo. Šéfík pobočky říká, že dobře, že jsme se zastavili, dává nám vodu a posílá pikolíka s autem někam. Tedy jako asi do servisu. Přísámbohu týpek se vrátil za deset minut s opraveným autem. Lehká nedůvěra, že fakt přelepili tu kontrolku, ale nic tam není. Nic nesvítí. No dobrá, uvidíme. Gracias.

Dáváme si na benzínce ve stánku po tři tacos, odbočujeme z dálnice a po kvalitní libre silnici si to míříme do Tequily. Hlavního města Tequily. Nepovedený fórek, já vím. Ale je to tak. Tequila je pro tequilu jako Plzeň pro plzeň. Další nepovedený fórek. Prostě městečko uprostřed nekonečných polí modrého agáve (které nemá nic společného s ananasem, byť to vypadá úplně stejně). A hlavní centrum výroby... no jo, uhodli jste. Fabrika na fabrice. Ta nejstarší, José Cuervo, dělá prohlídky. Teda má tu nějaké muzeum za pár desítek korun, prohlídku fabriky za asi dvě stě pade, a prohlídku fabriky plus degustaci za asi čtyři kila. Žijem jenom jednou. Nejbližší prohlídka je v pět. Za skoro tři hodiny. Pešák... a je v angličtině? Ne ve Španělštině. V Angličtině je nejbližší prohlídka ve tři. Za necelou hodinku. Štěstí nám dneska přeje, asi že je pátek 13.

Auto máme šikovně zaparkované na schovaném parkovišti u nějaké babky, která si přivydělává... proč ne. Je to od fabriky kousek. Teď by to chtělo ještě rychle splašit nějaký hotel, taky kousek od fabriky. Někdo to po prohlídce bude muset odřídit (teď není čas, je tu strašný provoz). Povedlo se, bude to chtít přejet asi 500 metrů. To snad dám i pod vlivem (nerad ovšem).

Stíháme ještě perfektní jogurtovou zmrzlinu a frrr do fabriky. V naší skupině je asi padesát, možná o něco víc lidí. Nejdřív koukáme na krátký film ve španělštině s anglickýma titulkama z historie fabriky, pěstování agáve a tak. Pak se dělíme na hispanofonní a anglofonní část. Máme štěstí na skvělého, nejlepšího průvodce. Je to místní klučina, přímo z Tequily, tequilou odkojený Tequilan. A umí perfektně anglicky. Top notch. Bylo nás někde ke dvaceti, takže poměrně malá skupinka. Amíci (dost často právě mexičtí Amíci, pro které je asi angličtina komfortnější, nebo prostě bylo místo v téhle skupině), a tři Češi. Jsme tady trochu kuriozita. Jako ostatně všude.

Prohlídka je super. Když to srovnám s prohlídkou v Tullamoru, o tři sta procent lepší. Ochutnávky jsou i na běžné trase, jde se do různých skladů, rodinného sklepa. Tahle fabrika je nejstarší a vyrábí jenom limitované edice a nejvyšší řady. Ostatní fabriky vyrábějí masovky do Tesca. S trochou nadsázky. Tj. to, co od José Cuervo koupíte u nás, tj. Blanco a Reposado (mudlové tomu říkají Stříbrná a Zlatá), zřejmě nebylo vyrobeno tady. Možná vedle, hned vedle je závod 2, a ještě mají další někde za městem.

Asi po hodině prohlídka končí, nevěříme vlastním očím, Amíci mizí a my tři týpci odněkud z Evropy zůstáváme na privátní degustaci sami. Pecka. Měli jsme cestou po fabrice a máme i teď milión otázek. Kdybyste se chtěli na něco zeptat, mám teď pocit, že jsem momentálně největší odborník na Tequilu hned pro brumbrumovi na celém fóru. Spíš teoretik, kolega prof. Brum je spíše praktik. Bavíme se ale úplně o všem, o naší cestě, o pivu, o španělštině, o soli a citrónech, drincích a takových těch různých drobnostech. A pijeme. Blanco, Reposado, Añejo a zlatý hřeb večera (který už náš průvodce nedostal a nepije, je jenom pro nás) - Reserva de la Familia. Jako dost dobré pití. Já bohužel jsem se musel hodně překonávat, jenom jsem ucucával, ale vem to čert, "rodinné rezervy" jsem vypil celého panáka. V Mexiku je limit 0,8 promile, do toho se snad vejdu a těch 500 metrů musím dát.

Připadám si v pohodě, odřídím to bez ztráty kytičky, zatímco třeba Patrik měl dost naváto a usínal nám u večeře. Dali jsme si super pizzu. Chuťově dobrá, perfektně nakrájená a vybavená naběračkou jako na dorty. Evidentně se tady počítá s tím, že se pizza sharuje, protože tohle se fakt nedalo sníst - odnášíme si plnou krabici na hotel na snídani. Patrik padá do hajan, což se hodí, blíží se jeho narozeniny a tak s Martinem vyrazíme do ulic, koupit nějaký ten dárek. Vybrali jsme fajnovou sadu deckových lahviček právě ve složení Blanco-Reposado-Añejo a nějaký top product (nevím, jak se to jmenovalo, nebylo to od José Cuervo). Aby si svůj hluboký zážitek mohl doma zopakovat. Chce to sprchu (abychom mohli všude říkat, že jsme se sprchovali v Tequile), a spát.

Příloha:
20210813_070509.jpg
20210813_070509.jpg [ 232.95 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210813_133050.jpg
20210813_133050.jpg [ 389.58 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210813_140720.jpg
20210813_140720.jpg [ 275.16 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210813_141608.jpg
20210813_141608.jpg [ 494.19 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210813_151709.jpg
20210813_151709.jpg [ 437.12 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210813_151837.jpg
20210813_151837.jpg [ 563.91 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210813_153956.jpg
20210813_153956.jpg [ 443.23 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210813_154828.jpg
20210813_154828.jpg [ 379.04 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210813_155249.jpg
20210813_155249.jpg [ 584.95 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210813_155537.jpg
20210813_155537.jpg [ 362.06 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210813_160322.jpg
20210813_160322.jpg [ 343.27 KiB | Zobrazeno 876 krát ]


Sobota 14.8.2021

Hotel nedisponuje snídaní, což v kombinaci s krabicí zbytků vysoké americké pizzy od včerejška vlastně vůbec nevadí. Máme tip na nějaký ten vodopád (na googlu je to jako "Cascada Los Azules Tequila", nicméně v půlce cesty to musíme odpískat, cesta je špatná a po bahně, po kterém bychom neradi šli, auto by bylo jak prase a je otázkou, jak by cesta pokračovala... je fakt špatná. Zbaběle (není umění se zahrabat v bahně, je umění rozhodnout se do něj nevjet) otáčíme a jedeme si prohlédnout a vyzkoušet místní balneario "La Toma", tedy spáčko či lázně. Takové vlastně jako koupaliště.

Vede sem zvláštní cesta. Bez navigace bychom to nikdy nenašli. Do otvíračky máme čas, tak chvilku kvasíme na vyhlídce po cestě, a pak si ještě prohlížíme "Templo Santo Toribio Romo" což je takový cool projekt nesmyslného kostela na nesmyslném místě, postavený v džungli daleko od města, částečně nedostavěný a částečně požíraný džunglí. Zároveň ale částečně udržovaný a z našeho pohledu teda úplně opuštěný. Takový zvláštní projekt typu slepičího kostela (Gereja Ayam) na Jávě známého z Přibáňova filmu. Je tu i projekt, jak to celé mělo vypadat, chybí hlavně původně plánované parkoviště, takže sem lidi musí buď pěšky, nebo parkovat na úzké příjezdové cestě, což je při větším počtu vozidel než třeba pět nemyslitelné. Nebo sem lze dojít od lázní, ty mají parkoviště ohromné.

Lázně jsou otevřeny, je tady nějakých šest sedm bazénků, ne zrovna úplně termálních, v hezkém udržovaném prostředí v džungli, jako hezké místo kde strávit nějaký čas. Těžko říct, kdo sem chodí, po dobu naší návštěvy tady nikdo nebyl - kromě asi deseti-patnácti zaměstnanců, zahradníků a údržbářů, kteří bazény postupně čistí, takže asi nikdy nejsou otevřeny/napuštěny všechny najednou.

