Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com

Právě je 15 črc 2020 09:46

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Oděsa na otočku
PříspěvekNapsal: 26 lis 2019 11:07 
Offline
Diskutér

Registrován: 14 bře 2011 10:00
Příspěvky: 230
Krátký zápisek z cesty.

Oděsa, 19.-21.11.2019

Nepříjemně brzy vstávám, před čtvrtou beru na Hladnově Radima a za hodinu vysedáme na parkovišti P2 u katowického letiště. Letíme ve dvou, protože jsem Radimovi výlet slíbil už přes léto, ale ceny letenek příliš připomínaly drahotu, tak na společnou cestu došlo až teď na podzim.
Letíme na čas a v Oděse zastavujeme na starém terminálu. Busem přejíždíme k novému. Staví se tu i nová dráha a nový terminál počítá s choboty pro výstup a nástup, ty zatím končí slepě v zeleni trávníku. Odbavení je rychlé, taxikáři před budovou moc neprudí a maršrutka 117 nás čeká na zastávce. Dlouhá, téměř vyhlídková jízda městem za sedm hřiven může začít.
Vysedáme na křižovatce Deribasovské a Kateřinské ulice a k hotelu to máme kousek. Při kávě v baru vedle recepce sledujeme fotografování modelky. Tři slečny mají zábavnou práci a modelka fofrem střídá jedny šaty za druhé.
Hlad nás přivede do rybí restaurace. Krásný interiér a množství personálu neodpovídá kvalitě ryb a odpovídá jen vysoké cenové hladině. Tak sem už znovu nepůjdeme!
Kolem pomníku Kateřiny II. a domu s jednou stěnou (optický klam) dojdeme k Voroncovovu paláci. Ten je za plotem z vlnitého plechu, a tak aspoň popojdeme k sloupové kolonádě s výhledem na přístav. Okrajem řeckého parku s pomníkem prvním řeckým kolonistům směřujeme k Potěmkinovým schodům, vedoucím dolů do přístavu.
Potěmkinovy Schody jsou slavné díky optickému klamu, protože jsou dolů širší než nahoře, tak vypadají delší. A samozřejmě i díky filmu S. M. Ejzenštejna Křižník Potěmkin. Po něm mají i název. Před tím to byly Richelieuryho, Primorske i jen prostě Velké. Po rozpadu SSSR se vrátil název Primorske, ale mezi lidmi i v turistických průvodcích zůstávají schody Potěmkinovými. Vedle nich vede lanovka, která už byla v roce 1970 zrušena, ale po 35 letech byla obnovena.
V přístavu nás vítá socha Zaté dítě a liduprázdný, pomalu se rozpadající se hotel. Pravoslavný kostelík svatého Mikuláše na konci mola, věnovaný obětem moře, je v plné kráse, stejně tak i malá výstavka kotev a kanónu z různých lodí a z různých staletí. Kolem zavřeného vstupu jachtařského mola dovádí nějaká školní výprava, mi už je chladno, a tak rychle jen pár obrázků a krátká zastávka u Ženy námořníka. Tedy sochy ženy i s dítětem, hledící někam do dáli na moře.
Podniky s „ženštinami dlja vsech“ míjíme téměř bez povšimnutí, ale hned v jejich sousedství nás zlákalo Muzeum Kontrabandu. Je to sice jen pár sklepních místností ale ujde to. Výklad máme v ruštině a jeho pochopení stěžuje pisklavý hlas průvodkyně, občas pro mne naprosto nesrozumitelný. Nejzajímavější byla povídačka o kočce nakrmené balíčky kokainu, když na ni štěkal pes, tak to majitelka vysvětlovala, že prostě psi na kočky štěkají. V gruzínské kavárně Druzja dáváme šašlik a kolem divadla pokračujeme do ulice Karantenyj uzviz, kde je zeď okolo cesty pomalovaná výjevy ze života Oděsy. Bohužel ale taky dost posprejovaná. Je tma a my hledáme pivní místnost s ukrajinským pivem. Než se vrátíme na hotel tak si dáme na dobrou noc Lvovskou višňovku u temně červeného stánku na ulici.

