Den pátý, úterý. Bez peněz na velblouda nelezOdjezd v osm, po snídani už na nás čeká navoněný bílý pohodlný sedan, který nás odváží asi dvě hodiny odsud, do centra poloostrova, ke klášteru Sv. Kateřiny. V Dahabu chvíli nevíme, jestli ví, co dělá, veze nás totiž úplně blbým směrem, přes celé město na turistickou (asi) policii kde si opisují naše pasy a budou si nás asi hlásit z checkpointu na checkpoint. Sinajský poloostrov (a Egypt obecně) je jima protkaný. Na parkovišti pod horou si nás přebírá průvodce, jméno si nepamatuju, říkejme mu třeba Ahmed (nebyl to Ahmed, ani Mohamed, prostě se mi to jméno vykouřilo z hlavy).
INFOBOX píše:
Checkpointy
Egyptské checkpointy vypadají obvykle dost strašně a těžko z nich poznáte, jestli je to oficiální policie či armáda, nebo nějací povstalci prostě zahradili cestu barelama s betonem a vaše životní pouť tady končí. Je nám jasné, že to dělají pro naše dobro a tím dobro turistického ruchu v Egyptě. Jeden mrtvý Němec = IMHO několik miliónů euro na turistickém ruchu dolů. Ale mohli by to dělat trochu civilizovaněji.
Neměli jsme cestou nic platit, ale platilo se cestou vstupné do něčeho jako národní park, víceméně za pusu, asi dolar padesát. Neřešíme.
Ahmed nás vede do Kláštera, kde je (věřte, nevěřte) hořící keř ze Starého Zákona. Už teda uhasl a je celkem zelený, je tak podivně v rohu zahrady u zdi.
Je deset když vyrážíme na trek na vrchol hory. Průvodce Ahmed je povinný, nedá se nemít, přitom je naprosto zbytečný, cesta je značená a poměrně dobrá. Patrik a Martin fasujou velbloudy, 250 liber nahoru a stejnou částku dolů. Zatím se domlouvají, že jenom nahoru. Jdeme to hodinu deset, je úplně stejně rychlé jít pěšky nebo jet na velbloudovi. Mělo to být dvě hodiny. Rumuni to možná i dvě hodiny šli, předběhli jsme jich celý autobus.
Za tu zmíněnou hodinu deset se ujde asi pět kilometrů, není to taková hrůza. Obvykle se to chodí na východ nebo západ slunce, to pak ale nic nevidíte cestou nahoru, nebo dolů, a my rádi vidíme pod nohy.
Tedy znovu, po té hodině deset docházíme na místo, kde už velbloudi dál nemůžou. Patrik odmítá nabídku na cestu dolů, Martin ale nemá nic proti, velbloudář mu nabízí, že tady na něho počká.
Zbývá posledních 750 schodů, což nám zabralo s jednou delší a hodně kratšíma zastávkama 50 minut. 55 možná. Na vrcholu jsme po poledni a dáváme si oběd z balíčku, který nám na radu týpka z recepce připravil hotel. V podstatě bageta se salámem, bageta se sýrem, rajče, okurka a pomeranč. Vodu máme vlastní. Na hoře (2300 a něco metrů) je kostelík, zamčený, žádné desatero slušného chování nám tam nikdo nepředal, a tak se po focení a obědě vydáváme dolů. To jde mnohem lépe, než nahoru, a zbývá nám pět kilometrů ke klášteru.
Velbloudář nikde. Nevadí, jdeme dolů. Ahmed tvrdí, že parkuje za rohem. Neparkuje. Jdeme asi tak kilometr, než se nějaký týpek s velbloudem, úplně jiný než předtím, objeví a jako že chce 250 po Martinovi. Martin že vůbec, že měl parkovat nahoře a že mu dá maximálně 150. Ještě tak 300 metrů se dohadujou, a Martin už je nasraný a my mu pomáháme se hádat s velbloudistou. Martin: 150 final offer. Velbloudář: OK. Fajn, jedem. 150 ale dám si ještě oběd.