Přesouváme se do Guadalajary, druhého největšího města Mexika, tudíž Brna. Máme tady naplánovaný takový malý okruh, parkujeme u Akvária a jdeme pěšky ke hřbitovu "Belén". Zastavujeme na oběd na utopené dorty aka "Tortas Ahogadas". V americké španělštině je "torta" spíš sendvič, burger, než dort (dort je mexicky "pastel"). Torta Ahogada je taková zvláštní věc, v podstatě bageta v řídké omáčce. Něco jako naředit rajskou vodou a hodit do toho (plněný) rohlík. Jednou si to dáte, a asi už znovu nemusíte. Není to náš hrnek polévky.

Hřbitov Belén má takové zvláštní otevírací časy, nelze si ho prohlédnout jen tak mírnix týrnix, musí se sem s průvodcem v konkrétní časy. Bravurní španělštinou stihnu domluvit, že nás připojí k výpravě, která už začala, abychom nemuseli čekat. Prohlídka je tak skoro na hodinu, pokud neumíte španělsky tak to není žádná převratná životní etapa. Co opravdu stojí za vidění - a nechci dělat spoiler - je ústřední kaple, resp. její strop. Víc psát nechci, abych případného zájemce o tento zážitek neochudil. Pak nám průvodce vyprávěl nějaké historky s upírem a starým stromem, který když odumře, tak se upír vrátí, a pak něco s nějakým hrobem dítěte, které se bojí tmy a kam je vhodné nosit hračky nebo finanční dary posílat na nějaké konto nebo co.

Pak se průvodce málem rozbrečel, že tady provází deset nebo kolik let a my jsme jeho poslední výprava, protože nějaká změna vedení a některé průvodce poslali do dalšího kola. Úplně tomu nerozumíme, španělština přecijenom není úplně naše silná stránka. Jdeme na nedaleké metro a posouváme se jednu zastávku do centra. Rychlejší by bylo jít pěšky, ale chceme jet metrem po nové lince ještě ani nezanesené v mapách.

Centrum Guadalajary je poměrně zajímavé. Tvoří ho čtvercové bloky, v jednom z nich je velký kostel a čtyři s ním sousedící bloky tvoří čtyři náměstí. Takové dost logické ale přesto dost netradiční uspořádání. Patrikovi se tady zalíbilo a naléhal, že bychom mohli spát v centru, a našel na bookingu hotel, který vypadal fakt dobře. Jdeme ho okouknout, chtějí nějaký nesmysl, ale nevadí, bookneme si ho přes booking a vrátíme se sem večer autem - nebude provoz a zítra ráno taky ne, takže není problém sem dojet a zase odjet, byť bych se jinak centru města autem vyhýbal jak čert kříži.

Procházíme na zastávku další linky metra a vracíme se k Akváriu, které si procházíme, je docela dobré, jsou tady rejnoci, žraloci, je to takové už moderní akvárium kde nejsou jenom vitríny, ale i takový ten tunel kde je "moře" všude kolem vás i nad váma. Dobré, trochu drahé, zejména pro místní lid asi nic moc.

Vracíme se autem na hotel, suverénně parkujeme na podzemním parkovišti, místě, kde dříve bylo asi casino. Hotel se jmenuje "Casino Plaza" a žádné casino tady není. Zato garáž na úrovni ulice je nejsvětlejší garáž - bílá dlažba (kachličky), bílý strop, tušíme, že za jiného režimu tu opravdu bylo casino, v Mexiku jinak věc nevídaná (zatímco malých heren s automaty je tu spousty, zvláště třeba v Michoacánu). Jdeme na večeři a skončíme v čínském bufetu. Máme chuť na nějaké to maso na způsob masa. A celkem se to podařilo, babča už sice pomalu zavírá a jídla není moc, ale najíme se dobře a za málo pesos. Jdu pak s Patrikem ještě jednou do centra na čtyřnáměstí, ale i tady už kolem osmé večerní umírá život, otevřených je pár klubů a hospod, někde vyhrává hudba, ale jinak je skoro všechno zavřené. Těžko říct, jestli za to může mexický covidový semafor, který Jalisco uvrhl do červeného, nejhoršího stupně; nebo spíš taková nějaká lenost Mexičanů. Oproti jiným národům, kde to frčí od rána do večera, je tady do osmi rána mrtvo a po sedmé večer taky. Zvláštní, tohle v Bolívii nebylo. Spíš to připomíná Německo o víkendu.

Příloha:
20210814_080353.jpg
20210814_080353.jpg [ 525.08 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_082211.jpg
20210814_082211.jpg [ 542.64 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_082224.jpg
20210814_082224.jpg [ 265.12 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_084516.jpg
20210814_084516.jpg [ 427.27 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_092505.jpg
20210814_092505.jpg [ 710.46 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_094108.jpg
20210814_094108.jpg [ 733.81 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_100108.jpg
20210814_100108.jpg [ 665.69 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_131154.jpg
20210814_131154.jpg [ 566.8 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_131850.jpg
20210814_131850.jpg [ 556.35 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_143121.jpg
20210814_143121.jpg [ 426.99 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_150647.jpg
20210814_150647.jpg [ 580.73 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_164310.jpg
20210814_164310.jpg [ 452.98 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210814_203041.jpg
20210814_203041.jpg [ 287.92 KiB | Zobrazeno 876 krát ]


Neděle 15.8.2021

Hotel je fakt super. Zatím nejpohodlnější pokoje, všechno funguje, není co vytknout. Ráno zdravotní procházka (s návštěvou místního klubu přátel Boha, jeden kostel, který jsme si vytipovali, už před sedmou okupují rybáři). Snídaně se taky povedla. Člověk by tu zůstal i několik dní, ale my musíme dál, program je napjatý. Tedy ne až tak napjatý, abychom si nedali ještě prohlídku místní ZOO se safari. Jenže nám nepřeje den. Prázdniny, neděle, hezké počasí, a miliarda lidí. Na safari se stojí strašná fronta a jestli nám něco nejde, je to stát strašné fronty. Navíc ve vedru a v roušce. Tak alespoň procházíme ostatní expozice. Je tu třeba skvělá voliéra s papoušky (schwott odpustí), kam se může dovnitř a dobře se tam fotí. Byť z letícího papoucha s metrovým rozpětím křídel jde trochu strach.

Naprd je, že se tu mají ofiko nosit roušky, všichni to dodržujou, jenom my si je sundaváme alespoň v místech, kde nikdo není. I tak tři hodiny v horku a máme toho tak akorát. Fotíme si z vyhlídky kaňon "Barranca de Huentitan" a mizíme. Na parkovišti je Saigon, kdo si myslel, že je parkoviště naprosto nesmyslně naddimenzované tak neměl pravdu. Parkoviště je navíc společné i pro mizerně hodnocený zábavní park Selva Mágica, o kterém jsme uvažovali, ale nakonec jsme ho zavrhli.

Vždycky, když jsme po jídle, je ho všude milión. Když ho potřebujeme, jsou všude autodílny, sklenáři a zahrádkářství. I teď musíme hledat. Našli jsme takový trošku podivný bezrouškový stánek, dáváme si zase tacos, mají tady i smažené, ale moc nám nejedou, lepší jsou nesmažené. Ale oběd byl vykonán, posouváme se dál. Martin někde z rukávu vytáhl, že je tady kousek nějaká pyramida (Plazuelas), tak tam zastavujeme. Není to teda úplně easy, je to na opačné straně dálnice a není tu exit, tak musíme přejet, otočit se, sjet, a pak se zase vrátit na dálnici, kus jet, otočit se, a zase projet kolem. No Mexiko. Taková Ukrajina :-). Za pár korun nějaké muzeum a procházka po parku, pyramida taková slabší, ale co už, alespoň jsme nemuseli rouškovat neb tu v podstatě nikdo nebyl.

