Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com

Právě je 12 pro 2019 06:45

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 51 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3, 4  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Austrálie & Nový Zéland 2014 | Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 06:33 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 3979
Bydliště: Karviná, Praha
Na čtrnáct dní na Nový Zéland? To jste se zbláznili? To nemůžete stihnout! Který ostrov? Oba? To snad ani nemá cenu. Cože, vy chcete ještě stihnout vidět kus Austrálie a den strávit v Koreji? To už musíte být na hlavu padlí! To vám na Zéland zbude pár dní! To zas budou dostihy!


Dostihy v Oceánii


Pátek, 21.2.2014

Odlet do Soulu v 18:30, není kam spěchat. Tedy nebylo by, kdybychom se nechtěli na let důstojně připravit a najíst v salónku. Dáváme si sraz 15:30 na check-inu. V práci sleduju vlak, kterým Roman a Dáša přijedou z Moravy, a vidím to jasně - nepřijedou na čas, Airport Expres na letiště nestihnou, a tak se ani já nebudu hnát. Na letiště přijíždím před tři čtvrtě, a proklatě - stihli to. Celých čtrnáct dní to budu mít na talíři - nezbyly na nás exity, a v salónku jsme nebyli ani dvě hodiny. Hrůza.

Ale abych měl taky nějakou munici, čas na check-inu promrhali i Roman s Dášou. Já jsem byl v pohodě, oni "Denied boarding". Máte vytištěnou "Estu"? Máme. Něco tady nehraje... Trochu trnu, ale pak společně se slečnou na přepážce přicházíme na to, že Roman s Dášou použižili jiné pasy, než na kterých měli registraci v Austrálii. Uff. Náhradní pasy se upgradujou na pasy hlavní.

V salónku klasika, akorát jídla je pomálu, chlebíčky nejsou, saláty nejsou, pečivo není, jenom obložené bagetky. Ani jsme to všechno nesnědli, tak jsme si každý nějaký kousek zabalili na horší časy. Sledujeme biatlon (končí Olympiáda), a na poslední chvíli (Roman salónek neopouští dřív, než je nezbytně nutné) přicházíme k bráně (samozřejmě zase nejvzdálenější možné). Nastupujeme do letadla jako poslední.

Sedíme vzadu, Roman s Dášou na krajní dvojce, já přes uličku. K večeři bibimbap, a pak už je čas snažit se trochu vyspat.


Sobota, 22.2.2014

Se spaním to moc slavné nebylo, tak sem tam koukám na mapu. Petrohrad, severně od magistrály Jekatěrinburg-Omsk-Novosibirsk, pak jižněji podél kolejí, Krasnojarsk, Irkutsk, přes Mongolsko a Čínu. K snídani se mi povedlo vybrat skutečný korejský blaf - rýžový vývar s kořením s pytlíku, fakt nechutné, jestli je bibimbap nejlepší jídlo, jaké jsem v economy jedl, je tahle rýžová sračka naopak nejhorší. Let jinak v pohodě, sem tam turbulence, ale nic zásadního. Hodně před plánem přistáváme v Soulu.

Imigrační je rychlovka, k přepážce s výlety zdarma přicházíme více než hodinu před plánovaným startem. Nevadí, počkáme. Roman s Dášou pospávají, já si dávám v Dunkin Donuts k snídani donut, náhodně nacházím na korejském letišti japonský záchod, tak doháním, co jsem vloni v Japonsku odbyl.

Na zabití času tříhodinový výlet dobrý, nějaké ty domky, muzeum, kde některé z naší skupiny navlíkli do tradičních kostýmů, pozorujeme děcka hrát nějakou jejich hru, házíme nějaké šípy na cíl, pak obligátní procházka po trhu. Lepší než drátem do oka, zadarmo co by jeden nechtěl. Zajímavé byly postavičky v naší skupině, zejména pak libanonec z Arizony a korejec z Kalifornie.

Obligátní sprcha, a musíme pomalu nastupovat, čeká nás další desetihodinový noční přelet. Bibimbap si tentokrát nedávám, přecejenom by to chtělo nějaké to masisko. Zase toho moc nenaspím, no to bude zítra výkon.

Příloha:
Alexx_NZ_0022.JPG
Alexx_NZ_0022.JPG [ 303.16 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0052.JPG
Alexx_NZ_0052.JPG [ 289.73 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0065.JPG
Alexx_NZ_0065.JPG [ 127.21 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]



Neděle, 23.2.2014

Na snídani si dávám pozor, abych zas nedostal rýži, takže omeletka. Dá se to, ale celkově mám pocit, že když jsme s Korejcema letěli naposled, bylo to tak nějak lepší. Ale možná jsem jenom rozežranější. Každopádně jsme v Austrálii. Trochu dost jsme podcenili celní kontrolu. Všude jinde na světě jdou celníci po cigaretách, alkoholu, drogách a jiných pofiderních směsích, australani šli po zelenině, ovoci a salámech. Roman měl štěstí, prošel se štanglí poličanu, hromadou konzerv, oříšků, tyčinek a tak podobně. Pes čmuchal čmuchavá ho nechal na pokoji. Dáše ale vyčmuchal kilo mrkve, a mě zapomenutou bagetku, kterou jsem si zabalil v salónku na horší časy. Asi trest z hůry. Dostali jsme kázání o možných trestech, pes byl před nastoupenou jednotkou pochválen, všichni ostatní si oddychli, že si pes vybral někoho jiného, a my jsme nakonec taky nedopadli špatně, hlavně se to obešlo bez pokuty.

Auto na letišti je trochu porod, na zadarmové číslo se mi z mobilu volat nedaří a telefonní budka nikde v dohledu. Naštěstí do stejné půjčovny jedou i další, a ti už odvoz zavolali. V půjčovně dostávám kázání, že bychom si měli připlatit kdesi cosi na placení mýtného, pojištění navíc, atp., ale mýtné platit nechceme, a pojištění máme svoje. Nakládáme, a odjíždíme nejkratší cestou z letiště a ze Sydney pryč, tj. na jih. Je neděle ráno, a tak je provoz mírný, což se hodí, protože už jsem vlevo dlouho neřídil, navíc s fofrklackem v levé ruce. Všechno naopak, odhad při parkování jako v autoškole. No radost.

Na výpadovce zastavujeme u obchoďáku, kupujeme něco k snědku, všechno je dost drahé, takže já to vykrývám bochníkem chleba a čtvrtkilem plastového plátkového sýra. Bude to muset stačit. Obchodní centrum je zajímavé tím, že ač je poměrně malé, má dva supermarkety. Tohle ještě neznáme. Popojíždíme dále do Royal National Parku. Budka na cestě je zavřená, vstupné není kde zaplatit. Platíme ho až v infocentru, mezitím ale dostáváme upomínku za okno. Nádhera. Zřejmě tady bují bonzáctví.

Fotíme místní flóru a faunu, poprvé vidíme někde velké papouchy jen tak v přírodě, je to zážitek. Klokan by byl ale lepší, přecejenom jsme do Austrálie nepřijeli kvůli papouchům. Při nákupu lístků slyším něco o super pláži, tak se trochu doptávám, a máme jasný další cíl. Je pod mrakem, vypáčíme ze zavazadel ručníky a půjdeme se trochu natáhnout na pláž.

Ač je třeba od parkoviště trochu popojít, stojí to za to. Pláž je vlastně zátoka, která se za odlivu oddělí od moře. Odliv je právě teď, takže si steleme na hrázi. Je čas si dát dvacet. Po třech hodinách to tady balíme a je jasné, že pár příštích dní bude krušných, neboť jsme se trošku připekli. Koupání v zátoce ucházející, v moři se zdá být voda studená, a hlavně jsou dost vlny, takže kromě nějakých Čechů se tam nikomu moc nechce.

Podél moře, přes super pobřežní most pokračujeme na jih, a pak se obracíme a po dálnici vracíme do Sydney. Tuším problém s parkováním, našel jsem přes web parkoviště v centru kolem 20 dolarů na hodinu, ale nakonec parkujeme přímo u pilíře Harbour Bridge asi za 2 dolary na hodinu. No stres, kein problem. Dáváme si dvě hodinky na procházku po Circular Quay, k opeře, nahoru na most a zpět. Největší atrakce je ale loď, která tady kotví. Je obrovská. Prostě takový novodobý Titanic. Mezi moly vypadá zvlášť velká. A jen jsme nakoukli do opery, byla pryč.

Dvě hodinky na rychlý průlet tak akorát, chtělo by to více času a udělat pár fotek po setmění, ale jsme všichni dvěma nočními přelety v řadě tak unavení, že raději sedám za volant a potahuju auto stmívajícím se městem nějakých pětadvacet kilometrů na západ.

Přijíždíme k hotelu, bývalá F1, dneska Ibis Budget, jedno z nejlevnějších ubytek, co jsem našel, navíc přímo u naší trasy. Pokoj jako ve francouzské F1 - dvojlůžko a jedna postel nahoře napříč - akorát je tady navíc WC a sprcha na pokoji. Dobrý upgrade. Pořád to vypadá jako v letadle, ale nemusíme kvůli hygieně na chodbu.

Nedaleko hotelu je ALDI, už bohužel zavřené, tak jdu kousek dál do Woolworths, kde kupuju nějaké pití a pivko.je Pivko fajn, ale strašně drahé. Byť je horko, tak protože se pivo prodávalo v mrazáku (celá místnost s teplotou kolem nuly), a i po příchodu na hotel bylo příjemně studené. Dvě litrovky coly dávám do lednice na zítřek, a jdeme pomalu na kutě.