V Martinovi (a ve mě taky) bouchly saze, nic, konec, nechci, nazdar. Ještě další kilometr se snaží o nějaký deal. Ahmed je nasraný, protože bude bez provize, ale je to jeho boj. On je tady průvodce a on se s velbloudářema domluví. A nedomluvil. Velbloud nečekal a ještě nás bude zdržovat. Ať si trhne nohou. Ještě by nás na AL pomluvili, že kazíme ceny.
Ahmed s náma nemluví, asi už ho dlouho nikdo nevyškolil, že peníze turisti dávají za služby, ne jen tak z plezíru. Rozmluví se až u auta, kdy si vzpomněl na bakšiš. Najednou je zase kámoš, ale my mu to nezbaštíme. Nechtěli jsme ho, je k ničemu a ještě poslal velbloudáře, který měl čekat, dolů, a jiného zajistil tak, že nezajistil.
Jedeme zpět na hotel, dáváme večeři, máme toho dost, výstup je náročný v létě i v zimě. My jsme měli štěstí, na vrcholu nefoukalo a nemrzlo. Minulý týden tam bylo mínus osm a sníh.
Příloha:
_DSC8339.jpg [ 294.01 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
_DSC8341.jpg [ 237.59 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
_DSC8390.jpg [ 447.26 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
_DSC8397.jpg [ 329.99 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
_DSC8413.jpg [ 124.99 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
_DSC8421.jpg [ 271.67 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
_DSC8424.jpg [ 124.29 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
_DSC8429.jpg [ 198.57 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
_DSC8450.jpg [ 345.85 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
_DSC8464.jpg [ 381.76 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
_DSC8487.jpg [ 239.8 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Den šestý, středa. Modrá díra.House reefu...
INFOBOX píše:
House reef je označení pro korálový útes, který je z diving centra přístupný přímo bez potřeby lodi nebo nějakého pozemního přesunu. Může to být nějaká nouzovka, rozbitá od šnorchláků a koupáků z hotelu, tady je to ale fajn.
Diving centrum je v podstatě škola (viz infobox výše) a půjčovna vybavení v jednom, která na rozdíl od školy uprostřed Prahy má přístup k nějaké potápěčské lokalitě, nebo alespoň moři a molu odkud jezdí na lokality čluny či lodě.
...máme dost, dali jsme na něm dvanáct ponorů, známe ho možná líp než místní divemasteři, víme, kde jsou k vidění které ryby. Jede se na zdejší největší atrakci - Blue Hole. Když si někde vygooglíte nejnebezpečnější místa k potápění na světě, v top ten, možná přímo na špici, budete mít Blue Hole. Možná i dvakrát. Blue Hole v Belize a Blue Hole v Dahabu.
Blue Hole v Dahabu je v podstatě stometrový válec (díra) u břehu, která je se zbytkem moře propojená jen na hladině (do pěti metrů) a pak někde v 50-70 metrů takovým obloukem, v podstatě tunelem. Nebezpečí spočívá v tom, že se o proplavání tunelem pokoušejí rekreační potápěči. Je to takové to: můžeme do čtyřiceti metrů, tak se aspoň koukneme, jak ten tunel vypadá. Pak přijde trochu toho dusíkového opojení, a bleskový skvělý nápad, máme ještě dost vzduchu, tak to zkusíme proplavat. Jenže směrem k moři tunel klesá, kyslíku rychle ubývá, dusíku v těle přibývá a pak se sem tam někdo nevrátí. Navíc u ponorů do větších hloubek než 40 metrů je třeba řešit cosi jako dekompresní zastávky, což se ale v kurzech OWD a AOWD moc (skoro vůbec) neučí, protože k tomu nemá dojít. A na takovou zastávku potřebujete další vzduch, a pokud ji neuděláte, hrozí vám nepříjemné následky po vynoření. U jámy je "hřbitov" s pamětníma deskama, je jich tam dost a prý se tady utopí tak jeden člověk měsíčně.