Na obchvatu města Irapuato (Neznáte? Nedivím se.) nás zaujme ručně psaná reklama (červeně na kusu plechu) "Fresas con crema". Tedy jahody se šlehačkou/smetanou. Že by Wimbledon? Za chvíli další. A další. Nedá nám to a u jednoho ze stánků zastavujeme. Babča má dvě misky, malou za 40, velkou za 50, tak dáváme každý velkou. Jako bylo to tak dobré, že si Patrik dal ještě jednu. Pecka. Googlíme, že tohle půlmiliónové městečko je přezdíváno "světovým hlavním městem jahod". Místní fotbalový klub jsou "Jahodáři", všechno se tady točí kolem jahod, prostě něco jako Pardubice jsou na perník nebo třeba Pardubice na semtex, tak Irapuato je na jahody.

Dneska vybírám hotel já, tak trochu jsem se zamiloval do jednoho z hotelů nedaleko letiště León na obchvatu města Silao. Nešikovné je, že hotel je v protisměru a nedá se k němu sjet, musíme přes město. Tam nás zaujme jeden kostel... No nic, jsme na hotelu, bereme dva pokoje, super, podobné jako včera, ale s bazénem. Luxusním bazénem. Má dvě normální dráhy (20 metrů, možná i 25 těžko říct) plus nějaký takový záliv s menší hloubkou na vstup a jako brouzdaliště. Jeden z nejlepších hotelových (krytých) bazénů vůbec.

Málokdy se mi podaří spát v hotelu, kterému není co vytknout. Tady jediné, co mě štvalo (vždycky si něco najdu) byla hlučná hudba v jednom z výtahů. Nic dalšího mě nenapadá. Večeři jsme se rozhodli skrečovat, mísa jahod zaplnila všechny chuťové buňky. S Patrikem jdu ještě prozkoumat okolí, ale je to tady dost gefährlich, jediná cesta přes dálnici je bezbariérový nadchod (což tady znamená "zkratka pro motorky"), takže nic moc pocit, a kanály široko daleko nemají kryty, což ve tmě taky není úplně příjemná procházka. S Martinem plánujeme ještě pivko na baru, ale už mají zavřeno, a navíc je to v nějakém 12. patře a strašná větrná hůrka, vůbec nechápu, jak to tu může fungovat. Třeba normálně tolik nefouká.

Příloha:
20210815_095417.jpg
20210815_095417.jpg [ 512.23 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_101800.jpg
20210815_101800.jpg [ 586.23 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_101807.jpg
20210815_101807.jpg [ 731.58 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_102428.jpg
20210815_102428.jpg [ 601.88 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_105034.jpg
20210815_105034.jpg [ 607.65 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_111112.jpg
20210815_111112.jpg [ 578.46 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_111623.jpg
20210815_111623.jpg [ 546.35 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_122016.jpg
20210815_122016.jpg [ 560.05 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_161401.jpg
20210815_161401.jpg [ 449.04 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_161622.jpg
20210815_161622.jpg [ 601.72 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_180150.jpg
20210815_180150.jpg [ 232.74 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210815_193525.jpg
20210815_193525.jpg [ 326.81 KiB | Zobrazeno 876 krát ]


Pondělí 16.8.2021

Hotel je perfektní, je tu ticho, skvělé postele, povlečení, polštáře, snídaně... Hned bych tu zůstal. Ráno nám dochází proč. Na recepci je "ceník" (bez cen, jen vzdálenosti) do různých okolních fabrik: Volkswagen, GM, Nestlé, Honda a další. Proto je tady kopec businessových hotelů, minimálně o víkendu za příznivé ceny. Konkurence je skvělá věc. No je třeba toho využít, bude hůř.

První dnešní atrakcí je návštěva onoho divného kostela. Je tady taková opravdu nepřehlédnutelná stavba. Je to jako křesťanský kostel, ale není to křesťanský kostel. Vlastně je. No je to taková čtvercová budova s věží uprostřed. Žádné křesťanské symboly. Je uprostřed nějakého hlídaného komplexu. Ale pustili nás dovnitř. Komplexu, kostel je zavřený, protože covid. Chodí za náma nějací dva týpci. Evidentně místní ovečky. Divná parta. Trošku tak z čiré zvědavosti se jich ptám, jestli je to katolický kostel (v podstatě jiné jsme tady neviděli). Hned nám začnou vysvětlovat něco o "Luz del Mundo". Netuším, jak se ta parta jmenuje česky, něco jako Kostel živého Boha, pilíře a základu pravdy, Světla světa. Nebo tak nějak.

Prostě dost divná parta na úrovni Jehovistů, původem mexická, ale (prý) rozšířená do padesáti zemí světa (říká wiki). Asi je to takové hodně tradiční (zakrývání vlasů žen, muži a ženy odděleně v kostele, zpěvy bez hudby, tři modlitby denně. Možná spíš křesťanství říznuté islámem a jehovistama. Bez křížů, Ježíš nerovná se Bůh, podřadné postavení žen. No divná parta, protože jinde zase čtu, že učí povinnost vykonávat své volební právo nebo že věda je dar od Boha. Viděli jsme jejich klubovnu pak ještě jednou. Designově hustý kostel (ústředí) mají uprostřed jednoho kruháče v Guadalajaře, to jsme prokaučovali. Příště třeba. Docela mě baví navštěvovat tyhle různé mormonské, bahái, zoroastriánské, židovské, muslimské, hinduistické, budhistické a další chrámy. Přijde mi, že se navzájem vylučujou.

Dosti bylo religionistické vložky, jedeme... za černým Kristem? No jo, nad městem Silao je kopec a na kopci je mega socha černého Krista. To stojí za vidění. Je to ale krpál možná tisíc výškových metrů. Naštěstí se dá až nahoru vyjet autem. Tohle jsou asi defaultní katolíci, nicméně kruhový kostel pod sochou je stejně divný. V podstatě funguje jako mešita, dovnitř se moc lidí nevejde tak se lid modlí na nádvoří tvarem inspirovaném vatikánským náměstím. Alespoň na mě to tak působilo. Jsme tu zase v čase modlitby (byť je tak asi půl desáté a v pondělí), tak moc neprudíme s foťákama a raději padáme zase dolů. Cestou nahoru totiž zase začalo svítit ono nešťasné svítítko - indikátor poruchy motoru.

Koukáme, kde je nejbližší Sixt po cestě, ale moc to nevypadá, tak se kolem našeho dnešního nocležiště kus cesty vracíme na letiště León. Tam sice Sixt je, ale v kanclu (v maringotce) neví co s tím, někam volají a pak prohlásí, že když to jede a máme jenom pět dní do cíle, tak to nemáme řešit. Tak jsme to neřešili a vyrazili směr Guanajuato.

Kdybych měl dát dohromady pět měst, které na mě svou polohou a tak nějak celkovou kompozicí na světě nejvíc očarovaly, tak to bude Carcassone, New York, Jeruzalém, čtvrté možná domyslím později... a Guanajuato. Takový malý La Paz říznutý Kutnou Horou, zasazený v Hallsteinském panoramatu Alp.

Už jsem viděl všechno. Města, kde MHD zajišťovala kola, maršrutky, tuk-tuky, tramvaje, trolejbusy, autobusy, podzemka, nadzemka, lanovky, pozemní lanovky nebo taxíky. V Guanajuatu funguje síť tunelů. Ne jako Blanka nebo okruh v Barceloně. Prostě tunely s podzemníma křižovatkama, které odněkud někam vedou, někde začínají, někde ústí, občas jsou částečně odkryté - a hlavně jsou pro auta i pro chodce. Prostě sejdete z ulice po schodech jako na veřejné WC, jdete 300 metrů tunelem a vyjdete úplně někde jinde. Takové metro pro chudé. Musí se to vidět. Do toho samotné město je velmi fotogenické, zejména tím, jak je úplně ve strašném krpálu obklopené horama. Jedno z míst, kde bych se mohl motat pár dní. Možná proto, že bez navigace bych už nikdy nenašel auto.

