PředmluvaDo Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu se jezdí snad od začátku Akčních Letenek dot com. Všichni už tam byli, někteří opakovaně, je tady spousta informací a reportů, ale mě tenhle region nijak zvlášť nezajímal. Někdy v zimě jsme ale s bratry (Michal, Martin) řešili, co s cyrilo-husovským víkendem, a nakonec jsme naplánovali roadtrip na týden. Později se k nám přidal ještě bývalý kolega z práce Kuba, a náš tým byl kompletní.
Předem nutno dodat, že jsem na AL ani jinde nečetl žádný report z Gruzie (a jestli, tak dávno), nezjišťoval předem ceny a finty, jak ušetřit (kromě auta), nezjišťoval tipy na spaní, památky atp. Do značně provařené destinace jsme se tak vydali čistě naslepo, resp. s vlastním výzkumem před cestou. Prostě jsem nechtěl kopírovat něčí itinerář a mít nějaká očekávání.
Určitě se tak objeví komentáře "Vždyť vy jste vynechali..., "Vždyť vy jste projeli kolem...", "Kurvíte ceny", "Jak jste mohli..." atp. Jsme si toho vědomi. Třeba ale zase vy v mém cestopisu najdete místo, které jsme objevili jakousi haluzí, a nikdo z fóra tam ještě nebyl (nebo málokdo).
Roadtrip po Kavkaze s CK AlexxDen 0., den, kdy naložit autobus trvá déle než naložit BoeingZ práce jdeme rovnou... domů, a to je poprvé, co se mi tohle stalo. Odjezd busu je až někdy před devátou, odjíždíme z Florence do Wroclawi a tuto trasu zajišťuje pouhý jeden spoj, EcoLines do Rigy. Autobus je velký, dvoupatrový, a poněkud plný, lidí, i zavazadel, ale 40 minut plnění je trochu too much. Půlhodinovou sekeru jsme už do Wroclawi nedohnali.
Den 1. - Lanovky a dům hrůzy Vystupujeme na podivném novém autobusáku zahrabaném v podzemí obchodního domu, trochu jako by Florenc přestěhovali pod Palladium. Dost divné. Dá se odsud ale prakticky suchou nohou dojít na nádraží, odkud odjíždí autobus na letiště. Za hodinu a půl - máme tak čas se najíst ve 24/7 nádražním bufetu, potkat s Michalem, který přijel busem z Ostravy, a společně pak najít zastávku busu 206 na letiště.
Letiště ve Wroclawi je tak nějak OK, je to týden od mé návštěvy a zpětně si nevybavuju ani nic pozitivního, co bych napsal, ale ani nic negativního. Prostě jsme nějak prošli kontrolama, naboardovali a více méně na čas i odletěli do Kutaisi, města, ve kterém kdyby nebylo letiště, nejspíš nebudeme vůbec vědět, že existuje. Asi částečně právem.
V jedenáct přistáváme v Kutaisi, bágly nám žádné nesebrali (Wizzair, máme jenom příruční), a tak jsme za pár minut v lehce stísněné příletové hale, kterou od té odletové odděluje jenom páska. Z bankomatu páčíme nějaké peníze do startu - tak, abychom měli na taxík a na půjčení auta, což nevíme, jestli bude možné kartou (nebude).
Auto máme půjčené od Cars4Rent, jedeme tedy taxíkem (usmlouvaným z 40 lari na 30, což je o 50% víc, než by nás stál autobus - alespoň takové máme informace, 5 lari za bus někam k mekáči). Asi je to pořád moc, ale zatím nevíme. Přijde nám to za 23 km fér (cca 270 Kč).
Taxikář nabízí že nás raději bude vozit po památkách on, ale to nechceme, základním prvkem naší cesty je roadtrip, ale roadtrip s místním týpkem fakt ne. Za 20 minut nás vyhazuje před domem půjčovny, tady je ale zavřeno.
To je celkem logické, máme si vyzvednout auto až později. Je hodně přes 30 stupňů a my hledáme hospodu, kam můžeme zapadnout, najíst se, a počkat na půjčovnu. Tu nacházíme v navenek dost děsivě vypadajícím paneláku obloženém mozaikou, ze které už mnoho nezbylo. Doporučuju jako základnu ke kvasení po příletu a nebo před odletem, je to na "rohu" ulic Rustaveli a Beri-Tevdores, Google má v tom místě značku "Mega TV".