My začínáme ponor o něco severněji v lokalitě Bells, což je taková šachta, kterou se spouštíme od hladiny do 29 metrů, a pak podél útesu postupně stoupáme až do pěti metrů, kde vplouváme do Blue Hole a podél její stěny míříme k východu na břeh, je tam taková písečná stezka. Druhý ponor děláme v jámě a zase přes "sedlo" na volné moře, dolů po stěně a stejnou cestou zpět.
Jako má to tady být největší pecka v Egyptě, ale je tady tolik potápěčů a hlavně šnorchlovačů (dost často neplavců z Káhiry), že to tady úplně ztrácí kouzlo a hezčí ponory jsme dělali na house reefu. Wow efect se úplně nedostavil.
Mezi ponorama dáváme jenom krátkou přestávku na čaj. Teoreticky by mezi ponory měla být hodinu pauza, trochu kratší s nitroxem, nicméně počítá se s delšími a hlubšími ponory než děláme my a tak se prd stane, když pauzy trochu krátíme. Stejně - vylézt z vody, odstrojit se, vyměnit flašku, čaj, záchod, zaplatit, nastrojit, minimálně 40 minut to zabere.
INFOBOX píše:
Nitrox
Co je to ten nitrox? Nitrox (EANx) je směs dusíku a kyslíku. Vzduch je v podstatě nitrox (Eanx 21), tj. směs 21% kyslíku a zbytek (řekněme 78%) dusík. Ve vzduchu je i jiný, nepodstatný bordel (1%) který nás nezajímá.
Hezky to popsal Lála (link výše) - čím víc je ve směsi dusíku, tím víc se nám ho ukládá do tkání, což může být potenciálně nebezpečné. Čím jdeme hlouběji, tím víc se ho ukládá a čím víc a déle ho v hloubce dýcháme, tím dřív přijde něco, čemu se říká "dusíkové opojení" - stav jako po pár pivech, kdy v hospodě hrajeme machry, ale máme problém trefit do dveří a následně pisoár. Něco, co úplně nechcete řešit 40 metrů pod vodou. Takhle vzniká nejvíc potápěčských nehod - lidi najednou mají pocit, že jsou mistři světa, "sednou za volant" a řítí se do hlubiny. Opojení tím jenom roste, rychle ubývá vzduch, a pak...
Dýcháním směsi obohacené o kyslík (EANx (Enriched Air Nitrox)), nejčastěji s 30-36% kyslíku, tj. "jen" 70-64% dusíku toto sycení tkání a nebezpečí dusíkového opojení snižujeme a oddalujeme. Má to ale své výhody i nevýhody.
Ve směsi je víc kyslíku. Kyslík je fajn kámoš. Dá se dýchat místo vzduchu (ne úplně dlouhodobě, pomalu leptá plíce, ale to zanedbáme), ALE. Kyslík je v pohodě při atmosférickém tlaku na hladině (1 bar, 1 atmosféra). Při tlaku 1,6 baru je toxický. Každých 10 metrů vody zvedá tlak o 1 bar, takže v hloubce 6 metrů se při dýchání čistého kyslíku otrávíte.
A těch 30% kyslíku kyslíku ve směsi má tlak na hladině 0,3 baru. V deseti metrech 0,6 baru. Ve dvaceti 0,9, ve třiceti 1,2 a ve čtyřiceti 1,5 baru. Na 1,6 jít nechcete, rozumná hranice rekreačního potápění je 1,4 baru, čímž je podle koncentrace dána maximální hloubka kolem 35 metrů pod kterou jít nechcete. A protože tohle musíte mít v hlavě, než jdete s Nitroxem do vody, je třeba speciální kurz kde se naučíte směs měřit a počítat, a uvědomovat si dopady. Kurz vyjde na nějakých 2500 korun a trvá cca 4 hodiny (teorie). Do vody se u PADI nemusí (ale asi záleží na systému).