Příloha:
Alexx_NZ_0114.JPG
Alexx_NZ_0114.JPG [ 231.88 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0150.JPG
Alexx_NZ_0150.JPG [ 184.42 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0158.JPG
Alexx_NZ_0158.JPG [ 204.27 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0204.JPG
Alexx_NZ_0204.JPG [ 248.28 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Pondělí, 24.2.2014

Ráno vstáváme zbytečně brzo, ale dalo se to čekat, spát jsme šli taky brzo a jsme časově poněkud rozhození. Dáváme se trochu dohromady, vyzvedáváme věci z ledničky - mé dvě coly jsou pryč. No nekupto, asi nejsme v hotelu jediní Češi. Hlavně, že slivovice přežila. A Romanova pivka.

Dálnice brzy končí, nadmořská výška se pomalu zvedá, ale příjezd do národního parku Blue Mountains jsem si rozhodně představoval jinak. Pořád čtyřproudovka, a najednou jsme ve Wentworth Falls, na první zastávce. Je ráno, jsme tady sami, no nevadí. Jdeme nějaký krátký trek, a začíná to být jasné. Čekal jsem hory (alespoň zelené, když už ne modré), ale ty tady nejsou. Jsme na náhorní plošině, nebo spíš stolové hoře. Kolem je kaňon. Zajímavé. Další trek z Echo Point k Three Sisters taky stojí za to. Šetříme, ještě není devět. Vstupné do parku se neplatí. Až od devíti parkoviště. Za pět devět odjíždíme. Modrými horami se dá udělat okruh a do Sydney se vrátit o něco severnější cestou, což využíváme. Zastavujeme na pár zajímavých místech (Govets Leap, Hassans Wall), v Lightgow, kde konečně kupuju něco k pití a meloun, který dávám k dobru na jedné vyhlídce. Za deset korun kilo je to při zdejších cenách opravdu akce jako hrom.

Začínáme se pomalu vracet k Sydney, kousek od cesty obědváme, a po jedné přijíždíme do Featherdale Wildlife Parku, nevelké ZOO zaměřené na místní zvířenu. Nevím, kdo by u nás šel do ZOO, kde by měli jenom slepice, koně a krávy, tady jsou ale klokani, pštrosi, koaly (neplést s kaolou = kakao z Tuzexu!) a tasmánští čerti.

ZOO je to poměrně kontaktní, klokani, pandy a dokonce ani pštrosi nejsou od návštěvníků nijak odděleni. Mají svůj prostor, kam návštěvníci nesmí, ale ten je oddělený jenom symbolicky. Naopak oni mohou ven mezi návštěvníky. Zajímavé. Klokani jsou ještě milí, ale pořád se mi hlavou honila hláška průvodce v novodvorském safari - pštros dokáže kopnutím zabít lva. Pokouším se o solidní fotky, ale zvířena nepostojí a neposedí. Jenom ty koaly jsou poměrně v klidu.

Není nad čím plesat, dvě hodinky a je třeba se vrátit k autu. Čeká nás asi 40 kilometrů zpět do půjčovny. To není moc, ale je to od semaforu k semaforu, po dálnici z toho bylo asi tak 10 kilometrů. Provoz není malý, ale máme celkem rezervu, a tak ještě zastavujeme v ALDI (Roman prostě musel vidět, jak tady vypadá ALDI), dobíráme benzín, a pak se těsně u letiště dostáváme do solidní dopravní zácpy. Odbočku k půjčovně jsme přejeli, tak se chvilku motáme. Bez navigace by to byla teprve zábava.

Kdybych měl první dojem z Austrálie shrnout, bylo by to asi takhle: Austrálie = copy paste USA, s jednou výhodou (metrický systém) a jednou nevýhodou (řízení vlevo). Vážně, až na tyhle dva detaily jsem si připadal jako v USA.

Let Sydney-Christchurch s JetStarem trvá jenom necelé tři hodiny, dvě hodiny je časový posun, takže v podstatě to bereme jako noční let, na jižním ostrově Nového Zélandu, v Christchurch budeme ve dvě ráno.

Příloha:
Alexx_NZ_0242.JPG
Alexx_NZ_0242.JPG [ 149.54 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0247.JPG
Alexx_NZ_0247.JPG [ 276.95 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0334.JPG
Alexx_NZ_0334.JPG [ 211.18 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0401.JPG
Alexx_NZ_0401.JPG [ 192.7 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Úterý, 25.2.2014

JetStar je asi Ryanairův bratranec. Váha na check-inu nadhazovala, co vážilo v Praze 19,5, má tady 21 kilo. A zaplacených máme jenom dvaceet. Ale ukecali jsme to na lehké příručáky. O exitech jsme se pak už raději ani nezmiňovali.

Odlet trochu pozdě, ale nevadí, jsme poslední letadlo v Christchurch. Celníci si nás znova vychutnávají, ale narozdíl od Austrálie jsme byli připraveni, zodpovědně jsme vyplnili deklarace. Na deset minut nám odnesli stany, čokla nechali v boudě, a tak našli v podstatě jenom to, co jsme jim sami ukázali. Roman přišel o štangli poličanu, mně sebrali lovečák. Oběti je třeba přinášet, hlavní je, že nedělali rozruch kvůli nějakým stéblům trávy ve stanu, hlíně na podrážkách a podobně. I tak jsme nakonec na letišti poslední.

Podle instrukcí volám z příletové haly na parkoviště, trochu se dohadujeme, naše půjčovna je totiž jenom přeprodávač, a já mám v papírech jiný název než parkoviště, kde si auto máme vyzvednout. Všechno se vysvětlí a už pro nás jedou. Bereme auto tak trochu mimo otvírací hodiny půjčovny, takže vůbec netušíme, kde mají přepážku/kancelář, a je to jedno. Na parkovišti nám dali klíče, a to byl celý jejich úkol. Smlouvu nepodepisujeme, kartu nepředkládáme, nikdo neověřuje řidičák, nikdo nemůže dopsat druhého řidiče. Parkoviště má jen předat klíče. Fair. Good. This is New Zealand.

Je někde před třetí ráno, a náš první úkol je vypadnou na jih. Přesun 350 kilometrů. Roman s Dášou jsou úplně mrtví, já jsem celkem OK a tak se snažím jet. Po sto kilácích ale dávám hodinovou pauzu a snažím se aspoň trochu zregenerovat. Mezitím se vyhrabává slunce a jede se líp. Ráno opravdu přijíždíme do města Dunedin, centra jihovýchodu jižního ostrova. V centru nacházíme supermarket, kde děláme nákup na několik dní, po zkušenostech z Havaje je nám jasné, že ceny mimo supermarkety budou astronomické. Ani v supermarketu to není žádná láce.

Potřebujeme hlavně bombu a plotýnku. Doptáváme se po nějakých kempovacích potřebách. Posílají nás správně, do obchodu typu našeho Rockpointu, kde mají i bomby i plotýnky, ale za takový ranec, že Roman rozhodně protestuje s tím, že musíme najít nějaké OBI nebo tak něco.

Dávám do navigace Baldwin Street, jdeme si projít a projet nejstrmější ulici světa. Je to fakt krpál. Vede normálně mezi domy, ale jsou tady evidentně zvyklí na exoty, kteří si jen tak pro zábavu chodí a jezdí nahoru a dolů.

Do navigace dávám nějaké kempovací potřeby, ale když tam dojedem, zjistíme, že tam nic není. Jsme ale na kopci, a tak se Roman rozhlídne, a v dálce uvidí svoje "OBI". Snažíme se držet správný směr a opravdu, v jedné z hal je MEGA, hobbymarket jako naše OBI nebo Hornbach. Kupujeme dvě bomby a malou plotýnku, akorát na ešus.

Přesouváme se na poloostrov Otago, kde bychom chtěli vidět tučňáky, albatrosy, a takové ty mořské potvory, které mi přijdou všechny stejné - lachtan, lvoun, cosi takového. Viděli jsme všechny, tučňáka teda jenom jednoho, a Albatrosy lítat v dálce. Ale viděli. Cesty jsou tady úzké, asfaltu není nazbyt, i tak jsme najezdili dobře 15 kilometrů bez něho. Zvykáme si, že asfalt je tady luxus.

Vůbec vozový park tady rozhodně nepřipomíná západní zemi, průměr výroby tak kolem roku 2000. Sem tam úplně nové auto, ale i náš Nissan Sunny vypadá dost obstarožně, byť je komplet v elektrice, s automatem, tak má r.v. 2002 a najeto skoro 300 tisíc kiláků. Nic co si normálně půjčíte v Evropě (kromě snad Itálie, tam jsou schopni půjčovat i popelnice s volantem).

Zastavujeme na pár dalších vytipovaných místech, vidíme písečné duny, jakési pyramidy, ovce, krávy (musíme si zvykat), a pak přejíždíme do Brightonu, kde bychom chtěli spát. V jakémsi trailer parku zabíráme za 15 dolarů za osobu dvě poslední místa. Jiné stany tady nejsou. Máme to kousek na pláž, tak jdeme trochu poznat okolí, vyfotit pár fotek, vaříme večeři a já totálně vyčerpaný lezu do stanu. Plné kecky zdaleka nevystihujou, jak jsem unavený. Tři noci ve vzduchu nebo na letišti, mezitím pár hodin na hotelu se silným jetlagem, a do toho 450 kiláků za volantem od dnešního rána. V šest padám do postele (rozuměj na karimatku) a jsem okamžitě mrtvý.