Prostorná restaurace s takovým lehce odměřeným personálem, ale levné čepované pivo a jídlo, a hlavně velká a prázdná - nikdo vás netlačí očima, abyste vypadli.
Mezi prvním a druhým pivem (řidič samozřejmě pije hruškovou limonádu) jdeme okouknout půjčovnu. Je skoro jedna, týpek tam je, ale prý ještě musí s autem na myčku a máme přijít v ty dvě. Před druhou tedy platíme v hospodě a přesouváme se zpět, kde podepisujeme smlouvu na nulaprocentní spoluúčast, žádné zálohy kartou, ani cash, platíme něco okolo tisíce lari za čtrnáctiletou Toyotu RAV 4, má nalítáno asi čtvrt miliónu km, je v podstatě v plné palbě a tachometr má v mílích. Zajímavé, asi import z USA.
Půjčovna evidentně funguje jako prostředník, tak, že dovnitř Gruzie cílí na majitele aut, kteří jsou ochotni je za úplatu půjčovat turistům, na webu pak na turisty, kteří si mohou vybrat konkrétní auto. V nabídce má desítky SUV a pak většinou Priusy. O tom jsme uvažovali a nebylo dne, kdy bychom neprohlásili "ještě že jsme si nevzali Prius“.
píše:
Role máme rozdělené asi následovně:
Kuba - 1. fotograf a pokladník
Já - 2. fotograf a první řidič (v papírech), náročnější úseky s velkým provozem, hlavně města
Michal - druhý řidič, náročnější terénní úseky; navigátor
Martin - třetí řidič, takové ty úseky mezi městem a terénem; navigátor
Papírově můžu podle smlouvy řídit já a dva další řidiči. Není však uvedeno kteří. Můžeme tak teoretiky řídit všichni, ale Kuba se za volant nijak netlačil. Neuvedení dalších řidičů by mohl být trochu problém kvůli externí pojistce.
Máme lejstro v gruzínštině a ruštině, kterému říkáme permit na přejezd hranic do Arménie, později se ukázalo, že je to hodně obecná plná moc a asi bychom mohli auto vyvézt i do Ázerbajdžánu, Turecka, vystřelit do vesmíru nebo ho nechat rozebrat či zpopelnit. Nic z toho ale není v plánu. Tedy ne úplně.
Jedeme, po troše trápení s jedním bankomatem vybíráme z druhého provozní hotovost a nějaké kapesné, a míříme směrem k Čiatuře. Cesta je špatná - prizmatem okamžiku - zpětně mi přijde úplně v pohodě. Hodně dobytka na cestě, sem tam hromada písku nebo štěrku přes půl vozovky, sem tam se ztrácí asfalt... normálka pohoda jazz.
Krátce zastavujeme na místě, které fakt nevím jak se jmenuje (Katshki pillar - doplněno), ale je na hodně fotkách - jakýsi klášter na skalním sloupu, hezké místo. Jsou tu dvě parkoviště, parkujeme na dolním a k hornímu musíme po svých. Je tu na focení nějaká místní svatba, ti vyjeli až nahoru, ale je to největší krpál, jaký jsem na betonové cestě viděl, tak odhadem 30°. Už je to na hraně toho, co se dá jít pěšky. Horko k padnutí, ke 40° ve stínu.
Čiatura je město, které stojí za vidění. Původně tu jezdilo snad deset linek lanovek, dnes zbyly dvě, obě odjíždí prakticky od hotelu Newland, kde jsme si rezervovali ubytko a taky tam spíme (100 lari/4 os.). Místo pokojů dostáváme dorm, asi downgrade, máme sice pro sebe 16 postelí, ale moc luxusně to tady nevypadá. No nic.
