Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com

Právě je 06 čer 2020 09:34

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 8 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Cesta do socialistického ráje - Omán, SAE, Peking
PříspěvekNapsal: 03 říj 2015 17:19 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4054
Bydliště: Karviná, Praha
Cesta do socialistického ráje - Omán, SAE, Peking

Jak si mnozí všímaví čtenáři všimli, můj tripreport ze Severní Koreje začínal a končil poněkud netypicky v Pekingu. Měl jsem k tomu důvod. Jednak jsem jej chtěl dát do placu co nejdříve, a protože jsem ho měl v podstatě napsaný, nechtěl jsem zdržovat a čekat, než napíšu balast okolo. Čas mi vyšel až teď, takže tady máte desetidenní prequel. Druhý důvod, dlouho jsem nevěděl, jestli se mám nebo nemám chlubit svého druhu podvodným jednáním vůči KLDR, o kterém se dočtete níže. Ale co už, je to přece KLDR, země, která lže vlastním lidem. Já můžu lhát jí.

Cestu zpět z Pekingu už popisovat nebudu, protože kromě zmrzliny a pekelně ostrého jídla v Pekingu, plastových příborů v A380 Emirates a jejich meal voucheru na přežití 5hodinového přestupu v Dubaji se cestou nic zajímavého nestalo. Předem se omlouvám za slabší fotodokumentaci, zejména na začátku a konci reportu. Prostě jsem nefotil.


Pátek 28.8.2015 D-1

Logistický oříšek. Zítra odpoledne odlet, dneska, zítra a v neděli sraz ze střední, navíc čtyři a půl hodiny jízdy autem od PRG. Autem, které nemám, a sraz je v takové... takovém místě, kam se dostat bez auta by bylo na celý den. Takže v pauze na oběd na hlavák, půjčuju to nejlevnější, co tam mají, lehce přes dvacet euro za CitiGO na 24 hodin. Návrat na letišti v ceně.

V osm večer slavnostně dojíždím do Osoblažského výběžku, cestu mi komplikuje fakt, že nesmím opustit republiku (příplatek 40 euro). Nejkratší cesta vede přes Polsko, kdežto já musím přes Králíky, Jeseník, Zlaté Hory... kdo to tam znáte, dáte mi za pravdu, že to není ideální. Spát jdu o půl třetí, vypil jsem dvě piva u večeře a grilování v devět, a pak sušil, ale i tak, v kombinaci s pozdním odchodem na kutě mě to bezpečně za tři hodiny probudí. Ale pro jistotu budík na šest.


Sobota 29.8.2015 Den D

Vstávám o půl šesté, vyspaný moc nejsem, ale dá se. Odjezd. Kolem Jeseníku mlha jak od hobita Rákosníka. Tak deset kilometrů jedu třicet a s xichtem na skle. Naštěstí mlha zmizela, jinak by to bylo krušné.

Poněkud komplikovaný výlet, ale k tomu se dostaneme, začíná ve tři čtvrtě na čtyři odletem do Dubaje. Po desáté jsem v Praze, dávám si sprchu a jedeme na letiště. Nabrat benzín do plné, vrátit auto na parkoviště před terminálem. Všechno v pohodě, ale příště bych si asi připlatil za Oktávku.

Sraz je čtvrthodinu před otevřením check-inu, tj. o půl jedné. Přichází postupně Aleš a nakonec Patrik. Jsme kompletní, tedy pokud počítám pouze první část cesty. Standa se přidá až v Pekingu. Čeká tady jedna arabská rodina, jinak jsme ve frontě na odbavení první. Salónek nečeká. Ještě než odbavování začlo, všímáme si vhodně anglicky psané zprávy, že flight is overbooked and volunteers are welcomed. Děláme krátkou poradu, mně se přiznám do toho moc nechtělo, viděl jsem to na čelem vzad a let o 24 hodin později. Zejména proto, že komplikace z hotelama a nevyzvednutým autem bych musel řešit já. Ale nechal jsem se ukecat, a tak Martin s Alešem čekají u kufrů a já s Patrikem jdeme zjišťovat co s tím na přepážku Emirates.

Hledá se šest dobrovolníků. My jsme čtyři, fajn, dobrý. Poletíte do Mnichova s Air Dolomiti (kryptolinka Luftwaffe) a pak A380kou do Dubaje, a místo před půlnocí tam budete v šest ráno. Komplikace nám to nezpůsobí, jenom ty deky na spaní na pláži táhneme zbytečně. Navíc dostanete free RTN ticket Praha-Dubaj. OK, bereme. Necháváme kufry na check-inu a jdeme na hodinu a půl do salónku čekat na ortel po telefonu.

Ten přichází, check-in skončil, všichni přišli, takže dobrovolníci vítáni pořád platí. Vycházíme zpět do veřejné části terminálu a mašírujeme k Emirates. Problém. Systém neumožnil vystavit vouchery na Praha-Dubaj (no super, silvestr s megaosňostrojem padá), takže jsme vám vystavili vouchery na Praha-Dubaj-Peking s tím, že destinaci můžete do roka změnit a vyměnit vouchery za letenky. Bereme, zkusíme to změnit za Nový Zéland nebo Argentinu (v době psaní těchto řádků to vidíme na nějaké safari do Afriky). Bereme kufry, nové letenky, free letenky, a šmárujem na T2. U odbavení Lufthansy to nějak nepobrali, někam volají, ale je to OK a kufry odbavují až do Dubaje, takže se o ně v Mnichově nebudeme muset starat.