Příloha:
Alexx_NZ_0527.JPG
Alexx_NZ_0527.JPG [ 226.22 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0569.JPG
Alexx_NZ_0569.JPG [ 281.98 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0585.JPG
Alexx_NZ_0585.JPG [ 151.15 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0608.JPG
Alexx_NZ_0608.JPG [ 193.88 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 06:34 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 3979
Bydliště: Karviná, Praha
Středa, 26.2.2014

Trochu jsem se rozepsal, ale teď už to bude kratší, celkově dny na Zélandu byly víc na pohodu. Vstáváme sice ještě po tmě, ale bez budíku a vyspaní. Večer prý kdesi kdosi dělal bordel, ale já jsem spal asi 10 hodin v kuse. Nádhera, připadám si jako znovuzrozený. Učím se po tmě balit stan, tuším, že to není naposled. V kuchyňce si děláme snídani a s rozbřeskem vyrážíme křížem přes ostrov, do národního parku Fiordlands.

V Te Anau děláme další nákup, zjišťujeme, že nemá smysl kupovat nic moc dopředu, protože jediné levné a solidní pečivo jsou bagety, které jsou dobré jenom jeden den. Druhý se jíst dají, třetí už ne. Já mám v záloze toastový chleba, ten chutná sice hnusně, ale i po týdnu stejně hnusně.

Za Te Anau zabočujeme na prašnou cestu k vytipovanému kempu Henry Creek, platíme 6 dolarů za osobu, stavíme stany, já se jdu i okoupat (vodu tady nemají, k čemu taky, je tady jezero). Vaříme oběd a pomalu se posouváme přes různé výhledy a zajímavá místa na konec silnice, do Milford Sound. Odsud jezdí výletní lodě, to ale nemáme v plánu, tak jenom trekujeme kolem a fotíme. Navečer se pak vracíme do kempu, kde stíhám fotit nějaký ten západ slunce.

Příloha:
Alexx_NZ_0660.JPG
Alexx_NZ_0660.JPG [ 206.49 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0677.JPG
Alexx_NZ_0677.JPG [ 329.47 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0760.JPG
Alexx_NZ_0760.JPG [ 202.49 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0771.JPG
Alexx_NZ_0771.JPG [ 217.08 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Čtvrtek, 27.2.2014

Plán vstát v šest a vyrazit trochu hatí fakt, že jsme si nenastavili budíka a spoléhali na to, že se zase vzbudíme brzy. Nevadí, alespoň máme jistotu, že jsme už přivykli na místní čas a překonali tak jetlag. Tak vklidu snídáme, a vracíme se přes Te Anau asi sto kilometrů po silnici, odkud jsme přijeli, a pak odbočujeme na sever, kolem jezera Wakatipu, kde fotíme a potkáváme první, a rozhodně ne poslední Čechy na Zélandu.

Chceme vidět Zéland za málo peněz, nemáme v plánu dávát 200 dolarů za bungee jumping, 100 za zorby, 80 za hodinové výlety lodí atp. Můj cíl byl jasný, najít zajímavá místa, která můžeme vidět zadarmo. V komerčním turistickém Queenstownu jsem našel Lake Alta. Je to trochu z ruky (13 kilometrů od hlavní cesty bez asfaltu, a pak dobrou půlhodinu, spíš víc, strmého výstupu. Ale vyplatilo se.

Zase bychom chtěli zakempit dříve než večer, to se nám daří, zase platíme 6 dolarů za 12 mile camp, zase se jdu koupat do jezera, stavíme stany, obědváme. Trochu jako včera. Odpoledne do města na nákup, podívat se po nějakých těch suvenýrech, nabrat benzín, a můžeme se vydat na druhý konec jezera Wakatipu, do Glenorchy. Úžasné scenérie, naštěstí míst na zastavení pár je, takže děláme i snad solidní fotky z cesty.
ůk
Za Glenorchy jedeme ještě dál, až do míst, kde cesta (asfaltová) končí. Do Železného pasu. Jediného místa, které jsme našli označené někde v mapě v infocentru, že se tam natáčela část Pána Prstenů. Jinak si na to vůbec nehrajou. Suvenýry sporadicky, informace žádné. Překvapivé. Natáčely se tady i mlžné hory, a přesně tak to tady i vypadá - evidentně se sem žene vítr a slejvák.

V Queenstownu jsme zkusmo koupili steak velký akorát na víko od ešusu, a teď se ho snažíme v kempu ugrilovat. Soli trochu máme, ale nemáme olej. Žádná sláva to není. Takhle to nepůjde. Musíme vymyslet lepší technologii. Jo, zapoměl jsem, že to grilujeme v dešti, tak trochu jsme si z Železného pasu přitáhli Nečase a Slotu.

Příloha:
Alexx_NZ_0834.JPG
Alexx_NZ_0834.JPG [ 225.65 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0866.JPG
Alexx_NZ_0866.JPG [ 295.24 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0879.JPG
Alexx_NZ_0879.JPG [ 229.72 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0916.JPG
Alexx_NZ_0916.JPG [ 185.17 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Pátek, 28.2.2014

V noci déšť přešel, ale ráno je kosa, stany mokré, pecka. Nedá se nic dělat, balíme je, jak jsou. Queenstownem už jenom projíždíme, od Čechů na Lake Alta jsme dostali tip na hornické městečko Arrowtown. Je to v podstatě po cestě (byť horší a delší), tak se tam po noci (já jsem v pohodě, ale Dáše s Romanem do stanu trochu teklo) dáváme na parkovišti dohromady a děláme snídani. Procházíme, zobeme kolem cesty ostružiny, a pak vyrážíme směrem na Wanaku.

Všude kolem Queenstownu a Wanaky se to jenom hemží atrakcema za tučné peníze. Jezera, mosty, skoky, výlety. Díky, nechceme. Jednou zajímavou zastávkou je hned za Wanakou Puzzling World, taková trochu petřínská atrakce - bludiště a zrcadlový sál, každé snad za 13 dolarů. Děkujeme pěkně. Využíváme římské záchody, které jsem našel jako zajímavou atrakci zadarmo.

Mezi Wanakou a městečkem Haast není... nic. Ve Wanace proto bereme plnou, ať máme klid. Sto padesát kilometrů cesty horama. Bylo by to super, nebýt deště. Vytipované vodopády a kratší traily po cestě přeskakujeme. Nedá se svítit, je prostě hnusně. Počasí se zlepší až na severní straně Jižních Alp, když už uvidíme moře. Na prvním vhodném odpočívadle tak obědváme, míjíme už druhou značku typu +-100 kilometrů žádná benzínka. Dáváme si delší pauzu na Waita Beach, a procházíme všechny dostupné traily. Je tu moc pěkně, jedno z míst, které můžete prostě minout, a byla by to škoda. A samozřejmě zadarmo.

Vůbec zatím všude se nic přírodního neplatilo, platí se pseudosportovní adrenalinové atrakce, a kvůli těm jsme sem nejeli. Čekáme, že severní ostrov v tomto bude asi trochu horší, ale zatím držíme rozpočet hodně na uzdě. Připadáme si dost drsně - stanuje tady málokdo, většina jezdí v karavanech a spí na pohodlných postelích. Největší drsňáky jsme ale potkali o kousek severněji, na ledovci Fox (základní trek po kamení taky zdarma, platí se až za služby průvodce, pokud chcete nafasovat cepín a vydat se přímo na led). Potkali jsme dva chlapíky, nebylo nějak zima, ale foukalo a poprchávalo. Šli jenom v tričku, šortkách, jeden měl vietnamské kristusky, a druhý měl takové ty bílé jednorázové papučky z hotelu. Ideální obuv na trek na ledovec. Až si příště budu kupovat goretexové boty, dám tuhle historku v obchodě k dobru. Třeba pak dostanu slevu...

Roman drží kasu a stará se o cost cutting, ale protože zase začalo pršet, nebo to na blízký déšť vypadá, podařilo se nám ho přesvědčit, že dneska nebudeme drsní a vyměníme stan za střechu. Jeden hotel pod ledovcem Franze Josefa, ač tak nevypadá, stojí 159 dolarů na noc. Too much. Jedeme dál, a zastavujeme u takových chatek v městečku Whataroa. Chatka za 85 dolarů, s kuchyňkou, záchod a sprcha společná pro asi 6 chatek přes dvorek. Bereme, a jako blesk z čistého nebe se klube slunce, všechno okamžitě osychá, a Roman je na mrtvici. Sušíme stany, vaříme, dáváme se potřech nocích ve stanu a zimě trochu dokupy. V chatce je teplo...

Příloha:
Alexx_NZ_0946.JPG
Alexx_NZ_0946.JPG [ 211.2 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_0964.JPG
Alexx_NZ_0964.JPG [ 217.37 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1050.JPG
Alexx_NZ_1050.JPG [ 302.7 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1057.JPG
Alexx_NZ_1057.JPG [ 271.74 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Sobota, 1.3.2014

... není. V chatce je kosa! Nezapnuli jsme přímotop, a to byla chyba. Takže v pět zapínáme, ale než se to vyhřeje, tak je světlo a pomalu se balíme. Chatka měla zásadní výhodu, měli jsme elektřinu (v posledních dvou kempech nebyla ani voda), tak nabíjím baterky do foťáku a jsem zase připravený střílet.