Výhoda Nitroxu je ale lepší pocit po ponoru, dá se zvládnout víc ponorů za den, dali jsme pět ponorů v pohodě, se vzduchem bychom byli mrtví. Some say, že je to jenom placebo efekt. Nevíme, subjektivně nám to ale přijde reálné.
V pohodě pak stíháme oběd v hotelu (13-15) a máme volné odpoledne. Nejdříve jdeme do potápkárny (divecentra) zaplatit za využité služby, Samy the manager nám vypráví o tom, jak to tady funguje, jak jsou tady nájezdy "zlaté mládeže" z Káhiry (viděli jsme), které ale asi drží hotel nad vodou. Samy je strašný poctivec, všechno platí podle ceníku (Lagona Divers mají jasný a přehledný ceník a podle toho se jede, žádná překvapení a skryté poplatky).
Volného odpoledne s Kubou využíváme na další cestu do Dahabu, tentokrát vybaveni ploutví, botama, a informací od sousedů z hotelu, Ostraváků, že není problém se vtěrnout místním do auta za 20 LE na osobu. Tak i činíme. První nám zastaví jeep, chce 10€ za 6 km, tak ho posíláme do Blue Hole, tj. směrem kam původně mířil. Jako druhé nám zastaví auto s pěti místníma týpkama, ptáme se na férovku jestli za 20 LE na osobu nás vezme do města. Stejně tam jede, 40 LE je benzín na 100 km a jede 6, tak co by nás nevzal. Oboustranně výhodné. Akorát nemá místo, takže na korbu. Proč ne, je to tady takové tradiční.
INFOBOX píše:
Ploutve a chřestidla
Ploutví jsou v zásadě dva druhy. Šnorchlovací, které se nazouvají přímo na nohu, a pak potápěcí, které jsou výrazně dražší, jsou větší, masivnější, a nazouvají se na botu. Liší se právě ve vázání. Nejlevnější verze (kterou mám já a Kuba) je funguje stejně jako třeba na plaveckých brýlích nebo potápěčské masce: klínový pásek, musíte před ponorem povolit, pak natáhnout přes patu a po stranách dotáhnout. A ideálně pak ještě jednou ve vodě, neopren boty se tlakem smršťuje a vytvoří prostor pro dotažení. Druhá obvyklá možnost je vázání na pružinu nebo pružnou gumu. To prostě přetáhnete přes patu a automaticky se vám dotahuje pod vodou. K nasazení potřebujete o mnoho méně úkonů. Pak jsou ještě různé další typy, třeba Patrik má něco jako vázání na lyžařských botech.
Pod vodou máte dost málo možností, jak kontaktovat svého parťáka (buddyho). V noci je to lepší, můžete signalizovat baterkou, ale ve dne musíte udělat nějaký zvuk. Buďto něčím železným mlátit o flašku na zádech, nebo něčím chřestit.
Za pět minut se necháme vyhodit na takovém "náměstí" severně od centra a odtud přecházíme podél moře (byť není vidět, protože je o blok dál) k obchodům, kde už máme vyhlídnuté, co si chceme koupit. Já kupuju taky chřestidlo, třeba se to někdy bude k něčemu hodit, a ty "přezky" na ploutve, takové pružiny. Mají dva druhy, které pasují na naše ploutve (máme shodou okolností s Kubou stejné), dražší taiwanské za 23€ kupuje Kuba, levnější čínské já. Symbolicky jsme sjednotili obě "Číny". Ty dražší mají takovou pojistku proti vypadnutí, já budu muset něco takového ještě vyrobit samo domo. Týpek, u kterého kupujeme, má úžasnou sbírku bankovek, měl asi čtyři české platné a několik dalších prošlých snad až k první republice. Plus samozřejmě milión dalších jiných zemí.