Město je rozdělené na 2 části řekou, podél řeky se táhne na každé straně jedna hlavní ulice. Spodní stanice obou lanovek je v části s náměstím a hotelem Newland. První lanovka jezdí přes ulici na kopec. Je hodně improvizovaná, a slouží už asi dost dlouho. Jízdné se neplatí, za tu cenu dostanete pár minut strachu a celkem solidní výhled na město, pravděpodobně tady někde bude vstup do některého z manganových dolů. Druhá lanovka jede přes řeku, železnici, na kopec s velkým křížem a malým sídlištěm. Asi tři paneláky. Obě stanice druhé "linky" jsou z roku 1953 a z podobné doby bude i sídliště u horní stanice. Ani na paneláky, ani na stanice, se těch posledních cca 65 let asi nesáhlo. Opět zdarma, stojí za to sem vyjet, a vidět nejhorší paneláky, jaké snad vidět lze. Pořád se v některých bytech bydlí.
Je čas na pivko, jdeme hledat nějakou normální hospodu. Moc tady toho není, staví se nová centrální stanice asi tří nebo čtyř linek lanovky, ale zdá se, že stavba poněkud ustrnula. Hospodu nacházíme za nádražím na druhé straně řeky, pod jednou z nefunkčních lanovek. Dáváme asi tak dvě pivka a vracíme se na hotel, kde dáváme večeři a další pivo (asi Staráč nebo Kozel, z flašky).
Příloha:
_DSC4840.jpg [ 384.7 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4842.jpg [ 562.47 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4856.jpg [ 544.16 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4871.jpg [ 511.43 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4875.jpg [ 489.94 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4878.jpg [ 385.2 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4881.jpg [ 214.09 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4883.jpg [ 257.95 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4892.jpg [ 360.34 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4899.jpg [ 382.93 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4919.jpg [ 497.22 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Den 2., den, kdy stoupáme a pak zase klesámeLadislav Zibura ve své poslední (3.) knize napsal, že co se v Gruzii nepostavilo už dávno, se nepostavilo vůbec, a co se dávno postavilo, chátrá. Tahle jedna věta shrnuje Čiaturu úplně přesně, a to tady Zibura nikdy nebyl. Těšíme se, co bude dál.
Z Chiatury se vracíme východní cestou a trvá asi hodinu, než se dostaneme na kvalitní dálnici (pravděpodobně jedinou v Gruzii), kde hned zastavujeme na odpočívadle jako z jiného světa. Cesta z Chiatury na východ je výrazně lepší, ale obě jsou průjezdné i normálním autem. Naším hlavním cílem je dnes kostel "Tsminda Sameba". Pokud si dáte na Googlu vyhledat obrázky Gruzie, pravděpodobně bude na velké části z nich.
Snídáme v bufetu u cesty, nemáme odhad, tak objednáváme strašně moc jídla (to se nám nedařilo až do konce). Vůbec by mi nevadilo, kdyby chačapuri dělala nějaká babča u nás na sídlišti.
Chceme dojet autem nahoru k němu, ale několikrát nás místní otáčejí. Nevíme moc proč, tak jdeme pěšky. Z vesnice je to asi 45 minut do strmého krpálu, opět je hodně přes třicet stupňů.
Kostelík nic moc, davy turistů - už i čínských, ale místo samotné je fascinující, výhled na pětitisícovku Kazbeg. Dolů se necháváme za 10 lari na osobu hodit místňákem po cestě, která není vůbec v mapě, hodně se tady staví a mapa vůbec neodpovídá reálné situaci. Cesta je fakt fest hustá, asi bychom to teda vyjeli, ale byl by to dost záhul. Nelitujeme utracených lari, pěší cesta dolů by byla hodně nebezpečná, půda je vyprahlá a prach hodně klouže - nemáme zrovna ideální boty, snad teda kromě Kuby.
Platíme 2 lari - to nás už nevytrhne - týpkovi, který provozuje kavárnu na "trailheadu" a zabral kus cesty, poslední metry, kam se dá autem, jako placené parkoviště.
Cestou zpět zastavujeme na několika zajímavých místech, na podivné otevřené jeskyni a pak pár vyhlídkách, zejména "Koruna Kavkazu" (Monument gruzínsko-ruského přátelství) se nám líbí (betonový kruh s mozaikou, vypadá jako (královská) koruna vzhůru nohama), a pak na klášter Ananuri. Hezké místo, dost kramářů, dají se tady koupit suvenýry. Celá cesta cca od Ananuri po Kazbegi (=Stepantsminda) je spektakulární, asi i dál k ruské hranici a do severoosetského Vladikavkazu.