Mají tu krámek s empanádama na tisíc (asi 20) způsobů , tak si tři vybereme a dva z toho nemají (Mexico), takže operativně měníme... Trvá to sto let, než dostaneme tři empanády. Jsou dobré, ale čekat na ně ve vytopené pekárně bylo peklo. Naštěstí se to dá zpravit zmrzlinou nebo vodovým freshem.

Cesta do SLP (San Luís Potosí) je nekonečná, milión a jedna zatáčka, až poslední sekce jsou rovinky a dálnice. Máme vyhlídnutý hotel, který vypadá na bookingu dobře. Vila, tři samostatné ložnice, obývák, bazén. Dobré hodnocení a za relativně malý peníz (1300 nebo tak něco). Check-in je porod. Platíme cash (chyba), místo toho, aby nám řekli, že nemají jak vrátit drobné, tak je deset minut shání. Proklientský přístup. Rezervujeme si bazén na pátou, je čtyři něco. Fajn, chcete i vířivku? Jasně. Fajn. Tady máte karty od vstupu, ovladač brány (vila je v komplexu za zdí), tři ovladače klimy, tři ovladače televize. Máte nějakou tašku? Máme. Tak máme plnou igelitku ovladačů. Celkem tedy 9 zařízení. V průběhu pobytu se 5 z nich ukázalo nefunkčních. A taky vířivka. Ta už podle mě nefunguje dobře týden podle množství listí a usazeného kalu po deštích. Nevadí, hlavně že jede bazén.

Jenže před cestou na bazén (v plavkách rovnou z vily, máme to 50 metrů) jsme nahlásili, že nám nefunguje klima. Opravu vyřešili tím, že nefunguje, a že nás přestěhují. A tak nám logicky zablokovali karty, takže musím v mokrých plavkách na recepci zjistit, co je za problém, odmítnout stěhování (bylo by to víc sraní než přežít noc bez klimy - stejně tu není horko) a vydyndat nové karty, abychom se zase dostali na vilu. Pecka.

Večeře nějaký mix mexického jídla v takové lepší restauraci, v podstatě variace na tacos jen s jinou náplní a jiných tvarů. Prostě placka s něčím. Jako vždycky. Dáváme ještě dezert, nějaký takový... pudink asi, už nevím, žádná pecka to nebyla. Zkoušíme zadní cestu k našemu komplexu, a na parkovišti před Ramadou si všimneme, že jedno zaparkované auto zapomnělo klíč v kufru. Jdeme si vylepšit karmu a nahlásit to na recepci a sekuriťákovi, evidentně na to nemají proces, ale nakonec s tím asi budou něco dělat, takže OK.

Příloha:
20210816_073836.jpg
20210816_073836.jpg [ 391.7 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_080659.jpg
20210816_080659.jpg [ 370.17 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_085549.jpg
20210816_085549.jpg [ 536.58 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_085758.jpg
20210816_085758.jpg [ 334.78 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_110524.jpg
20210816_110524.jpg [ 458 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_111153.jpg
20210816_111153.jpg [ 425.49 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_111513.jpg
20210816_111513.jpg [ 390.67 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_112116.jpg
20210816_112116.jpg [ 624.5 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_113702.jpg
20210816_113702.jpg [ 605.74 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_113705.jpg
20210816_113705.jpg [ 684.5 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_115312.jpg
20210816_115312.jpg [ 366.76 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_115447.jpg
20210816_115447.jpg [ 505.52 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_123258.jpg
20210816_123258.jpg [ 519.52 KiB | Zobrazeno 876 krát ]
Příloha:
20210816_123347.jpg
20210816_123347.jpg [ 574.08 KiB | Zobrazeno 876 krát ]

Příloha:
20210816_124035.jpg
20210816_124035.jpg [ 486.41 KiB | Zobrazeno 876 krát ]


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021-08-23
PříspěvekNapsal: 30 srp 2021 09:39 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
Úterý 17.8.2021

Už jsem vám říkal, že naše vila není úplně v pořádku? Máme sice tři koupelny, ale ani jedna není bez chyb. V jedné někdo prohodil držák na ručníky a držák na toaleťák. Stane se. V jiné zase nejdou zavřít dveře od sprcháče (nebo násilím - už je tam od skla vyrytá drážka v kachličkách). Navíc dveře od sprcháče se zavírají tak nešikovně dovnitř, že když jste vevnitř a chcete si otevřít, musíte si stoupnout do protilehlého rohu, než jsou panty, namáčknout se na kachličy, vydechnout/zatáhnout panděro, a pak kolem sebe prohnat dveře. No a na třetím WC není sprcha, jenom záchod. Ale funguje skvěle ;-).

Drobnosti jakože lampička na nočním stolku není v elektrice, protože tu prostě není zásuvka, neřešíme. Horší je to se snídaní. Byla objednaná na 6:30. Dávám akademickou čtvrthodinku a vyrážím reklamovat na recepci. Dorazila 7:05. Kompletně studená. Studená vajíčka, studené kafe. A francouzské toasty (my tomu teda doma říkali "chleba ve vajíčku"). Tento buržoazní pokrm gurmány nazývaný "Pain perdu" nebo "Toast Doré" je taky studený, ale z celého toho neštěstí nejchutnější. Možná se počítá s tím, že to frkneme do mikrovlnky. To nás napadlo pozdě.

Není co řešit, pryč odsud, jedeme "do hor". Tedy... v podstatě spíš do nížiny. Východ státu SLP, tj. cokoliv na východ od města SLP, je nížina. Džungle. Teda je tu hodně kopců, ale celé je to lehce nad úrovní moře, žádné 2000 nad mořem jak jsme byli zvyklí. Čeká nás hezká jezkyně Grutas de la Catedral. Vede sem cesta... no nějakých pět kiláků od hlavní cesty mezi SLP a Ciudad Valles v pohodě. Úzká asfaltka do poslední vesnice. Pak relativně solidní hliněná cesta asi 10 kilometrů k bráně, kde se platí a možná se tam má i zaparkovat a jít pěšky. My jedeme autem (Aveo z půjčovny se svítící kontrolkou motoru projede všechno). Z posledních pěti kilometrů jsme ujeli asi 3,5 a pak jsme to vzdali v jednom širším místě, kde se dalo bezpečně zaparkovat tak, aby cesta zůstala průjezdná. A šli pěšky.

U vchodu byli dva týpci, jeden se s náma dal do řeči. Takový děda s polovinou zubů, bylo mu úplně šumák, že mu moc nerozumíme, ale měl své naučené a provedl nás jeskyní. Teda až po tom, co se mu po dvaceti minutách podařilo rozchodit osvětlení.

Jeskyně není velká, ale hodně velká je její hlavní prostora, ve které vlastně trávíme skoro celou dobu. Kdybyste se sem vydali, bude se vám hodit čelovka a neurazí ani pořádná baterka. Přecijenom některá místa jsou osvětlena hůře. Prohlídka trvala tak odhadem lehce přes půl hodiny. U východu z jeskyně je lanový most, pro nás středoevropany atrakce, ale na druhém konci jsou jenom záchody a pak musíte zpět.

Někde by tady měla být ještě druhá jeskyně, Cueva de Angel, Patrik se vydává na průzkum a nachází tři neosvětlené vstupy. Vzhledem k tomu, že v první jeskyni bylo docela kluzko, návštěvu skrečujeme a vracíme se k autu. Průvodce a jeho kumpán někam zmizeli, tak snad tam auto ještě bude. Je tam, a zdá se, že jsme nemuseli s parkováním dělat takové štráchy, protože jsme u jeskyně nikoho nepotkali - až na bráně s kasou se míjíme s dalším autem.

Máme trošku naspěch, chtěli bychom v městečku Tomasopo stihnout alespoň jednu atrakci, a je nehezkým zvykem tady všechno zavírat ve čtyři. Tak dáváme jen rychlý sendvič v Oxxu a pádíme po dálnici (asi 40 kilometrů za 120 korun, trochu drahá sranda). Za Tomasopem hledáme Punte de Dios, taková místní podivná canyoningová plovárna, vodopády, koupání, záchranné vesty a hodinky v čudu. Není snadné to najít, protože navigace nás úporně vede cestami, které by měly křižovat železnici, ale nekřižují. Musíme si najít cestu sami. Nebo zaparkovat kdekoliv jinde a přejít železnici po svých, a dojít 100 metrů. Ale to jsme tehdy úplně nedomysleli a tak to pět minut objíždíme. Nevadí, parkujeme a máme dvě hodiny.