Odlítáme, Dolomiťáci mají fajn Embraery 195, mám je rád, Mnichov je za kopcem ale myslím, že jsme dostali i nějaký ten oplatek či co. V Mnichově nejdeme tranzitem, máme pět hodin na přestup, vstup do salónku Emirates se pro chudáky denied boarding letící oklikou ukecat nepodařilo a tak bloumáme po veřejné části a hledáme prodejnu Rewe, kde jsme kupovali jídlo a pití při čekání na autobus do Prahy po příletu ze Seattlu před šesti týdny. Rewe není. Prodali nebo pronajali prodejny komusi jinému. Dražšímu. No nedá se svítit, aspoň nějaké pití koupíme, o jídlo se postará letadlo.

Nevadí, je teplo, sedíme u mekáče venku, a když čas nadejde, jdeme přes pasovku a frrr směr Dubaj. Seating si už nevybavuju, nějak jsme ale určitě seděli. A hlavně, první let s A380. Pro mě ne tak úplně, testoval jsem ho už na trase CDG-LHR, ale tohle je jiné. Celkově fajn, IFE nejlepší co jsem viděl, ale že by to byl přestup z oktávky do esklása, to zas úplně ne. Na stejné úrovni jako Korean, možná i Korean o fous lepší. Jídlo v pohodě, kovové příbory, na pití nemyslím, dal jsem si dva panáky v salónku a po přistání je třeba řídit. A třetí místo trochu nepravděpodobně stále zastává Alitalia (Řím-Narita a zpět), což se blbě vysvětluje, ale prostě ten let byl fajn.


Neděle, 30.8.2015 - Muscat

Jak je letiště v Dubaji v pohodě, tak průmysl s půjčováním aut je tam teprve v plenkách. V jedné budově/místnosti je nahňácaných 10 přepážek půjčoven, auta na malém chaotickém parkovišti a všude ruch a hlavně horko. Kdo si myslí, že po letošní vlně veder ho nemůže nic překvapit, tak ať jede do Dubaje. V šest ráno bylo ke čtyřiceti, a to po noci v klimatizovaném letadle není úplně ideální stav. Ale máme. Měli jsme dostat Kaškaj, a dostali jsme kupodivu Kaškaj. Bílý, jak už tady auta (90%) bývají. Totální shodou náhod se nám podařilo na milimetry nacpat všechny čtyři kufry i všechny batohy do kufru tak, že by tam nevešla ani krabice od bot. Začínám chápat výhodu batohů, které se dají v nouzi rozpustit na menší tělesa, případně deformovat, což s kufrem moc nejde.

Odjezd, směr Hatta. Původní plán zastavit někde v supermarketu na nákup zavrhujeme, a jedeme rovnou do Ománu. Internet praví, že přijede-li znavený turista na přechod Hatta bezprostředně po příletu na letiště v Dubaji, neměl by takový turista platiti ománské turistické vízové výpalné (5 riálů). Ale protože znavený turista nemá v pase jakési razítko odkudsi kdesi z letiště v Dubaji (asi je to finta), a hádání nikam nevede, platíme v dirhamech (nebo riálech, už nevím, přímo na celnici byl bankomat), vybíráme z bankomatu, kupujeme cosi k pití a vjíždíme do Ománu.

Cestou zastavujeme na nějaký žvanec v hospodě "U tučňáka", zjišťujeme, že ceny jsou fajn a že supermarket kvůli jídlu nepotřebujeme, jen si nakoupíme zásobu pitné vody. Ale to až večer v Muscatu, kam přijíždíme nějak odpoledne. Protože nás tam vyloženě nic neláká a nedrží, jedeme rovnou na hotel, vykrámujeme krámy na pokoj (všechny pokoje všude cestou jsme měli za 500-600 na osobu a noc), dvě ložnice, kuchyně, dvě koupelny. Lednička. Fajn, plán je jasný.

Asi patnáct kiláků odsud je park s rozhlednou, ta je zavřená, park v rekonstrukci, lunapark sice funguje, ale nikdo tady není, a ceny jsou poměrně vysoké. Tak balíme, jdeme se vykoupat a vracíme se na hotel. V supermarketu kupujeme 24 půllitrových lahví vody, schováváme je do skulin v autě (rezerva a okolí) tak, aby nám nezavazely, ale měli jsme pocit klidu a bezpečí, že máme co pít uprostřed pouště. Patrik vymyslel na snídani grilované kuře, no co už :-), měl pravdu, že celé kuře bylo v obchodě levnější než dvacet deka junioru nebo třicítky ajdamu. Jiný kraj...

Večeře naproti v reštyce, bylo to docela v pohodě, jídelníčky v angličtině (nebo alespoň latince), takový mix Indie, Pákistánu a Arábie, každý si něco našel a všichni byli spokojení.

Příloha:
DSC_2385.JPG
DSC_2385.JPG [ 251.55 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]


Pondělí, 31.8.2015

Ráno vstávat, o půl sedmé odjezd. Trestáme kuře z mikrovlnky s chlebem, bereme zmražené pití z ledničky, balíme, snášíme věci dolů a hle, nějaký dobrák zaparkoval tak, že nemůžeme odjet. Recepčák neví kdo, včera tu byl kolega... klasika, ale snaží se a volá policajty. Naštěstí nespěcháme na letiště. Asi po deseti minutách schází nějaký lepší arab s manželkou, neřekne ani bů, recepčák se omlouvá ale asi za to fakt nemůže. Prostě blbec arab.

