Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com
http://www.akcniletenky.com/diskuze/

PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}
http://www.akcniletenky.com/diskuze/viewtopic.php?f=29&t=7601
Stránka 1 z 1

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:07 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

... snad to sem nějak postupně do konce týdne nasypu fčetně zmenšenejch fotek ... snad

PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Úvodem
Kapitola první letecká I.
Kapitola druhá Sydneyská
Kapitola třetí FFP matematická
Kapitola čtvrtá LasVegaská
Kapitola pátá dračí
Kapitola šestá kempařská
Kapitola sedmá sépií
Kapitola osmá zoufalá
Kapitola devátá v kleci
Kapitola desátá letecká II.
Závěrem

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:08 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Kapitola první letecká I.

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:09 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Kapitola druhá Sydneyská

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:09 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Kapitola třetí FFP matematická

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:10 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Kapitola čtvrtá LasVegaská

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:11 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Kapitola pátá dračí

Ten tvor je znám pod anglickým jménem Sea Dragon, a já mu říkám důvěrně dráček.
Jsou dva druhy, Leafy a Weedy. Já chtěl, no ta emoce byla popravdě mnohem silnější, já moc moc toužil, vidět ve volné přírodě zejména toho Leafy Sea Dragon, česky řasovník rozedraný, latinsky Phycodurus eques; já jsem mu dal nick name L-dráček. Něčí pěkný video zde.

Příloha:
5-01-řasovník-autor neznámý.jpg
5-01-řasovník-autor neznámý.jpg [ 139.05 KiB | Zobrazeno 309 krát ]
Příloha:
5-02-řasovník-autor neznámý.jpg
5-02-řasovník-autor neznámý.jpg [ 181.85 KiB | Zobrazeno 309 krát ]


Nemám to prostudovaný příliš do hloubky, ale po povrchním zjišťování si dovolím napsat, že L-dráčka lze vidět jenom v okolí Adelaide, a to v osvědčených lokalitách viz. mapka. A chce to mít trochu kliku.
O Vánocích jsem, bez podrobnějších znalostí místních poměrů, plánoval nejméně dva dny potápění ze břehu, tedy alespoň 4 ponory, abych znásobil šanci L-dráčka vůbec spatřit, a chvíli ho pozorovat. Předpokládal jsem, že zajistit si potápění bude stejně snadný jako někde v Indonésii.
Bože, jaxem byl naivní!!!

Den před odletem směr Austrálie jsem na poslední chvíli obeslal emailem fšechny potápěčský centra v Adelaide a okolí, jestli se s někým můžu potápět za L-dráčkem, případně i v okolí Whyalla za sépiema.
S různým prodlením (i několikadenním) se vrátily nepříliš povzbudivé odpovědi, které měly tento společný obsah:
Hi Michal, welcome, ale uvědom si, že tady jsme mimo sezónu;
+ žádnýho jinýho potápěče tady nemáme, takže budeš sám s průvodcem;
+ rádi ti to zařídíme včetně dopravy za cenu od 220 AUD i s půjčením výbavení na 2 ponory;
+ jezdíme se potápět jenom do Rapid Bay;
+ do Whyally s tebou nepojedeme, je to daleko, a navíc je na sépie moc brzy;
+ regards, podpis, tečka.
K tomu odpověď z jedinýho centra ve Whyalla (v místě žádná konkurence, to asi budou ceny...!), že Hi Michal, welcome, můžeš přijet, ale sezóna sépií se zatím moc nerozjela + informuj se dobře u center v Adelaide, ale podle našich informací jsou nyní podmínky v Rapid Bay na levačku + regads, podpis.

Příloha:
5-03-neradostné odpovědi.jpg
5-03-neradostné odpovědi.jpg [ 194.99 KiB | Zobrazeno 309 krát ]


Tak to nejsou dobře rozdaný karty do hry, řečeno v kontextu Vegas, kde jsem se právě nacházel. Navíc můj první den v Adelaide byla neděle, kdy měla polovina z místních center zavřeno. Co dělat?
Přečetl jsem si asi 5x fšechny emaily a podle pocitů z textu vybral dva finalisty, leč bez auta jsem mohl stihnout navštívit jen jednoho. Tak jakou ulici zadat do aplikace Uber?

Po chvilce jízdy mi řidič Jamal vysadí u rohové budovy centra The Dive Shack, já rozechvěle otevřu dveře, nad hlavou se rozcinká zvonek, u pultu od počítače zvedne oči Eddie Murphy a hlasitě zahlaholí “Heya mate! How are you today?