Je to tady takové mexické. Pokud sem přijedete na blind, vůbec nevíte, o co gou. Sejdete k vodopádu, kde se všechno děje, a zjistíte, že nemáte plavky. Ty my máme. Ale nemáme záchranné vesty, tak si je musíme vypůjčit. To ale stojí peníze, a ty jsme nechali v úschovně. Protože asi nechcete skákat do řeky s peněženkou. Převlíkárny tu jsou, ale takové hodně svérázné. No Mexiko.

Až nás přestane bavit ve vodopádech blbnout, proplaveme si takovým kaňonkem a vyplaveme ve druhém jezeře, kde se dá dostat z vody ven, přejít (asi) onen "Punte de Dios", tj. nejužší místo mezi skalními jezírky, pod kterým jsme prve proplavávali... a jsme venku.

Je tu ještě jedna pláž, další vodopád kam se dá vydat, a pak další. Stačilo, jdeme se převlíknout a po schodech pádíme nahoru, abychom deset minut před pátou (v pět zavírá parkoviště) doplnili tekutiny a zkusili dojet k druhé místní atrakci, vodopádům po městečku (nebo naopak?) pojmenovaných.

Je už ale zavřeno, zase v osm ráno. Čas hledat hotel. První nic moc a chtějí ranec, Patrik s Martinem dělají výzkum a vychází z toho jeden na kraji města (tj. tři ulice od centra), kde snad mají třílůžkový pokoj. A mají. Za tisíc. Jdeme se tam podívat. Pokoj OK, ale venku je 35 ve stínu a v pokoji tak 40. Dopr... škoda že tu není kli... a co to je tam v tom rohu? Klimoška? Aire trabaja? Trabaja! Sí? Pues... Jdeme do toho.

Šéfuje to tu tak by oko patnáctiletá holka, když chceme platit kartou, tak říká, že později až přijde boyfriend. Ten je tam za 10 minut, platíme, chce 900 a my nechceme vědět proč. Parkujeme ve dvoře a jdeme hledat nějakou místní super reštyku - Patrik má narozeniny. Na pokoji předáváme výše zmíněný dar, a pak jdeme hledat něco co... nebude mexické. Ikdyž vlastně může být. Mexickou burgrárnu. Mexickou steakárnu. ... a skončilo to mexickou polívkárnou. Taková zahradní reštyka se vším, ale mají tady pivo, stoly nakřivo a taky pozole, takovou hutnou vydatnou polévku, něco mezi gulášem a borščem. Ale proč ne, najedli jsme se skvěle.

Zkoušíme někde splašit kousek dortu, ale nic nevypadá jedle, tak to zaplácneme zmrzlinou. Jsme tu atrakce, jako skoro všude. Místní zjišťují, odkud jsme, ale často jim ani Checoslovaquia moc neříká. A vlastně se jim nedivím. Kolik Čechů ví, kde hledat třeba takový Michoacán, rozlohou a množstvím obyvatel porovnatelný se Slovenskem?

Příloha:
20210817_110309.jpg
20210817_110309.jpg [ 756.08 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210817_112035.jpg
20210817_112035.jpg [ 396.55 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210817_125254.jpg
20210817_125254.jpg [ 628 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210817_162436.jpg
20210817_162436.jpg [ 631.22 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210817_162634.jpg
20210817_162634.jpg [ 630.96 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210817_163505.jpg
20210817_163505.jpg [ 702.36 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210817_190218.jpg
20210817_190218.jpg [ 414.64 KiB | Zobrazeno 679 krát ]


Středa, 18.8.2021

Ráno jdu trochu poklidit auto. A nestačím se divit, dvůr je plný tak, že abychom vyjeli, musí zmizet čtyři auta. Signalizuju do pokoje, že není třeba spěchat, že před osmou určitě nevyjedeme. Ale i tak balíme, děláme u toho záměrně trochu víc bugr a podaří se nám vzbudit boyfrienda, tak mu rovnou vysvětluju situaci, že si skočíme na snídani a pak bychom chtěli odjet, jenže... Boyfriend říká, že to zařídí, že má od všech těch aut klíče. Nevěřím mu, ale jdeme na snídani. Není v hotelu, jdeme na blind, ale odchytí nás skoro naproti přes ulici. Sice jim to dost trvá, ale vajíčka jsou v pohodě a někde splašili hromadu pomerančů a prohnali je lisem, takže máme i postaráno o vitamíny. Kdybych si tuhle vitamínovou věc dal na Karlíně, zaplatím víc, než tady za džus, vajíčka se slaninou a fazolema dohromady. Karlín má prostě temnou duši. Tady ale zase nemají jabka.

Auta jsou fakt pryč. Je mi jedno kde, rychle odsaď. U vodopádů jsme těsně po osmé. Sami. A dlouho. Naopak je tady problém splašit skříňku a vestu (protože potápěči potřebují plovací vesty), protože tyhle funkce tady ještě ráno nerozchodili. Je sice otevřeno, ale zjevně se sem tak brzy nechodí.

Je to trochu podobné jako včera, soustava jezírek, vodopády, je to fajn, dá se tady skákat z různých skokánků do různých vírů, přecházet různé lanové mosty (a padat z nich do vody), je to možná víc pro děcka než včera ale proč ne. Když máme pocit, že jsme vyzkoušeli všechno (kromě miliónů stánků a restaurací, které tady jsou, ale včera nebyly - to se taky předem nikde nedozvíte), zackvakneme krovky a pelášíme vstříc tzv. Perle Huastecy.

Oblast, kterou dva dny projíždíme a ještě bude dál projíždět, se jmenuje Huasteca Potosina. Něco jako Moravský Kras. Taková podivná džungle, kde je takové vedro, že se dá koupat v řekách, aniž by byly termální. Je to tu hezké, ale když už i Patrik propotí tričko, je něco špatně.

Perla Huastecy je vodopád Tamul. Je to krásný, nicméně dost nepřístupný vodopád. Na jeho hranu (asi) vede nějaká polní lesní cesta, nicméně abychom se dostali pod něj, musíme lodí. Zase netušíme, jak to tady funguje, ale odchytává si nás nějaký informátor na příjezdové cestě, že jako za loď 1600 a pak tisíc zbytečných informací ve španělštině, kterým stejně nerozumíme. To se nám nějak nezdá. Tvrdím mu, že nemáme cash a že si sjedeme do bankomatu. O kus dál se ptám nějakých dvou týpků, na první pohled amíků, jak to mají a jestli nechtějí spojit síly. Už to mají nějaké domluvené, že prý je připojili k nějaké skupině. V místě, kde se parkuje (na cestě) nás odchytává další týpek, a že za dvě stě na hlavu. Good deal. Tak jo. A teď zase nevíme, co dělat. Ukazuje se, že je potřeba převlíknout se v autě do trička a plavek, brát si co nejmíň věcí (bereme mobil a 600 pesos v igeliťáku, ale nevzali jsme vodu), a namazat. Dobrý nápad, jenom nám pak ten krém teče do očí. A ta voda chybí.

Nafasujeme vesty, a pak jdeme asi kilometr takovou savano-pastvinou mezi krávama na místo, kde jsou připravené desítky lodí. Spíš takových pramic. Bude se pádlovat. Máme jednoho šlachovitého pádlaře vepředu, dva vzadu, pak je nás asi 9 platících diváků. Z nich se snažím pádlovat já, pár dalších to předstírá, Martin se snaží a Patrik nás občas střídá, protože na něj nevyšlo pádlo. Hrozná práce v tomhle vedru.