První zastávka je Bimah Sinkhole, tušíme, kde máme hledat a tak ji nacházíme celkem snadno. Je to díra, propadlina jak ve Stromovce, připomíná yukatánské cenotes. Sice ještě není otevřeno, ale nevadí, místní chasník nám ukazuje, že máme zaparkovat na jediné místo ve stínu, otevírá bránu, nic nechce, je úplně happy že přijeli bílí sáhibové, ukazuje kde jsou záchody... pohodář. Jde se kousek parkem (no spíš vyprahlou zahradou), a pak po schodech do ďoury. Voda dole je s... super teplá. Nečekali jsme to, prakticky tam asi moc nesvítí slunce, ale nádhera. Termály. A hlavně klid. Nikde nikdo. Plaveme, vyhříváme se, do jeskyně, ryby nám žerou nohy... Piraně, smrt, vrátit auto, konec. Ale ne, takové ty malé rybky co za jejich ohryzávání u nás musíte platit, tady máme zadarmo.

Další zastávka je o kus dál Wadi Shaab, no tam se nám to moc nepovedlo, resp. to nebylo úplně pro nás. Hezká část je moc daleko od auta, a tak jsme se nechali přepravit loďkou na začátek treku, ale nebyli jsme připravení jít tak daleko pískem, neměli jsme ani dost vody, ani znalosti kam vlastně jdeme a jak je to daleko, takže jsme to zabalili a vrátili se k převozníkovi. Projíždíme horama a jedeme vyzkoušet další Wadi - Bani Khalid. Tam se nám líbilo, sice je to trochu umělé, ale voda je teplá, čistá, dá se tam koupit i něco k pití, byť za přestřelené ceny. Pustili jsme se i na trek k jeskyni, ale v místě, kde stezka končila, byla jenom díra do země a bez baterky bychom daleko nedošli a navíc riskovali nějaký průšvih.

Tak se vracíme, plaveme, já se s místníma výrostkama oproti svým zvyklostem pouštím do větších akcí (skákání z asi pětimetrové skály do vody), zase si necháváme ožírat nohy rybama, a vracíme se k autu. Děláme ještě jednu zastávku v jedné z oáz na kraji pouště, kupujeme studené pití (zmražené už došlo, a padesátistupňová voda se na pití moc nehodí), a pokračujeme do Nizwy, kde máme ubytko v chatce v kempu. Celkem dobré, zase dvě ložnice, střecha z palmových listů, sem tam větší pavouk :-). Navečer ještě jedeme očíhnout místní hypermegasupermarket Lulu, ale k jídlu tam za normální ceny nic nemají, a tak hledáme, až najdeme nějakou místní hospodu. Bereme i benzín, o dost levnější než v SAE (tam hodně podražili). Plná nádrž za cenu jízdenky z Ostravy do Prahy. No neberte to.

Příloha:
DSC_2394.JPG
DSC_2394.JPG [ 661.01 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2397.JPG
DSC_2397.JPG [ 559.34 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2409.JPG
DSC_2409.JPG [ 522.36 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2417.JPG
DSC_2417.JPG [ 621.5 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2424.JPG
DSC_2424.JPG [ 647.01 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2437.JPG
DSC_2437.JPG [ 603.66 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2444.JPG
DSC_2444.JPG [ 460.08 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2453.JPG
DSC_2453.JPG [ 614.78 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2458.JPG
DSC_2458.JPG [ 576.27 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2462.JPG
DSC_2462.JPG [ 481.42 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2477.JPG
DSC_2477.JPG [ 485.98 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2481.JPG
DSC_2481.JPG [ 571.16 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2496.JPG
DSC_2496.JPG [ 300.47 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2498.JPG
DSC_2498.JPG [ 347.15 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]


Úterý, 1.9.2015 - Džebel Šáms

Snídani máme v kempové restauraci v sedm, ale kuchaře budí až ve čtvrt na osm. Může být, džus, nějaké placky, máslo, marmeláda, taková nějaká snídaně na půl cesty mezi kontinentální v Evropě a standardem blízkého východu (Libanon, Izrael atp). Najezení opět zas a znova tetristíme kufry do kufru a odjíždíme do Bahly. Tam máme v plánu Bahla Fort, která by podle našich výzkumů měla být jedním z nejlepších arabských hradů v Ománu. Je jich tady na každém rohu pět, většinou kostka, čtyři stěny, čtyři věže. Na jednom takovém "obyč" jsem byl před pár lety v Musandamské enklávě. Bahla byla lepší, ale žádná sláva. Prázdné místnosti, hromada schodů, ani ty výhledy nebyly nic moc. Post faktum musím uznat (po shlédnutí nějaké té Kamery na cestách) že hrad Jabreen na druhé straně města by byla asi lepší volba. Ale tak třeba zas příště.

Další zastávka je místní verze Grand Canyonu v pohoří Džebel Šáms. Cesta je tam strmá, náročná, ale z velké části, po první rezort, se dá dojet celkem v pohodě normálním autem. Dál už jsme byli rádi, že máme SUV, spodkem jsme škrtli asi jenom dvakrát, ale mít nějaké nižší auto, bylo by to horší. Vyloženě čtyřkolka nutná není (neměli jsme), pokud se vám nepodaří přijet, když tady bude třeba mokro a někde se nezahrabete.