Zvídavý čtenář se pozastaví nad tím, proč jsme si je nekoupili doma. Dobrá otázka. Tyhle přezky jsou dost úzkoprofilové zboží, když je někde mají, tak mají jednu velikost a ostatní na objednání. A tak kolem tisícovky. Sice lepší (z pružné gumy, bungee), ty naše jsou kovové pružiny. Funkce stejná, ale kov a slaná voda... uvidíme. A jsou těžší. Jenom je u nás sehnat je problém, protože musíte koupit správnou velikost a málokdy je z čeho vybrat. Tenhle numismatik měl všechny možné velikosti a tak jsme vybrali takové, které nám sedí.
Ve zbývajícím čase procházíme ještě snad poslední ulici, kterou jsme ještě neprošli. Pak se nás ptá taxikář, jestli nechceme někam hodit, inteligentní otázkou "Dobrý den pánové, vidím, že bloudíte, nechtěli byste někam hodit? (v angličtině "Taxi?"). Nechtěli. Ale vlastně... Za kolik do Taby? Teď? Ne v pátek ráno. 1000 LE. Final offer. Co 50€ (v podstatě stejně)? OK beru. Domlouváme místo a čas vyzvednutí. Hotelová recepce a Mohamed v obchodě chtěli minimálně 60€. Ale velké auto. OK není problém.
Večer jdeme do šíšárny, hrajeme nějaké hry, chvilka na baru a jakmile začnou hrát Titanic (My Heart Will Go On) je čas jít spát. Vypozorovali jsme, že každý (zatím) egyptský hotel má nějakou svoji hymnu. Písnička, kterou hrajou na pláži nebo v baru či v jídelně alespoň jednou denně (asi vícekrát, protože u bazénu a v lobby netrávíme víc než 3 hodiny denně). Tak tady je to Titanic. BTW existuje nějaká druhá taková písnička, kterou znají na celém světě a každý si hned vybaví, z jakého je to filmu?
Příloha:
20190123_132345.jpg [ 404.27 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
20190124_135542.jpg [ 400.76 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
20190124_135822.jpg [ 339.54 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
GOPR7889.JPG [ 253.27 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
GOPR7895.JPG [ 339.06 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
GOPR7909.JPG [ 426.08 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
GOPR7912.JPG [ 303.58 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
20190122_214025.jpg [ 220.5 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Den sedmý, čtvrtek. Kaňon pod hladinou, kaňon nad hladinouSice jsme už platili za potápění, ale potápění není konec. Platili jsme proto, že tam byl šéfík, že jsme už měli všechno objednané a znali jsme přesnou částku. A platili jsme tak i za poslední dva ponory dnes, kdyby třeba dnes nebyl čas.
Včera jsem zapomněl napsat, jeli jsme k Blue Hole jeepem a naše vybavení na druhém voze, dnes jedeme asi jen 500 metrů severně od hotelu, a tak jede jenom jedno auto, my, naše vybavení a náš divemaster/průvodce Magdy, který s náma byl už včera, na korbě.
Jdeme zase do vody jako první, což je super, protože i Canyon je, stejně jako Blue Hole, natolik populární lokalita, že sem jezdí i lidi ubytování v Šarmu. První ponor jdeme do samotného kaňonu, je to trochu něco jiného než jsem čekal, částečně je to jeskyně, fakt zajímavé, ikdyž trochu stresující, přecijenom poprvé jsme někde, kde je strop. Ale jako jinak nádhera.
Venku čaj, záchody, vyměnit flašky (slovo na "b" se nepoužívá, a důsledně je doporučeno to dodržovat třeba při letu s El Al do Izraele

). Druhý ponor proplouváme kolem kaňonu, už jsou tam jiní potápěči a jenom tam přes tenký strop unikají pomalu bublinky. Hledáme nějaké úhoře, ale nezadařilo se - nicméně viděli jsme nějakého rejnoka a rybu, co vypadala jako šutr (pánové akvaristi, pusťte se do mě). Ponor na lokalitě Canyon má zásadní nevýhodu, musí se překonat tak tři minuty nic neřešící pískové pláže tak ve dvou-tří metrové hloubce, než začnou korály. A tři minuty zase zpět. Na to nejsme zvyklí, na House Reefu přímo pod schodama bylo hezky rovnou a vždycky nás vítali tak tři perutýni.