Je to pár kilometrů proti proudu. Děláme cca v půlce cesty přestávku u jeskyně, je tam hezké plavání, hlavní je si ale odpočinout od pádlování. O kus dál přetahují borci lodě přes peřeje, my jdeme po břehu, a pak už to není tak daleko, dvacet, možná třicet minut pádlování a jsme (skoro) pod vodopádem. Na jedné skále si tam všichni dělají selfíčka a pak otáčíme. Před peřejema vyskočíme z lodi, užíváme si zasloužený odpočinek a voda nás nese skoro až k jeskyni... a pak je zase třeba pádlovat. Celkově asi tři a půl hodiny, s cestou od parkoviště čtyři. Dnes už toho moc nestihneme.

Při první příležitosti kupujeme hromadu pití. Přijíždíme do prvního lepšího města - Aquismónu (říkali jsme tomu Akvisimón), a hledáme hotel. Zkoušíme asi tři, ale všude chtějí nějaký nesmysl, nakonec kousek zpět po cestě máme pokoj zase nějak cca za tisícovku, se třema postelema. Teda dvě jsou sražené k sobě a nejdou rozdělit, ale je to dohromady asi dva metry široké a tak jenom požádáme o jedno prostěradlo na přikrytí navíc a jsme spokojení, že máme kde spát. Nemáme ale co do úst, tak se vracíme do Akvisimónu, zaujal nás tam jeden podnik s grilovanými kuřaty a tak jedno ve třech zpracováváme. Chtělo by to chleba, Šumavu, ale bereme za vděk plackama, které se přímo na náměstí vyrábí po stovkách.

Příloha:
20210818_100951.jpg
20210818_100951.jpg [ 677.41 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210818_101123.jpg
20210818_101123.jpg [ 673.01 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210818_101209.jpg
20210818_101209.jpg [ 682.58 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210818_121921.jpg
20210818_121921.jpg [ 617.59 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210818_121939.jpg
20210818_121939.jpg [ 525.28 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210818_130331.jpg
20210818_130331.jpg [ 558.51 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210818_131830.jpg
20210818_131830.jpg [ 335.11 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210818_142042.jpg
20210818_142042.jpg [ 535.34 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210818_142349.jpg
20210818_142349.jpg [ 508.86 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210818_185726.jpg
20210818_185726.jpg [ 542.29 KiB | Zobrazeno 679 krát ]


Čtvrtek 19.8.2021

Je třeba se pomalu začít stáčet zpět k Mexico City. Na mapě jsme blízko, ale nejsou tady žádné pořádné cesty. Snídáme na náměstí v Akvisimónu, nějaká holka na rohu prodává pečivo, takové relativně normální evropské sladké pečivo, tak si bereme každý dva kousky, u jiné holčiny kupuju horkou čokoládu (horkou, tj. nepodléhající regulacím EU ani USA) a v místním marketu pití. To se bude hodit.

Čeká nás totiž výstup k jeskyním Mantetzulel. Jsou tři, v pralese nad Aquismónem. Dá se sem dojet autem, ale posledních 900 metrů (k první) a další stovky k dalším dvěma musíme jít pěšky. S průvodcem. Místní šlachovitý týpek nás pořádně vycvičil, je to pořád do kopce, tedy do schodů, a už teď ráno je vedro. Voda nám došla už cestou. Jeskyně jsou fajn, každá tak na 10-15 minut, nejsou nijak osvětlené, ale táhneme se s baterkama a je to tak dobře. Sice do každé někudy svítí světlo, ale bez baterek bychom viděli kulové. Měli jsme celkem kliku, že v jedné z vesniček, kterýma se prochází, prodávali pití. Překvapivě bez vysokohorské přirážky.

Čeká nás surrealistický zážitek. Po návratu na hlavní cestu jedeme do města Xilitla. Ta je známá zahradou ve čtvrti Pozas. Ta je... zkuste si představit díla Salvátora Dalího a řízněte to Elonem Muskem. Prostě týpek, co nevěděl co s prachama, si tu koupil pozemek a vystavěl na něm betonové dalíovské holostavby. Takové neobyvatelné nesmysly plné oken schodišť a fontánek, ale často prosté podlah, zdí... no musí se to vidět. Jen to asi úplně nikdy nestihl dokončit, a jak je to uprostřed džungle, tak si příroda bere stavby zpět.

Jenže návštěva není jednoduchá. Přijedete na bránu. Na kasu. Tam se ale lístky neprodávají. Musíte si koupit lístky na internetu. Tam se ale lístky neprodávají, teda ne na dnešek. Jo vy chcete lístky na dnešek? To musíte do Xilitly na náměstí, tam je dřevěná budka a tam se prodávají lístky.

Jedeme. Není to tak snadné. Na náměstí vede ulice tak strmá, že to prostě naše Aveo na jedničku nevyjede. Musíme couvat dolů, a oklikou. Takových ulic je ve městě více, ale nakonec náměstí najdeme. Jen je tu všude zákaz zastavení. Zastavuju na zákazu zastavení, nechám běžet motor, a Patrik s Martinem vyráží pro lístky. A já předstírám, že nezastavuju. Jsou tu logicky dvě dřevěné budky. V té první se ale lístky neprodávají, ale říkají, že, musíte do druhé. V druhé se lístky prodávají, ale málem nám je neprodali, protože při tom všem vysvětlování, kudy se k zahradě jede, nebylo úplně snadné rozpoznat v záplavě vět, že lístky na dnešek jsou a jsou na třetí hodinu (je před druhou).

Stíháme tak ještě oběd, zase nějaké tacos, v místním foodcourtu (Xilitla je takový malý Český Krumlov, je tu hromada turistických krámků i místních turistů. Dochází tady na praní špinavých peněz, platbu za tacos (mince i bankovky) máme vhodit do kádinky s jakýmsi roztokem. Drobné ale dostáváme normálně z ruky do ruky. Zatím nejabsurdnější anticovidová věc. Zatím!

Před třetí se už poflakujeme před vchodem do zahrady, dáváme na střeše jedné z restaurací limonádu (trvalo to, než ty potvory žlutý vymačkal, báli jsme se, že to nestihneme) a začíná hodinová prohlídka. Průvodce jede (španělsky) dost rychle, tak se ztrácíme, přecijenom naše španělština není na úrovni akademických debat o avantgardní architektuře. Představte si Roklinku z Jacksonova Pána Prstenů říznutou Avatarem. Těžko, hodně těžko se to popisuje.

Čeká nás brutální sjezd jedné z ulic, jako jednička a brzda a i tak to celkem jelo. Máme tak tři hodiny do tmy, po dvou začínáme hledat hotel, ale nikde nic, těsně před západem slunce dojíždíme do města Jacala (Šakal) a tam už víme, že musíme něco najít. Na booking se tu (široko daleko) nehraje, ale na Googlu nevypadá špatně hotel Jacala Inn (Šakalí doupě). Hlavní šéf šakal v pokladně říká, že třílůžák za 320. To se nám moc nezdá, chceme to vidět. Ale je tu klima, tři postele, není to žádný luxus, ale v podstatě tomu nic nechybí. Za ty prachy. Chce pade za klimu navíc, ale to už dáme.

V nedaleké hospodě mají jasné menu: kuře s rýží a fazolema, nebo vepřové s rýží a fazolema. Dáváme vepřové a nebyla to špatná voba, mají tu i pivo a tak se tady celkem zabavíme. Na pokoji není co, neteče tam teplá voda, záchod moc nesplachuje a podedveřma nám tam lezou švábíci. Jednoho jsme zabil, druhý utek, a kluci pak zacpali škvíru ručníkem a byl pokoj (jenom náš).