Vracet se k ledovci Franze Josefa už nechceme, jeden nám bude muset stačit. Přejíždíme do Hokitiky, kde je, daleka od centra, v lese mezi farmama a horama, schovaný průvodcům neznámý a utajený lanový most přes rokli, pěkné místo na kratší trek. Cestou mě zaujala odbočka na nějaké ty chodníky v korunách stromů. Neměl jsem žádné informace, a tak jsem se tam pokusil dojet. Další lákadlo na turisty, asi fajn, ale za 35 dolarů nás na chození po lese moc neužije.

Ve městě Greymouth zastavujeme v New Worldu (asi nejlepší/nejlevnější, minimálně pak náš nejoblíbenější novozélandský řetězec supermarketů) a doplňujeme již značně prořídlé zásoby. Jo a taky v něm mají zdarma wifi. Kousek nad městem je pak hodně turistické, přesto zajímavé místo na západním pobřeží - v mapě označené jako Pancake Rocks and Blowhole. Příbojem vymleté skály do zajímavých tvarů, vlny tříštící se o kameny a voda prodírající se různými skulinami a komíny ven. Do toho množství chodníků, opravdu si tady dávají záležet, aby se tady lidem líbilo. A zase zdarma.

Máme ještě čas, a tak dáváme delší trek na Cape Fouldwind u Westportu, za mě jeden z nejhezčích treků, které jsme zatím absolvovali. Původně k majáku, a pak dál a dál...

Moc se nám do toho nechce, ale s ohledem na další program musíme kempovat někde v horách, podél silnice do Nelsonu. Počasí je solidní, ale máme dost nachozeno a jsme unavení. Když mi začne auto spát, je to pro mě signál abych taky zastavil na nějakou regenerační pauzu. Ta se ale moc nepovedla - slétly se na nás písečné mušky. Malé žravé mrchy, wikipedie píše, že jejich kousnutí svědí víc a bolák vydrží déle než u komářího bodnutí... a je to pravda. Regenerace neproběhla, ale probraní jsme dokonale.

Další kemp, který jsme měli vytipovaný, byl fajn, nebyly tam sandflies, za to tam měli nějakou akci nějací hybridi mezi vodáky a drogově závislými. Raději jedeme dál. Daší vytipovaný kemp byl OK, akorát tam byly zas ty mrchy bodavé. Takže ještě dál, odbočkou kamsi deset kilometrů do lesů. Zas ty mrchy. Máme už dost pobodáno a představa, že s nima budeme stavět stan, vařit večeři... no děs běs. Taky se tady nikdo nezdržuje, jenom pár karavaňáků.

Těsně před setměním narážíme na veřejné tábořiště blízko křižovatky dvou hlavních cest, ale provoz je tady tak malý, že to nevadí. Stavíme strany trochu stranou, vaříme večeři a jsme rádi, že tady mouchy vlezlé nejsou.

Příloha:
Alexx_NZ_1113.JPG
Alexx_NZ_1113.JPG [ 168.18 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1185.JPG
Alexx_NZ_1185.JPG [ 282.43 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1267.JPG
Alexx_NZ_1267.JPG [ 294.39 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1307.JPG
Alexx_NZ_1307.JPG [ 234.39 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 06:34 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 3979
Bydliště: Karviná, Praha
Neděle, 2.3.2014

Zima jako prase. Hvězdy nádherně svítí, ale mají to tady nějak jinak seštelované, protože kromě Orionu tady není nic na svém místě, a korunu tomu dělá jakýsi ne zcela pravidelný kříž, který si novozélanďani nacpali na vlajku. Není vítr, nemrzne, ale moc nad nulu rtuť nevylezla. Roman budí tábor o půl šesté, oba stany jsou zas mokré jako prase, a při balení nám mrznou (mono)články na prstech. Je třeba odsaď vypadnout a v autě se zahřát. Noc nic moc, zase trochu pršelo. Dneska musíme kempovat u moře.

Točím horama volantem pomalu ale jistě, není kam spěchat, po svítání přijíždíme na nějakou úplně náhodnou pláž, do náhodné zátoky, parkujeme u náhodného stolečku a je nám dobře. Teplo. Nevíme, kde přesně jsme, a je nám to jedno. Snídáme, rozmrzáme, je tady hezky. Když jsme se dali trochu dohromady, je čas se jít vykoupat. Místní pláž je moc rušná, mám v plánu pláž u Split Apple Rock. Je to trochu těžké najít, jezdí sem hlavně kajakáři (90 dolarů a víc), ale vede sem lesní stezka, 15 minut z kopce od auta. Pláž je malá, je příliv, ale dá se tady pěkně zaplavat.

Když je čas na oběd, odjíždíme hledat kemp. Ideání by byl, alespoň podle mapy, ve vesnici Marauhau, bráně do národního parku Abel Tasman. Sice za 15 dolarů na osobu, ale kemp je super, je rovný, travička, gril, sprcha (za další dolar), kuchyň, zase zásuvka, takže nabít fotomašinu (ostatní věci nabíjíme v autě).

Sušíme a stavíme stany, vaříme oběd, a odpoledne objíždíme park Abel Tasman z druhé strany (v něm přímo cesty nejsou, je prostě spíš pro vodáky než pro auťáky). Mám vytipovanou jeskyni Rawhiti, vede k ní hodinový trek, polovina je na pohodu podél koryta vyschlého potoka. Druhá ale vede dost nebezpečnou stezkou, cik cak do kopce svahem, nahoru ještě fajn, ale dolů to bude teprve sranda. Potkáváme cestou dolů asi dvě skupinky.

Nejedná se o jeskyni v pravém slova smyslu - díru v zemi s úzkým vchodem, jak jsme zvyklí z našich jeskyní. Je otevřená do prostoru, přikrytá skalním převisem, velká, ale osvětlená denním světlem. Prostě díra jako hrom. Možná spíš propast než jeskyně. Kousek dovnitř se dá dostat po dřevěné lávce, ale opravdu jenom kousek. I tak stál hodinový výstup za to. Dolů je to ale dost risky, stezka je prašná, chtělo by to trošku zapršet. Ubíhá ale rychleji a za chvíli jsme u potoka.

Další vytipovanou destinací jsou Waikoropupu Springs, jezera s jednou z nejprůzračněších vod na světě. Vědci změřili viditelnost na 63 metrů, etalon kategorie, destilka, má prý viditelnost na 80 metrů. Nemůžu hodnotit, zaprvé jsem nikdy neviděl 80metrový vodní sloupec destilky, a za druhé jsme je nenašli. Tedy my jsme je ani nehledali, a nenašla je navigace. Dovedla nás ale na jiné zajímavé místo, doprostřed farem plných krav.

Dojeli jsme ke značce s příhodným nápis "Cattle Stop". Něco jako Kráva-stůj. Umístěná byla velice příhodně v místě, kde před námi přecházelo přes cestu několikasethlavé stádo krav. Pak mi došlo, že ta značka znamená trochu něco jiného, "Cattle stop" je zařízení na vozovce, které umožní přejet autu, ale znemožní přejít krávě. V podstatě plot zabudovaný do vozovky.

Jedeme dál, ale cesta se pořád horší, o asfaltu se nedá mluvit už dlouhé kilometry, a místní honáci na nás koukají trochu zmateně. Vracíme se, škrtáme Waikoropupu springs a jedeme se ještě na chvíli plácnout na pláž. Moře ale ustoupilo o stovky metrů, trochu to vypadá jako před tsunami, ale je to jenom odliv. Takže procházka po písku a návrat do města Takaka na nákup. New World tady není, musíme vzít za vděk Fresh Choice. Ten má tu výhodu, že zatímco New World prodává bagety, které jsou čestvé a chutné jeden den, pak zgumovatí, Fresh Choice nabízí bagety gumové rovnou. A ještě o dolar dražší. Nevím, jak to dělají, ale zatímco první den chutnají francouzská bageta a novozélandská bageta stejně, druhý den jedna začnet tvrdnout, a druhá gumovatí. Kupujeme steaky, hovězí je tady o moc levnější než u nás, a podle toho, co tady vidíme kolem, tak je to všechno bio. Žádné masokostní sračky, prostě tráva, tráva a nekonečná tráva. Steaky jsou už na pohled nádherné. Kupujeme jenom olej a sůl, ať si maso vychutnáme ve své nejmasovější masité masovosti. Jinak jíme jenom sýr, pečivo a nudle.

Plynový gril, pár minut, a dobrota je na stole. Večer pak sprcha, a na kutě, zítra přesun na severní ostrov.

Příloha:
Alexx_NZ_1313.JPG
Alexx_NZ_1313.JPG [ 197.2 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1345.JPG
Alexx_NZ_1345.JPG [ 253.31 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1358.JPG
Alexx_NZ_1358.JPG [ 245.81 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1371.JPG
Alexx_NZ_1371.JPG [ 207.16 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Pondělí, 3.3.2014

Vstáváme, pohoda, není kam spěchat. Trakjet jede ve dvě, máme být v přístavu v jednu, tak si v poklidu snídáme. Plán se jít ráno okoupat se na pláž naproti kempu rušíme, rybník je zase vypuštěný. Nevadí, cestou na trajekt se stihneme v Nelsonu zastavit v New Worldu (na nákup a taky na wifinu, kterou tam mají zdarma), dát si krátký trek na vyhlídku Cullen Point, odkud je vidět na severní fjordy, a pak sjíždíme do přístavu Picton, kde hodinku čekáme na trajekt. Můj zatím největší trajekt, loď kdysi brázdila vody mezi Marseille a Korsikou, občas se někde ještě objevují původní francouzské nápisy, ale kdybych to nevěděl předem, asi bych na to nepřišel.