Pár zastávek na focení, výhledy fajn, na žádný trek to tady není a ani jsme nenašli žádné značení, jenom nějakou vesnici na konci cesty (Al Khitaym asi), pár koz a postarší prodavačku tretek, které doma není kam dávat. Obracíme, je nejvyšší čas na něco k snědku. To ale až zase dole v údolí.

Zásadní výhodou celé cesty do toho fakt vysokého kopce je, že nahoře není pětačtyřicet, ale třeba jenom pětadvacet. Pohodové počasí, Patrik vytahuje mikinu, aby ho ten náhlý nápor arktického proudění neskolil. Dole dáváme nějaké sendviče k obědu, čeká nás ještě skoro tři sta kilometrů do cíle, Al Buraimi. Cestou jsme se snažili dostat nějak blízko k nějakým těm úlovým hrobkám po cestě, viděli jsme je, ale cesta blbá a tak jsme je odpískali. Prostě hromada šutrů ve tvaru pohádkového "ideálního" úlu, a takových třeba deset vedle sebe.

Al Buraimi je vlastně hranicí oddělená část třetího největšího emirátského města Al Ain, a hraniční režim je tam tak komplikovaný, že je lepší se mu vyhnout. My jsme tam jeli proto, že tam byl o dost levnější hotel. Ale to se nám teda zrovna nevyplatilo - o tom víc zítra.

Hotel fajn, pokoj 150 metrů čtverečních čili dvakrát větší než můj byt. Dvě ložnice, dvě koupelny, kuchyně a obrovský obývák. Fajn, sice pro to všechno nemáme využití, ale alespoň se dobře vyspíme, k večeři tady blízko nic moc není a už těch kebabosendvičů máme dost, a tak dáváme pizzu. Dáváme dokupy poslední místní peníze, a ještě zbyde, tak v místní pultovce kupujeme snídani a hromadu pití a dalších věcí na další dny, až nám nezbude jediný riál. Al Buraimi je zvláštní už v tom, že se tak nějak čeká, že budete platit v dirhamech. I ceny v pultovce byly v dirhamech, takže jsme postupně přihazovali na hromadu další a další věci (a ještě jeden Sprite, a ještě třikrát Vimto, a ještě tohle pečivo, a tyhle suchary... až to dávalo potřebných asi pět riálů, a pak jsme měli problém to odnést.

Příloha:
DSC_2506.JPG
DSC_2506.JPG [ 329.39 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2520.JPG
DSC_2520.JPG [ 441.34 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2521.JPG
DSC_2521.JPG [ 378.69 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2527.JPG
DSC_2527.JPG [ 377.73 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2531.JPG
DSC_2531.JPG [ 438.14 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2535.JPG
DSC_2535.JPG [ 345.81 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2553.JPG
DSC_2553.JPG [ 448.63 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2554.JPG
DSC_2554.JPG [ 515.44 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2568.JPG
DSC_2568.JPG [ 432.34 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2579.JPG
DSC_2579.JPG [ 525.07 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2588.JPG
DSC_2588.JPG [ 578.04 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]


Středa, 2.9.2015 - Abú Dhabí

Odjezd. Přechod do Emirátů je 300 metrů od našeho hotelu. Otáčejí nás, že máme jet jiným přechodem, že tenhle je jenom pro místní. Víme, kde je ten druhý, v podstatě na druhém konci ulice, tak se otáčíme a jedeme tam. Tam zas problém, nemáme výstupní razítka z Ománu. Ty jsme mohli získat už včera, ale je otázka, zda bychom ještě včera nemuseli Omán opustit, jestli nebude problém s hotelem nebo tak něco, tak jsme je nechtěli. Asi chyba. Razítka dává týpek padesát kiláků odsud (pak nám došlo, že asi i jinde a třeba jenom dvacet kiláků). Jedeme zpět směr Nizwa, až narazíme na checkpoint, kde jsme odmítli včera razítka. Ptá se kam jedeme, směřuje nás na jiný přechod, že razítka dostaneme tam. Taková arabská Hlava 22. Na čtvrtém přechodu sice úspěšně opouštíme Omán, ale zase chrápe úředník s razítkem, co vydává víza bílým sáhibům na příjezdu do SAE. Čekáme a začíná být jasné, že pokud chceme stihnout původní plán, musíme škrtnou zajížďku kolem saudskoarabského plotu do Liwy.

Jako alternativu dáváme výjezd na Jebel Hafeet, já už jsem tady byl, Aleš to zná z literatury, fakt pěkná cesta, stoupání, zatáčky, dávám autu co proto a přestože je všude třicítka, maximálně čtyřicítka, řežu zatáčky až nahoru na parkoviště. Kaškaj rally style. Nahoře je sice vidět do dálky, ale pro samý písek není stejně nic moc vidět a o to míň se to dá fotit, tak alespoň na parkovišti snídáme.

Odjíždíme do Abú Dhabí na prohlídku mešity. Klasicky hledáme vchod, uzavírky cest a parkovišť jsou tady na denním pořádku a tak najít správný vjezd chvilku trvá. V garážích se momentálně neparkuje, takže nahoře, snažíme se ve stínu, ale moc to nejde. Dělám zásadní chybu, nechávám na skle mobil, málem to nepřežil.

Procházíme bezpečnostní kontrolou a jdeme si nafasovat hábity, abychom tady správně zapadli. Nutně nemusíme, máme dlouhé kalhoty, ale chceme :-). Když už je příležitost, neváháme navštívit ani místní luxusní záchody a umývárny nohou, což se hodí. Za deset minut začíná komentovaná prohlídka, na té jsme minule nebyli, tak teď to přijde vhod. Průvodce sice nováček v zácviku, ale docela dobré. Vracíme hábity a jdeme vyvětrat vařící se auto. A mobil putuje do chlazené přihrádky spolujezdce.