Příloha:
20210819_090947.jpg
20210819_090947.jpg [ 352.94 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_095312.jpg
20210819_095312.jpg [ 625.67 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_100121.jpg
20210819_100121.jpg [ 355.14 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_100450.jpg
20210819_100450.jpg [ 188.14 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_103018.jpg
20210819_103018.jpg [ 453.27 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_104941.jpg
20210819_104941.jpg [ 309 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_150214.jpg
20210819_150214.jpg [ 547.82 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_151937.jpg
20210819_151937.jpg [ 763.3 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_154115.jpg
20210819_154115.jpg [ 737.51 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_154229.jpg
20210819_154229.jpg [ 634.45 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_154456.jpg
20210819_154456.jpg [ 564.26 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_154606.jpg
20210819_154606.jpg [ 674.03 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210819_155535.jpg
20210819_155535.jpg [ 442.11 KiB | Zobrazeno 679 krát ]


Pátek, 20.8.2021

Z původního programu jsme už dávno škrtli Tajín, pyramidu strašně daleko od cesty a asi zavřený, a teď Tulu, která vypadá podle recenzí na netu taky zavřeně. Zbývají dva dny a tři atrakce, dneska by to chtělo dát dvě. V noci na zítřek asi přijde hurikán Grace. Zatím je celkem klid. Vyrážíme z hotelu na hlavní návsi s kýčovitou hodinovou věží za zvuku vesnického budíčku jako v Severní Koreji. Ikdyž to zní spíše jako znělka Hitlerjugend.

Čeká nás dlouhá cesta, po dvou hodinách dáváme quesadillu a taco k snídani a jedeme další hodinu, než dorazíme k první atrakci, jeskyni/koupališti Tolantongo. Takový mexický bizárek, resort v kopci daleko od moře. Je tu ale termální voda, ikdyž všude kolem je v podstatě poušť. Na vjezdu desinfekční stanice, musíme projít rámem, ze kterého stříká desinfekce, vystříkají nám auto jako by bylo plné štěnic (nevylučuju), a můžeme jet dál, k pokladně. Ta vypadá spíš jako mýtná brána. Tady se cesta dělí, jedním směrem je jeskyně a tunel (ať už je to cokoliv), druhým bazénky. Resort je veliký a dá se projít pěšky, my ale raději po první části přejeli autem do druhé.

Je třeba se převlíknout a uschovat věci, což stojí peníze, takže první část (termální jeskyni, kde se dá plavat, fakt zajímavé, a tunel s vodou, taky zajímavé) poslušně platíme, v druhé části se převlíkneme v autě (tedy spíš přejedeme v plavkách) a chodíme po resortu jenom v papučích.

Je tu chaos a evidentně nejsme jediní, kdo je tady zmatený z toho, co kdy a jak se má a může dělat, kam se hodí mít mobil, kdy je lepší mít ho ve skříňce, co s rouškama, kdy se převlíkat, kdy mít baterky (v jeskyni je v některých místech dost tma - doporučuju jedině voděodolné baterky) a kdy zase ne.

Trochu se zatouláme do nějaké nedostavěné části, bazénky tu jsou, ale není to ono, není to místo co znám z fotek. Na googlu earth najdu kde jsou ty správné, vydáme se tam. Je to sto a jedna, je tu takový hezký zbytečný zavěšený most a vůbec hodně fotogenické prostředí, jen je dost hnusně. Neprší, ale není to daleko. Hurikán máme za zády.

Směřujeme na Prismas Basalticos. Je to asi tři hodiny, jenomže cesta, po které chce jet Google, v podstatě neexistuje. Naopak směr Pachuca je značená jiná cesta, která existuje, ale zase v podstatě není na mapě (je, ale vypadá jako honácká ztezka pro krávy). Přestože není z části asfaltová, ušetřili jsme dobře dvacet minut i kilometrů a průjezd jedním větším městem. V Pachuce se opravuje (nebo staví) nějaký dálniční most, a tak je tu trochu zácpa, ale i tak to dáváme včas, abychom si stihli prohlédnout šestihrané čedičové sloupy, které tady tvoří soutěsku, do které padá po dalších čedičových šestihranech vodopád a celé je to tady takové čedičově šestihranné. Vstupné za stovku hodnotíme jako sice nepříliš vysoké, ale v poměru cena/výkon, resp. tady strávený čas, jako jedno z nejhorších.

Zkoušíme ještě najít ziplajnu (mexicky "Tirolesa"), kterých je tady víc a občas nám nad hlavou někdo projel, ale už je zavřená, tak to balíme, otáčíme zpět do Pachucy. Jen tedy ještě stíháme jedny fresas con crema, které jsme si tady ve stánku vytipovali už dříve. Nebyla to taková pecka jako v Irapuatu.

V Pachuce parkujeme u hotelu Quality Inn. Na Bookingu že prý *****. Auto parkuje pikolík, vymiňuju si, že ho chci dát do garáže. Hurikán je tady podle naší aktualizované předpovědi podle asi tří různých mobilních aplikací tak za dvě hodiny. Už teď prší, ale nechci, aby bylo auto venku, kdyby začaly padat větve.

Zvládáme ještě večeři v takovém "podniku karlínského typu" (aka levičácká restaurace), kde si kluci konečně dali vytoužené burito. Jestli máte pocit, že burito je v Mexiku na každém rohu, tak vám to neberu, někde možná, ale tedy ve státech kolem Mexico City tomu tak není. Já si dal burger. Dobrý. Ale za ceny jako v Praze. Poslední den, co bychom se nerozšoupli. K tomu něco co se jmenuje "Sopa Azteca". Taková zajímavá polívka. Těžko bych to k něčemu přirovnal (Dva dny po návratu měla naše oblíbená restaurace v Praze na sídliště na meníčku "Aztécká polévka". Bohužel nám to ten den nevyšlo).

Zvedá se vítr a déšť přidává na síle.

Příloha:
20210820_102042.jpg
20210820_102042.jpg [ 682.05 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_102200.jpg
20210820_102200.jpg [ 612.76 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_102233.jpg
20210820_102233.jpg [ 466.76 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_102240.jpg
20210820_102240.jpg [ 341.39 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_102503.jpg
20210820_102503.jpg [ 607.54 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_102649.jpg
20210820_102649.jpg [ 625.34 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_112819.jpg
20210820_112819.jpg [ 459.65 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_123826.jpg
20210820_123826.jpg [ 551.77 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_124027.jpg
20210820_124027.jpg [ 542.82 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_134433.jpg
20210820_134433.jpg [ 385.88 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_161304.jpg
20210820_161304.jpg [ 544.31 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_161730.jpg
20210820_161730.jpg [ 668.05 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_162144.jpg
20210820_162144.jpg [ 648.2 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_162344.jpg
20210820_162344.jpg [ 522.5 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_162653.jpg
20210820_162653.jpg [ 447.3 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210820_194306.jpg
20210820_194306.jpg [ 269.6 KiB | Zobrazeno 679 krát ]


Sobota 21.8.2021

Leje jako z konve, yr.no ukazuje asi 7 mm za hodinu až do dvanácti. Kvasíme na hotelu. Hodinu jsme chtěli zabít snídaní, ale je to mizérie. Jsou tu čtyři várnice, ale věci si není čím nabrat. Ikdyž pak donesou naběračky, není co k tomu. Než nám donesou chleba, vajíčka byla snědena. Lívance vypadají lákavě, ale chtělo by to syrup, čokoládu nebo alespoň nutelu. Donesli jahodovou marmeládu. Džus po první sklenici došel. Jako tragédie. Jsme tu v podstatě jediní hosté, a jediný obsluhující personál (= jeden člověk) asi vaří kafe, smaží vajíčka, krájí chleba, dělá lívance... takhle si teda ***** snídani nepředstavujeme. Píšeme každý nedobrou recenzi (přímo od stolu v jídelně), abychom srazili jinak dobré hodnocení hotelu. Kterému vlastně jinak nic nechybí, ale ta snídaně to strašně podkopává. Netušíme, co se stalo.

Vyrážíme ještě za plného deště, ale než vyjedeme z města, déšť téměř ustane a stihneme si ještě úplně na pohodu projít Teotihuacán. Kdo by to byl čekal. Hurikán se v noci vyblbnul a rozpadl na nějaké menší bouřky. Sice je všude hodně vody, sem tam je ulice pod vodou a brodíme, ale to nám moc nevadí. Podpásovka je, že se nesmí nahoru na pyramidy. Za to asi nemůže hurikán, ale spíš covid.