Vracíme se rovnou v neoprenech na hotel, rozvěšujeme na bázi a sušíme, a pak jdeme na oběd. O půl čtvrté nás už čeká týpek, co nás veze do Dahabu a předává třem klučinům, co tady provozují výlety na čtyřkolkách. Celá sranda z hotelu na hotel asi dvě hodiny, z toho hodinu čistého řízení. Něco po silnicích v Dahabu (kde je na Egypt mizivý provoz) a pak terénem. Viděli jsme skvělý držkopád jednoho z průvodců, naštěstí se nic nestalo, tu ruku už měl zlomenou předtím. Projíždíme takovým kaňonem do nějakého takového toho údolíčka, kde si řeknete: tak je to tady, tohle je to místo, kde nám uřežou hlavy a vykuchají nás na orgány.
Jinak teda Sinaj vypadá všude stejně. Je jedno, jestli koukáte na kopce z hotelu v Tabě, projíždíte se na čtyřkolce kolem Dahabu, nebo lezete horu Sinaj. Je to pořád same same but different je jenom nadmořská výška.
Do šesti musíme posbírat věci ze sušáků v Diving Centru, což v pohodě stíháme, dosušujeme na terase a pomalu balíme. Poslední večeře, poslední bromhexinové drinky od Mohameda. Je to zvláštní, ale docela nám to tady přirostlo k srdci. Před týdnem jsem měl pocit, že to tady budu nesnášet, nelíbil se mi pokoj, všechno mi přišlo strašně malé oproti jiným areálům, kde jsme byli dříve. Ale nakonec jsme si to tady docela oblíbili. Za těch pár dní vytušíte, kdo je tady ředitel, kdo je tady místní mafián, kdo je vážený host, kdo je šéf restaurace, pinglové v restauraci vám nosí to, co chcete, aniž si to objednáte a Mohamed ví, že ráno pijeme Pepsi, a odpoledne pivo. Konec sentimentu, Alexx nám dědkovatí a koupákovatí.
Příloha:
GOPR7954.JPG [ 218.72 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
GOPR7957.JPG [ 211.97 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
GOPR7965.JPG [ 193.2 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
GOPR7967.JPG [ 203.67 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
GOPR7973.JPG [ 165.43 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
20190124_152206.jpg [ 317.71 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
20190124_152222.jpg [ 400.23 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
20190124_161049.jpg [ 339.1 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Den osmý, pátek. Are you chauffeur?Finální balení, snídaně. Tradiční ranní rozplavbu v bazénu - kterou jsem dosud zapomněl zmínit - dnes rušíme, neboť nechceme mít další mokré věci. Dáváme snídani, ehm... trochu toho pečiva si bereme s sebou na horší chvíle. O půl osmé máme domluvený taxík, ale týpek už tam je v osm a nás už nic nedrží, uděláme pá pá na recepci a sedáme do Suzuki Super Carry, asi nejmenšího autobusu, který kdy byl vynalezen. Velké tašky s vybavením jdou na střechu (čímž je auto skoro vyšší než delší), kufry na zadní sedačky, já taky... no je to autobus pro pět lidí a pár zavazadel (8 lidí bez bagáže). Nic moc navíc.
Na prvním checkpointu je benzínka, tak náš řidič dobírá benzín. Kousek dál začne blábolit, že se v noci nevyspal, a prý jestli Patrik je řidič. Podle bojácné reakce zbytku posádky zřejmě odtušil, že to není dobrý nápad, ale stejně to za pár km zalomil na krajnici a jestli prý někdo nechceme řidit. Tož tak proč ne. Jedu asi 15 km, děda pořád kibicuje že jedu moc vlevo, moc rychle, moc tohle, moc tamto, připadal jsem si jako v autoškole a byl jsem celkem rád, že děda prohlásil, že teď bude horší úsek a že se zase vystřídáme. Tak ale řídit si taxík, to zase nemáme každý den.