Chtělo by to nějaký žvanec, ale po cestě nějak nic není, a u benzínek jsou hrozné fronty. Asi se bude zdražovat. Jedeme za město do muzea aut v pyramidě. Jestli jste viděli Hammonda z Top Gearu s opravdu velkým jeepem, tak to bylo právě tady. Opravdu hodně aut, solidní soukromá sbírka místního šejka, od mercedesů po trabant, a pár i dost unikátních věciček. A za pyramidou onen velký jeep a práchnivějící letadlo. A jinak všude písek. Vstupné vysoké, bankomat nikde, karty taky neberou, ale dá se platit i v dolarech nebo eurech. U vjezdu na parkoviště je obchůdek a hospoda. Kupujeme alespoň něco studeného k pití, nemáme už nic, všechno zmrzlé se uvařilo v autě u mešity. V reštyce je dvakrát tolik místních než seslí, takže odkládáme hlad na jindy a vracíme se po obchvatu Abú Dhabí a jedeme směrem na Dubaj.

U jedné benzínky to vypadá průchodněji, tak zastavujeme a dáváme v bufetu jídlo, nějaké burgery, kebaboidní věci, takové tyhlety dobroty. Před Dubají doprava houstne, dopravní špička, od Jebel Ali do centra jedeme, nebo spíš popojíždíme, hodinu. Parkujeme těsně před hotelem na zákazu, resp. rezervaci pro hotel. Kvůli voucherům máme na každý den jinou rezervaci, ale nevadí, s recepcí se dá domluvit, akorát se musím zítra zastavit podepsat druhý účet.

Já a Patrik jedeme vrátit auto na letiště, což je další hodinový porod krok sun krok od semaforu k semaforu, ale samotné vrácení jde jakž takž dobře, žádné problém, nějaký lehký doplatek a metrem se vracíme zpět. Zjišťujeme, jak se pak povalíme s báglama, kolik stojí metro a jak ho budeme řešit atp., Martin a Aleš mezitím sondují, jak vypadá situace kolem hotelu, hospody, obchody, a hlavně co bazén.

Jdeme k číňanům na večeři a pak se válíme do noci u bazénu. Veget neskutečný, přestože předchozí ubytka byla lepší, teď máme společný čtyřlůžák a jenom jednu koupelnu, bazén a lokace hotelu ve čtvrti s levným jídlem kousek od metra všechno vynahradí.

Příloha:
DSC_2595.JPG
DSC_2595.JPG [ 409.12 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2598.JPG
DSC_2598.JPG [ 267.96 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2607.JPG
DSC_2607.JPG [ 414.06 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2609.JPG
DSC_2609.JPG [ 508.58 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2610.JPG
DSC_2610.JPG [ 471.94 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2632.JPG
DSC_2632.JPG [ 416.68 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2634.JPG
DSC_2634.JPG [ 373.52 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2644.JPG
DSC_2644.JPG [ 380.89 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2664.JPG
DSC_2664.JPG [ 524.78 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2670.JPG
DSC_2670.JPG [ 282.54 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]
Příloha:
DSC_2677.JPG
DSC_2677.JPG [ 299.33 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]


Čtvrtek, 3.9.2015 - Dubaj

Ráno snídaně ze supermarketu, na hotelu by nás přišla asi stejně jako kolik jsme dali za ubytování. Bageta s nutelou. Pěší výlet do centra, přejezd abrou na druhý břeh, nějaký ten suvenýrshopping kolem zlatého súku, dubajská klasika a strašné vedro. Metrem se vracíme na hotel a jdeme na chvíli k bazénu nabrat síly na odpoledne.

Obědváme cestou na autobusovou zastávku, a cca tři čtvrtě hodiny jedeme k plachetnici na pláž. Patrik chce vidět klimatizovanou autobusovou zastávku, ale tahle je rozbitá, nebo někdo hodil zpátečku. Venku je čtyřicet, uvnitř tak šedesát. Tam se dělíme, já s Alešem jedem do Dubaj Mallu na lyžovačku, Martin s Patrikem se chvilku válejí a pak jedou na západ slunce na Burj Chalífa. Z těch pár řádků se to nezdá, ale máme našlapáno, a nový koridor mezi metrem a Mall of the Emirates je pořádná štreka. Tam chvilku sedíme u fontány a čekáme, až něco začne. Jedna písnička, fontána fajn, ale Patrik po návratu z věže prohlásil, že by to chtělo barvičky, a tak se mallem vracíme na metro a jedeme na hotel.

Celý den je město zahalené v písečném smogu. Stačí, aby trochu foukalo, a dohlednost je tak kilometr až dva. Nemá smysl fotit, všechny fotky jsou žluté, takže se omlouvám, ale fotodokumentace odsud dále už bude slabší (nefotil jsem ani první den v Číně, je to takový blbý zvyk, ale baví mě to, když jsem někde podruhé, tak nefotím a víc koukám kolem sebe).

Kebab ze stánku, a ještě naposled na naši rozhlednu u bazénu. Domýšlíme strategii na zítra, máme to trošku komplikovanější.