Klíčové setkání, obrofská klika!!!
Černoch se jmenuje Cleyon, je z Jamajky, a na první poslech je teplajzník. Oženil se s nějakou Australankou, má tudíž v Austrálii legální pobyt, a když jim to klape, tak proč ne. Trochu se tam v neděli nudí, ochotně se proto začal věnovat nečekanému zákazníkovi. Od první minuty je neskutečně milej, řekl bych, že to je zgruntu hodnej člověk.
Oba si společně zanadáváme na studený moře, na drahotu v Austrálii, na přicházející zimu, Cley mi ukazuje podrobné předpovědi počasí na vítr, vlny, proudy, odliv-příliv, vyptává se na plány, a pak zabodne prst do obrazofky: “Jedinej den, kdy se tady můžeš dobře zapotápět, je středa!

Aha. Tak s tim jsem takhle vůbec nepočítal.
Pak volá jednomu průvodci, ten nemůže, dalšímu, ten už naštěstí může, zjišťuje cenu, 280 AUD ber nebo nech bejt, slibuje první ponor v Rapid Bay, a pokud na L-dráčka nenarazíme, přejezd na jinou lokalitu, do Bluff Bay, abychom ho zkusili najít aspoň tam. “Dej mi minutku”, říkám mu, “tohle si musim promyslet.” Krčí rameny, usmívá se, do zavíračky mu těch minut zbývá ještě víc jak šedesát.

Ve středu v 8:00 jsem měl sraz s potápěčem Lukaszem, ale byl tam Cley. A prej že někdo byl fčera v Rapid Bay, nic pořádnýho neviděli, tak my to otočíme a pojedeme nejprve do Bluff Bay, a až potom do Rapid Bay. OK.
Po cestě si povídáme, Cley je vážně zlatíčko, jeho angličtině rozumim a on se furt směje, za okny svítí sluníčko, a vůbec celý je to mimořádně krásný podzimní ráno.
Mám 7 mm neopren z centra (za tu šílenou cenu si přece nebudu mokřit svůj vlastní 5 mm neopren, no ne?), Cley má polosuchý oblek a velmi prozákaznický přístup: “Hele kámo, ve vodě budeme podle tebe. Jak ti bude zima, jak budeš mít vzduch. Prostě mi jenom ukážeš, jo!” Klika, dostat Cleye jako průvodce.
Máme jenom 10 L lahve se vzduchem, ale budeme v 6-8 metrech, to bude stačit, horší je voda. 17’ C, v takové teplotě jsem se potápěl jenom jednou, a to ještě omylem. Na Maltě bylo na hladině 22’, ale v deseti metrech jsme narazili na fyzikální jev zvaný termoklima, a pod jeho hranicí mělo moře 15’, což v 1,5 mm neoprenu bylo krapet překvápko, ale dal jsem to.

Ještě dvě takový momentky ze břehu, než se zanoříme.
Jsou tam rybáři, vesměs chlápci s dlouhejma šedivejma fousama, a pokřikujou na Cleye co to jako blbneme, dyť se tomu tady přece říká Shark Valley od tý doby, co tu před lety žraloci usmrtili velrybu a hodovali na ní. Cley se zubí těma svejma velkejma bílejma zubama, něco jim odpovídá, a pak mi říká: “Když budeš mít štěstí, ani nemusíš jezdit tu dálku do Port Lincoln. Uvidíš ho už tady.” Já si teda štěstí představuju přesně obráceně, ale ptám se ho, jestli někdy velkýho bílýho pod hladinou potkal. “Jo”, odpoví ledabyle, “jednou u Adelaide. Udělal jsem fotku, ukážu ti jí.

Už je celej převlečenej, a na závěr si dává nad kotník zvláštní masivní opasek. “Shark Shield. Vydává to impulzy, který žraloci nemaji rádi. Odpuzuje je to.
Koukám na něj udiveně. “A máš dva?
Vzpřímí se. “Ne, proč? Ty to snad chceš? Jeden stačí.
Určitě jsem se tvářil jako Král Jelimán, když mu říkám absurdní větu “Jéé, já bych si to rád vyzkoušel.
Rozumíte, “vyzkoušel”.
Sehne se zpátky k noze, trhne suchym zipem, a to divný zařízení mi podává.
Dal jsem si to na svůj (!!!) kotník, a hledám nějaký tlačítko. “Clayi, a jak se to zapíná?
Automaticky, stykem s vodou. Hele, vona ale půlka lidí tvrdí, že to na žraloky stejně vůbec nefunguje, tak je to jedno.
Ještě furt to můžeš, Michale ty vole, zrušit, proběhne mi hlavou, když koukám na to možnáplacebo na svym kotníku.