Nejdřív sedáme na otevřenou palubu, ale poměrně rychle nám dochází, že tam bude kosa a lepší bude založit základní tábor někde pod střechou. Kosa je i vevnitř, ale máme své jisté. Ze začátku se ještě dá fotit, ale když vyjedeme z nekonečných fjordů a zátok na otevřené moře, do Cookova průlivu, začne vlnobití, vítr, déšť a celkově je pěkně hnusně.

Cesta asi na tři a půl hodiny, je to jako vlakem z Prahy do Ostravy, akorát se to trochu houpá, ač je loď dost velká, tak chůze v nejhorších pasážích vypadá jako po šestém pivu.

Ulice Wellingtonu jsou ucpané odpoleční špičkou, a do toho se vysype trajekt plný autíček. Trvá nám dobře půl hodiny než se dostaneme na dálnici, která jede rozumnou rychlostí ven z města. Pořád prší, místy déšť ustává, ale zase začíná. Našli jsme kemp za 22 dolarů za osobu. Masakr. Nakonec jsme zvolili motel u cesty v městečku Otaki, 120, po smlouvání za 110 dolarů. Ale bude teplo a sucho.

Příloha:
Alexx_NZ_1395.JPG
Alexx_NZ_1395.JPG [ 244.04 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1415.JPG
Alexx_NZ_1415.JPG [ 274.29 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1420.JPG
Alexx_NZ_1420.JPG [ 263.79 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1435.JPG
Alexx_NZ_1435.JPG [ 212.42 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Úterý, 4.3.2014

Ráno nás čekají stovky kilometrů k národnímu parku Tongariro. Shlédli jsme se v ceně benzínu 2.09 za litr a chtěli bychom taky takovou. Přebrali jsme, takhle nízká cena už nikde není. A pak už není ani benzínka. Kopce, nahoru, dolů, cesta neubíhá, ručička palivoměru se ohýbá k písmenu E. Civilizace nikde a rozsvěcí se hladové oko. Civilizace furt nikde. 40 kilometrů na hladové oko horama. Plyn už jenom tak lehtám, ale s automatem toho člověk moc nenašetří. Kde to jde, házím tam neutrál, abych do protisvahu nemusel moc mačkat plynový pedál. Podařilo se, uff, benzínka. Žádná super cena, taky tam Roman ani nechtěl dát plnou, prý v Taupu nebo Rotorua bude cena lepší.

Odbočujeme k "hoře osudu", projíždíme vesnicí Whakapapa až na samý konec cesty, do výšky nějakého tisíce metrů nad mořem. Nezdá se to moc, ale je tady zima, vítr, a místy sníh. Chaty, vleky, takové bizarní horské středisko. Jdu omrknout situaci, lanovka nahoru jede, vidím tam nějaké lidi. Na kase ovšem dostávám informaci, že nejede. Kvůli větru.

Jdeme se teda projít po okolí, je tady fakt kosa a vítr, nahoře by to byl teprve fičák. Je mi to tady povědomé, určitě se tady točila nějaká scéna z Pána Prstenů, něco jako když Frodo přichází do Mordoru. Na všechno dohlíží Hora Osudu (Ngauruhoe).

Sjíždíme dolů do vesnice (v podstatě jakýsi kýčovitý zámeček, pár baráků kolem, visitor center a parkoviště), a jdeme na delší trek k Silica Rapids. Pěkné místo, zajímavé scenérie, bohužel nic moc počasí, takže fotky asi taky nebudou bůh ví jaké. Ale je tady hezky, málo lidí, nikde není vidět civilizace, žádné otravné hyzdiče krajiny jako sloupy a dráty vysokého napětí, které kazí všechny fotky, tady nejsou.

Značení tady není moc dobré, základní trasy najdete, ale neviděli jsme žádnou mapku tras, a tak se raději vracíme po značené zpět kudy jsme přišli, než bychom se vydali zpět jinudy. Chození po horách máme dost, jedeme do nížiny, do města Turangi, kde děláme nákup v New Worldu. Je to naprd, ale čerstvé pečivo je dobré jenom jeden den a tak nakupujeme skoro denně. Zas to má výhodu, že nemusíme skladovat v našem plném autě pití na víc dní.

Cestou kolem jezera Taupo ke stejnojmennému městu zjišťujeme, že jsme dojeli do oblasti horkých pramenů. Je jich tady vícero, vždycky jsme ale dojeli k hotelu s bazénkem v areálu. Nebrat, chceme teplé prameny zdarma - máme jedny vytipované.

Jedeme do místního infocentra, kde je lidí jako šlupek. Bereme mapy, kde nám inforádkyně značí kempy. Nic víc nepotřebujeme. Je teplo, je toho třeba využít, a tak jedeme k teplým pramenům. Místo je na mapě označené, není to daleko od auta, prostě teplý přítok studené řeky. Místo je trochu upravené, aby se tady dalo sedět a vešlo se sem vícero lidí. Máčet se v teplé vodě není moc pro mě, tak to po čtvrthodince balím a raději fotím okolí; přecejenom taky batoh s foťákem, pasama a kreditkama na břehu mi na klidu moc nepřidá a žene mě z vody ven.

Pak hledáme kemp. První za 22 dolarů na hlavu. To jste se asi... Přijedeme k druhému, a ani se nejdeme ptát, vypadá ještě luxusněji. V íčku nám poradili i jedno tábořiště u řeky, kde se neplatí. Jdeme to vyzkoušet. Mezitím ale začíná pršet, a tak tam sice dojedeme, vybereme si místo na spaní, a hodinu sedímev autě, než to přejde. Zabíráme asi jediný stůl s lavičkama, co tady je, stejně mají ostatní obytňáky a židle si tahají svoje. Stůl, bomba, plyn, ešus, hostinec je dobrý až úžasný. První bomba pomalu pohasíná, tak dáváme druhou, máme velkou rezervu, už stoprocentně nebudeme muset plyn dokupovat. Takže postavit na mokrou trávu stany, a spát.

Příloha:
Alexx_NZ_1460.JPG
Alexx_NZ_1460.JPG [ 223.2 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1484.JPG
Alexx_NZ_1484.JPG [ 359.47 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1488.JPG
Alexx_NZ_1488.JPG [ 261.91 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]

Příloha:
Alexx_NZ_1572.JPG
Alexx_NZ_1572.JPG [ 232.33 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Středa, 5.3.2014

Ráno vstáváme se světlem, celkem kosa, zas všechno mokré. Žádný úprk, normálně snídaně, kávička, ale stejně to nemá šanci proschnout, tak to balíme, jak to je. Kousek od nás jsou Huka Falls, jdeme se podívat, je to teda solidní masa vody. Co tady chtějí za výlety na lodích ale nechává rozum stát. Projížďka po řece, po jejíž březích vede stezka a můžete si ji projít zadarmo, po řece, na které není nic tak zajímavého, dojedete k vodopádům a zpět, no kdo by za to nezaplatil...

Další zastávka jsou kousek dál po proudu Aratiatia Rapids, pod přehradou, jenomže se asi přehrada upouští pro pobavení diváků v určité časy a teď tady korytem protéká... v podstatě nic neprotéká. Připomíná mi to vypuštěný trojský kanál, kolem kterého jezdívám na kole do práce. Víc přírody, míň betonu, ale stejně vyschlé, pokud se zrovna netrénuje nebo nejede nějaké mistrovství.

Přejíždíme do Rotorua. Co je pro jižní ostrov Queensland, to je pro severní Rotorua. Turistický blbákov, infocentrum praská ve švech pod tíhou letáků na všechno možné i nemožné. Co jste si kdy spojili s Novým Zélandem, to tady najdete. Taky jsme našli zájezd cestovky, který byl jenom do Rotorua. Každý den nějaká atrakce, a zase frr letadlem zpět do české kotliny. Nic pro nás, lowcosťáky.

Nicméně po včerejším úleku z kempu za 22 a výsledném tábořišti za 0 náš hlavní rozpočtář Roman navrhuje se trochu spravit. Našel v íčku ubytko za 90, sice hostel, ale třílůžák, bazény, teplý bazén, gril... Jedeme tam, a je to tam fajn. Pokoj nám sice ještě nedali, nevadí, ale viděli jsme, že to stojí za to. V podstatě motel předělaný na hostel. Krásná obrovská kuchyně, takových 12 metrů linky odhadem. Čtyři dřezy, dva sporáky. Je to tady prostě super. Nejlepší ubytko, jaké jsme měli. WC a sprcha samozřejmě na pokoji. Vybalujeme, a před polednem vyrážíme poznat, co zajímavého zdarma Rotorua nabízí.

Z mého internetového výzkumu a z TOP10, které visí na nástěnce v kuchyni, jasně vyplynuly dvě místa. První je Kuirau Park, takový malý Yellowstone v městském parku, zadarmo, a přitom super. Bahení bubláky, pára, různá zbarvená jezírka... Úplně nám to stačí, všechno tohle ve větším je tady kolem města k dispozici v několika placených parcích, ale jsme spokojeni. Přejíždíme do Redwoodu, nejsme sice u San Franciska, ale i tady mají svůj Redwood - Whakarewarewa Forest. Je to kousek za městem, a je to les. Prostě si dáme hodinovou procházku po lese (nejdřív ale na parkovišti kuchtíme oběd). Roman s Dášou sekvoje zřejmě ještě neviděli, mě přijdou malé (oproti těm kalifornským), ale přecejenom jsou to pořádná stromiska to jsou. Vybíráme trek něco přes hodinu dlouhý, a pak se vracíme (s obligátní zastávkou v New Worldu - máme gril, je třeba koupit steaky) na hotel.