Příloha:
DSC_2685.JPG
DSC_2685.JPG [ 339.28 KiB | Zobrazeno 5870 krát ]


Pátek, 4.9.2015 - Odlet do Číny

Ráno jdeme pro snídani a ptám se recepčáka, kolik by stálo tágo na metro, moc se nám nechce tahat s kuframa, je to skoro kilák. Prý dvanáct (nástup plus minimální vzdálenost). Dalších 20 za čtyři lístky na metro, to je 32. A kolik by stálo tágo na letiště. Takových třicet, pětatřicet. Good. U snídaně (dnešní bagety, včerejší nutela) předávám informaci o cestě na letiště a začíná být jasno. Protože lístky nemáme a museli bychom je kupovat, vyprdnem se na to a pojedeme tágem. Balíme, odhlašujeme se z hotelu a říkáme recepčákovi, že by nám mohl zavolat taxi. Volá cosi na dveřního pohůnka, ten vyběhne na ulici a za dvacet sekund máme tágo u dveří.

Všechny bágly pohodlně vlezly do velkého kufru sedanu, a protože jsou ulice ráno o dost volnější, cesta, která nám předevčírem zabrala hodinu, trvá jen patnáct minut. Platíme světe div se 19 dirhamů, takže ve čtyřech lidech je to levnější než metro, nehledě na ušetřenou energii a litry potu potřebné k překonání ulic a schodů do metra.

Jdeme na check-in, ale ouha. Nemáte čínská víza. Nepotřebujeme, přestupujeme v rámci 72hodinového víza na letišti a pokračujeme do Severní Koreje. Tohle holčina ještě neslyšela. Dávám jí všechny podklady, skeny víz do Severní Koreje, letenku s Air Koryo. Netváří se, spíš vypadá, že by nás chtěla sežrat. Čekal jsem od Emirates trochu inteligentnější přístup, než slepě následovat systém, který říká, že není vízum, není palubák. Trochu trneme, vysvětlujeme, jak to je, že takhle lítáme pořád (no dobře, pořád do Severní Koreje, to je ještě podezřelejší...), tedy že jsme v Číně takhle na 72hodinové víza už několikrát byli (což jsme teda nebyli). Vyměkává a jde se někam poradit. Čekáme, hodinu, radí se s jedním kolegou, pak s nějakým supervizorem, pak s nějakou ruskou kolegyní. To mi hraje do karet, přidávám se nenápadně do hovoru a vysvětluju té Rusce rusky (v rámci omezeného repertoiru) totéž ještě jednou. Vypadá to, že nás zachránil strejda Google, který sice nově v Číně nefunguje, ale za to o Číně dost ví. OK. Tickety, bágl, no problem.

Dlouho jsem se rozhodoval, jestli mám následující řádky psát. Ale napíšu je. Měli jsme největší obavu, že paní na přepážce přijde na to, že do Severní Koreje podle nových předpisů nesmí cestovat lidi, kteří v posledních 14 dnech byli mimo jiné v SAE, Ománu, nebo jiných zemích středního východu, nebo v Jižní Koreji. MERS. Jižní Korea sice epidemii odpískala, ale Severní se drží. Máme problém. Oficiálně tam nesmíme, ale právě tam máme namířeno.

Na check-inu na to ale nepřišli (že nás do KLDR nevpustí), a tak nás do Pekingu pustili. Let pak už v pohodě, denní, takže koukáme na filmy a pak přistáváme v Pekingu. V letadle jsme vyměnili pasy s Emirátským a Ománským razítkem za čisté, nezávadné, a ve většině případů úplně nové. Vystojíme frontu v přepážce pro lidi s vízem, abychom zjistili, že musíme k přepážce pro lidi bez víza. Tam ale není fronta, a tak poměrně hladce dostáváme do našich nezávadných pasů 72hodinová víza (samozřejmě po kontrole, že máme návazné letenky do Pchjongjangu a severokorejská víza). Kdyby náhodou prudili, že jsme přiletěli z Dubaje a tudíž jsme byli na blízkém východě, měli jsme připravenou historku o tom, že jsme tam jenom přestupovali, což, jak jsme doufali, nebudou mít jak ověřit. Ale nedělali krky a tak šlo všechno jako po drátkách.

Hlavním problémem tak byl večer. Metro do města už nejezdí, což nechápeme, a tak všichni čekají na taxík. Odhadem tak dva tisíce lidí. Kdyby to bylo v Indii, bylo by to v pohodě, tady se ale všechno organizuje, a tak čekají ve frontě taxíky na lidi i lidi na taxíky, místo toho aby si taxikář našel svého zákazníka nebo naopak. No, dobře. Dostáváme nabídky od různých neofiko taxikářů, ale víme, kolik chceme platit, a oni nechtějí dostat tolik, kolik nabízíme.

Nějaký letištní pohůnek nás vytáhl z fronty, že prý máme jet autobusem někam, kde jsou další taxíky. Celá sranda je, že prší, ale zatím to nevadí. Jedeme busem, který jezdí z T1 na T2, nikdo moc nechápe kam, a kdyby věděli, tak se s nima nedomluvíme. Naštěstí máme v mobilu GPSku, takže přibližně víme, kde jsme (google maps záměrně ukazuje plus mínus pár set metrů špatnou pozici), není to daleko od ubytka, jenže prší. Leje. Všichni mají stejný cíl, místní si volají taxíky nebo známé a nám nezbývá, než čekat na nějaký projíždějící, což nám trvá dobrou půlhodinu, ale daří se. Taxikář se moc netváří na naše čtyři mokré kufry, ale nakonec tři narve do kufru, kluci dávají vzadu jeden na kolena a já beru dopředu nějakou palubní drobotu a naviguju setmělým Pekingem čínského šoféra k ubytku, což není hotel, ale garsonka v nějakém bytovém domě.