Nezrušil jsem to, a byl to rozhodně jeden z TOP10 mých ponorů. Hned druhou minutu nacházíme L-dráčka, a já ho přešťastně asi pět minut pozoruju. Je nádhernej, ten jeho pohyb nade dnem, úžasný. Vodškrt, viděl jsem. A Cley chce podél břehu plavat dál.
V autě mi říkal, že lidi si často myslí, že viděli třeba tři dráčky, ale je to jeden a ten samej, jen oni i on se pohybují, a potkají se opakovaně. Po chvilce nachází jiného, menšího. Druhej, ukazuje mi prstama. Ano, tenhle má bohatší takovou tu čupřinu za hlavou, dívám se na něj zblízka, a s láskou. L-dráček, wow!
Uplaveme pár metrů a co to vidim?! Obří jedinec, určitě přes 40 centimetrů. Zůstávám u něj zase asi pět minut, jsem nadšenej, tohodle jsem si navíc našel sám.
Pak Cley nachází dalšího, pak mi ukazuje dalšího, tmavšího, s méně výraznou kresbou, pak nachází malé mládě a má z toho sám radost, celkově jsme potkali sedm jedinců, na čemž se o hodně později shodujeme na břehu.

Průběžně kontrolujeme tlak vzduchu, délku ponoru a teplotu vody, ale je nám to oběma jasné i bez signálů: Cley jenom trpělivě čeká, až mně začne být zima.

Na břehu má nefalšovanou radost. 7, ukazujeme si, “Seven!”, pokřikujeme jak malý kluci.
Seven! Seven! Seven!” skandujeme jako herci Novotný a Vetchý v Okresním přeboru.
Cley ví, že lepší už to být nemohlo. A taky ví, že po 80 minutách v 17’ Celsia studené vodě už do Rapid Bay Jetty nepojedeme. Což mu o chvilku později formálně potvrzuju.

Odpoledne jsme spolu místo druhého ponoru navštívili minizoo, okolo které jsme jeli cestou do Bluff Bay. Klokani, ježura, emu, ptáci, hadi a hlazení koal během jejich krmení, chyběl jenom ptakopysk. Tuto možnost bychom neměli, kdybychom jeli na první ponor do Rapid Bay. Štěstěna nám byla ten den velmi nakloněna.

What´s a beautiful day”, opakuje si Cley při zpáteční cestě autem. Ale polohlasně, spíš jakoby sám pro sebe. Mhouří oči do slunce, a usmívá se.
Parádní chlapík, tenhle Cley. Rád jsem tě poznal, ať se ti daří.

edit po návratu: zkusím ještě napsat Cleyovi, jestli by mi neposlal tu svojí fotku GWS. A zkusím poprvé v životě slepit videa z telefonu do krátkého filmu, mám tam autentickou atmosféru před a po ponoru, se zajímavým dvojsmyslem... ;)

Příloha:
5-04-Cley.jpg
5-04-Cley.jpg [ 231.62 KiB | Zobrazeno 309 krát ]
Příloha:
5-05-Seven! Seven! Seven!.jpg
5-05-Seven! Seven! Seven!.jpg [ 191.63 KiB | Zobrazeno 309 krát ]
Příloha:
5-06-Shark Shield.jpg
5-06-Shark Shield.jpg [ 94.78 KiB | Zobrazeno 309 krát ]

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:12 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Kapitola šestá kempařská

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:12 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Kapitola sedmá sépií

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:13 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Kapitola osmá zoufalá

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:14 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Kapitola devátá v kleci

Loď Calypso, provozovaná společností rodiny Foxovi, vyplouvá z přístavu Port Lincoln. Na palubě není ani pan Rodney, ani jeho syn pan Andrew, ale čtyři členové najaté posádky, fšichni pod třicet let. Je vyprodáno, na lodi je v pěti kajutách deset zákazníků, z toho dva nepotápěči. Většina Aussie, dva Američani a jeden Čech.
Na lodi platí soubor jednoduchých přehledných bezpečnostních pravidel, které musí fšichni znát a dodržovat je. Skipper Mitch proto spustí svižný brífink pravou aussí angličtinou:

Blablabla blablabla blabla blabla blabla there! You hav_ to blabla blabla blabla blabla blabla blabla and blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla Iťs danger!!! You hav_ to blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla Blablabla blablabla blabla and also you hav_ to blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla and blabla blabla blabla diving in the cage blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blablabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla In the mornin_ we blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blablabla blablabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla and blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla on the bottom blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla Our lunch blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blablabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla Cool, yah!?! blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blablabla blablabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blab blabla blabla l blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla And again, it´s danger! blabla blabla blabla bla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blabla blblabla Any qustions???