Je čas se plácnout k bazénu. Já spíš tomu normálnímu, Roman s Dášou štelujou ten termální na 42°C a každý si užíváme klidu a slunce po svém. Když nám slunce zaleze za obzor, jdeme se projít po nějakých suvenýrech - jsme kousek od centra, tak necháváme auto odpočívat. Obchod se suvenýry na Zélandu řeší Japonci a Číňani. Je to trochu smutné, ale za dva dny zjistíme proč. Kupuju nějaký ten magnet, potřebujeme ještě hrnek ze Starbucksu, ten víme podle mapky kde je, tak k němu zamíříme. Je tam. Je sedm, takže už zavřený. Hlavní třída umírá. V městečku, kde je v sezóně víc turistů než místních, je pěší zóna mrtvá. Smutné. Nevadí, vrátíme se ráno.

Zpět na hotel, nahřát gril, nasolit steaky (pro představu, rump steak za necelých 200 Kč kilo), a už to jede. Nešetřím se, dávám krásný půlkilový kousek a je mi dobře. Jenom steak s bagetou, žádné veganské nesmysly kolem ;-). Po dlouhé době solidní internet, tak ještě večer řeším nějaké telefonáty s domovinou. 12 hodin je ideální časový posun - když my máme internet - ráno nebo večer, je vždycky vhodná doba - večer nebo ráno, volat domů. Horší je, že internet skoro nemáme.

Příloha:
Alexx_NZ_1609.JPG
Alexx_NZ_1609.JPG [ 208.22 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1613.JPG
Alexx_NZ_1613.JPG [ 146.62 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1670.JPG
Alexx_NZ_1670.JPG [ 312.24 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1741.JPG
Alexx_NZ_1741.JPG [ 362.05 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 06:34 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 3979
Bydliště: Karviná, Praha
Čtvrtek, 6.3.2014

Snídáme pro změnu jako lidi, v kuchyni, u stolu. Ikdyž snídaně v mokré trávě nebo v písku na pláži má své kouzlo, tekoucí teplá voda, jar a porcelánové talíře jsou přecijen o kousek lepší, než ešus, mokré ruce a plynový hořák. Přejíždíme do Matamata, města, kde by měly být filmové lokace Hobitína. Nikde se mi nepodařilo najít, kde Hobitín přesně je, a už chápu proč. Je někde uprostřed farem, jede se tam po soukromé cestě a to jenom s organizovaným zájezdem. S trochou nadsázky taková malá hobití Severní Korea uprostřed Středozemě. Nemáme zájem, pokračujeme na poloostrov Coromandel.

Cestou je v mapě zajímavá nějaká rokle, máme čas navíc získaný hozením Hobitína přes pomyslnou palubu, a tak zastavujeme. Je tady mapa treků, vybírám ten, který mi přijde nejzajímavější. Cca hodinka, 4 kilometry nebo tak nějak, vede údolím řeky, pak přes most a starým železničním tunelem. Zajímavé místo. Tunel rovný jako pravítko, tak akorát na jeden vlak, všude prosakuje voda a teče kanálky po zemi. Světlo na konci je vidět po celou dobu, ale přibližuje se jen velmi pomalu - tunel má 500 metrů. Je tady zima, vlhko, a hrozivá ozvěna.

Bylo tady původně hornické městečko, těžilo se tu zlato, ale ze zašlé slávy kromě mostu, tunelu a betonových základů moc nezbylo - dřevěné stavby jsou zničené nebo rozebrané. Nicméně je to kus historie, a těch jsme zatím po Zélandu moc neviděli - vlastní vinou, jdeme spíš po přírodě. Pokračujeme k Hot Water Beach, pláži, kam jaksi vyvěrají nějaké teplé prameny. Přesně nevíme, co si o tom myslet, uvidíme na místě. Nejdřív by to ale chtělo kemp - 21 dolarů/osoba je moc, tak nic, až později. Jo a půjčení lopatky 5 dolarů. Rychlý oběd na parkovišti, a do plavek.

Kde nic, tu nic, prostě pláž, pěkná, mírné vlny, ale žádné horké prameny nepozorujeme, prochází se tady pár lidí, ale nikdo nikde nic nehrabe. Za půl hodinky ale přichází pozvolný odliv, a tam, kde byl dříve oceán, je teď horký písek. Dáša už dříve našla ve vodě místo, kde byla teplejší voda než všude kolem. Jeden, druhý, pár lidí se pouští do kopání děr/van na pláži, zhruba na padesátimetrovém úseku cca kilometr dlouhé pláže.

Trvá to zhruba hodinu, a na pláži je dobrých sto padesát lidí, je rozhrabaná jako po nájezdu armády krtků. Je to zajímavý pohled. Moc nechybělo, a znechuceně jsme odešli s tím, že se jedná o nějakou past na turisty. Nejedná, je to fakt zajímavé místo. Nějakých sto metrů pod zemí je nějaká rozžhavená kovová deska, která ohřívá nějakou vzduchovou kapsu, a horký vzduch se tlačí vzhůru a prodírá mezi zrnky písku. Samotný písek je místy tak horký, že se na něm nedá stát (byť je mokrý), a i hrabáči s lopatkami (jako všude kromě anglicky mluvících zejména Němci, Francouzi a Češi) si vybírají spíše mírnější místa pro stavbu svých bazénků a van. Mladí, staří, všichni jako malí :-).

Přejíždíme o kousek dál, na slavnou pláž "Cathedral Cove" s dírou ve skále, která spojuje dvě pláže a vytváří mezi nimi jakousi katedrálu. Trochu nám komplikuje život její odlehlost od parkoviště. Slunce se sklání, a tak se ani nekoupeme, jenom procházíme, fotíme, podobných bláznů, kteří absolvovali 45 minut značených, ve skutečnosti rychlou chůzí spíše 30 minut jedním směrem, je tady hodně. Je vidět, že Auckland už není daleko. Je to pěkné místo, ale na celý den by bylo asi příliš rušné, a táhnout si sem třeba jídlo na piknik je dost nepraktické.

Než dojdeme k autu, začíná to být na pováženou. Kemp široko daleko žádný (za těch 21 je to moc), ujeli jsme snad sedmdesát kilometrů až do města Thames, kde už jsme byli rozhodnutí vzít nějaký motel, kdyby kemp nebyl. Šipka s kempem se ale objevila - byl sice nějaký křesťanský, ale to snad nevadí, ti nás neukousnou. A my je taky ne. Nevadilo, ale taky byl plný dětí. Jedeme zpět a podle navigace nacházíme druhý kemp. Za 18. Taky darda, ale lepší, než nic. Je tady všechno, rovná tráva, solidní sociálky, a hlavně už toho máme dneska dost. Takže s posledními paprsky postavit stany, a s čelovkou vyrazit nahoru na kopec, kde je kuchyňka, uvařit něco k snědku.

Příloha:
Alexx_NZ_1846.JPG
Alexx_NZ_1846.JPG [ 237.9 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1927.JPG
Alexx_NZ_1927.JPG [ 288.57 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1968.JPG
Alexx_NZ_1968.JPG [ 216.88 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_1976.JPG
Alexx_NZ_1976.JPG [ 155.38 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Pátek, 7.3.2014

Plán je jasný. Zakempit, plácnout se na pláž, a odpoledne prosvištět jen tak z povinnosti centrum Aucklandu. Dáváme do navigace letiště a hledáme blízká místa - camp. Našli jsme 5 kilometrů, jedeme tam. Dojeli jste do cíle, cíl je na levé straně. A tam stojí tovární hala. Dáváme do navigace druhý camp. Tam je pro změnu bytová zástavba. Oba kempy byly v navigaci označené jako "campsite" bez bližších informací. Hledáme něco lepšího, s adresou, telefonním číslem atp. 29 kilometrů. No nedá se nic dělat, jedeme. Nakonec jsme našli kemp Omaha nebo tak nějak v předměstí Beachlands, který už podle názvu evokoval pláž. Je tam. Nic ale není tak snadné. Recepce, v tomto případě spíš ranger, tady není. Musí se zavolat, vyplnit papír, hodit prachy do obálky. A navíc je tady brána, která se na noc zamyká.

OK, vyplňuju papír a volám. Všechno OK, prachy, obálka, schránka. Ptám se, jak s tou bránou. Prý se zavírá od 21:00 do 8:00. Ale my potřebujeme jet v šest. To nejde, musíte nechat auto před bránou. Super. Od brány je to tak 500 metrů k místu, které jsme si vybrali na stanování. Prý je to proto, aby projíždějící auta nerušila ostatní. Prý je to tak fér. Dopadlo to tak, že jsme v kempu byli asi čtyři skupinky po dvou-třech lidech, a jedna větší skupina, která tam něco slavila (přibližně 15 lidí). Rozloha kempu byla několik fotbalových hřišť, navíc v terénu, s různými zákoutími, stromy, atp. Prostě nesmysl.