Višňovka nám tak zachutnala, že hned ráno u snídaně plánujeme její večerní košt, tentokrát si dáme „gorjaču“.
Ale den teprve začíná. Nejbližší zajímavost máme kousek od hotelu a je jím chrám Proměnění Páně. Spodní kostel je zavřený, a proto se věnujeme zlaté horní části. Chrám je vlastně téměř úplně nový. Začal se stavět sice už v roce 1795, přežil s různými úpravami a dostavbami až do roku 1932, kdy byl uzavřen. A v roce 1936 pro jistotu odstřelen. Na místě oltáře měly být obecní záchodky, ale architekt si prosadil kašnu. A ta vydržela až do obnovení chrámu v roce 1999.
Kolem roztančené sochy ukrajinské herečky němého filmu Věry Cholodnoj jsme zpátky na hlavní ulici a znovu nás čeká kostel. Je to Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v originále Свято-Успенський Кафедральний Собор. Tentokrát je otevřená jen spodní část, je taky zlatá, ale více ponořená do tmy. A taky tento chrám má pohnutou historii. Více jak stoletý kostel byl uzavřen na konci třicátých let dvacátého století, utrpěl za druhé světové války, když do něj spadla německá bomba a až začátkem 21. století byl obnoven.
Jen o kousek dál uprostřed parku je další sousoší. Věnováno je ukrajinskému veliteli kozáků atamanu Antonínu Golovatymu. A dál je pomník obětem Černobylu.
Konečně stojíme před bazarem Privoz. Ten patří neoddělitelně k Oděse jako kotva či Potěmkinovy schody. Hned se ztrácíme mezi krámky. Nejzajímavější je potravinová část. Pulty přetékají zeleninou čerstvou i kvašenou, granátová jablka vedle obyčejných i vedle kaki. Z granátových jablek si dáváme šťávu, ochutnáme víno a v jedné hale boršč. Je sice jen takový obyčejný ale stačí. Kafe tu nemají, to si dáme až v nové hale tržnice v podniku Marry Berry.
O kus dál v hospodě v parku sedneme na jedno kdysi vyhlášené Žigulevskoje pivo. To by nebylo nic zvláštního, nebýt návštěvy toalety. Tedy dřevěného kamrlíku s nerezovou dírou do země. Je tam ale i umyvadlo a toaleťák.
Čas ubíhá a spěcháme Rozumovskou ulicí k odbočce, kde se v červené garáži skrývá jeden ze vstupů do vyhlášeného podzemí. Celé podzemí je vybudováno těžbou vápencových bloků na stavbu města a průběžně upravováno partyzány, pašeráky, lumpy a kriminálníky. Za studené války tu vzniká třeba i věznice a protiatomový kryt a do toho právě míříme.
Napřed musíme po schodech 25 metrů hluboko a pak vstupujeme rezivými dveřmi do původního krytu a částečně betonovými chodbami procházíme kolem místností s technologiemi pro filtraci vzduchu a úpravy vody a místnostmi pro přečkání bojů na povrchu. Hrubé mříže oddělují vězeňskou část. Figurina v uniformě dokresluje velitelskou místnost. Pak menším otvorem, nouzovým východem, přecházíme do chodeb bez výztuhy. Připravena je výstavka munice, nějaké artefakty tu nalezené a pár věcí z doby působení partyzánů za II. války. Na stěnách jsou různé nápisy, čísla, značení chodeb a novodobé obrázky namalované černým uhlem. Některé chodby končí vodní hladinou. Najednou stojíme u podzemního baru, na dlouhém stole svítí svíčky a máme kraťounké pohoštění. Nebo spíš jen pochlastání, protože perníček je jen jeden pro každého a pálenky celý demižon. Celá prohlídka včetně čaje a křenové kořalky zabere dobré dvě hodiny. Výklad nebere konce a chodby taky ne, ale i když se tu každý měsíc někdo ztratí, tak my jsme se všichni dostali ven. Odevzdáváme přilbu i baterku a mizíme v uličkách města.
V rohu trojúhelníkového Seredinského parku uvidíme pomník s podivným vehiclem, označeným NI 1. Je to jeden z 60 v Oděse vyrobených obrněných traktorů v roce 1941. Pomohl jim za 2. války proti Rumunům, protože nejen měl kulomety a střílel, ale navíc nepřátelské vojáky děsil houkáním. Místo pancíře posloužily železné pláty z lodí.
V parku u hotelu, kolem sochy Sergeje Utočkina s papírovou vlaštovkou, jednoho z prvních pilotů v Rusku, jdeme do bistra Stolovaya něco zďobnout.
A jak jsme si slíbili, den končíme teplou Višňovkou.

Nečekal jsem, že nám na hotelu připraví brzy ráno snídani, ale povedlo se. Vzápětí jsme se ale nedočkali maršrutky na letiště a všechny zbylé hřivny věnujeme taxikáři. Je to sice o třetinu méně, než chtěl, ale byl spokojený a celou cestu nám vyprávěl, jak to u nich funguje či nefunguje. A jak koho vezl, kdo šel do jaké války a jak se Rusové ke svému občanství moc tady nehlásí a raději se vydávají za Bělorusy.
Odlétáme ze starého terminálu. Boarding pass v mobilu nestačí, ale slečna na check-inu nám je bez problému vytiskne. Mám třetí řadu vpravo, uprostřed trojice sedaček. Slyším hlášení „posadka okončilas“ nikdo už v uličce nestojí a já se přesunuji k oknu. Stejně tak Radim o řadu za mnou.
Let jsme zvládli na čas, auto nás čekalo v pořádku a za deště dojíždíme do Ostravy. Až jsem doma, v teple a suchu tak čtu, že po nás vyjela dvě letadla v Oděse z dráhy a letiště zavřeli. Tak to nám teda vyšlo. Jinak bychom museli domů asi vlakem.


náklady: let KTW-ODS 480,-CZK/os
hotel 1720,-CZK na dvě noci dvoulůžák, centrum, hodnocení 9,4 na booking, se snídaní.
vstupné podzemí 250,-UAH/os
muzeum Kontrabandu 90,-UAH/os
maršrutka 7,-UAH
taxík na letiště 210,-UAH za oba, původně chtěl 300,-UAH
a plus jídlo a pití.


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com používá technologie phpBB Group © phpBB, phpBB.cz

RSS feed | Letenky | Levné letenky | Autopůjčovna | Ubytování | Hotely | Hostel | Půjčovna aut | Last minute | Dovolená | Eurovíkendy