Taxem za Mitchem zašel, že nevim nic, že jsem mu vůbec nerozuměl. Slíbil mi ochotně, že až vyplujeme, znovu to se mnou soukromě probere, ale asi to nebylo tak důležitý, protože se na to vybod.

Pluli jsme tři hodiny k Neptunově ostrovům a vlny byly jako menší duny, loď se hodně překlápěla sem a tam. Posádka s vyjímkou skippera luštila sudoku nebo podřimovala, zato poloviny zákazníků se zmocnila silná mořská nemoc. Chtělo se mi čůrat, ale oba záchody byly obsazený nejhůře postiženými, takže moje plavba byla trochu na Tycho de Brahe.

Odpoledne bylo první vnadění a čekání na GWS v kleci těsně pod hladinou, instruktáž už nebudu přepisovat, rozuměl jsem mu jenom několikrát slovo cage, tedy klec. Zase se Mitche ptám, on že “dyť to uvidíš, půjdeš v druhym kole”, já na to naivně že “okej”. Klec je pro čtyři, tři lidi už jsou pod hladinou, nikomu dalšímu se tam moc nechce, a tak pokyvujou bradama na toho cizince. Dostal jsem závaží, hadici se vzduchem, vklouznul jsem otvorem dovnitř pod hladinu, a bylo to. Byl jsem v kleci.
Druhej den ráno byla snídaně v 7:00, od 8:00 potápění v kleci u dna. Bude zatim málo světla, horší viditelnost, na první ponor šoupli málomluvnýho tydýta z Prahy. Zase společné poučení o bezpečnostních zásadách a způsobu potápění v kleci, Mitch to odsykává a na závěr se ptá mě, jestli jsem porozuměl. “What?” ptám se ho, a ostatní se rozesmějou. Mitch mi položí ruku okolo ramen a říká “Yeh, he is cool man!”, dá se to volně přeložit “Podívejte, to je ale vůl!”, a vede mě k boku lodi s výstrojí, aby na mě pověsil takovou Jágrovu vestu se závažím, a pak láhev na popruzích s automatikou. Takže zase vim prd.

Průběžné zhodnocení po prvních dvou dnech

Cage surface dive, 25 min.
Cage bottom dive, Air, 30 min, 24,4 max depth
Cage bottom dive, Air, 32 min, 24,8 max depth
Cage surface dive, 40 min.


Neuměl jsem si to vůbec představit, ten pobyt v kleci. Nebudu mít něco na způsob klaustrofobie? A co vyrovnávání tlaku v uších? Jak budu zvládat studenou vodu? Co se vlastně bude dít?
Překvapivě to nic náročnýho nebylo a fšichni jsme to zvládli bez viditelných problémů.

První pobyt v kleci pod hladinou plaval asi 15 sekund v našem dohledu menší samec. Nic zvláštního, ale byl to vodškrt, viděl jsem živýho GWS. Navíc dobré seznámení se s klecí a příprava na ponor u dna.
První pobyt v kleci u dna se nakonec ukázal jako malá výhra, neboť byla pěkná viditelnost, klidnější moře, a po celou dobu okolo nás kroužili tři samci, z nichž ten největší má znetvořenej kořen ocasní ploutve a jmenuje se Imax.
Druhý ponor v kleci u dna byla horší viditelnost a trochu proud; žraloci byli dva, a nepravidelně se v dohledové vzdálenosti střídali.
Druhý pobyt v kleci pod hladinou byla odpolední light verze pro nepotápěče. Abych této lodi využil co nejvíc, přemohl jsem odpor ke studenému vlhkému neoprénu a nasoukal se do něj. Bylo to předefším o čekání a o hledání GWS v nepříliš průhledné vodě, ale nakonec nás několikrát jeden samec obkroužil. V jednom případě jsem mu zíral do toho jeho oka ze vzdálenosti zhruba metr a půl. “Cool” řek´ by Mitch.

Na zítra hlásí neklidné moře, žádné potápění, a dělat budeme bůhvíco. Tak se uvidí, možná budu celej den dopisovat tenhle cestopis.

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:14 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Kapitola desátá letecká II.

Autor:  babička Lála [ 24 črc 2019 14:16 ]
Předmět příspěvku:  PRO ZLATO DO AUSTRÁLIE {2019}

Závěrem

Stránka 1 z 1 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
http://www.phpbb.com/