Pláž ale máme pod kempem, tak se jdeme naposled plácnout k vodě. Je to tady navíc celkem fotogenické, takže můžu kolem běhat s foťákem. Dá se tady i plavat - tedy než zase přišel odliv a všechnu vodu vycucnul. Pláže tady bývají místy tak pozvolné, že rozdíl mezi odlivem a přílivem může z pláže široké pět metrů udělat mokré pískoviště široké metrů několik set. Voda je pryč, není co řešit, jedeme do Aucklandu.

Půlhodinová zácpa na dálnici, ale když jsme projeli, chyběl nám do centra jenom kilometr. Parkujeme, procházíme, v New World Metro nakupujeme nějaké ty chuťovky domů (čokolády, sýry atp.). Jdeme přes Princ Albert Park, přes nějaký univerzitní kampus, dolů do přístavu. Polovina lidí v centru Asiati - Japonci, Korejci, Číňani. To jsme nečekali. Na univerzitě, v obchodech, suvenýry, všude.

Obchoďák nám zavírá před nosem v šest, to úplně nechápeme. Hare Krišna, japonci prodávají suvenýry, Sky Tower ze spodu nic moc, a nahoru je to zase darda. Není co řešit, vyrážíme. Nabrat poslední benzín, a do kempu.

Po osmé jsme zpět v kempu, už je skoro tma. Balíme co se dá, co se nedá, bude se balit ráno. Já nebalím v podstatě nic, protože stan, spacák a karimatka mi zabírají většinu prostoru a ty budu stejně ještě potřebovat. Zabalím ráno. Co se dá, hážeme do auta a auto odvážím před bránu a temným kempem se vracím zpět.

Příloha:
Alexx_NZ_2015.JPG
Alexx_NZ_2015.JPG [ 265.65 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_2058.JPG
Alexx_NZ_2058.JPG [ 230.19 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_2061.JPG
Alexx_NZ_2061.JPG [ 290.46 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_2079.JPG
Alexx_NZ_2079.JPG [ 222.8 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Sobota, 8.3.2014

Tma, měsíc někam zalezl, a hvězdy dneska zas tak moc nesvítí. Svítíme si bombou, já mám čelovku, Roman mobilem, balíme. Roman s Dášou nechávají stan na Zélandu, já svůj nechal na Havaji, stává se z toho tradice. Když do toho teče, tak proč se s tím tahat. Hodinu od budíčku jsme nastoupení k odchodu. Roman a Dáša mají jenom ruční věci, a jdou nejkratší cestou, já mám velkou tašku na kolečkách, tak jdu trochu oklikou, ale po asfaltovém chodníku, který se kempem vine.

V navigaci nacházíme parkoviště, kde máme nechat auto. Je to půl hodiny, a to je v sobotu v šest ráno bez problémů. Problém je ale jinde. Parkoviště tady je, ale brána je zavřená a je tu tma. Budu muset volat. Spřádám plán, co když se nedovolám - klíčky na kolo a nechat ho před bránou? Nebo ho zamknout a hodit klíčky přes plot? Není třeba, Roman našel na plotě cedulku s informací, že se parkoviště přestěhovalo (tedy ne fyzicky to parkoviště, ale firma, co ho provozuje, na jinou plochu). Tam už je všechno v pořádku, vrátit klíčky, nazdar, tady dodávka vás doveze na terminál. International? Yes. OK! Let's go.

Letiště nám přijde poměrně malé, čekali jsme větší. Ale na konci světa to dá celkem rozum. Asi jako terminál 2 v Praze. Na odbavení se podařilo vydyndat exit, bohužel v jumbu jsou dveře tak velké, že to Dáša na náš úkor odnáší jistým diskomfortem. Ale ta svoboda nemuset přeskakovat dva lidi a moci se kdykoliv postavit a projít za to myslím stojí. Jumbo starší, ale dá se, jen ten dvanáctihodinový let je poměrně zbytenčně dlouhý. Krátíme filmama, jídlem (bibimbap) a whiskey.

Přistáváme v Soulu a dozvídáme se o spadlém nebo ztraceném malajském kamarádovi našeho Jumba. Píšeme domů, že jsme OK, imigrační je hračka, bágly trochu trvají, všechno je to tady velké a celkem daleko. Navíc jsme přistáli na nějaký ostrůvek a musíme na hlavní terminál vlakem. Náš hotel je ve východní části Soulu, tak abych minimalizoval počet přestupů, kupuju lístky s přestupem na letišti Kimpo (znáte ze seriálu M*A*S*H). Takže kus vlakem, a pak 33 stanic metrem. Nádhera, jedeme skoro dvě hodiny, ale kompenzuje nám to hotel 50 metrů od východu z metra, takže se s báglama není třeba nějak tahat. Přestup na Seoul Station jsem zavhrl - je to tam z vlaku na metro, přinejmenším některé linky, hrozně daleko. A navíc bychom museli přestupovat ještě jednou, naše linka (5) přes Seoul Station neprojíždí.

Je kolem deváté, v Aucklandu jedna ráno, je pomalu čas jít spát. Jenom skočím dolů do večerky pro něco k snědku. Rýže s hamburgrem, dalo se to jíst, aspoň to připomínalo maso.

Příloha:
Alexx_NZ_2110.JPG
Alexx_NZ_2110.JPG [ 142.32 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_2114.JPG
Alexx_NZ_2114.JPG [ 176.07 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Neděle, 9.3.2014

Budíček v šest, stejně jsme se vzbudili dřív. Rozkládám mokrý stan (nepršelo, ale brutální rosa), a v 7 už máme před hotelem autobus, který nás doveze do demilitarizované zóny. Aspoň teda k ní. Bohužel je neděle, a to se přímo do zóny, do Panmumjeomu, nejezdí. Snídaně měla být v sedm, chtěli jsme si vzít alespoň nějaký sendvič s sebou. Bohužel. Jedeme nejdřív hodinu městem, je tady pár zajímavých míst, třeba restaurace "Praha" se specialitami v "češtině" na jídelním lístků před vchodem. Z vybraného menu jsem si zapamatoval následující: "Slepice smetana řízek" a "Vepřové knedlo". Strejda Google řádí i v Jižní Koreji.

Překládají nás do jiného autobusu, a jedeme si prohlédnout několik důležitých míst na hranicích - dvě nádraží, jednu vyhlídkovou plošinu, kde se nesmí fotit, protože koukáte do Severní Koreje a mohli by vás zastřeli snipeři (minimálně 4 kilometry vzdálení), kdyby se jim leskl objektiv vašeho fotoaparátu. Koukat dalekohledem za 500 wonů (10 Kč) s daleko většíma čočkama ale můžete. Nejzajímavější je zastávka v muzeu s videosálem, kde nám na megaobrazovce (4 plátna v celém zorném úhlu člověka) promítají sedmiminutový film o tom, proč, co, kde a jak. Jak se mají rádi, jak je jedna Korea, pak válka, Američani, Číňani a Rusové, a jak to jednou bude zase super. Propaganda úplně stejná, jako ta severní. Stejně jako názvy všeho kolem "Reunification tohle", "Friendship" támhleto" a podobně.

Je tady i vstup do tzv. třetího invazního tunelu, což je zlými severokorejci podkopané demilitarizované pásmo, kudy chtěli "nenápadně" vstoupit do země se svými armádami a napadnout Soul. Jižani ale tunel (jako tři další) našli, zabetonovali, a udělali z něho turistickou atrakci. Došli jsme k závěru, že tady něco nesedí. Kdyby chtěli invazi udělat, tak stačí trochu vybombardovat cestičku přes demilitarizovanou zónu. Máme silné podezření, že si jižani vyhrabali tunel sami, aby sem mohli vodit turisty, a vykládat svou propagandu. Nevíme. Možná jsme paranoidní. Ale tunel rozhodně nevypadal (a to byl pro turisty vybetonovaný) na to, že by se jím dala protáhnout jakákoliv technika, a ani proklamovaných třicet tisíc vojáků za hodinu by se tudy neprotáhlo.

Jedeme zpět do Soulu (je to fakt kousek), a vidíme, že i Korejci jsou asiati - povinná zastávka na předváděčce ženšenových srágor nás nemine. Nepomáhá vyprávět, že u nás máme křen na všechno, a na co nepomůže ani křen, pomůže zázvor. Z nejtvrdší masírky ostentativně ještě s několika dalšími odcházíme a čekáme dole u autobusu.

Máme v ceně oběd, ale jsou jaksi dvě hodiny a oběd nikde. Máme ho sami, nikdo jiný si ho nezaplatil. Roman říká zrušit, tak domlouvám s průvodkyní, že bude pro ni i pro nás jednodušší, když nám vrátí prachy. Fajn, 9000 wonů se hodí.

Bus nás vyhazuje u radnice, prakticky přes cestu je jeden z královských paláců. Zase ty stejné domky, možná trochu větší. Uprostřed jakýsi americky vypadající barák, který se sem vůbec nehodí. Probíhají tady nějaké maškarády, tak aspoň fotíme dobově vyhlížející kostýmované účastníky.

Roman s Dášou to balí, já chci vidět ještě jeden palác (ten hlavní), je kousek odsud. Je to velký komplex, ale pořád je to jedno a totéž. Dva baráky měly navíc podlahové topení. Nejzajímavější byla průvodkyně. Prohlídka v angličtině je třikrát denně, a jedna začíná zrovna za 10 minut. Fajn. Největší památka v zemi. Pražský hrad. Prohlídka 3x denně! A průvodkyně mluví anglicky tak špatně, že ani rodilí mluvčí se často nechytají. Pořád používá slovu "údo" nebo "woodoo". Nebo spíš něco mezi tím. Až před koncem američani pochopí, že má na mysli dřevo. A takových podobných kousků tam bylo víc. Ale aby to znělo američanům libozvučněji, za každou větu přidá místo tečky "yeah". Thi'z hauzé i'z mejdá from údo, yeah.