Trochu hledáme místo na oběd. První ještě u Teotihuácánu byla hezká restaurace, ale není tam rozumět obsluze (nějaký hudlař zpíví do repráků a místní to tak nahlas asi baví), druhý je steakouse se stejným problémem - odradil nás hluk už z ulice. Hledáme něco, kde se dá sednout, ale prostě cestou od Teotihuacánu k letišti nic není, tak na jednom rohu kupujeme "torty", což jsou obložené housky. A byly boží. Jako kdo vám dá do sendviče devět plátků šunky, avokádo a ananas (Torta Hawaii)? Nejvíc.

Vracíme auto na letišti, autobusek nikde, tak nás týpek z půjčovny odváží na terminál naším autem. Jako ... aby borec z půjčovny neuměl řídit manuál, to je ostuda. Nejdřív mu to chcíplo, tak si dával pozor a točil jedničku na 7000 otáček, pak teda ukrutně přeřadil na dvojku a dál už to považoval za automat. Ale dojeli jsme. Úplně na špatnou stranu terminálu, ale pro nás dobře - rychle ven, než tu převodovku odrovná!

Utrácíme nějaké poslední pesos, zbytek měníme na dolary, a úplně přesně trefujeme start check-inu Lufthansy. Máme rezervovaná tři místa na předposlední čtyřce vzadu, lepší volba než minule. Máme vyplněné mexické i české formuláře, ale jediné, co se po nás chce, je covidpass, resp. asi cokoliv potvrzujícího očkování nebo jeho ekvivalent.

Hledáme salónek se sprchama, ideálně za pasovkou, která, jak se ukázalo, tady není. Je tu jenom check-in, security a pak už gaty. Sprchy jsou zavřené, protože covid, tak alespoň salónek, kde nebude moc lidí. Jeden takový jsme našli asi o 15 bran od naší, ale tak procházka nám neuškodí.

Příloha:
20210821_132450.jpg
20210821_132450.jpg [ 442.78 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210821_132905.jpg
20210821_132905.jpg [ 463.89 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210821_133819.jpg
20210821_133819.jpg [ 515.49 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210821_135442.jpg
20210821_135442.jpg [ 437.46 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210821_135558.jpg
20210821_135558.jpg [ 556.16 KiB | Zobrazeno 679 krát ]
Příloha:
20210821_140027.jpg
20210821_140027.jpg [ 461.83 KiB | Zobrazeno 679 krát ]


Neděle 22.8.2021

Na odletu skoro hodinu zpoždění, ani Němci, ani Mexičani toho macíka prostě neumí naplnit efektivně a včas. Letíme jižněji, tj. kratší trasou, s lepším větrem, i tak máme ve Frakfurtu trošku honičku, ale stíháme to my i znovu odbavená příruční zavazadla. Byť to čekání než na Ruzyni vyjedou byly trochu nervy.

Možná by se hodilo nějaké slovo závěrem. Mexico se dá. I teď, za Covidu. To, co nám turistům bere někdy zbytečně přísným vymáháním předpisů (všude desinfekční gely, velmi často roušky), vrací malým počtem zahraničních a asi i místních turistů, což je výhoda které si už třeba nebudeme moci nikdy užít - jedině brzo ráno.

Měl jsem za to, že ve středním Mexiku nic není. Že jako Teotihuacán, dobře, a pak pryč na Yucatán. Není to pravda, střední Mexico nabízí tolik různých barevných zajímavostí, že až oči přechází. A třeba i na severu se něco najde, když budeme hledat. Jen bych si dal od všech těch tacos zase pár let odstup.

Fin


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 30 srp 2021 17:47 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
Tak... dopsal jsem to cestou ve vlaku do Košic a myslel jsem, že to za jedno odpoledne stihu trochu vybrousit a doplnit fotkama. Za tři hodiny jsem udělal jenom první část. Tak snad to někoho zaujme a zítra se podaří druhá část.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 30 srp 2021 18:46 
Offline
VIP

Registrován: 29 úno 2012 11:33
Příspěvky: 1944
Bydliště: PRG
alexx píše:
... Tak snad to někoho zaujme a zítra se podaří druhá část.
Mě zaujal už ten úvod.
alexx píše:
Patrik pije tequilu
Kde měli tequilu zdarma?


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 31 srp 2021 06:36 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
babička Lála píše:
alexx píše:
Patrik pije tequilu
Kde měli tequilu zdarma?


... se dozvíme ve druhém, právě zveřejněném díle.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 31 srp 2021 08:20 
Offline
VIP

Registrován: 03 říj 2010 20:51
Příspěvky: 2663
schwott ale neodpustí, že si pleteš varany s leguánama.

Odesláno z mého BISON pomocí Tapatalk


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 31 srp 2021 08:29 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
Myslíš ty velké ještěrky?

Já se fakt snažil. Příště se budu držet ještěrek, srnek, ananasů a papoušků.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 31 srp 2021 09:19 
Offline
VIP

Registrován: 03 říj 2010 20:51
Příspěvky: 2663
Radši se drž obecnější taxonomie jako jsou plazi, savci, měkkýši....

Odesláno z mého BISON pomocí Tapatalk


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 31 srp 2021 12:27 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
Jdeme si takhle do ZOO. A tam: živočich. A další se houpe na rostlině. Koukej mámo, tamhle vpravo, jak ten živočich jí tu rostlinu. To je skvělé :-)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 31 srp 2021 15:08 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
Ještě jsem nedopsal, a už se začínají objevovat věci, na které jsem zapomněl. Žádný roadtrip po středním Mexiku se totiž neobejde bez pěti věcí:

Pemex - národní řetězec čerpacích stanic, donedávna monopolní, dnes stále zdaleka nejběžnější
Oxxo - v článku jsem zmínil, populární večerka japonského typu, případně "benzínka bez benzínky".
Topes - v článku jsem jen naznačil. Toto zařízení, v našich končinách známé jako retardér, je mor mexických silnic, je to důvod, proč vás tam nebaví řidit.
Tacos - nejběžnější pouliční jídlo
Michelada - nejběžnější pouliční pití.

Tacos si asi dokážete představit, Michelada je úplně jiný level. Michelada je pití, které byste namíchali cizinci, kdybyste chtěli, aby vypadl a už se nevracel. Prostě do toho dáte všechno, co cizinci neradi: Kofola, jitrnicový prejt a tvarůžky. Důkladně promíchejte a vylejte do záchodu. Michelada je něco podobné. Nemá to ustálený recept, ale základem je směs limetkové šťávy, omáček, koření, rajského protlaku a čili papriček. To se rozmixuje, naleje do sklednice, zaleje pivem a zamíchá. Naštěstí si většinou můžete vybrat, jestli chcete Coronu, Modelo nebo jinou značku. Zaplatíte, vyzkoušíte, a pak to obsluha vyleje do záchodu.

Michelada se prodává na každém rohu, často u cesty, mají to v každé restauraci, je to prostě populární. Místním to zřejmě chutná. Zkuste si ale, jestli by vám chutnalo pivo s kečupem. Jestli jo, pak to zkuste. Jinak to asi nemá smysl zkoušet. Jo a nejvíc hustokrutopřísná varianta je s Maggi.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 31 srp 2021 21:51 
Offline
VIP

Registrován: 03 říj 2010 20:51
Příspěvky: 2663
alexx píše:
Jdeme si takhle do ZOO. A tam: živočich. A další se houpe na rostlině. Koukej mámo, tamhle vpravo, jak ten živočich jí tu rostlinu. To je skvělé :-)
No, není piňa jako piňa, stejně jako kohoutek není jako kohoutek. Ale tequila v Tequile a plzeň v Plzni je dobré.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 01 zář 2021 06:06 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
Tak hotovo. V posledním díle to bude hodně o jeskyních, vodě, dešti a surrealismu.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dovolená s červeným semaforem – Mexico 2021
PříspěvekNapsal: 22 zář 2021 12:27 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4172
Bydliště: Karviná, Praha
Na blogu na iDnesu jsem trochu rozvedl pasáž o návštěvě Tequily:

https://gill.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=775482


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 15 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com používá technologie phpBB Group © phpBB, phpBB.cz

RSS feed | Letenky | Levné letenky | Autopůjčovna | Ubytování | Hotely | Hostel | Půjčovna aut | Last minute | Dovolená | Eurovíkendy