Zajímavým fenoménem Gruzie jsou krávy. Je jich všude plno, a asi zejména v horku okupují mosty, kde je nejspíš chladněji. Mosty jsou tak notně posrané a projet stádem krav chvilku trvá.
Za zastavení stojí i katedrála ve městě Mtsketa, v podstatě severním předměstí Tbilisi, tady je už vidět vliv hlavního města - hodně turistů.
Máme ještě chvíli času, a tak zastavujeme u spodní stanice Tbiliské lanovky a vyjíždíme (2,5 lari na osobu plus místní lítačka (vratná) za 2 lari) nahoru k pevnosti a soše Matky Gruzie, fotíme futuristickou koncertní síň a nedaleký most přes řeku... a tím dnešek tak nějak končíme. Dole pak lítačku za 2 lari prodáváme skupině Češek, abychom jim i sobě ušetřili frontu.
Nechceme spát v Tbilisi, a tak jedeme na vytipovaný hotel Rustavi v Rustavi, což je obrovské sídliště jižně od Tbilisi, taková Petržalka, jen trochu dál.
Máme psychologický limit 1000 Kč / 100 lari za všechny (10€/os.), a za tu cenu nám nabízejí jenom pokoje bez klimy, což vzhledem k nočním teplotám lehce pod třicet, a denním lehce nad čtyřicet, není dobrý nápad. Pokoje s klimou jsou dražší (asi za 140 lari dva pokoje).
Kluci cestou viděli hotel Pegas, nevypadá nic moc, ale za 100 lari dva pokoje s klimou, super ubytko, nejlepší za celou cestu v dané cenové relaci. Vedle hotelu je restaurace, kde se dá dobře najíst a popít cosi místního (;-) Staropramen) točeného pivka.
Příloha:
_DSC4961.jpg [ 345.96 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC4973.jpg [ 243.74 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5058.jpg [ 450.2 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5089.jpg [ 428.27 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5091.jpg [ 405.48 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5099.jpg [ 388 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5108.jpg [ 381.1 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5130.jpg [ 395.56 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5147.jpg [ 430.1 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5155.jpg [ 357 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5174.jpg [ 410.23 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5180.jpg [ 324.19 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5186.jpg [ 230.17 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5230.jpg [ 401.29 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5255.jpg [ 510.73 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Den 3., den, kdy se stěhujeme do ArménieRáno s Kubou nemůžeme dospat, tak si dáváme asi 4kilometrový pochoďák po sídlišti. Lehká potěmkiáda, solidně vypadají baráky kolem hlavní ulice, parky dost zanedbané, ulice dál od centra postrádají zpevněný povrch. Kolem a kolem - čekal jsem (od celého Kavkazu) hornatý Uzbekistán, a dostal jsem hornatou Ukrajinu. Tudíž palec nahoru. Peněz je málo, to je vidět, ale lidi se snaží udělat z mála něco, kde se dá žít. Jo a mají tu mekáč (tj. v Rustavi, ale i jinde). Potkáte i Wendy's a Dunkin Donuts. To mě celkem překvapilo. My ale raději testujeme místní kebaby, šašliky, chinkali a chačapuri.
Po sedmé vyrážíme směr klášter Sv. Davida z Garedži. Cesta je děsná. Polní. Pro traktory. Jako dáváme to, ale občas je třeba vystoupit a podívat se na situaci s velkými dírami a šutry. Jednou nás navigace vede vojenskou základnou. Musíme objíždět a je to na dlouho. Poučení: od Rustavi sem nejezdit.
Samotný klášter necháváme (zatím) být, bereme cosi vody a vydáváme se na vrchol hřebene, v podstatě už do Ázerbajdžánu. Přidává se k nám pes s pracovním názvem Dogan (z Mayovek), jde s námi asi dvě hodiny. Cesta kolem vytesaných jeskyní vypadá na zabití, vrstva prachu/písku, tak jdeme raději po hřebeni a slézáme zpět ke klášteru. Dva litry vody jsme vypili cestou, na parkovišti jsme od mnicha zakoupili další čtyři a ty jsme vycucli v zápětí. Klášter si procházíme až teď, a není moc o co stát. Opět cca 35°. Vracíme se po mnohem inteligentnější cestě do vesnice Udabno, kde dáváme brunch, jakési místní sýry a chleba, jako dobré, ale turisticky napálené (hostel pro zápaďáky). A zase pijeme hromadu tekutin.