Ještě stíhám přilehlé muzeum a pak se hodinku motám uličkama a hledám nějaký otevřený obchod s potravinama. Nic moc. Tak alespoň nakupuju něco ve večerkách u metra a hotelu, a jdu kuchtit něco na pokoj.

Příloha:
Alexx_NZ_2129.JPG
Alexx_NZ_2129.JPG [ 188.61 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_2135.JPG
Alexx_NZ_2135.JPG [ 182.97 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_2142.JPG
Alexx_NZ_2142.JPG [ 131.25 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_2143.JPG
Alexx_NZ_2143.JPG [ 161.1 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_2157.JPG
Alexx_NZ_2157.JPG [ 316.16 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_2166.JPG
Alexx_NZ_2166.JPG [ 169.65 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]
Příloha:
Alexx_NZ_2246.JPG
Alexx_NZ_2246.JPG [ 256.28 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Pondělí, 10.3.2014

Původní plán byl stihnout ještě jeden výlet z letiště, ale už máme Koreje dost. Stejně je to pořád na jedno brdo. Takže vklidu na sedmou na úžasnou snídani, kterou přijde připravit v 7:10 místní zřízenec. Tady je kafamat, na stůl otevře balení toastového chleba, přidá poloprázdnou marmeládu a pixlu burákového másla. Co tak ještě chtít? Zkouším zase po letech burákové máslo, ale je to pořád stejný hnus, jako dřív.

Po pár plátcích s marmeládou se vracíme na pokoj, finálně balíme na přelet, a vyrážíme na metro. Přestup na Kimpu podle mapy nebyl úplně ideální, lepší řešení je podle všeho přestup na letištní vlak Arex ve stanici Gongdeok, namísto sedmnácti stanic courákem pojedeme tři stanice rychlíkem. Přestup je ale delší než na Kimpu, a navíc nám ujíždí vlak před nosem a musíme čekat na další... takže ve finále je to prašť jako uhoď.

Na letišti kupujeme nějaký legální kontraband, procházíme, co je zde zdarma (relaxační zóna a kino je pro nás novinka - příště bychom asi oželeli výlet a zkusili si tady dát dvacet). Sprcha se po vláčení se s báglem hodí, oproti cestě do Sydney tady není fronta. Abych zabil čas na letišti, procházím obchody s tiskem a knížkama, kterých je tady poskrovnu. V jednom mě zaujme regál nadepsaný "Knihy o Koreji", kde mezi tituly jako "Pravda o Severní Koreji" a Lonely Planet nacházím takové perly korejské kultury jako jsou Huckleberry Finn, Sněhurka, a klasika nočních stolků hotelů po obou stranách nejpřísněji střežené hranice - Malý princ.

Chvilku posedíme před bránou a už se začíná pomalu nastupovat. Fascinuje nás, jako ostatně vždy, že 90% cestujících má Ryanair syndrom, a tak vymění pohodlné letištní sedačky (na letiti Incheon to platí doslova) za deset minut v pomalu se sunoucí frontě, jenom aby svá sedadla v letadle, na kterých budou sedět následujích 12 hodin, zabrali co nejdříve. Jdeme do letadla mezi posledními. Ikdyž už se těšíme domů, zas tak úplně moc se netěšíme do letadla.

Jídlo na palubě klasika, filmy pořád stejné, už nevím co by, tak dávám znovu to, co už jsem viděl. Snažím se raději nespat, abych trochu přemohl jet lag. Škoda, že jsme neletěli velrybou o tři dny později. Bágly v Praze v pořádku, dáváme si rozchod, já mířím na metro a Roman s Dášou na vlak.

P.S. Úterý, 11.3.2014 - vstávám ve tři ráno. Jet lag je svině.

THE END


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 06:48 
Offline
Moderátor

Registrován: 09 pro 2009 09:40
Příspěvky: 3979
Bydliště: Karviná, Praha
Původně plánovaná trasa cesty, čísla jsou původně plánovaná místa k přespání, obvykle jsme se moc neodchýlili. Vynechali jsme cestu serverně od Aucklandu, jinak to celkem sedí:

Příloha:
nz-map.gif
nz-map.gif [ 126.28 KiB | Zobrazeno 7719 krát ]


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 07:04 
Offline
VIP

Registrován: 29 úno 2012 11:33
Příspěvky: 1544
Bydliště: PRG
Cože ? Kiwi, klokany a kimči během 14-ti dní ? Ale do toho nepočítáš dobu v letadle, že ne ?


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 09:13 
Offline
VIP

Registrován: 09 pro 2009 20:32
Příspěvky: 655
Ja uz se musim smat ted a to tu jeste nic neni :lol: Ted mi vlastne doslo proc to Romcu s nami v JAR,Botswane,Namibii tolik nebavilo-jeli jsme to 3tydny :) "co si mame predstavit pod pojmem"kus Australie" :lol: jednodenni Sydney a Modre hory dostupne MHD :mrgreen: to nebudou dostihy ale Red Bull Air Race(v podani korejskych turistu) :lol: Uz se tesim na cteni ;)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 09:48 
Offline
Diskutér

Registrován: 25 srp 2012 17:51
Příspěvky: 187
No vida, něco obdobného podniknu v listopadu, tak se těším na inspiraci.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 10:26 
Offline
Moderátor

Registrován: 16 pro 2009 14:00
Příspěvky: 4292
Bydliště: Praha
Takhle má vypadat pokrokový akční marketing :D !
- Nápad
- Příslib očekávání, ale bez reálného zboží
- Natěšení důvěřiví zákazníci, zapojení dříve než vidí obsah
- Oceánie - název exotiky rozlehlého oceánu, nevadí, že jen z jeho okraje
- WOW efekt - Cože?, Alex tam byl celých čtrnáct dní ??? To nešlo dát za 3-4 dny??? Tak to musí být něco!!!
Zapisuji se do první řady natěšených zájemců ;)!


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 11:05 
Offline
VIP

Registrován: 24 pro 2009 14:54
Příspěvky: 1498
Bydliště: Rožnov p. R /Praha
....Dobrý, ale to tam nešly vsunout třeba Cookovy ostrovy, aspoň na den, dva :D ?


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 11:55 
Offline
Diskutér

Registrován: 14 črc 2013 11:44
Příspěvky: 137
Bydliště: České Budějovice
hmm,tak na Koreu jsem měl měsíc a říkal jsem si,že pár dní by ještě bodlo....na NZ dva měsíce a uživil bych tři..
aktuálně se chystám si odskočit z Malajsie do AUS na 22 dnů čistého pobytu a právě dávám dohromady plán kam(Sydney a Modré hory mají už své místo :) )

na 14 dní bych tedy osobně neopustil Evropu

takže souhlasím,že to budou dostihy a největší zážitky z dopravních prostředků :)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 12:45 
Offline
Diskutér

Registrován: 06 led 2012 09:42
Příspěvky: 283
Bydliště: Morava
Tak uz se tesim na reporty ;) Uz bych taky zase nekam vyrazil...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 13:00 
Offline
VIP

Registrován: 29 úno 2012 11:33
Příspěvky: 1544
Bydliště: PRG
burito píše:
Takhle má vypadat pokrokový akční marketing :D !
- Nápad
- Příslib očekávání, ale bez reálného zboží
- Natěšení důvěřiví zákazníci, zapojení dříve než vidí obsah
- Oceánie - název exotiky rozlehlého oceánu, nevadí, že jen z jeho okraje
- WOW efekt - Cože?, Alex tam byl celých čtrnáct dní ??? To nešlo dát za 3-4 dny??? Tak to musí být něco!!!
Zapisuji se do první řady natěšených zájemců ;)!

PŘESNĚ :!: +1
Tonda 2 píše:
....Dobrý, ale to tam nešly vsunout třeba Cookovy ostrovy, aspoň na den, dva :D ?

:lol:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 19:20 
Offline
VIP

Registrován: 10 bře 2010 14:19
Příspěvky: 706
tak Alexx jako ukazkovy rychlocestovatel to da mozna jeste s nejakou odbockou, mozna ze by Tasmansky certici byli? A nebo se bude tejden z toho nekde nudit s prstem v ....
Taky se tesim na cteni.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Dostihy v Oceánii
PříspěvekNapsal: 29 bře 2014 19:37 
Offline
VIP

Registrován: 09 pro 2009 20:32
Příspěvky: 655
Osobne to teseni brzdim,spis mam obavy o "zhanobeni cestovatelske Mekky" :lol: tohle bude asi moje posledni velka cesta a loni na srazu letenkaru v Olmiku jsem mel z Alexe "husinu" ze prioritou je Severni ostrov :!: nezaradit Oceanii(treba Cookace)pri cene letenky na NZ za cca 5k. je uz "trestuhodne" ;) zbyva jen doufat,ze si z toho neco vyberu :) tak to Alesi neprotahuj ;)


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 51 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3, 4  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Diskusní fórum AKČNÍ LETENKY.com používá technologie phpBB Group © phpBB, phpBB.cz

RSS feed | Letenky | Levné letenky | Autopůjčovna | Ubytování | Hotely | Hostel | Půjčovna aut | Last minute | Dovolená | Eurovíkendy