Naštěstí Standa už byt převzal a napsal, kde to máme hledat, ale i tak v dešti a tmě to není jednoduché. Povedlo se, a prozíravý Standa koupil pivo. A bylo nás pět.


Sobota, 5.9.2015 - Zakázané město

Původní plán byl celodenní přechod z Jiankou do Mutiyanu po Velké čínské zdi, ale vzhledem k tomu, že prší, měníme poněkud program. Balíme jeden batoh, ve kterém máme všechny kompromitující materiály - závadné pasy, mapu Ománu, naftové valuty, suvenýry, pravé zpáteční letenky s Emirates, tj. ty, na kterých je vidět týdenní stopover v Dubaji. S sebou do KLDR tedy bereme nezávadné pasy, pouze s čínským tranzitním vízem, a falešné letenky, na kterých jsme upravili datum odletu z Prahy tak, aby stopover vypadal jako přestup, který se za problém nebere.

Nabízí se úvaha, proč jsme takhle letenky vůbec kupovali. Bohužel o „anti-MERS-act“ Severní Koreje jsme se od cestovky dozvěděli cca čtyři týdny před odletem, a to už se s letenkama nedalo nic moc dělat. Mohli jsme to celé odpískat, přijít o zálohu 250€ na hlavu a nikam neletět. Mohli jsme letenky s Emirates zahodit a koupit si jiné přímo do Pekingu. V obou případech bychom ale museli rušit rezervace hotelů, auta a Burj Khalifa v Dubaji. Prostě jsme se rozhodli to risknout. Všichni si vyřídili druhý pas, vymyslela se konspirační schránka v Pekingu...

Na recepci hotelu, vzhledem k tomu, že to není hotel, bágl nechat nelze. Majitel by nám ho schoval, ale pokud by byl problém s předáním za týden, máme o pas míň. Takže nádraží. Na hlaváku poměrně snadno nacházíme úschovnu, chtějí 10 juanů za den, fajn, platíme 9 dní a jedeme se projít po obchodch kolem Qianmen (trochu dost poprchává, dělíme se, nebyl to nejlepší nápad, nebudu se v tom pitvat), pak se scházíme, dáváme k obědu pekingskou kachnu a jdeme přes Tien An Men prošmejdit zakázané město. Na náměstí samotném je rušno, stanice metra v okolí zavřené, ale v samotném zakázaném městě je celkem klid, a pomalu přestává pršet.

Večer dáváme improvizovanou schůzku se Zenniem v hospodě přímo v přízemí našeho paneláku, a abychom trochu popudili lidi doma, píšeme na akční letenky, že kdo má cestu kolem, může se přidat. Nechápeme, že se nikdo nepřidal, bylo to fajn.


Neděle, 6.9.2015 - Mutiyanu

Ráno snídáme "co čínský obchod dal", situace se za poslední roky dost zlepšila, a nebo jsme prostě v hlavním městě, a tak se dá koupit i pečivo, což je lepší, než dávát si k snídani pařát se zelím. Náš byt je strategicky umístěný, máme to odsud kousek na stanici Dongzhimen, odkud nejenom jezdí vlak na letiště, ale i autobus do Huairou, kam se dnes ráno potřebujeme dostat. Dostali jsme informaci, že jezdí courák a rychlík, rychlík to dá za hodinu, courák za dvě, tak jedeme rychlíkem.

Huairou je v podstatě předměstí Pekingu, a jsme tam fakt do hodiny. Čekáme, kde nás vyloží, základ je vystoupit jako poslední, tj. nenechat se vyklopit do spárů předražených drožkařů. Na konečné je konkurence, víme, že máme platit tak sto juanů, a nemusíme ani moc hledat, a sedíme v pohodlném minivanu a uháníme krajinou směr Mutiyanu. Cestou zpět jsme dostali rovnou nabídku na 75 juanů, takže reálná cena je asi 50, ale i tak to bylo řekněme 350 Kč za 20 kilometrů, což nám přišlo fér.

Kapitalismus s lidskou tváří se projevuje i v Číně, a tak tady z údolí, kde jsou kasy a parkoviště, na zeď, která je tak o 150 výškových metrů výš, jezdí dvě lanovky, jedna jede od parkoviště "doleva", druhá "doprava" a po zdi je to od jejich horních stanic cca kilometr. Chtěli jsme jet tou "doleva", projít se po zdi, a pak sjet dolů tobogánem, který je u lanovky vpravo. To ale asi nejde, pokud chcete tobogán, musíte lanovkou, která končí tam, kde tobogán. No nevadí.

Jdeme po zdi doleva, není nějak speciálně horko, není tady moc lidí, ale i tak je to náročné. Ostatní postupně odpadávají a začínají se vracet, jenom já se Standou bychom chtěli dojít na konec, nebo alespoň k nápisu na skále. K tomu jsme došli, jak daleko je "konec", to nevíme. Tímto "koncem" jsme měli původně přijít z nerekonstruované části zdi v Jiankou. Tak snad někdy příště. Víme, že nás tlačí čas, chtělo by to oběd a pak ještě dojet na "hotel", a na večeři ke Korejcům.