Děda už to dojel až do Taby. Tam začal dělat ofuky, když jsme mu chtěli zaplatit původně požadovaných 1000 LE tím, co nám zbylo, tj. asi 800 LE a 10€. Že prý domluva byla že 50€ a že LE nechce. Chtěli jsme mu dát každý zbývajích pár desítek LE bakšiš, ale takhle jsme ho poslali do... Dahabu, protože nám zbyla hromada liber, které nechtěl, ale začal vymýšlet bakšiš v eurech. Takže prostě 50 LE a nazdar bazar.
Přechod celkem v pohodě, nikdo nedělal žádné ofuky, jenom Izraelci se, jak je jejich dobrým zvykem, tvářili, že jim uletěly rakety. Akorát jsme stihli bus do centra, na autobusák. Odsud taxíkem (pěkná blbost) do půjčovny. Je to tak 2 km, příště to jeden dojde a ostatní vyzvedne, taxík přišel asi na 100 Kč/km (mají tam nějakou nástupní sazbu plus snad prý sazbu za počet lidí a počet zavazadel, kterých jsme měli požehnaně).
V půjčovně zase uletěné rakety. Jak je Izrael strašně amerikanizovaný a jak americkou falešnou úslužnost nesnáším, tak proti Izraelským pracovníkům ve službách je prodavačka za kasou v karvinském Kauflandu vstřícnost sama. Takhle kyselé ksichty (všude, minule, teď, tady, v Jeruzalémě...) se fakt omrzí rychleji, než "Helooouuu hauu ááárrr you séééér" v Americe.
Máme - nebojím se to napsat - jedno z nejlepších aut, jaké jsem si za poslední dobu půjčil - Focus Combi. Modrý (všechna ostatní v půjčovně jsou bílá), v plné palbě, a krásně se nám všechno vejde do kufru. Toho jsme se trochu báli, ale není problém. Hledáme supermarket (je šabat, není to úplně easy), ale nakonec nakoupeno něco k snědku na dnešek a zítra ráno (taky bude šabat

).
Krátce stavíme na Ramonově letišti, kde je mrtvo, žádná auta ani letadla. Mělo se sem už tři dny lítat, ale letadla Arkie a El Alu byla ještě na starém letišti ve městě. Krátká zastávka na jednom z mála izraelských odpočívadel u dálnic, kde je něco k vidění. Tady je to Mekáč v originálním designu (skoro) s dvěma žlutými oblouky.
Není co řešit, jedeme do kempu Shkedi, takovému hipísáckému doupěti v mošavu kousek od cesty. Vjezd do mošavu je na závoru, ale vždycky před náma jelo auto, tak jsme se "tailgateovali" za ním. Jak bychom se tam jinak dostali, nevíme.
Za rozumné peníze máme chatku se čtyřma postelema a čtyřma zásuvkama. Co víc chtít. Dosušujeme věci, hrajeme nějaké hry, Kuba zálohuje fotky, procházíme si mošav, dáváme pivko a pozorujeme cvrkot. Pár místních rodin tady má společnou večeři, hraje západní hudba, svítí tady hipísácké neony, děcka tu běhají jen tak na boso, nikdo nic neřeší, ale všude je uklizeno, třídí se odpad, na WC je dostatek papíru... Zajímavý kemp, kdybyste někdy potřebovali přenocovat na půl cesty mezi Eilatem a Jerichem, pár kilometrů z hlavní cesty najdete hezkou oázu. Jo a připravili nám v komunální lednici poličku

.
Příloha:
20190125_124458.jpg [ 352.51 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
20190125_153823.jpg [ 346.34 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
20190125_163847.jpg [ 508.06 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]
Příloha:
20190126_062415.jpg [ 463.76 KiB | Zobrazeno 1157 krát ]