Z Udabna je už cesta solidní (Prius-frindly), ale cesta mezi Udabnem a klášterem... not so much, chce to vyšší podvozek. Asi by to šlo, ale bylo by to nepříjemné. Navíc nám lehce dochází benzín, Toyota si za své služby říká o solidní porci benzínu, ale vystačí to do civilizace. Někde před nájezdem na hlavní cestu (ve městě Sagarejo) nám začne svítit kontrolka slabého tlaku v pneumatikách, hledáme na pumpách vzduch, ale ten není, tak za 2 lari necháváme zkontrolovat kola v pneuservisu a dohustit levou zadní. Pak už se držely všechny dobře.
Přes Tbilisi a Marneuli přijíždíme na hraniční přechod s Arménií. Velká neznámá. Gruzínská strana OK, jenom nás brzdí Řek před náma ve frontě, asi má nějaký problém s papírama. Cca 15 minut. Arménská strana je na hodinu, musíme na celnici pro nějaký papír k autu, se kterým zase musíme do pojišťovny zaplatit nekřesťanských asi 130 lari desetidenní pojistku. Podle pojistky můžu řídit já a jeden další řidič. Není řečeno který. Neřešíme.
Jsme v Arménii a máme už jenom dva poslední úkoly. Dojet k jezeru Sevan, prohlédnout si klášter Sevan, a někde se v jezeře vykoupat a najít ubytko.
Cesta je dost hrozná (zpětně je třeba říct, že na arménské poměry lepší průměr). Nemáme cash a bankomat u cesty najdeme až v městě Ijevan (na přechodu nebyl, a kolem cesty jsme nic neviděli). Zajímavostí cesty je, že se často křižuje s železnicí na vysokých mostech, a vždy před mostem a za mostem, několik stovek metrů, se cesta rozšíří na čtyřpruh a zmizí díry. Mám teorii, že železniční mosty křížené s čtyřproudovkou jsou populárním námětem místních fotografů a vládní propagandy.
Klášter Sevan je zase Mekkou batůžkářů, jednodenních výletů z Jerevanu, a je tady kopec lidí. Ale dá se, nic se neplatí, jenom pár set dramů za parkovné (1000 dramů je cca 50 Kč nebo 2€, limit na hotel jsme vypočítali na 20000 dramů).
Chceme objet jezero po východní straně do městečka Vardenis a někde se vykoupat. To se ukazuje jako problém, pláží je málo, ale něco najdeme. Pomalu se smráká, hotely nikde. Nějaká hnusná kuča se nám nabízí, borci vedle slaví narozeniny, to bychom se asi nevyspali, a tak jedeme dál. Jeden hezký hotel najdeme, ale chce 70000 dramů (zbohatlík, mafie, pračka jsou slova, která padají posléze v autě). Vedle v tučňáčí hospodě dáváme večeři, za těžké peníze mini porce.
Asfalt je dávno pryč (byť cesta je v mapě červená), světlo taky, světla moc nesvítí hledáme cosi podle navigace ale nic... a tak dojedeme kdesi po desáté až do toho Vardenisu, kde se ubytujeme v solidním hotýlku v centru za 20000. Vzhledem k nadmořské výšce cca 1800 metrů už nevyžadujeme klimatizaci a stejně nemáme na vybranou.
Příloha:
_DSC5295.jpg [ 230.69 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5306.jpg [ 512.69 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5319.jpg [ 464.31 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5325.jpg [ 491.12 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5328.jpg [ 411.47 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5330.jpg [ 454.29 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5338.jpg [ 533.82 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5342.jpg [ 434.02 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5351.jpg [ 414.23 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5356.jpg [ 378.9 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5362.jpg [ 498.89 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]
Příloha:
_DSC5371.jpg [ 258.31 KiB | Zobrazeno 1495 krát ]