Otáčíme, nabíráme odpočaté odpadlíky, a vracíme se k tobogánu, kde je fronta a tak se jede pomalu brzda-brzda-brzda dolů, což je pakárna pakárnoucí. Aleš jde dole navštívit svou oblíbenou jídelnu "Král burgerů", my tušíme, že se najíme večer, a tak si chceme dát jenom palačinku. První bába chce 80 juanů za jednu, to jí úplně hráblo, smlouvat se s ní dá, ale když nechceme dát víc než dvacet, tak nás posílá do háje, že prý jsme crazy. Nevadí, dát 70 korun za palačinku je stejně moc. Nakonec za dvacku koupíme jinde celkem bez velkého odporu, ale zase to nestojí za moc. No nevadí, Aleš už pomalu taky dojedl tak jdeme hledat "našeho" řidiče, který nám kladl na srdce, že máme jet zase s ním. Není tady, tak jedeme s jiným, jak jsem psal, za 75. V Huairou nás vyhazuje na zastávce busu do Pekingu, čekáme tak 10 minut a už nám to jede. Paráda, za hodinku a něco jsme zpět na Dongzhimenu. Jasně, dostat se do Badalingu je zdánlivě jednodušší, ale i tohle bylo very easy. Každému, kdo se rozhoduje, jestli Badaling nebo Mutiyanu, doporučím rozhodně Mutiyanu. O Badalingu se píše, že je "overrestored" a je to pravda. Jako by to postavili v minulé pětiletce. Mutiynau je fajn, méně lidí (navíc na neděli). Uvidím, kam příště, láká mě Simatai, ale asi bych zkusil i ten přechod Jiankou-Mutiyanu. Třeba zase za pár let.

Na ubytko pěšky, moc času nemáme, v šest sraz z velitelem výpravy, Kaliforňanem žijícím na Oahu, Stevem, a panem Che, tvrdým straníkem, ze kterého jde tak trochu strach, ...

Obrázek

Obrázek


Navazuje román Pekelný týden socialistickém ráji.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Cesta do socialistického ráje - Omán, SAE, Peking
PříspěvekNapsal: 03 říj 2015 19:41 
Offline
VIP

Registrován: 15 lis 2013 12:56
Příspěvky: 3997
Super, opět jednim dechem, akorát z toho hodinovýho posezení na míse necejtim nohy :-)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Cesta do socialistického ráje - Omán, SAE, Peking
PříspěvekNapsal: 03 říj 2015 20:14 
Offline
VIP

Registrován: 30 kvě 2010 17:15
Příspěvky: 1028
Já teda čtu rychlejc, dal jsem to za 20 min, ale i tak jsem si to užil, závist, na rozdíl od Severní Koreje.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Cesta do socialistického ráje - Omán, SAE, Peking
PříspěvekNapsal: 04 říj 2015 06:31 
Offline
VIP

Registrován: 24 pro 2009 14:54
Příspěvky: 1502
Bydliště: Rožnov p. R /Praha
Super čtení, díky za něj, já to přečetl z lehátka plážového baru na Santorini, trvalo mi to asi čtvrt piva:-)
Omán je pecka, zvláště v kombinaci se SAE nám připadal mnohem autentictejsi, pratelstejsti a levnější, než proflakle Emiráty.
Ten začátek září, musel být klimaticky hodně náročný, vedro fakt na padnuti, nám o Vánocích v Ománu bylo akorát (26-30 C)
Postrádám nějaké fotky v obleku, nebo aspoň v kosili s kravatou
:-D


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Cesta do socialistického ráje - Omán, SAE, Peking
PříspěvekNapsal: 04 říj 2015 09:49 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4054
Bydliště: Karviná, Praha
Tonda 2 píše:
Postrádám nějaké fotky v obleku, nebo aspoň v kosili s kravatou
:-D


Nerozumím souvislostem :-)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Cesta do socialistického ráje - Omán, SAE, Peking
PříspěvekNapsal: 25 říj 2015 06:48 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 4054
Bydliště: Karviná, Praha
Video z KLDR je zatím u ledu, ale jednou na něho taky určitě dojde. Mezitím jsem využil delší noc a pustil se do stříhání videa z Ománu a Emirátů, tak snad se to někomu bude líbit.

https://www.youtube.com/watch?v=ZaH066vyoR4


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Cesta do socialistického ráje - Omán, SAE, Peking
PříspěvekNapsal: 25 říj 2015 09:37 
Offline
Diskutér

Registrován: 25 úno 2013 15:20
Příspěvky: 397
To jsem zvědavej, kdy tam vymyslej i indoor heliskiing...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Cesta do socialistického ráje - Omán, SAE, Peking
PříspěvekNapsal: 25 říj 2015 13:23 
Offline
VIP

Registrován: 03 říj 2010 20:51
Příspěvky: 2491
Trekování je v Jebel Shams dost:
W4 - z první vyhlídky doleva podél hrany kolem jalovců, 5-6 h jedním směrem, jedny z nejhezčích výhledů v Ománu!
W6 - z vesničky Al Khitayim doleva pod hranou kaňonu do opuštěné vesnice, 1,5 h jedním směrem, populární Balcony walk. Nechápu, že jste nenašli začátek, značka je nepřehlédnutelná na velkém balvanu.
W6a - z vesničky Al Khitayim doprava traverzem dolů do opuštěné vesnice ve Wádí Ghúl, 4-4,5h jedním směrem


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 8 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com používá technologie phpBB Group © phpBB, phpBB.cz

RSS feed | Letenky | Levné letenky | Autopůjčovna | Ubytování | Hotely | Hostel | Půjčovna aut | Last minute | Dovolená | Eurovíkendy